Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Hanáčkem ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
o zaplacení 19 575 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 052,65 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 052,65 Kč od 30.01.2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 9 522,35 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 3 447,35 Kč od 30.01.2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 654,48 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se svou žalobou ze dne [anonymizováno] domáhala na žalovaném zaplacení částky [anonymizováno] s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne [anonymizováno] uzavřela se žalovaným v postavení podnikatele smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] (dále jen „smlouva"), na jejímž základě žalovanému poskytla bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet úvěr ve výši [anonymizováno] a žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 35 % z jistiny, jehož kapitalizovaná výše činí [anonymizováno], nejpozději do [anonymizováno]. Žalovaný ve lhůtě splatnosti ničeho neuhradil. Dle odst. 4.1. Smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z celkové dlužné částky po dobu prvních 90 dní prodlení, jehož kapitalizovaná výše činí [anonymizováno]. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní výzvu právního zástupce žalobkyně.
2.Žalovaný uvedl, že žalovaný nárok neuznává co do základu i výše a namítá absolutní neplatnost smluvních ujednání sjednávajících poplatek za poskytnutí úvěru a úrok z prodlení v astronomické výši, což dle žalovaného zakládá lichvářské plnění a rozpor s dobrými mravy podle § 588 OZ. Dále namítá, že ačkoliv byla smlouva o úvěru koncipována jako smlouva o podnikatelském úvěru, žalovaný jej nesjednal v rámci své podnikatelské činnosti. Dle žalovaného se jednalo o zastřený spotřebitelský úvěr, jenž žalovaný použil na soukromé účely (hazardní hry). Žalovaný dovozuje absolutní neplatnost smlouvy, neboť žalobkyně neprověřila úvěruschopnost žalovaného a formálním využitím institutu IČO pouze obcházela kogentní ustanovení zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyni tak podle žalovaného vznikl pouze nárok na vrácení přijaté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení.
3.Žalobkyně ve vyjádření k podanému odporu uvedla, že považuje za nepřípustné, pokud se žalovaný dovolává zneužití práva z její strany, ačkoliv sám výslovně připouští, že smlouvu o úvěru uzavřel jako podnikatel, vůči žalobkyni tedy jako podnikatel vystupoval, a přitom získané peněžní prostředky použil k hazardním hrám. Dle žalobkyně takové jednání žalovaného nelze využít v jeho prospěch jako argument pro překvalifikování smluvního vztahu na spotřebitelský, neboť se tím žalovaný fakticky dovolává okolností, které vyvolal vlastním vědomým jednáním, a právě jeho postup tak vykazuje znaky jednání rozporného se zásadou poctivosti a zákazem zneužití práva; žalobkyně současně poukazuje na možnost spáchání trestného činu, zejména úvěrového podvodu, ze strany žalovaného.
4.Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé dle § 115a OSŘ, neboť žalobkyně a žalovaný s takovým postupem vyslovili souhlas a ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listin.
5.Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že účastníci dne [anonymizováno] uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému jako podnikateli úvěr ve výši [anonymizováno] na jeho bankovní účet č. [anonymizováno] a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 35 % z poskytnuté jistiny měsíčně nejpozději do 30 dnů od poskytnutí jistiny, tj. do [anonymizováno]. Podle čl. 5 odst. 5.1 smlouvy činí výše úroku z prodlení 0,5 % denně z celkové dlužné částky po dobu prvních 90 dnů prodlení, následně 0,1 % denně z celkové dlužné částky (citovaná smlouva). Žalobkyně předložila dokument nazvaný posouzení úvěruschopnosti č. [anonymizováno], z něhož vyplývá, že žalovaný uvedl, že jeho příjem činí [anonymizováno], jeho příjem za poslední 3 měsíce činil [anonymizováno], [anonymizováno] a [anonymizováno], jeho běžné výdaje činí [anonymizováno], ubytování [anonymizováno] a splátky úvěrů [anonymizováno]; žalovaný požadoval úvěrový rámec ve výši [anonymizováno], zatímco mu byl poskytnut ve výši [anonymizováno] (citovaný dokument). Dle čl. 3. odst. 3.2. smlouvy je účelem poskytnutí peněžních prostředků rozvoj podnikání žalovaného, přičemž žalovaný se zavazuje získané prostředky nevyužít jiným způsobem než k rozvoji své podnikatelské činnosti, kdy opačné počínání žalovaného se považuje za podstatné porušení smlouvy (citovaná smlouva).
6.Dne [anonymizováno] byla z účtu žalobkyně č. [anonymizováno] provedena okamžitá odchozí platba ve prospěch účtu [anonymizováno] se zprávou pro příjemce „[anonymizováno]. - Vyplacení podnikatelského úvěru ([anonymizováno])“ (potvrzení o platbě).
7.Žalovaný na svůj dluh žalobkyni neuhradil ničeho (nezpochybněné tvrzení žalobkyně).
8.Dopisem ze dne [anonymizováno] žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši [anonymizováno] a nákladů právního zastoupení ve výši [anonymizováno] do 3 dnů od doručení výzvy (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne [anonymizováno] včetně potvrzení o podání doporučené zásilky k přepravě z [anonymizováno]).
9.Z přehledu výše úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR – nové obchody, v kategorii Domácnosti a NISD - ostatní úvěry, dostupném na internetových stránkách České národní banky soud, zjistil, že v okamžiku uzavření smlouvy, tj. v prosinci 2024, činila úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami živnostníkům 6,20 % ročně při fixaci úrokové sazby do 1 roku včetně (sestava 1144 – korunové úvěry poskytnuté bankami domácnostem v ČR – nové obchody dostupná z www.ČNB.cz/arad).
10.Podle § 2395 OZ, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11.Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12.Podle § 577 OZ je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.
13.Podle § 1968 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
14.Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15.Podle § 2048 OZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
16.Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
17.Skutkový stav zjištěný dokazováním soud právně posoudil tak, že mezi účastníky byla podle § 2395 OZ uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet peněžní prostředky ve výši [anonymizováno] a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit žalobkyni spolu s úrokem ve výši 35 % měsíčně z poskytnuté jistiny do 30 dnů od poskytnutí jistiny, tj. do [anonymizováno].
18.K námitce žalovaného, že smluvní vztah mezi účastníky má být posuzován jakožto spotřebitelský úvěr soud uvádí, že ji shledal nedůvodnou. Z předložené smlouvy vyplývá, že žalovaný při jejím sjednávání vystupoval jako podnikatel s příslušným identifikačním číslem, smlouva výslovně obsahuje ustanovení zakazující použití získaných peněžních prostředků jinak než k rozvoji podnikatelské činnosti, nadto i potvrzení o provedené platbě dává žalovanému na vědomí, že platbou dochází k vyplacení podnikatelského úvěru. Nelze se tedy ztotožnit s obranou žalovaného, že se jednalo o zastřený spotřebitelský úvěr, neboť z předložených listinných důkazů jednoznačně vyplývá, že šlo o úvěrový vztah mezi podnikateli, týkající se jejich podnikatelské činnosti. Současně je třeba poukázat na skutečnost, že úvěr u žalobkyně si zvolil sám žalovaný, jenž tak učinil prostřednictvím webového rozhraní [anonymizováno] určeného pro sjednávání podnikatelských úvěrů. Jestliže žalovaný při sjednávání smlouvy žalobkyni výslovně deklaroval podnikatelský účel úvěru (rozvoj podnikání žalovaného), ačkoli již tehdy zamýšlel použít prostředky výlučně pro osobní potřebu, nemůže samotné následné použití prostředků v rozporu s takto projeveným účelem závěr, že žalobkyně poskytovala úvěr spotřebiteli. Ze skutkových tvrzení účastníků řízení ani z provedených důkazů nevyplývá, že žalobkyně věděla nebo musela vědět o skutečném účelu poskytnutého úvěru, nebo že jí z okolností sjednávání úvěru muselo být zřejmé, že deklarovaný podnikatelský účel je pouze formální. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že účastníci řízení dne [anonymizováno] sjednali smlouvu o podnikatelském úvěru, a proto se povinnost žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného podle § 86 zák. č. 257/2016 Sb. na daný smluvní vztah nevztahovala.
19.Žalovaný poplatek za poskytnutí úvěru v kapitalizované výši [anonymizováno] soud právně kvalifikoval jako úrok, neboť tato platba svou povahou a účelem představuje peněžitou odměnu věřitele za poskytnutí peněz. Je-li poskytování úvěrů předmětem podnikání věřitele, což je i případ žalobkyně, představuje úrok obchodní marži, z níž úvěrující hradí své náklady a vytváří zisk. Žádnou konkrétní službu či mimořádné náklady při sjednávání a správě smlouvy, které by měly být hrazeny formou speciálního poplatku, žalobkyně netvrdila. Jak je soudu navíc známo z úřední činnosti (např. ze spisu zdejšího soudu [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno]), poplatek za poskytnutí úvěru není nezávisle stanovenou položkou za vykonávané činnosti ze strany žalobkyně, nýbrž tato položka je fixně stanovena na výši 35 % měsíčně z poskytnuté jistiny, a tedy ani v jedné z věcí nejsou do výše účtovaného poplatku promítnuta jakákoliv specifika případu. S ohledem na znění § 2395 OZ je nutno dovodit, že žalobkyni coby věřiteli z úvěrové smlouvy náleží úroky z úvěru, neboť zaplacení úroků je definičním znakem úvěrové smlouvy. Soud tedy dospěl k závěru, že odměna za poskytnutí úvěru ve výši [anonymizováno] na 30 dnů byla sjednána ve výši [anonymizováno], což představuje úrok ve výši 420 % ročně. Takto sjednaná výše úroku se zjevně příčí dobrým mravům, když představuje úrok, který mnohonásobně převyšuje sazbu úroků z krátkodobých úvěrů pro živnostníky poskytovaných bankami, která dle zveřejněných dat ČNB v době uzavření smlouvy (prosinec 2024) činila 6,20 % ročně. Za nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. nsoud/21_Cdo_1484_2004 ze dne 15.12.2004, resp. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. nsoud/32_Cdo_242_2011 ze dne 15.05.2012). Ve smlouvě dohodnutá výše úroků z úvěru je zcela nepřiměřená a zjevně se příčí dobrým mravům a nic na tom nemění okolnost, že žalovaný není spotřebitelem a výše úroku, resp. poplatku byla určena ve smlouvě. To platí i s přihlédnutím ke krátké době splatnosti poskytnutého úvěru. Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků odpovídající 420 % ročně podstatně přesahovala horní hranici obvyklé úrokové míry a současně představovala úrok ve výši 35 % jistiny úvěru, soud dospěl k závěru, že ujednání o výši úroku obsažené v citované smlouvě je neplatné podle § 580 odst. 1 OZ, když k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům soud přihlédne podle § 588 OZ i bez návrhu. Protože důvod neplatnosti tkví jen v nezákonném určení výše úroku, změnil soud podle § 577 OZ výši úroku tak, aby odpovídala spravedlivému uspořádání vztahu mezi účastníky, za který je na místě považovat průměrnou roční úrokovou míru ve výši 6,20 %, poskytovanou bankami živnostníkům v prosinci 2024. Žalobkyni tedy vzniklo právo na zaplacení úroku ve výši 6,20 % ročně z poskytnuté jistiny ve výši [anonymizováno] za dobu trvání úvěru, tj. úroku ve výši [anonymizováno]. Jelikož žalovaný ničeho neuhradil, soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [anonymizováno] (jistina úvěru + úrok) a ve zbytku úroku (ve výši [anonymizováno]) žalobu zamítl.
20.Úvěr byl splatný dne [anonymizováno] (30. kalendářním dnem od poskytnutí úvěru, tj. od [anonymizováno]). Protože žalovaný neuhradil částku [anonymizováno] (přiznaná jistina + úrok) k datu její splatnosti, dostal se dnem následujícím po splatnosti s úhradou do prodlení, čímž žalobkyni podle § 1970 OZ vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení. Žalobkyně požadovala zaplacení úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky [anonymizováno] za dobu od [anonymizováno] do [anonymizováno] s poukazem na článek 4. odst. 4.1 smlouvy. Takto sjednaná výše úroku z prodlení se zjevně příčí dobrým mravům, když představuje úrok z prodlení ve výši 182,50 % ročně, tj. úrok, který mnohonásobně (zde více než patnáctkrát) převyšuje zákonem stanovenou sazbu úroku z prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. nsoud/21_Cdo_1484_2004 ze dne 15.12.2004, resp. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. nsoud/32_Cdo_242_2011 ze dne 15.05.2012). Smysl úroku z prodlení lze nacházet v jeho motivační a sankční funkci. Ujednání o povinnosti platit pro případ prodlení se splněním peněžitého dluhu úrok ve výši 0,5 % denně, tj. 182,5 % ročně, se tak v tomto ohledu již vymyká účelu, který jinak obecně institut úroku z prodlení sleduje, a kterým je (stejně jako u smluvní pokuty) jednak pod hrozbou majetkové sankce motivovat dlužníka ke splnění dluhu a v případě prodlení se splněním této povinnosti jej sankcionovat a kompenzovat újmu, která věřiteli zpožděnou platbou vzniká. Právě porovnání výše dohodnutého úroku z prodlení v této věci s běžnou úrokovou mírou a s výší úroku z prodlení stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb., vede soud k závěru, že se zjevně příčí dobrým mravům, když na místo účelu stanoveného zákonem sleduje spíše ničím neodůvodněné a zřejmě nepřiměřené obohacení věřitele. Částka, kterou je povinen platit subjekt, jenž se dostane do prodlení, odpovídající úroku z prodlení ve výši 182,5 % ročně, jako je tomu v tomto případě, je již očividně za hranicí, kterou lze považovat podstatě a účelu daného institutu úroku z prodlení za adekvátní (srov. nález Ústavního soudu usoud/I.__S_523_07). Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o výši úroku z prodlení obsažené v citované smlouvě je neplatné podle § 580 odst. 1 OZ, když k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům soud přihlédne podle § 588 OZ i bez návrhu. Jelikož je ujednání o smluvní sazbě úroku z prodlení neplatné, je nutno určit výši úroku z prodlení podle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tj. úrok z prodlení ve výši 12 % ročně. Žalobkyni tedy náleží právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [anonymizováno] za dobu od [anonymizováno] do zaplacení; ve zbylém rozsahu soud žalobu pro nedůvodnost zamítl.
21.O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu v řízení.
22.Žalobkyně se domáhala zaplacení částky [anonymizováno] s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do zaplacení, který lze ke dni vydání rozhodnutí (tj. [anonymizováno]) kapitalizovat na částku [anonymizováno], celkem se tak domáhala zaplacení částky vyčíslené ke dni rozhodnutí na [anonymizováno]. Žalobkyni byla přiznána částka [anonymizováno] s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do zaplacení, který lze ke dni vydání rozhodnutí kapitalizovat na částku [anonymizováno], celkem tak byla přiznána částka vyčíslená ke dni vydání rozhodnutí na částku [anonymizováno]. Co do vyjádření v procentech úspěch žalobkyně v řízení činí po zaokrouhlení 54 % v poměru k neúspěchu ve výši 46 %. Nárok na náhradu nákladů řízení má tak žalobkyně v rozsahu 8 %.
23.Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši [anonymizováno] sestávající ze zaplaceného soudního poplatku [anonymizováno], odměny za zastupování žalobkyně advokátem ve výši [anonymizováno] [2×[anonymizováno] a 1× [anonymizováno] dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen „a. t.“) za následující úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., sepis jednoduché výzvy k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t.], paušální náhrady výdajů ve výši [anonymizováno] [tj. 3×[anonymizováno] dle § 13 odst. 4 a. t. příslušející ke třem shora uvedeným úkonům právní služby] a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [anonymizováno] (4 750 + 1 350) ve výši [anonymizováno]. S ohledem na výše uvedené má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 8 %, tj. částku ve výši [anonymizováno].
24.Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 OSŘ zaplatit k rukám zástupce žalobkyně. Podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jsou povinnosti uložené ve výroku rozsudku splatné ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.
--- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně.
Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.