Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
11 Tvo 7/2026
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí: 31.03.2026
Spisová značka : 11 Tvo 7/2026
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Oprava rozhodnutí
Dotčené předpisy: § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.
§ 131 odst. 1 tr. ř.
§ 138 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí: D
Zveřejněno na webu: 05.05.2026
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.11.2001, sp. zn. nsoud/21_Cdo_123_2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz . 11 Tvo 7/2026-
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31.03.2026 stížnost zmocněnkyně poškozené osoby JUDr. Petry Carvanové , advokátky se sídlem Huťská 1383, Kladno, podanou proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26.02.2026, sp. zn. krajsky/10_To_71_2025, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. okresni/2_T_3_2024, a rozhodl t a k t o : Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost zmocněnkyně poškozené JUDr. Petry Carvanové zamítá.
O d ů v o d n ě n í : I.
1. Vrchní soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 26.02.2026, sp. zn. krajsky/10_To_71_2025, tak, že podle § 131 odst. 1 tr. ř. a contrario , § 138 tr. ř. se návrh zmocněnkyně poškozené osoby C. T., advokátky JUDr. Petry Carvanové, na vydání opravného usnesení zamítá. 2. Proti tomuto usnesení vrchního soudu podala zmocněnkyně JUDr. Petra Carvanová (dále jen „zmocněnkyně“ nebo „stěžovatelka“) stížnost ze dne 04.03.2026. V ní nejprve předeslala, že na základě plné moci zastupovala jako zmocněnkyně poškozenou C . T. v trestním řízení vedeném proti obviněným N . B. a S. P. , neboť její klientka se stala obětí zvlášť závažného zločinu obchodování s lidmi podle § 168 odst. 1, odst. 3 písm. d), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. Následně uvedla, že po skončení trestního řízení v této věci podala k Městskému soudu v Praze žádost o přiznání odměny za zastupování poškozené. O její výši rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 05.08.2025, č. j. okresni/2_T_3_2024-1244, avšak proti tomuto usnesení podali (v této fázi řízení již odsouzení) N . B. a S. P. prostřednictvím svých obhájců stížnosti. V návaznosti na ně Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí městského soudu a následně ve věci rozhodl usnesením ze dne 06.01.2026, č. j. krajsky/10_To_71_2025-1314, tak, že zmocněnkyni přiznal odměnu za úkony právní služby a náhradu hotových výdajů v celkové výši 164.577,97 Kč, zatímco její návrh co do částky ve výši 82.664,03 Kč zamítl. Podle mínění zmocněnkyně však toto rozhodnutí stížnostního soudu obsahuje zřejmou nesprávnost, pro kterou se domáhá jeho opravy postupem podle § 131 tr. ř. ve spojení s § 138 tr. ř. 3. Podle stěžovatelky je předmětná nesprávnost obsažena v odůvodnění dotčeného usnesení vrchního soudu pod body 37. až 39., ve kterých tento soud sice uvedl, že s účinností od 01.01.2025 došlo k novelizaci advokátního tarifu, avšak při samotném výpočtu odměny se dopustil administrativního pochybení. Jak vrchní soud sám správně poznamenal, u trestného činu projednávaného v rámci řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. okresni/2_T_3_2024 je sazba trestu odnětí svobody zákonodárcem vymezena v rozmezí od pěti do dvanácti let, pročež se odměna zmocněnkyně vypočítává z tarifní hodnoty ve výši 113.000 Kč. Následně konstatoval, že s platností od 01.01.2025 činí odměna za každý jednotlivý úkon právní služby, který se týká tzv. adhézního řízení, částku 7.100 Kč, zatímco za úkon právní služby, který se adhézního řízení netýká, částku 5.620 Kč. I přes toto tvrzení se však Vrchní soud v Praze podle stěžovatelky následně dopustil nesprávné aplikace vyhlášky č. 258/2024 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „vyhláška“ nebo „advokátní tarif“), neboť jí coby zmocněnkyni poškozené chybně vykázal odměnu za úkony právní služby netýkající se adhezního řízení, vykonané dne 13.01.2025 a 10.02.2025, když do celkové výše přiznané odměny započítal ve vztahu k těmto úkonům pouze částku 1.500 Kč (za každý jednotlivý úkon poskytnuté právní služby), místo řádně – a tedy v souladu s citovanou novelou advokátního tarifu - stanovené odměny ve výši 5.620 Kč (za každý jednotlivý úkon poskytnuté právní služby). 4. Přestože tedy vrchní soud v bodě 36. stížností napadeného usnesení poukázal na to, že s účinností od 01.01.2025 došlo k novelizaci platného advokátního tarifu a v bodech 37. až 39. zdůraznil, v čem tato změna spočívá, následně tuto změnu do celkového výpočtu odměny zmocněnkyně nepromítl. Lze tedy konstatovat, že bod 46. odůvodnění tohoto rozhodnutí je v přímém rozporu s předchozími body 36. až 39. napadeného usnesení. Především však platí, že stanoví-li předmětná vyhláška odměnu za jeden úkon právní služby, který se týká adhezního řízení, v částce 7.100 Kč a odměnu za jeden úkon právní služby, který se adhezního řízení netýká, v částce 5.620 Kč, měl vrchní soud zmocněnkyni vykázat odměnu podle § 10 odst. 5 advokátního tarifu v platném znění a nikoli postupovat ve smyslu § 9 odst. 1 této vyhlášky.
