Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o zaplacení 20 361 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 300 Kč, a to do deseti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 061 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 15 810 Kč od 17.08.2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 20 361 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 17.07.2024, na základě které poskytla žalovanému částku 5 000 Kč na jeho účet. Žalovaný následně požádal o navýšení zápůjčky, pročež mu žalobkyně dne 19.07.2024 poskytla další prostředky ve výši 7 300 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek v celkové výši 3 510 Kč. Jistina i poplatek byly splatné dne 16.08.2024. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky [anonymizováno]; žalovaný vložil do elektronického formuláře PIN kód, který mu předtím zaslala žalobkyně. V důsledku prodlení žalovaného žalobkyně po žalovaném požadovala částku jistiny a poplatku ve výši 15 810 Kč, smluvní pokutu ve výši 4 551 Kč (0,10 % denně z jistiny ve výši 12 300 Kč od 17.08.2024 do 22.08.2025), náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč za 5 zaslaných upomínek a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 15 810 Kč od 17.08.2024 do zaplacení. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného a nahlédnutím do relevantních databází.
2.Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek stanovených v § 115a OSŘ soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3.Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.
4.Účastníci dne 17.07.2024 podepsali „smlouvu o zápůjčce“ prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaný podepsal smlouvu vložením PIN kódu, který mu byl zaslán na jeho mobilní telefonní číslo, do elektronického formuláře na stránkách žalobkyně [anonymizováno]. Ve smlouvě se účastníci dohodli na poskytnutí částky 5 000 Kč žalovanému. Žalovaný se vedle jistiny zavázal uhradit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 137 Kč. Splatnost byla sjednána do 16.08.2024. Ve smlouvě bylo stanoveno, že každá výzva k úhradě je zpoplatněna částkou 500 Kč. V případě prodlení byl žalovaný povinen hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Účastníci dále dne 18.07.2024 rovněž prostředky dálkové komunikace sjednali Dodatek ke smlouvě o úvěru č. [anonymizováno], na základě kterého se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout bezhotovostně další finanční prostředky ve výši 7 300 Kč s tím, že celková výše zápůjčky bude činit 12 300 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek za navýšení zápůjčky ve výši 2 373 Kč, pročež celkový poplatek činil 3 510 Kč. Tato zápůjčka i poplatek za navýšení zápůjčky byly splatné rovněž dne 16.08.2024.
5.Z výpisu z pohybu na bankovním účtu žalobkyně plyne, že žalovanému byla dne 17.07.2024 poukázána na jím určený účet částka 5 000 Kč a dne 19.07.2024 pak částka 7 300 Kč. Skutečnost, že je žalovaný majitelem předmětného účtu, si soud ověřil též z potvrzení banky žalovaného ze dne 05.01.2026, které si na základě žádosti žalobkyně vyžádal.
6.Ze Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně soud zjistil základní informace k poskytnutí zápůjčky. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu upomínkami ze dne 23.08.2024, 30.08.2024, 06.09.2024, 15.09.2024 a 30.09.2024. Předžalobní výzvou ze dne 03.06.2025, odeslanou mu téhož dne, jej žalobkyně vyzvala k úhradě dlužné částky 22 182 Kč do tří dnů.
7.Při právním posouzení věci vycházel soud ze zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 OZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8.Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9.Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10.Podle § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 11.Podle § 2991 odst. 2 OZ se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12.Dle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 13.Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31.08.2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14.Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15.Soud má po zhodnocení předložených listinných důkazů za prokázané, že žalobkyně a žalovaný podepsali dne 17.07.2024 prostřednictvím prostředků dálkové komunikace smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovaný obdržel bezhotovostně částku 12 300 Kč. Smlouva včetně jejího dodatku byla mezi účastníky uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku v souladu s § 561 odst. 1 a § 562 odst. 1 OZ Ke kontraktaci smlouvy ze strany žalovaného došlo způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu, tvořený zadáním jedinečného verifikačního SMS kódu v prostředí uživatelského účtu v chráněném webovém rozhraní žalobkyně. Pro uzavření spotřebitelské smlouvy je jiný typ elektronického podpisu (prostý elektronický podpis) postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.01.2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 05.06.2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016). 16.Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by ji žalovaný sjednal z pozice podnikatele. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Jedná se přitom o povinnost každého poskytovatele úvěru, nezávisle na výši poskytnuté jistiny. Poskytovatel úvěru je povinen aktivně úvěruschopnost spotřebitele zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru. Z textu zákona plyne, že pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 588 OZ Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 OZ, jelikož dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku. 17.Žalobkyně stručně a obecně vyložila, jakým způsobem byla z její strany posuzována úvěruschopnost žalovaného, nicméně ani přes výzvu soudu nedoložila žádné údaje ani podklady týkající se majetkových poměrů žalovaného v době předcházející sjednání úvěrové smlouvy a ani výsledky lustrace žalovaného v „relevantních databázích“, jak ve své žalobě uvádí. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě spolehlivých a dostatečných informací na straně jedné příjmy a na straně druhé pak dosavadní dluhové zatížení klienta a alespoň pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dále pak na dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces posouzení dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů. Této povinnosti se pak poskytovatel úvěru nemůže zprostit spoléháním se na čestné prohlášení dlužníků, jako tomu bylo i v tomto případě. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky či pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jeho tvrzení. Poskytovatelka úvěru se tak jistě měla dále zabývat tím, z jakých příjmů hodlá žalovaný uvedené závazky uhradit. Ve vztahu k pravidelným příjmům a výdajům žalovaného a jeho aktuálnímu dluhovému zatížení nebylo soudu doloženo ničeho.
18.Lze tak uzavřít, že nelze mít za dostatečně prokázané, že by se věřitelka skutečně a dostatečně důsledně zabývala příjmovou a výdajovou stránkou žalovaného, aby mohla předpokládat, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům. Žalobkyně tedy nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit jeho úvěruschopnost, čímž porušila své povinnosti jako poskytovatele úvěru. Soudem současně musí být přezkoumatelné, že úvěruschopnost byla posuzována, proto musí být žalobkyní k posouzení této skutečnosti předloženy doklady. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti však žalobkyně soudu nepředložila jakékoliv konkrétní listiny, ze kterých by bylo možno zjistit konkrétní informace o příjmech a výdajích žalovaného.
19.Posuzovanou úvěrovou smlouvu je tedy s ohledem na výše uvedené nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu v celkové výši 12 300 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 OZ Žalobkyně uvedla, že žalovaný na svůj dluh neuhradil dosud ničeho, přičemž žalovaný toto tvrzení nikterak nevyvrátil. Žalobkyně má tedy právo na vrácení celé části poskytnuté jistiny ve výši 12 300 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. 20.Co se týče splatnosti dlužné jistiny, podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud na tomto místě odkazuje na závěry Nejvyššího soudu vyslovené v rozsudku ze dne 20.04.2022, sp. zn. nsoud/33_Cdo_3675_2021 (jenž byl schválen k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), podle kterého, je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že smlouva je neplatná s ohledem na § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Soud dále uvedl, že výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá. S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu je nutno mít za to, že žalovaný se doposud nedostal do prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky sjednána a je tedy stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. 21.Podle uvedeného rozsudku nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 OZ vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. K tomu soud odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13.08.2025, sp. zn. nsoud/33_Cdo_1902_2025, podle kterého je to dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. Takové rozložení procesního břemene odpovídá povaze skutečností právně významných pro úsudek o možnostech spotřebitele, které se zakládají na jeho subjektivních poměrech, jež jsou známy právě jemu, nikoliv jeho věřiteli. Žalovaný byl v řízení pasivní, nesdělil soudu, v jakém časovém horizontu či po jakých částkách může splatit jistinu úvěru. Ani z obsahu spisu nelze dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly aktuální možnosti a schopnosti žalovaného. Proto soud vyšel z toho, že žalovaný je schopen dle § 87 odst. 1 věta poslední zákona – zaplatit žalobkyni přisouzenou jistinu úvěru v řádu dnů, a to do deseti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Tato lhůta se soudu jeví jako přiměřená s ohledem na výši dlužné částky a současně nepředstavuje nepřiměřené znevýhodnění žalobkyně. 22.Ve zbytku nároku žalobkyně je žaloba nedůvodná, jak plyne z výroku II. tohoto rozsudku, a proto ji soud v uvedeném rozsahu zamítl.
23.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 OSŘ Při hodnocení procesního úspěchu ve věci vzal soud v úvahu částky, a to včetně příslušenství, které žalobkyně požadovala ke dni vyhlášení tohoto rozsudku. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 25 942,65 Kč, přičemž byla úspěšná co do částky 12 300 Kč. Poměr procesního úspěchu účastníků (procesní úspěch žalobkyně činil 47 % a neúspěch pak 53 %) je takřka shodný, přičemž v řízení byl úspěšnější žalovaný, kterému však žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.