Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
22 Nd 300/2021
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí: 30. 8. 2021
Spisová značka : 22 Nd 300/2021
ECLI: ECLI:CZ:NS:2021:22.ND.300.2021.1
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Příslušnost soudu místní
Kategorie rozhodnutí: E
Zveřejněno na webu: 3. 1. 2024
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz .
22 Nd 300/2021-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci oprávněného statutárního města Ústí nad Labem , IČO: 00081531, se sídlem v Ústí nad Labem, Velká Hradební 2336/8A, proti povinnému R. L. , narozenému XY, bytem XY, Spolková republika Německo, o pověření a nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 54 EXE 959/2021, o určení místní příslušnosti, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 54 EXE 959/2021 projedná a rozhodne Okresní soudu v Ústí nad Labem.
Odůvodnění:
Soudní exekutor Exekutorského úřadu Ústí nad Labem JUDr. Vratislav Pospíšil požádal dne 14. 4. 2021 Okresní soud v Ústí nad Labem, o pověření a nařízení exekuce proti povinnému k vymožení pohledávky podle rozhodnutí Magistrátu města Ústí nad Labem ze dne 27. 4. 2015, č. j. MM/OK/PD/5160/15/ZR.
Okresní soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 11. 5. 2021, č. j. 54 EXE 959/2021-15, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o předložení věci podle § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o určení místní příslušnosti. Uvedl, že povinný je fyzickou osobou, která nemá na území České republiky místo trvalého pobytu ani místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Podle § 11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Podle § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení platí, že je-li podle odstavce 2 místně příslušných několik soudů, je místně příslušným ten soud, jehož název je první v abecedním, případně číselném pořadí. Podle § 11 odst. 3 o. s. ř., který se použije i pro exekuční řízení (§ 52 odst. 1 exekučního řádu), jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyložil a odůvodnil závěr, že je-li Nejvyšší soud žádán ourčení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. Ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. totiž předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů s kladným závěrem zabýval předkládající soud. V daném případě není zpochybněno, že povinná osoba nemá na území České republiky místo trvalého pobytu. V usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012 (uveřejněném pod č. 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.), Nejvyšší soud dovodil, že exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného.
Protože jsou splněny předpoklady uvedené v § 11 odst. 3 o. s. ř. pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud, přihlížeje k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení, rozhodl, že věc projedná a rozhodne soud, u něhož bylo řízení zahájeno [obdobně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2014, sp. zn. 29 Nd 388/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 33 Nd 64/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 22 Nd 370/2014 (všechna tato rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz )]. Nejvyšší soud proto podle § 11 odst. 3 o. s. ř. určil Okresní soud v Ústí nad Labem tím soudem, který věc projedná a rozhodne. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 8. 2021
Mgr. David Havlík
předseda senátu