Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
11 Tcu 32/2026
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí: 18.03.2026
Spisová značka : 11 Tcu 32/2026
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Právní styk s cizinou
Dotčené předpisy: § 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994 Sb.
Kategorie rozhodnutí: E
Zveřejněno na webu: 04.05.2026
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.11.2001, sp. zn. nsoud/21_Cdo_123_2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz . 11 Tcu 32/2026-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18.03.2026 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto: Podle § 4a odst. 3 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky D. G. , rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 19.09.2023, sp. zn. 035 Hv 34/2023h, který nabyl právní moci dne 23.09.2023, hledí jako na odsouzení soudem České republiky. O d ů v o d n ě n í :
1. Rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 19.09.2023, sp. zn. 035 Hv 34/2023h, který nabyl právní moci dne 23.09.2023, byl D. G. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným trestným činem profesionálně páchané krádeže vloupáním podle § 127, § 129 odst. 1 bod 2, § 130 odst. 1 první případ, odst. 2 rakouského trestního zákoníku (StGB) , za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců.
2. Podle skutkových zjištění Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni se D. G. předmětné trestné činnosti majetkového charakteru dopustil v podstatě tím, že
ve Vídni a na dalších místech, v období od 13.01.2023 do 20.03.2023, částečně ve vědomé a úmyslné spolupráci s odděleně stíhanými V. Č. a M. P. jako spolupachatel (§ 12 StGB - rakouského trestního zákona), za účelem pravidelného výdělku (§ 70 odst. 1 bod 1, 3 StGB), odcizil cizí movité věci, konkrétně hotovost v celkové výši 3.409,40 EUR, a to vloupáním do objektu, konkrétně do kávových automatů oprávněných osob společností Cafe + Co, A. D. Hinterberger Getränkenautomaten GmbH, a to s úmyslem se jejich přivlastněním neoprávněně obohatit, konkrétně:
I. D. G. sám
A. / dne 13.01.2023 ve Vídni 50 EUR,
B. / dne 19.03.2023 ve Vídni 341,05 EUR, a to tak, že se vloupal do pěti automatů, přičemž u dvou z nich zůstalo pouze u pokusu,
D. / v době, kterou již nelze určit, mezi 14.03.2023 a 16.03.2023 v XY 70 EUR,
E. / v době, kterou již nelze určit, mezi 02.03.2023 a 06.03.2023, ve Vídni v Obecné nemocnici (AKH), kde se vloupal do tří automatů, přičemž u jednoho z nich zůstalo pouze u pokusu, celkem 725,85 EUR.
II. D. G. a V. Č.
A. / dne 16.03.2023 v XY 628,15 EUR, vloupáním do šesti automatů,
B. / dne 20.03.2023 v XY 208,65 EUR,
C. / v době, kterou již nelze určit, mezi 16.03.2023 a 20.03.2023 v XY 195,15 EUR,
D. / v době, kterou již nelze určit, mezi 16.03.2023 a 20.03.2023 v XY 12 EUR,
E. / v době, kterou již nelze určit, mezi 17.03.2023 a 20.03.2023 v XY 364,55 EUR.
III. D. G. a M.P.
A. / dne 10.03.2023 ve XY 214 EUR,
B. / dne 15.01.2023 v XY 600 EUR.
3. Dne 26.02.2026 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 19.09.2023, sp. zn. 035 Hv 34/2023h, který nabyl právní moci dne 23.09.2023, ve vztahu k osobě D. G. hledí jako na odsouzení soudem České republiky. 4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Současně je namístě připomenout, že s ohledem na znění čl. II bod 18 přechodných ustanovení k zák. č. 427/2023 Sb. je Nejvyšší soud i po datu 01.07.2024 nadále nadán zákonnou pravomocí aplikovat ustanovení § 4a odst. 3 zákona, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 01.07.2024 notifikováno českému rejstříku trestů (tzn. zaznamenáno do jeho evidence). 7. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že D. G. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, resp. soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž toto odsouzení bylo notifikováno českému rejstříku trestů již dne 03.10.2023. Předmětné odsouzení se navíc týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, dílem spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění rakouského soudu totiž jasně plyne, že si odsouzený celkem dvaadvaceti dílčími útoky (jež byly ve smyslu § 116 tr. zákoníku vedeny jednotným záměrem a byly spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou časovou souvislostí, jakož i předmětem útoku), částečně sám a částečně společným jednáním s další osobou, přisvojil, popř. se pokusil přisvojit cizí věci tím, že se jich zmocnil, daný čin spáchal vloupáním (tzn. vniknutím do uzavřeného prostoru - za který lze považovat i uzavřený přístroj v podobě kávového automatu - lstí, nedovoleným překonáním uzamčení nebo překonáním jiné jistící překážky s použitím síly) a způsobil tím na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou [tj. ve smyslu § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku škodu dosahující částky nejméně 10.000,- Kč]. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona.
8. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je zvyšována zejména způsobem provedení činu, když nelze pominout, že se odsouzený dopustil celkem dvaceti dvou dílčích útoků v rámci velmi krátkého období cca dvou měsíců, přičemž jím fakticky způsobená škoda významně (více než osminásobně) přesáhla minimální hranici škody nikoli nepatrné ve smyslu § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, která je zákonným znakem přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Přehlédnout nelze ani jeho bohatou trestní minulost, neboť z aktuálního opisu z evidence rejstříku trestů je zřejmé, že v rozmezí let 2000 až 2014 byl na území České republiky celkem osmnáctkrát trestně stíhán a odsouzen, a to výhradně pro trestnou činnost majetkového či násilného charakteru, byť v důsledku zahlazení některých z těchto odsouzení je na něho třeba zčásti hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Současně se odsouzený v období let 2010 až 2020 dopustil celkem ve čtyřech případech další trestné činnosti, a to výhradně majetkového charakteru, též na území Rakouské republiky, z čehož tak plynou jeho zjevné sklony k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států. Z výše uvedeného je rovněž zřejmé, že ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně opakovaného výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, osobě odsouzeného nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
9. Rovněž ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným shora citovaným rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni, uložena (z pohledu dosavadní, konstantní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu) nikoli zanedbatelná sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře tří let a šesti měsíců. Za tohoto stavu tak lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení D. G. příslušným soudem Rakouské republiky hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
10. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18.03.2026
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu