Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř.
Datum rozhodnutí: 10.03.2026
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Krádež
Účast na organizované zločinecké skupině
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
§ 361 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku
§ 205 odst. 1, odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku
Kategorie rozhodnutí: CD
Zveřejněno na webu: 05.05.2026
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.11.2001, sp. zn. nsoud/21_Cdo_123_2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz . USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10.03.2026 o dovoláních, která podali obvinění Tomáš Šulcek a Jiří Šach proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11.12.2024, č. j. krajsky/4_To_165_2024- 3712, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. okresni/23_T_163_2017, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných odmítají.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu Děčíně (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 03.11.2023, č. j. okresni/23_T_163_2017 -3534 , byli obvinění Tomáš Šulcek a Jiří Šach (dále „obvinění“, příp. „dovolatelé“) spolu s dalšími třemi spoluobviněnými uznáni vinnými zločinem účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1, alinea druhá tr. zákoníku a zločinem krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku, jichž se podle skutkových zjištění uvedeného soudu dopustili způsobem specifikovaným ve výroku rozsudku. 2. Obvinění byli za tyto zločiny odsouzeni podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti šesti měsíců, jehož výkon jim byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byli odsouzeni k peněžitému trestu ve výměře 100 denních sazeb, kdy denní sazba činí 2 000 Kč, tedy celkem 200 000 Kč. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla všem obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit poškozené společnosti Benteler Automotive Rumburk s.r.o., IČ: 25492080, náhradu škody ve výši 2 539 170 Kč.
3. O odvoláních všech obviněných a státního zástupce proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem (dále též „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 11.12.2024, č. j. krajsky/4_To_165_2024-3712 , tak, že jej podle § 258 odst. 1 písm. b), e), f) tr. ř. v celém rozsahu zrušil. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněné spolu s dalšími třemi spoluobviněnými uznal vinnými zločinem účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku a zločinem krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku, kterých se podle jeho zjištění dopustili tím, že společně s další již zesnulou osobou v době nejméně od 30.04.2015 do 24.09.2015 se v rámci organizované zločinecké skupiny s vnitřní organizační strukturou a dělbou funkcí podíleli s úmyslem obohatit sebe na opakovaném odcizování železného šrotu a následně na jeho zpeněžení, využili nedostatků v systému vážení, přepravy a kontroly vah, který byl nastaven ze strany dodavatele – producenta železného šrotu společnosti Benteler Automotive Rumburk s.r.o., IČ: 254 92 080, a odběratele železného šrotu společnosti Česko - saské přístavy s.r.o., IČ: 646 18 358, a který jim vzhledem k jejich pracovnímu postavení jak vedoucích pracovníků přepravce železného šrotu Technických služeb Děčín a.s., IČ: 640 52 257, tak pracovníků a společníků společností zabývajících se výkupem a obchodem s druhotnými surovinami umožňoval zcizovat opakovaně železný šrot, převézt jej na jiné místo a zpeněžit, aniž by železný šrot někomu chyběl,
a to tak, že v rámci přepravy železného šrotu – plechu v kontejnerech, označeného jako třída Fe21, kterou na základě zasilatelské smlouvy č. 32000537 o přepravě nákladu dle § 601 a následujících obchodního zákoníku ze dne 31.07.2012 mezi společností Česko - saské přístavy s.r.o., IČ: 646 18 358, a Technické služby Děčín a.s., Marius Pedersen Group, IČ: 640 52 257, prováděla společnost Technické služby Děčín a.s., Marius Pedersen Group, IČ: 64052257, odvoz železného šrotu svými vozidly pro kontejnerovou přepravu, která byla plněna do kontejnerů Technických služeb Děčín a.s., IČ: 64052257, přímo z výrobní linky společnosti Benteler Automotive Rumburk s.r.o., IČ: 25492080, na adrese Bentelerova 460/2, Rumburk, a následně byl železný šrot přepraven do areálu společnosti Česko - saské přístavy s.r.o., IČ: 646 18 358, v Loubské ulici 704/9, v Děčíně, kde byl uskladněn a připraven k expedici dalšími subjekty po řece do Spolkové republiky Německo,
využili nedostatků v systému přepravy a kontrol vážních systémů, kdy z kontejnerů odebírali a překládali železný šrot do jiných kontejnerů, a to za pomoci pracovníků společnosti Technické služby Děčín a.s., IČ: 640 52 257, kterým k této činnosti dali pracovní příkazy, a část materiálu byla z původních kontejnerů přeložena do jiných kontejnerů, a po jejich naplnění je na základě příkazů k jízdě nechali odvézt vozidly Technických služeb Děčín a.s., Marius Pedersen Group, IČ: 640 52 257, do areálu společnosti KOVODEMONT CZECH, a.s., IČ: 279 45 804, sběrného dvora odpadu v XY XY , okres Liberec, kde sjednali vykoupení tohoto zcizeného materiálu, a v rámci vykoupení dali pokyn zaměstnancům areálu sběrných surovin v XY XY vést tyto výkupy zcizeného železného šrotu surovin na jiné subjekty, které jim umožňovaly výplatu finančních prostředků v hotovosti,
tento způsob zcizovaní praktikovali, jelikož v rámci přepravy od producenta odpadu společnosti Benteler Automotive Rumburk s.r.o., IČ: 254 92 080, na adrese Bentelerova 460/2, Rumburk, kde docházelo k vážení přepravovaného železného šrotu, do areálu Česko - saských přístavů s.r.o., IČ: 646 18 358, v Loubské ulici 704/9 v Děčíně, kde prováděli kontrolní vážení, odběratel proplácel navážené hodnoty v toleranci 2 % a v případě poruchy vah ve společnosti Benteler Automotive Rumburk s.r.o., IČ: 254 92 080, pouze podle navážených hodnot v Česko - saských přístavech s.r.o., IČ: 646 18 358, tedy vědomi si skutečnosti, že v případě poruchy váhy v Benteler Automotive Rumburk s.r.o., IČ: 254 92 080, není producentem dostatečně proveden způsob specifikace váhy odvezeného železného šrotu a že vážní systémy vždy vykazují určité rozdíly, které vycházely ve prospěch odběratele, a též vědomi si situace, že váhy se porovnávaly pouze za celý kalendářní měsíc,
průběžně odcizovali železný šrot, při čemž též zneužili skutečnosti, že producent Benteler Automotive Rumburk s.r.o., IČ: 254 92 080, produkoval odpad 24 hodin denně a 7 dní v týdnu, tedy produkovali odpad v době, kdy byl areál Česko - saských přístavů s.r.o., IČ: 646 18 358, zavřen, neboť měl pevnou otvírací dobu a v noci, v sobotu odpoledne a v neděli nepřijímal železný šrot a tento šrot se v kontejnerech po dovozu z XY uskladňoval v areálu Technických služeb Děčín a.s., v XY ulici XY, a odvážel se až nás ledující pracovní dny do areálu Česko – saských přístavů s.r.o., IČ: 646 18 358, přičemž během tohoto uskladnění docházelo k zcizování materiálu, a to nejméně v níže uvedeném rozsahu:
· dne 30.04.2015 minimálně v množství 18 780 kg,
· dne 07.05.2015 minimálně v množství 17 480 kg,
· dne 15.05.2015 minimálně v množství 15 620 kg,
· dne 21.05.2015 minimálně v množství 23 160 kg,
· dne 01.06.2015 minimálně v množství 22 220 kg,
· dne 04.06.2015 minimálně v množství 18 900 kg,
· dne 11.06.2015 minimálně v množství 25 660 kg,
· dne 19.06.2015 minimálně v množství 17 920 kg,
· dne 29.06.2015 minimálně v množství 23 960 kg,
· dne 02.07.2015 minimálně v množství 24 860 kg,
· dne 09.07.2015 minimálně v množství 20 840 kg,
· dne 16.07.2015 minimálně v množství 21 740 kg,
· dne 24.07.2015 minimálně v množství 16 510 kg,
· dne 30.07.2015 minimálně v množství 19 480 kg,
· dne 04.08.2015 minimálně v množství 16 480 kg,
· dne 06.08.2015 minimálně v množství 14 500 kg,
· dne 13.08.2015 minimálně v množství 17 600 kg,
· dne 20.08.2015 minimálně v množství 19 650 kg,
· dne 27.08.2015 minimálně v množství 19 660 kg,
· dne 31.08.2015 minimálně v množství 17 400 kg,
· dne 04.09.2015 minimálně v množství 16 760 kg,
· dne 10.09.2015 minimálně v množství 20 180 kg,
· dne 14.09.2015 minimálně v množství 20 460 kg,
· dne 16.09.2015 minimálně v množství 19 320 kg,
· dne 17.09.2015 minimálně v množství 17 460 kg,
· dne 22.09.2015 minimálně v množství 19 910 kg,
· dne 24.09.2015 minimálně v množství 18 620 kg,
tímto způsobem provedli minimálně zcizení 525 130 kg železného šrotu, který realizovali prostřednictvím 26 odvozů do sběrného dvora společnosti KOVODEMONT CZECH, a.s., IČ: 279 45 804, v XY XY , okres Liberec, čímž způsobili nezjištěnému poškozenému škodu nejméně ve výši 2 539 170 Kč,
tohoto jednání se účastnili jako stálé společenství více osob s vnitřní organizační strukturou s rozdělením funkcí a dělbou činností, která byla zaměřena na dosahování zisku soustavným pácháním úmyslné trestné činnosti ve složení další, již zesnulá osoba, zastávající tehdy pozici ředitele Technických služeb Děčín a.s., M . M. – vedoucí provozu Technických služeb Děčín a.s., V . Š. – mistr Technických služeb Děčín a.s., J . Č . – zaměstnán ve společnosti zabývající se výkupem druhotných surovin, Jiří Šach – jednatel společnosti Severosepar s.r.o., IČ: 228 02 649, se sídlem Šluknov, Tovární 776, která se zabývá obchodováním s druhotnými surovinami, a Tomáš Šulcek – jako nákupčí společnosti KOVODEMONT CZECH, a.s., kteří se na činnosti skupiny podíleli následovně:
Další již zesnulá osoba byla hlavním organizátorem, na základě jejíchž pokynů realizovaných po domluvě s M. M. , popř. V . Š. , docházelo k překládání zcizeného železného šrotu do jiných kontejnerů, k převážení tohoto materiálu z důvodu přehledu množství zcizeného materiálu a k dopravě tohoto materiálu do sběrny surovin v XY,
M. M. – byl ze své pozice spoluorganizátorem překládání, převážení a dopravy, kdy v rámci dohledu a krytí shromažďoval u sebe v kanceláři vážní lístky z XY i XY,
V. Š. – ze své pozice po domluvě s ředitelem a vedoucím provozu vydával konkrétní pokyny k překládání, vážení zcizeného materiálu, vydával příkazy ke konkrétním jízdám s tímto materiálem a dále kontroloval váhy materiálu a porovnával je s naváženými v XY , kdy o těchto údajích podával informace dalším členům organizované skupiny,
J. Č . – se znalostí na trhu zprostředkoval dopravu a výkup zcizeného materiálu, kontroloval přepravu a váhy, dojednával oficiální krytí nákladu a byly mu předávány získané finanční prostředky z prodeje materiálu a informoval další členy skupiny o cenách, vahách atd. Během inkriminované doby v rámci tohoto komunikoval s E. Č .,
Jiří Šach – zprostředkoval výkup zcizeného materiálu za hotové, bez patřičných dokladů, předával u sebe v sídle společnosti ve Šluknově doklady k materiálu a utržené peníze za prodej, informoval o vzniklých problémech ostatní členy skupiny a dojednával oficiální krytí tohoto materiálu,
Tomáš Šulcek – zařídil výkup tohoto zcizeného železného šrotu ve sběrně surovin v XY , též zajistil, že výkup bude proveden za hotové, a následně tyto finanční prostředky převážel na předem určené místo do XY k Jiřímu Šachovi, a aby mohly být předány dalším členům skupiny, dále zajistil, aby výkup byl proveden shora uvedeným způsobem a řidičům se předával pouze lístek s váhou a že nákup byl deklarován před jinými jako nákup od jiného subjektu,
všichni obžalovaní jednali po předchozí dohodě a součinnosti s vědomím všech kroků, které činí další obvinění, a posilováni vědomí, že se podílejí na páchání trestné činnosti a že z důvodu jejich jednotlivých funkcí ředitel, zástupce ředitele, mistr dopravy, pracovník výkupu druhotných surovin, podnikatel v oblasti druhotných surovin je páchání trestné činnosti a zamýšlený následek dobře zabezpečen tak, aby vedl k požadovanému cíli.
4. Odvolací soud obviněné za tyto trestné činy odsoudil podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře třiceti šesti měsíců, jehož výkon jim podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti roků. Dále je podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku odsoudil k peněžitému trestu ve výměře 180 denních sazeb, kdy denní sazba činí 2 000 Kč, tedy celkem 360 000 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozenou Benteler Automotive Rumburk s.r.o., IČ: 254 92 080, s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podali obvinění Šach a Šulcek prostřednictvím svých obhájců dovolání, jež opřeli o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
6. Obviněný Jiří Šach k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítá, že z rozhodných skutkových zjištění nevyplývá existence objektu, tedy že „… byla způsobena újma na majetku třetí osoby …“. Podle obviněného nebyla prokázána ani výše škody. Dovolatel uvádí, že výsledky provedeného dokazování neprokázaly existenci konkrétního poškozeného. Dále je přesvědčen, že odkaz na usnesení Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. nsoud/4_Tdo_26_2024 je nepřiléhavý, zejména z důvodu úzce vymezeného okruhu možných poškozených v této věci. Namítá, že rozhodná skutková zjištění nezakládají znaky žalovaných zločinů. Popírá, že by nakládal s odpady v rozporu se zákonem. O smluvních vztazích třetích stran nevěděl a neznal ani osoby zaměstnané v Technických službách Děčín a.s. V celé věci vystupoval jako běžný podnikatel, přičemž nebylo ani jeho povinností zjišťovat původ odpadu. Podle něj založily soudy jeho trestní odpovědnost na odposleších, ze kterých ovšem nevyplývá závěr o páchání trestné činnosti. Napadený rozsudek považuje v zásadě za nepřezkoumatelný. Namítá, že mu nebyl prokázán úmysl, když popírá znalost všech rozhodných skutkových okolností. V další části dovolání obviněný uvádí, že v přípravném řízení rozhodoval místně nepříslušný soud. Veškeré úkony přípravného řízení proto považuje za procesně nepoužitelné. V důsledku chybného hodnocení důkazů došlo k porušení zásady zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností a zásady vyhledávací. 7. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. namítá, že soudy nesprávně posoudily znak subjektu trestného činu. Vystupoval totiž jako statutární orgán obchodní společnosti Severosepar s.r.o. Z trestného činu neměl žádný prospěch, takže mu není zřejmé, z jakého důvodu nebylo před soudem jednáno s dotyčnou právnickou osobou. Další výhrady vznáší i proti výroku o trestu, který považuje za nepřiměřený, a to i s ohledem na celkovou délku trestního řízení.
8. Závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11.12.2024, sp. zn. krajsky/4_To_165_2024, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 03.11.2023, sp. zn. okresni/23_T_163_2017, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal tomuto soudu věc k novému projednání a rozhodnutí. 9. Obviněný Tomáš Šulcek k důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítá, že odkaz soudů na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. nsoud/4_Tdo_26_2024 považuje za nepřiléhavý, protože nevěděl o nelegálním původu železného šrotu a neznal ani jeho skutečného vlastníka. Ve věci nebylo objasněno, zda a komu vznikla škoda. Dovolatel namítá, že mu nebyl prokázán úmysl páchat trestnou činnost, jelikož o původu šrotu nevěděl a nikoho ze spoluobviněných neznal. Dále odkázal na všechna svá dosavadní podání a návrhy. Odposlechy považuje za procesně nepoužitelné, k čemuž odkazuje na svá podání učiněná v předchozích fázích trestního řízení. K odposlechu jeho hovoru s obviněným Šachem ze dne 24.09.2015 uvádí, že neprokazuje jeho vědomost o původu šrotu, ani že by se podílel na trestné činnosti organizované skupiny. 10. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uvádí, že z trestné činnosti neměl žádný prospěch a nikdo nezkoumal, jaký by tedy měl motiv k jejímu páchání. Z žádného důkazu nevyplývá, že se dopustil trestné činnosti. V doplnění dovolání obviněný zopakoval dovolací argumentaci, kterou rozšířil o námitky, které ve svém dovolání vznesl spoluobviněný Jiří Šach. Rovněž namítá, že žádná škoda nevznikla. Skutková zjištění, ke kterým dospěly soudy nižších stupňů, nezakládají existenci zákonných znaků organizované zločinecké skupiny.
11. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11.12.2024, sp. zn. krajsky/4_To_165_2024, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 03.11.2023, sp. zn. okresni/23_T_163_2017, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal tomuto soudu věc k novému projednání a rozhodnutí. 12. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření k dovolání obviněných uvedl, že jejich námitky nenaplňují žádný z dovolacích důvodů, ani důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obvinění totiž pouze nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a předkládají svou vlastní, pro ně příznivější verzi děje, aniž by uvedli, v čem jsou skutkové závěry soudů ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Svojí argumentací nedokládají, že důkazy neposkytují podklad pro zjištění učiněná soudy, že jsou jejich pravým opakem, nebo že by nemohly být logicky hodnoceny způsobem, který vedl k závěrům soudů. Jejich námitky tak představují pouhou polemiku se skutkovým stavem, nikoli relevantní dovolací důvod.
13. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňují ani námitky obviněných, podle nichž soudy nižších stupňů vycházely z procesně nepoužitelných důkazů, zejména z odposlechů telekomunikačního provozu. Obvinění tvrdí, že odposlechy byly provedeny místně nepříslušným soudem. Státní zástupce však poukazuje na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, podle níž nálezy Ústavního soudu nepůsobí zpětně. Ústavní soud přijal závazný výklad § 26 tr. ř. až v nálezu ze dne 19. 4. 2016 (usoud/Pl.__S_4_2014), tedy až poté, co byl v nynější věci dne 16. 4. 2015 vydán příkaz k odposlechu. Tento výklad proto nemohl mít retroaktivní účinky a odposlechy provedené před vydáním nálezu zůstávají procesně použitelné. Námitky obviněných jsou tedy i v této části nedůvodné a nenaplňují žádný dovolací důvod. 14. Námitka obviněného Šulcka, která pouze odkazuje na jeho dřívější návrhy a odvolání, je nepřípustná. Obsah dovolání nelze nahrazovat odkazy na předchozí podání, jak vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu, a proto k této části dovolání nelze přihlížet.
15. K námitce obviněného Šacha, že rozhodnutí soudů obou stupňů jsou nepřezkoumatelná, státní zástupce připomíná, že povinnost soudů řádně a srozumitelně odůvodnit svá rozhodnutí je součástí práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z judikatury Ústavního soudu i ESLP. V tomto případě však soudy své závěry podrobně vysvětlily, vypořádaly se s provedenými důkazy i obhajobou obviněného a jejich argumentace je logická a úplná. Pouhá kritika použitých formulací v popisu skutku nepřezkoumatelnost rozhodnutí nezakládá. Pokud skutková zjištění odpovídají výsledkům dokazování, jsou námitky zaměřené jen proti popisu skutku námitkami proti skutkovému stavu, a tedy nenaplňují žádný dovolací důvod podle § 265b tr. ř.
16. Státní zástupce se dále zabývá námitkami uplatněnými pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Ten se vztahuje pouze na nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné vady hmotněprávního posouzení. Nelze se jím domáhat přezkumu skutkových zjištění, která jsou pro dovolací soud závazná. Dovolací soud proto vychází ze skutkového stavu tak, jak jej zjistily soudy nižších stupňů, a může posuzovat pouze to, zda na tento skutkový stav byla správně aplikována příslušná ustanovení hmotného práva.
17. Obviněný Jiří Šach v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. tvrdí, že jednal jako statutární orgán společnosti a z trestné činnosti neměl žádný prospěch. Tyto námitky lze pod citovaný dovolací důvod podřadit, avšak jsou nedůvodné. Pachatelem trestných činů krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku i účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku může být jakákoli trestně odpovědná osoba, aniž by zákon vyžadoval konkrétní nebo speciální subjekt. Postavení jednatele společnosti je proto irelevantní. Kromě toho se k trestní odpovědnosti nevyžaduje, aby se pachatel obohatil – krádež je dokonána už samotným zmocněním se cizí věci. Skutková zjištění navíc prokazují, že obviněný naplnil všechny znaky obou zločinů. Jeho námitky jsou tedy neopodstatněné.
18. Námitky obviněných ohledně neexistence škody jsou podle státního zástupce z větší části jen polemikou se skutkovými zjištěními, a proto neodpovídají dovolacím důvodům. Zbývající část námitek je nedůvodná, protože ze zjištěného skutkového stavu jasně vyplývá vznik škody ve výši 2 539 170 Kč. To, že nebyl určen konkrétní poškozený, neznamená, že škoda nevznikla – odcizené přebytky železného šrotu objektivně chyběly v majetku odběratele, který by s nimi jinak disponoval. Mechanismus krádeží (zneužití odchylek při vážení a poruch vah) na tomto závěru nic nemění. Existence škody jako znaku trestného činu krádeže byla tedy prokázána a námitky obviněných jsou nedůvodné.
19. Obvinění také zpochybňují závěr soudů, že byli členy organizované zločinecké skupiny, avšak i tyto námitky jsou převážně jen polemikou se skutkovými zjištěními. Státní zástupce připomíná, že pro trestný čin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku postačí pouhé členství, pokud skupina splňuje znaky uvedené v § 129 tr. zákoníku – tedy jde o společenství více osob se strukturou, rozdělením úloh a zaměřením na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti. Výsledky dokazování podle něj jednoznačně prokazují, že obvinění byli členy takové skupiny a že jejich činnost (zejména distribuce odcizeného šrotu) byla pro fungování skupiny nezbytná. Závěry soudů o jejich úmyslném zapojení do organizované trestné činnosti jsou proto správné.
20. Obvinění rovněž namítali nepřiměřenost uložených trestů. Státní zástupce připomíná, že výrok o trestu lze v dovolání napadat jen tehdy, pokud byl uložen trest nepřípustného druhu, nebo mimo zákonnou sazbu [§ 265b odst. 1 písm. i) tr. ř.]. Námitky směřující pouze proti přiměřenosti trestu nelze pod žádný dovolací důvod podřadit. Přezkum úvah o druhu a výměře trestu v tomto směru není v dovolacím řízení přípustný, ledaže by šlo o zjevný zásah do základních práv, zejména o porušení principu proporcionality trestní represe. V tomto případě však státní zástupce takový zásah neshledal. Soudy se délkou řízení zabývaly a při ukládání trestů ji dostatečně zohlednily. Námitky obviněných ohledně nepřiměřenosti trestu jsou proto nedůvodné.
21. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako zjevně neopodstatněná. Z hlediska § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. III.
Přípustnost dovolání
22. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda jsou v této trestní věci dovolání přípustná, zda byla podána v zákonné lhůtě a na místě, kde lze taková podání učinit, a zda jej podaly osoby oprávněné. Shledal přitom, že dovolání obviněných jsou přípustná podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání byla podána osobami oprávněnými [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňují i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV.
Posouzení důvodnosti dovolání
23. Dříve než dovolací soud přistoupí k posouzení důvodnosti dovolání, musí zvážit, zda námitky, které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vznese, odpovídají alespoň formálně obsahovému zaměření tohoto dovolacího důvodu, který vznesl, případně alespoň jiném zákonném důvodu dovolání, byť jím explicitně neuplatněnému.
24. Obvinění, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), svá dovolání založili na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda vznesené námitky obsahově odpovídají jím uplatněným důvodům dovolání.
25. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže
· rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.],
· rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.].
IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
26. Ve vztahu k první alternativě ( rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů ) dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nezbytné uvést, že v jejím rámci je Nejvyšší soud povolán nikoliv k přehodnocování jednotlivých důkazů, ale pouze k prověrce toho, zda myšlenkové pochody soudů nižších stupňů respektují pravidla logiky a nedochází tak k závěrům extrémně nesouladným se skutečným obsahem provedených důkazů samostatně i v jejich souhrnu. Jeho kasační zásah by byl odůvodněn pouze v případě existence tak hrubé vady skutkových zjištění soudu nižšího stupně, pro kterou by nebylo možno setrvat na nezměnitelnosti a závaznosti napadeného rozhodnutí vyplývajících z jeho právní moci. Taková vada bude dána v případě srovnatelném s tím, co vymezila judikatura Ústavního soudu pod pojmem tzv. extrémního nesouladu/rozporu skutkových a právních závěrů s obsahem provedených důkazů.
27. Extrémní nesoulad je dán jen tehdy, jestliže soudy z určitého důkazu vyvodí skutkový závěr, který se příčí elementární logice, tedy který z něj v žádném smyslu nevyplývá [srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 260/05 ze dne 17.05.2007 (N 86/45 SbNU 259)]. Ve svém důsledku tak vytváří situaci, kdy zjištěný skutkový stav neodpovídá provedenému dokazování, tedy v něm nemá oporu [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 1963/13 ze dne 30.09.2014 (N 178/74 SbNU 549)], neboť hodnocení důkazu je provedeno bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 177/04 ze dne 18.11.2004 (N 172/35 SbNU 315) či usnesení sp. zn. III. ÚS 359/05 ze dne 23.09.2005 (U 22/38 SbNU 579)]. Vyjádřeno jinými slovy, aby se o takový případ jednalo, musí být zjištěno, že příslušné rozhodnutí trpí zcela očividnou vadou. Jak bylo uvedeno výše, tuto vadu musí dovolatel osvědčit zcela konkrétními námitkami vztahujícími se ke specifickým důkazům a z nich plynoucím skutkovým zjištěním, mezi nimiž má být dán krajní rozpor.
28. Už na tomto místě je třeba uzavřít, že dovolatelé svými námitkami danou variantu označeného dovolacího důvodu nenaplnili, resp. že ani formálně svou dovolací argumentací vztaženou k tomuto důvodu dovolání nevyhověli tomu, co pro dovolatele plyne z jeho obsahového vymezení, resp. interpretace zákonné úpravy Nejvyšším a Ústavním soudem („… v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy …“). V podstatě totiž uplatňují prostou polemiku se skutkovými zjištěními odvolacího soudu. Obecně vyjádřeno, trvají na tom, že nebyl a prokázána jejich vědomost o ilegálním původu železného šrotu, nebyla zjištěna škoda a osoba poškozeného a že z provedených odposlechů telekomunikačního provozu nelze vyvozovat jejich vinu. Zpochybňují dále závěry o jejich konkrétních rolích v rámci páchané trestné činnosti specifikovaných ve výroku rozsudku odvolacího soudu (a již předtím ve výroku rozsudku soudu prvního stupně) a snaží se navodit dojem, že všechno jejich jednání vykazovalo znaky běžné obchodní činnosti, resp. že tak bylo z jejich strany vnímáno. Ačkoliv dovolatelé takto vznášejí řadu výhrad ke skutkovým závěrům soudů, při bližším pohledu na jejich námitky je zřejmé, že se jedná o pouhé aserce nezaložené na označení zjevného rozporu mezi úvahami soudů a důkazy, na nichž jsou založeny. Z toho vyplývá, že byť jsou v jistých částech tyto námitky vyjádřeny poměrně obšírně (zejména v případě dovolání obviněného Šacha, jehož obsah převzal i druhý dovolatel v rámci doplnění dovolání), nevedou k založení přezkumné po vinnosti Nejvyššího soudu. Ta je totiž, jak již bylo vyjádřeno, definována důkladností a konkrétností obviněnými předložené argumentace. Obvinění však bez konkrétních námitek osvědčujících zjevnou (očividnou) nesprávnost skutkových zjištění soudů s obsahem vyjmenovaných důkazů prosazují vlastní interpretaci a vlastní skutkové závěry, aniž by splnili to, co je po dovolateli požadováno [ k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18.01.2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, v němž vyložil, že současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“ ].
29. Platí to i o námitkách, kterými dovolatelé tvrdí, že z rozhodných skutkových zjištění nevyplývá způsobení škody či naplnění znaků organizované zločinecké skupiny, případně o jejich odkazech na právní předpisy o výkupu odpadů. Mají totiž až sekundární povahu navázanou na prvotní snahu o modifikaci již ustáleného skutkového stavu.
30. Vzhledem k uvedenému se Nejvyšší soud danými námitkami nemohl více zabývat a odkazuje především na body 50. až 55. rozsudku soudu prvního stupně, s jehož hodnocením povahy posuzovaného jednání obviněných se odvolací soud ztotožnil, resp. na body 14., 16. - 18., 22. rozsudku odvolacího soudu. V nich bylo soudy provedeno důkladné hodnocení důkazní situace a vypořádání se s obhajobou obviněných, aniž by zůstal prostor pro pochyby, že i dovolatelé byli vědomě zapojeni do předmětné trestné činnosti.
31. Ve vztahu k druhé alternativě daného dovolacího důvodu obvinění namítají procesní nepoužitelnost důkazů vzešlých ze zajišťovacích úkonů – odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, prohlídky jiných prostor a pozemků – realizovaných na základě podle dovolatelů nezákonných příkazů proto, že ačkoliv trestná činnost se odehrála v Děčíně, tak dané úkony byly učiněny Okresním soudem v Ústí nad Labem, který je nutné považovat za místně nepříslušný, jak vyplývá z výkladu obsaženého v nálezu Ústavního soudu ze dne 19.04.2016, sp. zn. usoud/Pl.__S_4_14. Ani této námitce nelze přisvědčit. 32. V obecnosti lze souhlasit, že podle označeného nálezu Ústavního soudu je třeba § 26 tr. ř. vykládat ve světle § 38 odst. 1 Listina. Ústavní soud dovodil, že podává-li v přípravném řízení návrh státní zástupce krajského či vrchního státního zastupitelství jakožto strana řízení (zejména jde-li o návrhy na provedení zajišťovacích úkonů podle hlavy čtvrté trestního řádu), je nutno určit místní příslušnost okresního soudu podle obecných kritérií stanovených v § 18 tr. ř. Z množiny okresních soudů působících v obvodu příslušného krajského či vrchního státního zastupitelství je tak třeba zvolit ten, jehož místní příslušnost odpovídá pravidlům obsaženým v § 18 tr. ř. Návrhy státních zástupců těchto státních zastupitelství musí proto v přípravném řízení směřovat k okresnímu soudu, který je místně příslušný právě podle § 18 tr. ř., čímž je zajištěno respektování práva na zákonného soudce ve smyslu § 38 odst. 1 Listina. 33. S předmětnou výhradou dovolatelů však souhlasit nelze. Ve vztahu k tomuto závěru je třeba připomenout zásadu, že procesní úkony se v trestním řízení zásadně realizují podle procesních předpisů v podobě účinné v době, kdy jsou prováděny (viz usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 26.06.2013, sp. zn. nsoud/15_Tdo_510_2013). Ačkoliv je tato zásada běžně formulována v souvislosti s otázkou legislativního vývoje, tzn. odkazuje na užití v dané chvíli účinných procesních předpisů, lze ji podle názoru Nejvyššího soudu vyjádřit i šířeji. Tedy, že procesní úkony jsou realizovány a posuzovány podle právního stavu jako celku (nikoliv jen podle textu právních předpisů) v době jejich provádění. K posouzení bezvadnosti postupu orgánů činných v trestním řízení je tak relevantní nejen časově odpovídající legislativa, ale i výklad v ní obsažených ustanovení plynoucí z příslušné judikatury, či z obecnějšího hlediska – přijímané aplikační praxe. Vyplývá to již ze základních ústavních principů rovnosti (čl. 1 a § 37 odst. 3 Listina, § 96 odst. 1 Ústava) a materiálního právního státu (§ 1 odst. 1 Ústava) a s nimi spojených požadavků na předvídatelnost rozhodování státních orgánů a dodržování zásady právní jistoty a jednoty rozhodování. Princip předvídatelnosti rozhodování v podstatě znamená, že účastníci právních vztahů mohou legitimně očekávat, že státní orgány budou ve skutkově a právně srovnatelných případech rozhodovat – v celkovém vyznění, tzn. i vykládat právní normy – stejně (viz např. nálezy Ústav ního soudu ze dne 17.05.2019, sp. zn. usoud/II.__S_1966_18, či ze dne 08.11.2016, sp. zn. usoud/II.__S_2571_16). Pokud tedy orgány státu mají respektovat shora zmíněné principy a postupovat jednotně ve stejných procesních situacích, je nezbytné, aby při uplatnění zásady posuzování procesních úkonů podle právního stavu v době jejich provádění, přihlížely nejen k textu účinných procesních předpisů, nýbrž i k ustáleným interpretačním závěrům vyplývajícím z aplikační praxe. 34. Důsledkem uvedeného je, že nejen následná legislativní změna poté, co byly odposlechy již přikázány a realizovány, nemůže vést ke zpochybnění zákonnosti takto vydaných příkazů k odposlechu a k založení procesní nepoužitelnosti důkazů z odposlechů vzešlých (usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. nsoud/15_Tdo_510_2013), ale ani následná změna judikaturního přístupu k jinak zákonným textem podloženým procesním postupům, bez dalšího nevede k devalvaci rozhodnutí na takových postupech založených či důkazů, jež byly na podkladě daných rozhodnutí opatřeny. 35. Ostatně lze připomenout, že v již odkazovaném nálezu ze dne 19.04.2016, sp. zn. usoud/Pl.__S_4_14 (konkrétně v bodu 120.) , Ústavní soud „v souvislosti s právním názorem vyjádřeným v odůvodnění rozhodnutí v projednávané věci připomíná, že jím provedený ústavně konformní výklad napadených ustanovení předmětné vyhlášky nemá (srov. § 71 zákona o Ústavním soudu a contrario) bez dalšího dopad na následné hodnocení trestních řízení, v nichž byla napadená ustanovení aplikována“ . 36. Dále je možné doplnit, že ani derogační zásah Ústavního soudu, jehož důsledkem je nemožnost nadále pořizovat určitý důkaz konkrétním procesním postupem (např. v případě zrušení ustanovení o místní či věcné příslušnosti orgánu, jež důkaz opatřuje či o tom rozhoduje), sám o sobě nečiní dříve – před zásahem Ústavního soudu – takto pořízený důkaz nezákonným či procesně nepoužitelným (viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 14.12.2010, sp. zn. Pl. ÚS-st. 31/10; výjimkou z tohoto pravidla je s řízením o konkrétní kontrole norem „úzce propojené řízení“ tj. takové řízení, ze kterého vzešel návrh na zrušení nějaké právní normy či norem - viz bod 20. citovaného stanoviska).
37. V této věci tudíž není ohrožen závěr o zákonnosti příkazů k odposlechům, procesní použitelnosti důkazů odposlechy získaných, ani jiných zajišťovacích úkonů a důkazů jimi opatřených, a právě řešené námitce obviněných tak nelze vyhovět. Jak podotkl již odvolací soud v bodě 15. jeho rozsudku, dozor v přípravném řízení původně vykonávalo Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem, Okresnímu státnímu zastupitelství v Děčíně byla věc postoupena až 27.05.2016. Běžnou praxí přitom v dané době bylo, že krajské nebo vrchní státní zastupitelství mohlo podat návrh u kteréhokoliv okresního soudu v obvodu jeho působnosti, a takový soud se tímto stal příslušným k provádění všech úkonů v celém přípravném řízení podle § 26 tr. ř. Tento výklad připouštěla i komentářová literatura [viz ŠÁMAL, Pavel, ŠÁMALOVÁ, Milada. § 26 (Příslušnost soudu k úkonům v přípravném řízení). In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 343.]. Ústavní soud nález citovaný dovolateli, obsahující odlišné výkladové stanovisko popsané výše, vyhlásil dne 19.04.2016, kdy již byly všechny příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu v projednávané věci Okresním soudem v Ústí nad Labem vydány a odposlechy provedeny, což platí i v případě příkazů k prohlídce jiných prostor a pozemků (viz příkazy k prohlídce jiných prostor a pozemků ze dne 16.09.2015 – č. l. 1338, 1522, 1646, 1748, protokol o jejich realizaci ze dne 24.09.2015 – č. l. 1341, 1526, 1648, 1751, či příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dnů 16.04.2015, 26.06.2015, příkazy k jejich prodloužení ze dnů 10.08.2015, 23.09.2015 – č. l. 2226–2284, a protokoly o jejich provedení ze dnů od 17.04.2015 do 31.10.2015 – č. l. 2286–2430).
38. Pro úplnost je vhodné poznamenat, že z popsaného časového kontextu věci není na místě ani použití tzv. incidentní retrospektivity judikaturního odklonu, podle níž je na místě užití nového právního názoru i v již probíhajících řízeních (např. nálezy Ústavního soudu ze dne 05.08.2010, sp. zn. usoud/II.__S_3168_09, ze dne 12.12.2013, sp. zn. usoud/III.__S_3221_11, nebo ze dne 10.12.2019, sp. zn. usoud/IV.__S_3500_18). Je tomu tak právě proto, že ačkoliv trestní řízení stále probíhalo i po vyhlášení nálezu Ústavního soudu odkazovaného dovolateli, příkazy k odposlechu byly v tu chvíli, jak výše uvedeno, již vydány a odposlechy provedeny, přičemž stejný závěr platí i ohledně prohlídek jiných prostor a pozemků. V tomto směru lze připomenout, že příkazy ke zmíněným zajišťovacím úkonům představují individuální právní akty, a nelze – obdobně jako v případě pozdějšího zrušení zákonného ustanovení, na němž byly založeny – jejich zákonnost ani procesní použitelnost z nich vzešlých důkazů dodatečně zpochybnit poté, co již byly realizovány (obdobně viz § 71 zákona o Ústavním soudu, stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne ze dne 14.12.2010, sp. zn. Pl. ÚS-st. 31/10). IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
39. Pod tímto dovolacím důvodem obviněný Šach namítá, že v rámci jemu vytýkaného jednání vystupoval pouze jako statutární orgán právnické osoby, která však nebyla obviněna, ačkoliv v době spáchání činu již byl účinný zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Tato námitka je velmi stroze formulovaná a není z ní zcela zřejmé, čeho se obviněný snaží domoci. Pokud se snaží zpochybnit naplnění subjektu trestného činu, pak je třeba uvést, že zločin krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku nevyžaduje žádný speciální či konkrétní subjekt a jejich pachatelem může být jakákoliv trestně odpovědná osoba. Pokud snad dovolatel pouze brojil proti tomu, že byl odsouzen pouze on, a nikoliv právnická osoba, jejímž byl jednatelem (Severosepar s.r.o.), tak ani takové námitce nelze vyhovět. I kdyby totiž bylo možné vyvodit trestní odpovědnost spol. Severosepar s.r.o., tak tato by podle § 9 odst. 3 t. o. p. o. neměla vliv na trestní odpovědnost osoby, jejíž trestný čin je dané právnické osobě přičítán – v tomto případě dovolatele. Vhodno podotknout, že nelze přisvědčit ani námitce obviněného, že se nijak neobohatil, neboť obohacení není znakem trestných činů, za které byl odsouzen.
40. Jestliže obvinění nesouhlasili s posouzením jejich jednání jako členů organizované zločinecké skupiny, pak lze uvést, že tuto svoji výhradu koncipovali skutkově, aniž ji současně formulovali tak, aby byla způsobilá naplnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (k tomu viz výše). Nelze s ní však souhlasit i kdyby snad měla vyznít jako směřující do oblasti hmotněprávního posouzení, tedy že v popisu skutku vyjádřené skutečnosti nenaplňují znak jejich jednání jako členů organizované zločinecké sku piny ve smyslu § 129 tr. zákoníku. Z výroku rozsudku odvolacího soudu (jeho skutkové věty) totiž jednoznačně vyplývá, že se dovolatelé spolu s ostatními spoluobviněnými účastnili aktivit společenství více než tří trestně odpovědných osob, zaměřeného na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti, s vnitřní organizační strukturou a rozdělením funkcí a činností mezi jednotlivými členy. Konkrétně obviněný Šach jako jednatel spol. Severosepar s.r.o. zprostředkovával „… výkup zcizeného materiálu za hotové, bez pa třičných dokladů, předával u sebe v sídle společnosti ve Šluknově doklady k materiálu a utržené peníze za prodej, informoval o vzniklých problémech ostatní členy skupiny a dojednával oficiální krytí tohoto materiálu …“. Stejně je tomu v případě obviněného Šulcka, který svoji roli v organizované zločinecké skupině zastával jako nákupčí spol. KOVODEMONT CZECH, a.s., a v této pozici zařizoval výkup zcizeného železného šrotu ve sběrně surovin v XY , též zajišťoval, „… že výkup bude proveden za hotové, a následně tyto finanční prostředky převážel na předem určené místo do XY k obviněnému Šachovi, a aby mohly být předány dalším členům skupiny. Dále zajišťoval, aby se řidičům předával pouze lístek s váhou a aby byl nákup deklarován před třetími osobami jako nákup od jiného subjektu …“. Odsuzující rozsudek obsahuje i popis toho, že všichni obvinění si byli vědomi dané organizační struktury a funkcí ostatních členů v jejím rámci, jakož i toho, že je tímto způsobem páchána trestná činnost.
41. Pokud by bylo na námitku, kterou obvinění rozporují existenci škody jako znaku objektivní stránky trestného činu krádeže, nahlíženo jako na výhradu k hmotněprávnímu posouzení skutku, pak s ní nelze souhlasit. Z výroku odsuzujícího rozsudku jednoznačně vyplývá, že škoda na cizím majetku totiž zjištěna byla, a to ve výši 2 539 170 Kč. Na to nemá vliv ani konstatování odvolacího soudu, že se nepodařilo s jistotou identifikovat osobu poškozenou, neboť jak sám správně uvedl v bodě 20. jeho rozsudku, k naplnění znaku způsobení škody na cizím majetku ve smyslu § 205 tr. zákoníku, není nutné jednoznačně identifikovat osobu poškozeného, postačuje totiž zjištění, že věc (její majetková hodnota), kterou si pachatel přisvojil, nebyla v jeho vlastnictví, čehož si byl vědom, resp. což chtěl nebo s tím byl alespoň srozuměn (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.02.2024, sp. zn. nsoud/4_Tdo_26_2024). 42. Oba obvinění pod tímto dovolacím důvodem uplatnili též námitku nepřiměřenosti jim uložených trestů. K tomu je třeba uvést, že Nejvyšší soud setrvale judikuje, že na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze výrok o trestu napadat skrze jeho druhou alternativu pouze z hledisek, která vymezilo rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., tedy jen pro jiné vady výroku o trestu záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Výrok o trestu tak lze napadat zejména na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. (obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným), který jednak obvinění neuplatnili a jenž ani naplněn být nemohl proto, že tresty jim byly uloženy v souladu se zákonem (co do druhu trestů, i co do jejich výměry).
43. Tento výklad obsahového zaměření zmíněných dovolacích důvodů sdílí i Ústavní soud. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout stále přiměřeně aplikovatelné usnesení Ústavního soudu ze dne 28.05.2008, sp. zn. usoud/III.__S_2866_07, v němž označený soud uvedl, že „s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice. […] S poukazem na citovaný dovolací důvod se […] nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení § 23 odst. 1 tr. zák. a § 31 odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání “. K přezkoumání výroku o trestu z hlediska jeho přiměřenosti lze v dovolacím řízení přistoupit pouze v situaci, kdy je uložený trest ve srovnání se spáchaným trestným činem, resp. s k němu relevantními okolnostmi, tak zjevně neúměrný, že dochází k narušení ústavních práv dovolatele. 44. Ve věci obviněných se nicméně nejedná o případ, kdy by Nejvyšší soud měl ke kasaci dovoláními napadených výroků přistoupit na podkladě zjištění o zjevně excesivním trestním postihu dovolatelů, resp. jimi namítané nepřiměřené přísnosti trestu a jeho neslučitelnosti s ústavním principem proporcionality trestní represe. Tresty odnětí svobody byly obviněným uloženy (a to jako tresty úhrnné za oba jimi spáchané trestné činy) mírně nad spodní hranicí jejich trestní sazby, která činí 2 léta až 10 let přísněji postihovaného trestného činu (§ 361 odst. 1 tr. zákoníku). Uvedené tresty byly navíc uloženy podmíněně, přičemž je třeba vzít v potaz i skutečnost, že dovolatelé se kromě zvlášť závažného zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku podíleli rovněž na spáchání zločinu krádeže nikoliv jen v základní formě jeho skutkové podstaty, ale naplnili rovněž dvě její kvalifikované podoby [§ 205 odst. 4 písm. a), c) tr. zákoníku]. Uložený trest rozhodně excesivně nevybočuje z postihu pachatelů úmyslné majetkové kriminality, neboť charakter obviněnými spáchaného skutku (přisvojení si cizí věci v rámci aktivity organizované zločinecké skupiny a způsobení tak značné škody) se vyznačuje vysokou škodlivostí, jak ostatně odráží i formální kategorizace daných trestných činů jako zločinu a zvlášť závažného zločinu. Pokud se jedná o peněžitý trest, tak tím se důkladně zabýval odvolací soud a jelikož kromě prostého nesouhlasu s jeho uložením dovolatelé neposkytli žádnou argumentaci Nejvyšší soud o dkazuje na relevantní pasáže rozsudku odvolacího soudu (body 25. až 27.).
45. Je vhodné rovněž zmínit, že soudy neopomenuly ve prospěch obviněných zohlednit i délku doby, která uplynula od spáchání trestných činů do jejich rozhodování o vině a právním následku zjištěné trestní odpovědnosti obviněných (tj. o ukládané trestněprávní sankci). V případě soudu prvního stupně to explicitně plyne z bodu 76. odůvodnění jeho rozsudku, v případě soudu odvolacího z bodu 24. odůvodnění jeho rozsudku. Je tedy zřejmé, že z tohoto hlediska oba soudy splnily to, co má ve smyslu § 39 odst. 3 tr. zákoníku soud zohlednit při stanovení druhu trestu a jeho výměry.
V.
Způsob rozhodnutí
46. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněných plyne, že námitky, které podřadili pod první alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jejímu obsahovému vymezení nevyhověly. Naopak námitky dovolatelů přiřazené ke druhé alternativě uvedeného dovolacího důvodu sice jeho premise odpovídaly, nebyly však shledány odůvodněnými. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o dovolání obviněných rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
47. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o těchto mimořádných opravných prostředcích v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 10.03.2026
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu