Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivou Opletalovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátkou [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o zaplacení 15 291,80 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 910 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy do 25. dne příslušného kalendářního měsíce, počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci. Nesplní-li žalovaný některou splátku včas, má žalobkyně právo na zaplacení celého zbytku přiznané částky, přičemž toto právo může uplatnit u žalovaného nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 381,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 7 258,92 Kč od [anonymizováno] do zaplacení.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 63 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet soudu č. [anonymizováno], VS: [anonymizováno].
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se proti žalovaném domáhala zaplacení částky 15 291,80 Kč (z toho 7 258,92 Kč jistina, 7 639,96 Kč smluvní úrok a 392,92 Kč smluvní pokuta) a zákonného úroku z prodlení. Tvrdila, že s žalovaným uzavřeli dne [anonymizováno] Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno], kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 67 800 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a smluvním úrokem ve výši 0,883 % denně. Před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů z registru bankovních a nebankovních klientských informací, insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a z platebního účtu žalovaného. Zjistila, že žalovaný měl příjem 25 000 Kč čistého měsíčně, který byl podle žalobkyně dostatečný pro splácení úvěru. Žalobkyně žalovanému poskytla celkem 12 145 Kč a žalovaný dosud zaplatil 5 235 Kč. Žalovaný částku neuhradil, přestože mu byla zaslána předžalobní výzva. Žalobkyně souhlasila s plněním ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek.
2.Žalovaný uvedl, že svůj závazek uznává. Úvěr přestal splácet, protože se ocitl ve velmi obtížné situaci. Měl spoustu jiných závazků, které se snažil splácet v rámci svých možností. Tvrdil, že jeho finanční možnosti jsou omezené, protože je otcem tří malých dětí a je v dlouhodobé pracovní neschopnosti. Jeho příjem činí 35 000 Kč, nemá žádný majetek ani hotovost, a není tak v jeho silách uhradit celou částku jednorázově. Požádal proto o povolení splátek 1 500 Kč měsíčně.
3.Soud věc rozhodl bez jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů podle § 115a OSŘ, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Účastníci s takovým postupem souhlasili. 4.Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:
5.Žalobkyně a žalovaný si dne [anonymizováno] prostředky komunikace na dálku potvrdili uzavření smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru „[anonymizováno] půjčka“ č. [anonymizováno], kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru (revolvingový úvěr) až do výše 67 800 Kč a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit v měsíčních splátkách spolu s úrokem 0,883 % denně a poplatkem za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z čerpané částky nejpozději do [anonymizováno]. RPSN činilo 1 237,50 % (smlouva o spotřebitelském úvěru). Při posouzení úvěruschopnosti žalobkyně vyšla z toho, že žalovaný v žádosti uvedl příjem 42 000 Kč, avšak jeho „ověřený“ čistý měsíční příjem činil 57 634 Kč. Žil ve společné domácnosti spolu s dalšími dvěma osobami, z nichž jedna měla svůj příjem. Náklady na bydlení činily 4 500 Kč, výdaje na splátky jiných půjček 7 000 Kč měsíčně, ostatní nezbytné výdaje měly činit 0 Kč a ostatní zbytné výdaje 3 500 Kč. Žalobkyně po zohlednění vypočítaných minimálních výdajů domácnosti 23 859 Kč dospěla k tomu, že žalovaný má disponibilní příjem 18 141 Kč, a je tak schopen úvěr splácet (výpis o posouzení úvěruschopnosti). Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 12 1450 Kč (přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli) a žalovaný dosud vrátil 5 235 Kč (tvrzení žalobkyně, které je v zájmu žalovaného a které žalovaný nerozporoval). Dne [anonymizováno] žalobkyně sdělila žalovanému, že smlouvu o půjčce vypovídá s okamžitou platností, a vyzvala jej k uhrazení celé dlužné částky (záznam interního systému žalobkyně). Žalovanému byla dne [anonymizováno] zaslána předžalobní výzva (výzva k úhradě před podáním žaloby vč. potvrdenie o podaji doporučenej zásielky).
6.Podle § 2395 OZ, občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7.Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8.Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni [anonymizováno] (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9.Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10.Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11.Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12.Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:
14.Žalobkyně porušila povinnosti vyplývající z § 86 zák. č. 257/2016 Sb., protože před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, řádně nezjistila a neověřila jeho příjmy a výdaje, způsob plnění dosavadních dluhů ani jiné údaje o jeho finanční a ekonomické situaci. Z předložených listin vyplývá, že žalobkyně při ověření úvěruschopnosti žalovaného zjistila a ověřila pouze jeho příjem 42 000 Kč. Nijak se nezabývala dalším tvrzeným příjmem jiného člena domácnosti žalovaného. Pokud jde o výdaje, omezila se žalobkyně pouze na formální zaznamenání údajů bez uvedení zdroje, které navíc nebyly důvěryhodné (výše nezbytných výdajů, tedy např. na jídlo, měla činit 0 Kč). Žalobkyně následně stejně vyšla z „minimálních výdajů“, které si sama stanovila svým výpočtem na 23 859 Kč. Není přitom zřejmé, jak k takové částce přišla. Výdaje žalovaného a jeho domácnosti tedy ve skutečnosti nezjišťovala ani neověřovala. Z úvěrové zprávy vyplývá, že žalovaný již splácel jiné půjčky, bylo tedy na místě zkoumat úvěruschopnost žalovaného s vyšší mírou opatrnosti. 15.Jelikož žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, ačkoli i po posouzení úvěruschopnosti, jak jej provedla žalobkyně, přetrvávaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, je smlouva o úvěru podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.
