Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Rezka a soudců JUDr. Karla Šabaty, PhD., a JUDr. Petra Coufalíka, Ph.D., ve věci
žalobců: a) [anonymizováno], narozený dne [anonymizováno]
bytem [anonymizováno]
b)[anonymizováno], narozená dne [anonymizováno]
bytem [anonymizováno] [anonymizováno]
oba zastoupeni advokátem [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
proti
žalované: [anonymizováno], narozená dne [anonymizováno]
bytem [anonymizováno]
zastoupená advokátem [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
o vyklizení
o odvolání žalované proti rozsudku [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], č. j. [anonymizováno],
--- VÝROK ---
I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. potvrzuje.
II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. mění takto:
Žalovaná je povinna nahradit žalobci a) náklady řízení před soudem I. stupně ve výši [anonymizováno] Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce a).
Žalovaná je povinna náhradit žalobci b) náklady řízení před soudem I. stupně ve výši [anonymizováno] Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce b).
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci a) náklady odvolacího řízení ve výši [anonymizováno] Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce a)
IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci b) náklady odvolacího řízení ve výši [anonymizováno] Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce b).
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Rozsudkem Okresního soudu ve [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], č. j. [anonymizováno], bylo výrokem I. rozhodnuto, že žalovaná je povinna vyklidit jednotku číslo [anonymizováno] (byt) v budově č. p. [anonymizováno], na pozemku parc. č. st. [anonymizováno], v obci a katastrálním území [anonymizováno], zapsaném na listu vlastnictví číslo [anonymizováno] u [anonymizováno] pro [anonymizováno], Katastrální pracoviště [anonymizováno], do 15 dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II. byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobcům a) a b) na náhradě nákladů řízení částku [anonymizováno] Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců. V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že žalobci a) a b) jsou vlastníky předmětného bytu a žalovaná užívá tento byt, přičemž nebyl zjištěn žádný titul k tomuto užívání. Soud prvního stupně měl za prokázané, že byla sepsána listina označená jako poslední vůle, kterou měl sepsat právní předchůdce žalobců a jejímž obsahem je prohlášení, že své družce - žalované odkazuje do doživotního užívání mimo jiné předmětný byt. K listině jsou připojeny podpisy svědků [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno] a [anonymizováno]. Soud prvního stupně zamítl návrh na výslech svědků [anonymizováno], [anonymizováno] a [anonymizováno] k tomu, jaká byla skutečná vůle právního předchůdce žalobců, neboť již jen na základě tvrzení žalované lze o věci rozhodnout. Soud uzavřel, že vzhledem k tomu, že sama žalobkyně tvrdila, že platila pouze náhradu za energie a nikoliv nájemné, je zřejmé, že nemohla vydržet nájemní právo k bytu. Ze stejného důvodu soud prvního stupně nevyslechl účastníky řízení. Soud prvního stupně neprovedl ani důkaz znaleckým posudkem k posouzení pravosti podpisu [anonymizováno] na listině označené jako poslední vůle a srovnávacími materiály k posouzení tohoto podpisu znaleckým posudkem. Uzavřel, že i pokud, by byla prokázána pravost listiny označené jako poslední vůle, tak její obsah odpovídá pouze jednostrannému právnímu jednání – pořízení pro případ smrti a nelze dovodit dvoustranné právní jednání, které by dále založilo užívací vztah k předmětnému bytu. Žalované nevznikl nájemní vztah podle § 2238 OZ, když žalovaná nemohla být v dobré víře, že existuje nájemní vztah, neboť neplatila nájemné. Soud prvního stupně dále uzavřel, že práva žalobců nejsou v rozporu s dobrými mravy. Skutečnost, že pro žalovanou je obtížně vymahatelný nárok na vrácení investic do bytu, neznamená, že žalobci vykonávají své právo v rozporu s dobrými mravy a jde z jejich strany o zneužití práva. 2.Proti tomuto rozsudku podala žalovaná v zákonné lhůtě odvolání, ve kterém namítá, že soud prvního stupně se nezabýval možností vzniku smlouvy o výpůjčce. Soud prvního stupně vůbec nepřihlédl k tomu, že žalovaná pečovala o právního předchůdce žalobců a byla jeho družka a že jako taková mohla mít těžko uzavřenou smlouvu o nájmu bytu. Rozporuje závěr soudu, že žalované nevzniklo právo nájmu bytu dle § 2238 OZ Dovozuje, že nájemní vztah přešel na právní nástupce – žalobce. Namítá, že žalovaná se žádného nezákonného jednání nedopustila a žalobci se tedy nemohou podle § 1042 OZ zák. č. 89/2012 Sb. domáhat ochrany svého vlastnického práva. 3.Žalobci ve vyjádření k odvolání uvádí, že žalovaná přes koncentraci řízení rozvíjí několik vzájemně si odporujících argumentací. Skutečnost, že žalovaná žila s právním předchůdcem žalobců jako družka, nemohla založit k bytu nájemní vztah.
