Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti Markéty Chadžijské, zastoupené JUDr. Miroslavem Koreckým, advokátem se sídlem Puškinovo náměstí 681/3, Praha 6, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2026 č. j. 72 Co 98/2025-215 v rozsahu, ve kterém byl zamítnut návrh na opravu poučení o dovolání, proti výroku II usnesení téhož soudu ze dne 11. 11. 2025 č. j. 72 Co 98/2025-201 a výroku III rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 10. 2024 č. j. 27 C 65/2023-142, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2 jako účastníků řízení a České republiky - Ministerstva spravedlnosti a Mgr. Michala Suchánka, soudního exekutora se sídlem Pod Pekárnami 245/10, Praha 9, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1.Stěžovatelka podala dne 19. 1. 2026 blanketní ústavní stížnost proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2025 a 15. 1. 2026, kterou spojila s návrhem na odklad vykonatelnosti. Uvedla, že současně podala ve věci dovolání a navrhla, aby Ústavní soud přesto ústavní stížnost projednal, případně řízení přerušil do rozhodnutí dovolacího soudu, neboť dovolání je podáváno z procesní opatrnosti a existuje riziko zániku lhůty pro podání k Ústavnímu soudu. Stěžovatelka nedůvěřuje poučení městského soudu, že dovolání je přípustné (proti usnesení ze dne 11. 11 2025).
2.V blanketní ústavní stížnosti dále stěžovatelka uvedla, že odůvodnění bude bezodkladně doplněno prostřednictvím advokáta. Poté, co tak ani do 13. 3. 2026 stěžovatelka neučinila, vyzval ji Ústavní soud k odstranění vad podání. Stěžovatelka (nadále bez právního zastoupení) Ústavnímu soudu zaslala "sdělení", ve kterém žádá, aby Ústavní soud přihlédl k tomu, že "nezavinila procesní chaos o tom, jaký mimořádný opravný prostředek pro ochranu práv má podat." Stěžovatelka se údajně snažila vyjasnit si s příslušným soudem poučení o možnosti podat dovolání.
3.O den později předložila stěžovatelka prostřednictvím advokáta plnou moc pro zastupování před Ústavním soudem s tím, že žádá o posečkání k doplnění odůvodnění ve lhůtě pěti dnů. Ústavní soud této žádosti stěžovatelky vyhověl. Nutno však zdůraznit, že stěžovatelé před Ústavním soudem jsou povinni k poslednímu dni lhůty pro podání ústavní stížnosti předložit ústavní stížnost se všemi náležitostmi, které zákon o Ústavním soudu vyžaduje (srov. § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu). Již samotná výzva Ústavního soudu k odstranění vad podání je beneficiem zákonodárce, tím spíše je beneficiem další posečkávání Ústavního soudu nad rámec jím stanovených lhůt. Jde o výjimečný postup, který Ústavní soud ve zde posuzované věci akceptoval jen s ohledem na specifické procesní okolnosti, které stěžovatelka tvrdila. 4.V doplnění ústavní stížnosti stěžovatelka - již řádně právně zastoupená - napadá usnesení městského soudu ze dne 11. 11. 2025, tedy ve věci samé, a ze dne 15. 1. 2026, kterým městský soud zamítl návrh stěžovatelky na opravu poučení o dovolání. Stěžovatelka tvrdí, že výrokem II usnesení městského soudu ze dne 11. 11. 2025 (a rovněž výrokem III předcházejícího rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2) bylo porušeno její právo na ochranu vlastnictví a na spravedlivý proces. Usnesením městského soudu ze dne 15. 1. 2026 bylo v rozsahu odmítnutí opravy poučení o dovolání porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces.
5.Stěžovatelka nejprve polemizuje se závěrem městského soudu, že je dovolání přípustné. Tvrdí, že není schopna s dostatečnou mírou jistoty určit, jaký procesní postup je v její věci správný, a proto z procesní opatrnosti podala jak dovolání, tak ústavní stížnost. Stěžovatelka má za to, že jsou splněny podmínky pro postup podle § 75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu, neboť v řízení o podaném opravném prostředku dochází ke značným průtahům. 6.Dále se stěžovatelka vyjadřuje k meritu napadeného usnesení ze dne 11. 11. 2025. Tvrdí, že výrok o nákladech řízení v nikoli bagatelní částce je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Ústavní soud se s argumentací stěžovatelky ve věci samé seznámil, avšak dále ji pro stručnost nerekapituluje, jelikož pro posouzení ústavní stížnosti je tato argumentace bezpředmětná. Ústavní stížnost je totiž nepřípustná, resp. předčasná, jak dále Ústavní soud vysvětlí.
7.V souladu se zásadou subsidiarity řízení o ústavní stížnosti může ústavní stížnost směřovat jen proti rozhodnutím konečným, tedy rozhodnutím o posledním procesním prostředku ochrany [usnesení sp. zn. IV. ÚS 125/06 (U 4/40 SbNU 781)]. Za situace, kdy stěžovatelka podala dovolání, kterým se Nejvyšší soud bude zabývat, nemůže Ústavní soud zasahovat do neskončeného řízení. Ústavní soud nemůže meritorně ústavní stížnost projednat, i kdyby měl hypoteticky za to, že dovolání je objektivně nepřípustné, jak stěžovatelka tvrdí - i v takovém případě musí Ústavní soud, resp. stěžovatelka vyčkat na rozhodnutí dovolacího soudu (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 2799/23 ). Přípustnost dovolání má primárně zkoumat Nejvyšší soud, je-li to možné.
8.Stěžovatelka se řídila poučením, které jí bylo dáno, byť je považuje za chybné, a dovolání podala. Vadné poučení odvolacího soudu, že dovolání je přípustné, sice přípustnost dovolání založit nemůže (usnesení sp. zn. III. ÚS 1791/11 ), ale na druhou stranu vadné poučení nemůže jít ani k tíži stěžovatelky. To znamená, že deklaruje-li nyní Ústavní soud předčasnost ústavní stížnosti, nelze posléze uzavřít, že (případná) pozdější ústavní stížnost je pro změnu opožděná (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2611/25 ). Tato stěžejní námitka stěžovatelky, uvedená v ústavní stížnosti, tedy není pravdivá.
9.Ústavní soud shledává protiústavnost poučení o opravném prostředku typicky v situacích, kdy odvolací soud chybně poučí účastníka o nepřípustnosti (nikoli přípustnosti) dovolání, čímž jej fakticky připraví o přezkum před Nejvyšším soudem - v takovém případě je na místě, aby Ústavní soud svým zrušovacím nálezem dal Nejvyššímu soudu příležitost rozhodnout (srov. nález sp. zn. I. ÚS 2341/24 ). To však není zde posuzovaný případ.
10.Ani stěžovatelkou navrhované přerušení řízení před Ústavním soudem není namístě. Vyčkával-li by Ústavní soud na rozhodnutí dovolacího soudu, zbytečně by tím prodlužoval své řízení (v rozporu s čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) a nepřímo by pobízel ostatní stěžovatele k souběžnému podávání ústavní stížnosti a dovolání, aniž by pro to byl racionální důvod (usnesení sp. zn. IV. ÚS 2942/20 , bod 9). 11.Ústavní soud nemůže uplatnit ani výjimku z nepřípustnosti podle § 75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu, jak stěžovatelka navrhuje. I kdyby totiž v řízení jako celku docházelo ke značným průtahům, citované ustanovení míří pouze na průtahy v řízení o podaném opravném prostředku, tedy v řízení o podaném dovolání. Nic takového však v posuzované věci nenastalo. Stěžovatelka podala dovolání dne 19. 1. 2026. Skutečnost, že stěžovatelka dle jejích tvrzení doposud nebyla vyzvána k zaplacení soudního poplatku, neznamená, že v řízení dochází k průtahům, které by měly vést k výjimečnému pominutí nepřípustnosti ústavní stížnosti. 12.Konečně, proti usnesení městského soudu ze dne 15. 1. 2026, kterým soud zamítl návrh stěžovatelky na opravu poučení o dovolání, je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná (a nikoli nepřípustná). Proti tomuto usnesení totiž není dovolání přípustné, o čemž byla stěžovatelka řádně poučena. Napadené rozhodnutí však nijak neporušuje základní práva stěžovatelky. Stěžovatelka se ústavní stížností, podanou proti tomuto usnesení, ve skutečnosti domáhá přezkumu toho, zda dovolání bylo přípustné, o čemž však bude rozhodovat Nejvyšší soud. Ústavní soud tedy ani v tomto případě nemůže napadené usnesení přezkoumat, byť je ústavní stížnost, formálně vzato, přípustná, jelikož by tím Ústavní soud vstupoval do rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu.
13.Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e), odst. 2 písm. a) a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu]. O návrhu na odklad vykonatelnosti Ústavní soud nerozhodoval, neboť o ústavní stížnosti rozhodl bezodkladně. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. dubna 2026
Dita Řepková, v. r.
předsedkyně senátu