16.Jelikož žalobkyně poskytla žalovanému 12 145 Kč a žalovaný dosud vrátil pouze 5 235 Kč, je žalovaný podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru povinen poskytnutou jistinu 6 910 Kč (12 145-5 235) vrátit žalobkyni. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 910 Kč (výrok [anonymizováno] souladu s § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. soud žalovanému uložil povinnost vrátit poskytnutou jistinu žalobkyni v měsíčních splátkách po 1 500 Kč pod ztrátou výhody splátek, neboť takovou lhůtu považoval vzhledem k jeho možnostem za přiměřenou. 17.Jelikož nebyla uzavřena platná smlouva, žalobkyni nevzniklo právo na smluvní úrok ani jiné poplatky a sankce. Soud proto žalobu ve zbývající části zamítl (výrok II.). Soud žalobu zamítl i co do zákonného úroku z prodlení, neboť žalovaný dosud není v prodlení s vrácením jistiny (§ 1970 OZ). Soud se ztotožnil s názorem Nejvyššího soudu z rozsudku ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], podle kterého právo na úroky z prodlení podle § 1970 OZ vzniká teprve v okamžiku prodlení s vrácením jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele. Žalovaný tedy bude v prodlení, až když nevrátí jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozsudkem. 18.Přestože žalovaný nárok uznal, soud nerozhodl rozsudkem pro uznání, protože pro to nebyly splněny zákonné podmínky. Žalovaný sice nárok uznal, avšak současně tvrdil skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že se dovolává ochrany, kterou mu poskytuje zákon o spotřebitelském úvěru.
19.Podle § 153a odst. 2 odst. s. ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Podle § 99 odst. 2 věty první o. s. ř. soud smír neschválí, je-li v rozporu s právními předpisy.
20.Možnost schválit smír nebo vydat rozsudek pro uznání je ve sporu o vrácení spotřebitelského úvěru zásadním způsobem omezena v důsledku kogentní úpravy zákona o spotřebitelském úvěru. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou výsledkem transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru (dále jen „směrnice“), a musí tak být vykládána v souladu s jejím obsahem a účelem. Podle čl. 22 odst. 2 směrnice musí členské státy zajistit, aby se spotřebitelé nemohli vzdát práv, která jsou jim přiznána ustanoveními vnitrostátních právních předpisů provádějícími tuto směrnici (§ 86 a § 87 zák. č. 257/2016 Sb.). Spotřebitel se může vzdát ochrany (dovolat se ujednání úvěrové smlouvy i přes její absolutní neplatnost) pouze výjimečně a za podmínky, že si je vědom všech důsledků takového jednání, včetně toho, že je smlouva neplatná a že není povinen plnit nad rámec vrácení dosud nesplacené jistiny v době přiměřené svým možnostem [viz [anonymizováno], M. Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v procesních souvislostech. Soudní rozhledy, 2025, č. [anonymizováno], s. 3 a násl. Dále viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie z [anonymizováno], [anonymizováno]-[anonymizováno], C -679/18, bod 35, který se týká porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, a rozsudky téhož soudu z 4. 6 2009, [anonymizováno] [anonymizováno], C -243/08, bod 33, z 21. 2 2013, [anonymizováno] [anonymizováno], C -472/11, bod 35, z [anonymizováno], [anonymizováno], C -511/17, bod 43, či v rozsudku z [anonymizováno] [anonymizováno], C -452/18, bod 27, který se týká dohody o novaci spotřebitelského úvěru (rozhodnutí dostupná na www.curia.europa.eu/juris). Viz také rozsudek Krajského soudu v Praze ze [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], a rozsudek téhož soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno] (rozhodnutí jsou dostupná na beck-online.cz)]. 21.Jelikož žalovaný uvedl, že není schopen úvěr splácet a jeho majetková situace není dobrá, soud jeho projev nehodnotil jako vzdání se ochrany podle zákona o spotřebitelském úvěru ani jako účinné uznání nároku podle § 153a OSŘ, a proto nerozhodl rozsudkem pro uznání. 22.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 OSŘ tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení převážně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 63 Kč (výrok III.), přičemž tato částka představuje 14 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 57 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 43 %). Při výpočtu úspěchu ve věci soud přihlédl i k výši příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Náklady žalovaného se skládají z paušální náhrady hotových výdajů za jeden úkon podle § 151 odst. 3 OSŘ ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. Výši paušální náhrady soud stanovil analogicky podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno]). 23.Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.
24.Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku poplatků, který je přílohou zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek činí 1 000 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 800 Kč, zbývá tedy doplatit 200 Kč (výrok IV.). --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.
Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.
Nezaplatí-li žalobkyně doplatek soudního poplatku, bude pohledávka po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení předána k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.