5. Závěrem stěžovatelka podotkla, že přestože se jedná o aplikaci podzákonného právního předpisu, tak i jeho znění je pro soud závazné a proto navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26.02.2026, č. j. krajsky/10_To_71_2025, zrušil a nově rozhodl tak, že opravné usnesení bude vydáno, čímž bude návrhu zmocněnkyně vyhověno. II.
6. Nejvyšší soud podle § 147 odst. 1 tr. ř. z podnětu stížnosti podané zmocněnkyní JUDr. Petrou Carvanovou v rámci revizního principu přezkoumal správnost napadeného výroku usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26.02.2026, č. j. krajsky/10_To_71_2025, jakož i řízení, jež mu předcházelo, načež dospěl k závěru, že p odaná stížnost není důvodná. 7. K projednávané věci Nejvyšší soud nejprve z přiloženého spisového materiálu ověřil, že Městský soud v Praze usnesením ze dne 05.08.2025, č. j. okresni/2_T_3_2024-1244, rozhodl v trestní věci odsouzených N . B. a S. P. , tak, že se podle § 151 odst. 3, odst. 6 tr. ř. zmocněnkyni JUDr. Petře Carvanové přiznává odměna a náhrada hotových výdajů za právní pomoc poškozené v celkové výši 225.445,03 Kč (výrok pod bodem I.), zatímco návrh zmocněnkyně co do částky ve výši 21.796,97 Kč podle § 151 odst. 3 tr. ř. a contrario zamítl (výrok pod bodem II.). 8. Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podali odsouzení S . P. a N. B. prostřednictvím svých obhájců stížnosti. O nich rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 06.01.2026, č. j. krajsky/10_To_71_2025-1314, a to tak, že podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a znovu rozhodl tak, že se podle § 151 odst. 3, odst. 6 tr. ř. zmocněnkyni JUDr. Petře Carvanové přiznává odměna za úkony právní služby a náhrada hotových výdajů v celkové výši 164.577,97 Kč (výrok pod bodem I.), zatímco návrh zmocněnkyně co do částky ve výši 82.664,03 Kč podle § 151 odst. 3 tr. ř. a contrario zamítl (výrok pod bodem II.). Součástí tohoto rozhodnutí vrchního soudu je mimo jiné i poučení o tom, že proti tomuto usnesení není stížnost přípustná. 9. Následně zmocněnkyně podala k Vrchnímu soudu v Praze písemnou žádost ze dne 11.02.2026, ve které požádala, aby tento soud v předmětném usnesení provedl opravy zřejmé nesprávnosti, neboť její osobě za účast u konaných hlavních líčení (tedy za realizované úkony právní služby, které se podle soudu netýkaly adhézního řízení) přiznal odměnu v částkách, které neodpovídají aktuálnímu znění advokátního tarifu, ačkoli podle odůvodnění dotčeného usnesení si byl vrchní soud této změny podzákonného právního předpisu vědom a sám na ni odkazoval. V návaznosti na tuto žádost rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26.02.2026, č. j. krajsky/10_To_71_2025, tak, že návrh zmocněnkyně poškozené osoby JUDr. Petry Carvanové, podaný v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. okresni/2_T_3_2024, na vydání opravného usnesení podle § 131 odst. 1 tr. ř. a contrario a § 138 tr. ř. zamítl. 10. Na tuto skutečnost zmocněnkyně reagovala tak, že do předmětného výroku podala písemnou stížnost ze dne 04.03.2026, ve které opětovně setrvala na svém požadavku na provedení opravy spočívající ve zřejmé nesprávnosti, přičemž opětovně namítla, že Vrchní soud v Praze u úkonů tzv. neadhezní povahy zcela nepochopitelně vykázal nižší částku, než která je uvedena ve vyhlášce Ministerstva spravedlnosti, jíž se vydává advokátní tarif, ve znění účinném od 01.01.2025.
III.
11. P o prostudování připojeného spisového materiálu, obsahu napadeného usnesení, jakož i stěžovatelkou předložené argumentace dospěl Nejvyšší soud k jednoznačnému závěru, že se lze s výrokem uvedeným v napadeném usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26.02.2026, sp. zn. krajsky/10_To_71_2025, bezvýhradně ztotožnit, neboť dospěl k totožnému závěru, tedy že návrh zmocněnkyně JUDr. Petry Carvanové na vydání opravného usnesení není důvodný. Rovněž obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí vrchního soudu zcela odpovídá požadavkům vyplývajícím z § 134 odst. 2 tr. ř., pročež jeho závěrům nelze ničeho relevantně vytknout. 12. V projednávané věci je předně namístě konstatovat, že z původního návrhu zmocněnkyně ze dne 11.02.2026, jakož i její následně podané stížnosti ze dne 04.03.2026 (zaměřené proti výše uvedenému rozhodnutí Vrchního soudu v Praze) vyplývá, že stěžovatelka vyjadřuje nesouhlas s tím, k jakému závěru tento soud dospěl po věcné stránce – tedy jakým způsobem aplikoval podzákonný právní předpis v podobě advokátního tarifu a následně se domáhá vydání nového rozhodnutí, v rámci kterého má dojít k nápravě, resp. korekci stávajícího pravomocného rozhodnutí. Jinými slovy z mocněnkyně konstatuje věcnou nesprávnost vydaného usnesení, když tvrdí, že vyhláškou č. 258/2024 Sb. došlo s účinností od 01.01.2025 (vyjma jiného) ke změně v odměňování zmocněnců poškozených osob a na tomto základě žádá, aby jí byla za zastupování poškozené osoby v rámci trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. okresni/2_T_3_2024 u hlavních líčení konaných dne 13.01.2025 a 10.02.2025 přiznána odměna podle aktuálního znění předmětné vyhlášky, tedy odměna nikoli v původní výši 1.500 Kč, nýbrž v aktuální výši 5.620 Kč za každý jí vykonaný úkon, který se podle závěrů vrchního soudu netýkal adhézního řízení . 13. Předmětného záměru usiluje zmocněnkyně dosáhnout návrhem na vydání opravného usnesení postupem podle § 131 odst. 1 tr. ř. a § 138 tr. ř., avšak výhradně za účelem dosažení meritorní změny již pravomocného usnesení Vrchního soudu v Praze, neboť pochybení ve výpočtu své odměny vyhodnotila jako zřejmou nesprávnost, které lze reparovat právě prostřednictvím opravného usnesení.
14. V souvislosti s předloženou argumentací stěžovatelky Nejvyšší soud předně připomíná obecně platné pravidlo vtělené do ustanovení § 131 odst. 1 tr. ř., podle něhož je předseda senátu (nikoli celý senát; popř. samosoudce) oprávněn zvláštním usnesením kdykoli opravit chyby v psaní a počtech či jiné zřejmé nesprávnosti, k nimž došlo ve vyhotovení rozsudku a jeho opisech, čímž je sledována snaha o docílení naprosté shody písemného vyhotovení rozsudku s jeho obsahem tak, jak byl rozsudek dříve vyhlášen. Podle § 138 tr. ř. se tohoto ustanovení přiměřeně užije též na opravu písemného vyhotovení usnesení. Jakékoli rozhodnutí tak lze opravit kdykoli poté, co byla zjištěna písařská chyba, resp. chyba v psaní nebo počtech, či jiná zřejmá nesprávnost. Po jejich zjištění předseda senátu (samosoudce) realizuje zajištění opravy buď z úřední povinnosti anebo k návrhu některé z procesních stran. Vyjma zjevných písařských chyb (tj. překlepů apod.) se předmětné ustanovení vztahuje i k dalším textovým pochybením, např. k záměně identity fyzické či právnické osoby, kdy skutečný pachatel byl odsouzen na osobní data zcela jiné osoby. Smyslem tohoto ustanovení je tedy oprava zjevných chyb a dosažení naprostého souladu vyhlášeného rozsudku s jeho písemným vyhotovením (tedy originálem či prvopisem).
15. Z toho vyplývá, že s odkazem na ustanovení § 131 odst. 1 tr. ř. není možné žádat o odstranění nedostatků věcné či procesní povahy. Taková pochybení lze totiž napravit toliko v řízení o řádných či mimořádných opravných prostředcích. Zmocněnkyně poškozené JUDr. Petra Carvanová se však v nyní posuzované věci dožaduje právě toho, aby Vrchní soud v Praze, který chybně (tedy v rozporu s platným, resp. v době jeho rozhodování účinným zněním advokátního tarifu) určil výši odměny za několik úkonů právní služby, jež se podle soudu netýkaly neadhezního řízení a jichž se zmocněnkyně osobně účastnila, stejně jako výslednou výši odměny, která zmocněnkyni za zastupování poškozené náleží, tyto číselné údaje opravil jakožto zřejmou nesprávnost.
16. Podle závěrů Nejvyššího soudu je však z obsahu usnesení, jímž bylo rozhodováno o výši odměny zmocněnkyně a náhradě hotových výdajů, a které je třeba posuzovat ve vzájemných souvislostech, zřejmé, že se Vrchní soud v Praze ve svém usnesení, resp. při jeho písemném vyhotovení, nedopustil očividného přehlédnutí či mechanické záměny jím uváděných údajů. Naopak, vrchní soud ve svém usnesení ze dne 06.01.2026, č. j. krajsky/10_To_71_2025-1314, dospěl na základě výpočtu odměny zmocněnkyně po věcné stránce k chybnému stanovení výše její odměny za pět úkonů právní služby poskytované poškozené C . T. , kterých se zmocněnkyně osobně účastnila (tj. za hlavní líčení konaná ve dnech 13.01.2025 a 10.02.2025), neboť při určení výše odměny za tyto úkony - z hlediska právního posouzení - nesprávně vycházel z advokátního tarifu ve znění účinném do 31.12.2024, v důsledku čehož chybně vyčíslil i celkovou výši odměny za úkony právní služby, jež zmocněnkyni náleží. 17. Přestože jde o právní závěr po věcné stránce zjevně chybný (v důsledku nesprávné aplikace příslušného právního předpisu, konkrétně advokátního tarifu), nelze jej napadnout (respektive obsahově zvrátit) prostřednictvím prosté žádosti zmocněnkyně o písemnou opravu zřejmé nesprávnosti v písemném vyhotovení dotčeného usnesení ve smyslu § 131 odst. 1 tr. ř. (ve spojení s § 138 tr. ř.), nýbrž výhradně cestou opravných prostředků, neboť v dané souvislosti se nikterak nejedná o překlep či jinou zřejmou nesprávnost, nýbrž o chybnou právní úvahu a z toho plynoucí chybnou aplikaci výše uvedené vyhlášky (advokátního tarifu).
18. Lze tedy shrnout, že byť Vrchní soud v Praze v odůvodnění svého usnesení ze dne 06.01.2026, č. j. krajsky/10_To_71_2025-1314, řádně konstatoval aktuální znění vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1999 Sb. (advokátního tarifu) ve znění vyhlášky č. 258/2024 Sb., která nabyla účinnosti dnem 01.01.2025, dopustil se následně věcného pochybení při určení, resp. výpočtu odměny zmocněnkyně JUDr. Petry Carvanové za zastupování poškozené osoby u hlavního líčení konaného u Městského soudu v Praze (v trestní věci vedené pod sp. zn. okresni/2_T_3_2024) dne 13.01.2025 (zahrnující dva úkony právní služby po 5.620 Kč, tedy celkem 11.240 Kč), jakož i u hlavního líčení konaného u téhož soudu dne 10.02.2025 (zahrnující tři úkony právní služby ve výši 5.620 Kč, tj. celkem 16.860 Kč). Byť v dané věci ze strany Vrchního soudu v Praze (v rámci jeho rozhodování o stížnostech dvou odsouzených osob podaných proti usnesení Městského soudu v Praze, jímž byla určena výše odměny zmocněnkyně za zastupování poškozené) zjevně došlo k chybné aplikaci příslušného právního předpisu v podobě advokátního tarifu, není náprava toho rozhodnutí zásadně možná cestou opravného usnesení podle § 131 odst. 1 tr. ř., nýbrž jen napadením pravomocného usnesení Vrchního soudu v Praze v meritu věci, tj. po obsahové (věcné) stránce, formou tomu odpovídajícího mimořádného opravného prostředku. IV.
19. Jelikož Vrchní soud v Praze dospěl v rámci svého (zmocněnkyní podanou stížností napadeného) usnesení ze dne 26.02.2026, sp. zn. krajsky/10_To_71_2025, k jednoznačnému a správnému závěru o zamítnutí návrhu zmocněnkyně poškozené osoby JUDr. Petry Carvanové na vydání opravného usnesení podle § 131 odst. 1 tr. ř. a contrario za užití § 138 tr. ř., Nejvyšší soud vyhodnotil závěry, které jej k vydání tohoto napadeného usnesení vedly, jako přesvědčivé, správné, logicky odůvodněné a odpovídající všem v dané věci relevantně zjištěným okolnostem. 20. Za tohoto stavu Nejvyšší soud stížnost zmocněnkyně poškozené osoby JUDr. Petry Carvanové podanou proti výše uvedenému výroku usnesení Vrchního soudu v Praze (v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. okresni/2_T_3_2024) v souladu s § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl jako nedůvodnou. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31.03.2026
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu