Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti o ústavní stížnosti stěžovatelky nadace FÜRST VON LIECHTENSTEIN STIFTUNG a stěžovatele Fürst Hans Adam II von und zu Liechtenstein, zastoupených Dr. Erwinem Hanslikem, MRICS, advokátem, sídlem U Prašné brány 1078/1, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2025 č. j. 22 Cdo 1294/2025-2246, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. listopadu 2024 č. j. 16 Co 179/2023-2065 a rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 16. května 2023 č. j. 10 C 146/2018-1609, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu ve Vyškově, jako účastníků řízení, a České republiky - Úřadu pro zastupování ve věcech majetkových, České republiky - Ministerstva obrany, České republiky - Státního pozemkového úřadu, státních podniků Lesy České republiky, s.p., Povodí Moravy, s.p., Vojenské lesy a statky ČR, s.p., a státních organizací Správa železnic, státní organizace, a Národní památkový ústav, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1.Stěžovatelka je dědicem Františka Josefa II., stěžovatel je hlavou Lichtenštejnského knížectví a má požívací práva odvozená od vlastnictví stěžovatelky. Po druhé světové válce československý stát zkonfiskoval majetek zůstavitele na základě dekretu presidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa. Zůstavitel tak přišel o rozsáhlý majetek. Nyní se stěžovatelé domáhají vyklizení a předání celé řady pozemků na Moravě, určení jejich vlastnictví k těmto pozemkům a zaplacení částky 100 tis. Kč. Stěžovatelé se však obrací na civilní soudy se skutkově a právně obdobnými věcmi opakovaně. Civilní soudy jim opakovaně nevyhověly. Nejinak tomu bylo i v tomto případě.
2.Také na Ústavní soud se stěžovatelé opakovaně obrací. Ani nyní však nepředkládají žádné nové, doposud neřešené otázky a naopak opakují mnohokrát namítané. Nynější ústavní stížnost se strukturou, rozsahem a argumenty v zásadě neliší od předešlých neúspěšných ústavních stížností (srov. celou řadu usnesení, např. ze dne 22. 7. 2024 sp. zn. II. ÚS 2067/24 , ze dne 7. 8. 2024 sp. zn. IV. ÚS 1602/24 , ze dne 14. 10. 2024 sp. zn. II. ÚS 2827/24 , ze dne 17. 3. 2025 sp. zn. IV. ÚS 825/25 a ze dne 30. 7. 2025 sp. zn. IV. ÚS 2099/25 ). Je zbytečné, aby Ústavní soud opakoval již jednou řečené. Ostatně sami stěžovatelé uvádí, že ví, jak Ústavní soud rozhoduje o obdobných návrzích. Ústavní soud odkazuje na svá předchozí rozhodnutí.
3.Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. ledna 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu