Okresní soud v Jičíně rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Hrbkem ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátkou [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalované: [anonymizováno], narozená [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o zaplacení 26 435 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 000 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 17 000 Kč od 24.11.2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 9 435 Kč a
- zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 23 800 Kč od 15.06.2025 do
23.11.2025
- zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 800 Kč od 24.11.2025 do
zaplacení.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jičíně doplatek soudního poplatku ve výši 264 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 790 Kč, a do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 31.03.2026 po žalované domáhala zaplacení částky 26 435 Kč s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy uzavřené dne 12.02.2025 na částku 17 000 Kč. Pohledávka žalobkyně se skládá z jistiny ve výši 17 000 Kč, smluvního úroku ve výši 6 800 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 635 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Žalovaná svůj dluh nesplácela řádně a včas, proto žalobkyně využila svého práva celý úvěr zesplatnit ke dni 14.06.2025. Žalovaná na dluh ničeho nezaplatila. Úvěruschopnost žalované byla ověřována na základě výpisů z bankovního účtu, výplatních listů a současně byla žalovaná lustrována ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, BRKI.
2.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3.Soud ve věci nevydával platební rozkaz s ohledem na vysoký smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně. Soud tedy rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a OSŘ, občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 OSŘ). 4.Soud vzal na základě předložených důkazů za prokázané:
5.Z úvěrové smlouvy ze dne 12.02.2025 soud zjistil, že žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] na částku až do výše 17 000 Kč se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně. Z předžalobní výzvy ze dne 16.11.2025 ve spojení s potvrzením o podání zásilky ze dne 18.11.2025 soud zjistil, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení dluhu.
6.Vzhledem k tomu, že žalovaná při sjednání smlouvy o úvěru vystupovala v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“) ve spojení s ustanoveními zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). Zákon o spotřebitelském úvěru vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. 7.Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8.Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9.Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10.Podle § 2993 věta první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
11.Shora uvedený skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně:
12.Po zhodnocení práv a povinností, které pro oba účastníky vyplývaly z uzavřené smlouvy o úvěru, dospěl soud k závěru, že ujednání smlouvy jsou absolutně neplatná dle ust. § 580 a 588 o.z., a to pro rozpor sjednaného úroku s dobrými mravy. Úroková sazba byla jednána na 40 % měsíčně (480 % ročně), tj. úroková sazba byla několikanásobně vyšší, než bylo v době uzavření úvěrové smlouvy obvyklé. Nemravnost tohoto ujednání ve smyslu ust. § 1 odst. 2 OZ je zjevná, když dle databáze ARAD činila obvyklá úroková sazba u úvěrů v daném období celkem cca 10 % ročně. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy a smlouva je v důsledku toho absolutně neplatná podle § 588 OZ, k čemuž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. nsoud/33_Odo_234_2005 a nsoud/21_Cdo_1484_2004), nikoli 48násobek. K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud uvádí, že ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů. Soud současně dospěl k závěru, že moderace nepřiměřených úroků podle ustanovení § 577 OZ na obvyklou, ještě přípustnou výši, zde možná není. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně je profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů, proto jí musí být zjevné, že smlouva má neobvykle (excesivně) vysokou sazbou zatížení spotřebitele. Z toho vyplývá, že ve smyslu § 576 OZ část smlouvy týkající se úroků nelze oddělit od ostatního obsahu, když by k uzavření smlouvy za jiných parametrů patrně nedošlo. K tomu lze dále odkázat na závěry z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, č. j. krajsky/47_Co_87_2023-81. 13.Současně má soud pochybnosti o řádném prověření úvěruschopnosti žalované, když byly žalobkyní pouze tvrzeny zjištěné příjmy a výdaje žalované, aniž by byly tyto údaje doloženy. V poměrech této věci žalobkyně sice uvedla, že schopnost žalované řádně hradit úvěr byla prověřena na základě lustrací v několika registrech, uvedené však nedoložila. Za těchto okolností lze uzavřít, že úvěruschopnost žalované nebyla v projednávaném případě náležitě posouzena. Důsledkem nesplnění uvedené povinnosti je dle § 87 zák. č. 257/2016 Sb. neplatnost smlouvy o úvěru. 14.Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná pouze zčásti. Mezi účastníky existuje právní poměr z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a § 2993 OZ Žalobkyně prokázala, že žalované poskytla celkem částku 17 000 Kč a žalovaná dosud neuhradila ničeho. Soud proto žalovanou zavázal k zaplacení jistiny v částce 17 000 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy soud pro účely stanovení data prodlení žalované s vydáním bezdůvodného obohacení vycházel z § 1958 odst. 2 OZ, dle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ve světle citovaných zákonných ustanovení soud vycházel z okamžiku, kdy žalobkyně požadovala úhradu celého dluhu, přičemž žalovaná tento okamžik nesporovala. Soud vycházel z domněnky doby dojití dle § 573 OZ, když výzva byla žalobkyní odeslána 18.11.2025. Dle zmíněného ustanovení totiž platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Dle domněnky dojití proto došla výzva žalované dne 21.11.2025. Listina obsahovala výzvu k okamžité úhradě dluhu, přičemž žalovaná svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnila, dostala se dnem 24.11.2025 do prodlení. Žalobkyně tak má vůči žalované právo na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 OZ Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb (výrok I.). 15.Výrokem rozsudku pod bodem II. pak soud žalobu ve zbytku 9 435 Kč s příslušenstvím zamítl s odkazem na absolutní neplatnost smlouvy. Jestliže byla smlouva o úvěru neplatná, nebyly mezi účastníky řízení platně sjednány platby úroků ani jiných poplatků.
16.K povinnosti žalobkyně uhradit doplatek soudního poplatku dle výroku III. tohoto rozsudku, soud uvádí, že elektronický platební rozkaz dle návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebyl vydán a návrh byl převeden do agendy C s ohledem na sjednaný vysoký smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně. Žalobkyni tak vznikla povinnost uhradit soudní poplatek ve výši 1 322 Kč dle položky 1 bodu 1. písm. b) sazebníku soudních poplatků, jež je přílohou zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Žalobkyně na tomto poplatku dosud zaplatila pouze 1 058 Kč, zbývá jí tedy doplatit 264 Kč. Poplatková povinnost k doplacení soudního poplatku do výše, jako by byl podán návrh v agendě C, potom vzniká dle § 4 odst. 1 písm. j) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, uložením takové povinnosti v souvislosti s rozhodnutím soudu ve věci samé (k tomu srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 07.02.2014, sp. zn. krajsky/93_Co_56_2013). 17.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 OSŘ tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení, přičemž tato částka představuje 28 % z její celkové výše (rozdíl úspěchu žalovaného v řízení v rozsahu 36 % ku úspěchu žalobkyně v rozsahu 64 %). Ty spočívají v zaplaceném soudním poplatku včetně doplatku ve výši 1 322 Kč a nákladech zastoupení advokátem, kterému náleží odměna za úkony provedené do podání žaloby k soudu stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 3 úkony právní služby po 400 Kč včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč. Celkem tak náklady včetně soudního poplatku činí 2 822 Kč, z toho 28 % činí 790 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 OSŘ). 18.Lhůtu k plnění povinností výroků tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 OSŘ --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Hradci Králové, prostřednictvím Okresního soudu v Jičíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.