4.Krajský soud v Brně - pobočka ve [anonymizováno] jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 OSŘ, dále jen o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 OSŘ), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 OSŘ) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 OSŘ a contrario), obsahuje způsobilé odvolací důvody, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání skutečností (§ 205 odst. 2 písm. d/ o. s. ř.), že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř.) a že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním (§ 205 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející (§ 212a OSŘ) a dospěl k závěru, že ve věci jsou důvody pro potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně. 5.Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými závěry soudu prvního stupně, že žalovaná užívala předmětný byt a hradila pouze náklady na energie a nikoliv nájemné. Podle § 2201, zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku se nájemní smlouvou zavazuje pronajímatel přenechat nájemci byt k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Ze shora uvedeného je zřejmé, že znakem nájemního vztahu je jeho úplatnost. Není-li sjednána úplatnost, půjde o jiný smluvní vztah, v takovém případě může jít například o výpůjčku (§ 2193 OZ) či výprosu (§ 2189 OZ). Podle § 2238 OZ občanského zákoníku, užívá-li nájemce byt po dobu tří let v dobré víře, že nájem je po právu, považuje se nájemní smlouva za řádně uzavřenou. Okolnosti vedoucí k závěru o užívání v dobré víře, že je nájem po právu, je nutno vykládat komplexně při zohlednění všech rozhodných skutečností, například placení nájemného a služeb, složení jistoty, předání bytu nájemci pronajímatelem, péče o byt a řádné udržování bytu a podobně. Žalobkyně sama tvrdí, že žila s právním předchůdcem žalobců v bytě jako družka, tedy zjevně nikoliv na základě nájemního vztahu. Ze strany žalobců jí byt nebyl jako nájemkyni předán, ale tato pokračovala v užívání předmětného bytu i po smrti právního předchůdce žalobců. Žalobkyně sama tvrdila, že neplatila nájemné, tedy jí muselo být zřejmé, že není naplněno znak úplatnosti nájemního vztahu. Již jen vzhledem k této skutečnosti, nemohla být žalovaná v dobré víře, že mezi ní a žalobci existuje nájemní vztah. I pokud užívala žalovaná předmětný byt po dobu více jak tří let, nelze podle § 2238 OZ občanského zákoníku považovat nájemní smlouvu za řádně uzavřenou, neboť dobrá víra žalované se musí vztahovat ke všem znakům nájemního vztahu, tedy i k tomu, že jde o užívání úplatné. Sama žalovaná přitom tvrdí, že nájemné neplatila a je zřejmé, že nebyla přesvědčena o tom, že by šlo o úplatný právní vztah. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně, že podle § 2238 OZ občanského zákoníku nelze vycházet z toho, že by mezi účastníky po uplynutí tří let užívání bytu byla uzavřena řádně nájemní smlouva a vznikl nájemní vztah. 6.Žalovaná dále poukazovala na to, že v listině označené jako poslední vůle, vyjádřil právní předchůdce žalobců vůli jí přenechat mimo jiné předmětný byt do užívání. Soud prvního stupně nezkoumal, zda jde o listinu pravou. Nevyslechl ani svědky navržené k prokázání skutečné vůle právních předchůdců žalobců ve vztahu k užívání bytu žalovanou. Soud prvního stupně odmítl dokazování s odůvodněním, že z obsahu listiny označené jako poslední vůle a také z tvrzení žalované o tom, že právní předchůdce chtěl, aby předmětný byt nabyla vnučka a že žalovaná měla mít právo doživotního užívání, je zřejmé, že mělo jít ze strany žalobce o jednostranné právní jednání pořízení pro případ smrti, které však v pozůstalostním řízení neobstálo. Jako z jednostranného právního jednání pořízení pro případ smrti z něho nelze dovozovat dvoustranný smluvní vztah uzavřený mezi právním předchůdcem žalobců a žalovanou.
7.Nicméně soud prvního stupně nevyzval žalovanou, aby tvrdila zcela konkrétně, zda byla uzavřena mezi účastníky nějaká smlouva, pokud ano, jaký byl obsah smlouvy, její forma a kdy byla uzavřena a jak byl vyjádřen vzájemný konsens na obsahu smlouvy. Bez těchto tvrzení nemůže soud učinit závěr o tom, že žalobce učinil pouze jednostranný právní úkon pořízení pro případ smrti, který se minul svými účinky. Soud prvního stupně vůbec neřešil, zda mezi právními předchůdci žalobců a žalovanou byla vůle uzavřít smlouvu o užívání předmětného bytu nebo jen měli záměr řešit užívání předmětného bytu a následně právní předchůdce zvolil jednostranné právní jednání k vyjádření vůle, které se ovšem minulo svými účinky. Odvolací soud proto poučil žalovanou podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., nechť doplní a upřesní svá skutková tvrzení, zda žalovaná uzavřela ohledně užívání předmětného bytu číslo 1276/709 v budově č. p. [anonymizováno] nějakou dohodu se žalobci nebo jejich právním předchůdcem. Pokud ano, nechť tvrdí, kdy byla tato dohoda uzavřena, v jaké formě, jak smluvní strany projevily souhlas s touto dohodou a jaký byl obsah dohody. Žalovaná po poučení poukázala na obsah poslední vůle právního předchůdce žalobců a neuvedla žádná tvrzení, že by mezi právním předchůdcem žalobců a žalovanou byla uzavřena nějaká smlouva, například smlouva o výpůjčce. Pokud žalovaná poukazuje na obsah poslední vůle, lze se ztotožnit se soudem prvního stupně, že z tohoto projevu vůle je zřejmé, že jde o jednostranný právní úkon a nelze ho posoudit jako nabídku na uzavření smlouvy, kterou by bylo ujednáno užívání předmětného bytu. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně, že právní předchůdce žalobců učinil jednostranný právní úkon pořízení pro případ smrti, který však v pozůstalostním řízení neobstál. Žalovaná netvrdila, že by mimo tento projev vůle, učinili právní předchůdci žalobců a žalovaná ještě jiné právní jednání, kdy by se střetli jejich projevy vůle směřující k úpravě užívání bytu ve prospěch žalované (například v ústní formě). S ohledem na uvedené potom obstojí i zamítnutí návrhu na doplnění dokazování ke zjištění pravosti podpisu právního předchůdce žalobců a výslechem svědků. Ve vztahu k vznesené námitce, že výkon práv žalobců je v rozporu s dobrými mravy, odkazuje odvolací soud na odůvodnění učiněné soudem prvního stupně. Žalované muselo být zřejmé, že má titul k užívání bytu jako družka právního předchůdce žalobců a tento titul ztratí jeho smrtí. Nicméně odvolací soud se zabýval tím, zda vzhledem k druhovskému poměru a věku žalované není na místě stanovit delší lhůtu k plnění. Vzhledem k délce řízení však odvolací soud neshledal pro takové rozhodnutí důvody, neboť žalovaná měla v průběhu řízení dostatek času k posouzení situace a přípravě k vyklizení.
8.Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v meritorním výroku I. podle § 219 OSŘ potvrdil. 9.Ve výroku II. bylo rozhodnutí soudu prvního stupně změněno, když soud prvního stupně přiznal právo na náhradu nákladů řízení žalobcům, ale neuvedl, jakým způsobem má být náhrada poskytnuta k tomu, kterému z žalobců. Žalobci nemají k řízení postavení nerozlučných společníků a jejich podíl na řízení je stejný, proto odvolací soud rozhodl, že každému z žalobců náleží polovina náhrady nákladů řízení. Žalobci byli v řízení plně úspěšní a podle § 142 odst. 1 OSŘ mají právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení spočívají v náhradě za zaplacený soudní poplatek a náhradě odměny a výdajů zástupce žalobců dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Soud prvního stupně správně určil odměnu advokáta za jednotlivé úkony a správně také určil výši odměny advokáta za úkony učiněné do [anonymizováno] a po [anonymizováno], včetně navýšení za složitost právního úkonu, převzetí zastoupení, které bylo vedeno v angličtině. Soud prvního stupně správně přiznal také paušální náhradu výdajů za čtyři úkony právní služby a náhradu cestovného a náhradu za ztrátu času cestou k jednání soudu. Celkem náhrada nákladů řízení zástupce žalobců činí [anonymizováno] a v bližším odůvodnění lze odkázat na odůvodnění učiněné soudem prvního stupně. Na každého z žalobců tak připadá náhrada ve výši [anonymizováno] a podle § 149 odst. 1 OSŘ je žalovaná povinna nahradit náklady řízení k rukám zástupce žalobců. 10.V odvolacím řízení byli žalobci plně úspěšní a podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 OSŘ mají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši. Tyto náklady odvolacího řízení spočívají v náhradě odměny a výdajů zástupce žalobců dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Zástupci náleží odměna za dva úkony právní služby, a to písemné vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu. Z předmětu řízení činí odměna 2 300 Kč za úkon, která byla u druhého zastupovaného účastníka snížena dle § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o 20 %. Celkem odměna advokáta činí za dva úkony právní služby 8 280 Kč. Podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží advokátu paušální náhrada výdajů za dva úkony po 450 Kč. Podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží advokátu náhrada za ztrátu času cestou z [anonymizováno] a zpět za 12 pulhodin po 150 Kč. Podle § 13 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. byla přiznána náhrada cestovného osobním automobilem z [anonymizováno] a zpět za 594 km při spotřebě 4,3 litru nafty na 100 km a ceně nafty 34,10 Kč za 1 l, kdy podle vyhlášky č. 573/2025 Sb. činí výše cestovného 4 375,58 Kč. Vzhledem ke stejnému podílu žalobců na řízení náleží každému z žalobců polovina náhrady nákladů řízení ve výši [anonymizováno] Kč. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 OSŘ je žalovaná povinna nahradit náklady odvolacího řízení k rukám zástupce žalobců. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešená, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzená jinak. V takovém případě je možné podat dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí.