Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michalem Bartoněm o ústavní stížnosti stěžovatele Vladimíra Matuchy, zastoupeného Mgr. Petrem Horáčkem, LL.M., advokátem, sídlem Na Zbořenci 276/14, Praha 2 - Nové Město, proti rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 16. července 2025 č. j. MD-40535/2025-160/3 a rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 27. května 2025 č. j. MHMP 617767/2025/Bur, za účasti Ministerstva dopravy a Magistrátu hlavního města Prahy, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí
1.Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byly porušeny čl. 11, čl. 26, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 odst. 1 ve spojení s čl. 2 odst. 2 Ústavy. 2.V květnu 2023 kontrolovala hlídka Policie ČR stěžovatele, který řídil motorové vozidlo. V časech 17:15 a 17:23 sice odmítl dechovou zkoušku, nicméně později v 18:31 se dechové zkoušce podrobil, přičemž výsledek byl 0,00 ‰ alkoholu v dechu. Stěžovatel tedy z místa kontroly odjel a považoval věc za vyřešenou.
3.V původním správním řízení (ukončeným příkazem Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 12. 7. 2023 č. j. MHMP 1485089/2023/Dba) byl stěžovatel uznán vinným z přestupků (překročení maximální povolení rychlosti, nepředložení dokladů a nepodrobení se zkoušce na přítomnost alkoholu) a byla mu uložena pokuta ve výši 35 000 Kč a zákaz činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu, na dobu 12 měsíců s účinností ode dne nabytí právní moci příkazu. Proti tomuto příkazu stěžovatel nikterak nebrojil.
4.V roce 2025 podal stěžovatel žádost o obnovu řízení. Za novou skutečnost považoval zjištění o existenci úředního záznamu o dechové zkoušce. Namítá, že stát nemůže jednou občana uznat za střízlivého a podruhé ho trestat jako osobu, která střízlivost neprokázala. Správní orgány podle něj tak vycházely z neúplných informací, neboť záznam o dechové zkoušce nebyl součástí spisu původního správního řízení. Magistrát a následně ministerstvo dopravy nicméně žádost zamítly s odůvodněním, že stěžovatel o dechové zkoušce věděl již v době původního řízení a tudíž se nejedná o dříve neznámou skutečnost.
II.
Argumentace stěžovatele
5.Stěžovatel zdůvodňuje porušení svých ústavních práv tím, že správní orgány přistupovaly k institutu obnovy řízení formalisticky, v důsledku čehož legalizovaly zjevný rozpor mezi formálním rozhodnutím o vině a materiální pravdou. Namítá, že uložení pokuty a především zákaz řízení představují zásah do práva na vlastnictví a výkon povolání. Stěžovatel je profesionální řidič a řidičské oprávnění je pro něj nezbytnou podmínkou pro výkon povolání a jediným zdrojem obživy. Uložení ročního zákazu řízení mělo pro stěžovatele devastující a nevratné následky.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6.Dříve, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti předpokládané zákonem o Ústavním soudu a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené tímto zákonem.
7.Podle § 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (vyjma návrhu na obnovu řízení). Těmito prostředky byly správní žaloba proti rozhodnutí o obnově řízení a kasační stížnost (srov. usnesení ze dne 31. 5. 2005 sp. zn. II. ÚS 207/05 ), neboť ochranu proti rozhodnutím správního orgánu poskytují soudy ve správním soudnictví. Stěžovatel tudíž ještě před tím, než podal ústavní stížnost, měl v této věci podat žalobu ve správním soudnictví, což neučinil (srov. též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2015 č. j. 8 As 193/2014-35). 8.V posuzované věci se ani neuplatní výjimka z povinnosti vyčerpat všechny procesní prostředky ochrany ve smyslu § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Posuzovaná věc totiž nijak nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele a stěžovatel nic relevantního v tomto smyslu ani netvrdí. Ani výjimku spočívající v průtazích v řízení o opravném prostředku nelze aplikovat, protože stěžovatel procesní prostředky obrany ve správním soudnictví vůbec nevyužil. 9.S ohledem na výše uvedené Ústavní soud soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. března 2026
Michal Bartoň v. r.
soudce zpravodaj