Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem Mgr. Františkem Jurtíkem ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o 30.565,03 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 21.037,48 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba na zaplacení částky 18.459,12 Kč s úrokem 12,75 % p. a. z částky 28.615,03 Kč od 20.06.2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení 12,75 % p. a. z částky 30.565,03 Kč od 20.06.2025 do zaplacení se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 19.06.2025 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 30.565,03 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 6.446,54 Kč, úrokem 12,75 % ročně z částky 28.615,03 Kč od 20.06.2025 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.485,03 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 30.565,03 Kč od 20.06.2025 do zaplacení ve výši 12,75 %.
2.Návrh byl odůvodněn tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 25.07.2022 smlouvu o kontokorentu č. [anonymizováno] k osobnímu účtu žalovaného do výše úvěrového limitu ve výši 30.000. Úvěruschopnost žalovaného byla řádně posouzena, a to jak stránka příjmová, tak výdajová. Žalovaný úvěr čerpal. Žalovaný byl povinen žalobkyni hradit řádný úvěrový úrok ve výši 18,90 % ročně. Pohledávky z úvěru byl povinen hradit měsíční platbou včetně úroků, úroků z prodlení a poplatků. Splácení se pak uskutečňovalo tím, že klient na svém účtu zajistil dostatek disponibilních peněžních prostředků k automatické úhradě. Žalovaný byl povinen úvěr včetně příslušenství splatit nejméně jedenkrát za 6 měsíců. Příslušenství však bylo nutné hradit měsíčně. V případě prodlení s jakoukoliv pohledávkou vůči žalobkyni je žalovaný povinen platit úrok z prodlení v zákonné výši. Žalobkyně je oprávněna účtovat za své služby poplatky podle smlouvy, zejména pak 300 Kč za upomínky, 500 Kč za výzvy a 150 Kč za výzvu ke splnění smluvních podmínek. Žalobkyně za poplatek požaduje zaplatit částku 1.950 Kč, když žalovanému zaslala tři výzvy á 500 Kč, jednu upomínku á 300 Kč a jednu výzvu k plnění smluvních podmínek á 150 Kč. Žalovaný své závazky ze smlouvy neplnil řádně a včas, tj. byl v prodlení s úhradou splátek úvěru. Žalobkyně tak využila svého práva a prohlásila veškeré pohledávky z úvěru za splatné ke dni 31.07.2024. Ke dni podání žaloby činí pohledávka žalobkyně částku 39.496,60 Kč, tj. jistina úvěru po splatnosti ve výši 28.615,03 Kč, poplatky ve výši 1.950 Kč a příslušenství pohledávky tvořené řádným úvěrovým úrokem ve výši 12,75 % ročně z jistiny pohledávky ve výši 28.615,03 Kč a ode dne zesplatnění do dne podání žaloby v kapitalizované výši 6.446,54 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z jistiny a poplatků ve výši 30.565,03 Kč ode dne zesplatnění do dne podání žaloby v kapitalizované výši 2.485,03 Kč. Žalovaný byl k úhradě výše uvedené pohledávky písemně vyzván kvalifikovanou předžalobní výzvou zaslanou dne 30.04.2025. Dosud však neuhradil ničeho.
3.Žalovaný se v průběhu řízení ve věci nevyjádřil.
4.Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, přitom předvolání bylo doručováno na známé adresy prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b a § 50 OSŘ i postupem podle § 50m OSŘ na adresu platného trvalého pobytu (adresa úřadu). Soud pak považoval zásilku za doručenou. Protože se však žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, soud věc projednal a rozhodl i v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 OSŘ). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. Žalobkyně se z jednání omluvila. 5.Ze smlouvy o kontokorentu soud zjistil, že byla uzavřena mezi účastníky dne 25.07.2022 a žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému k jeho účtu č. [anonymizováno] úvěrový limit 30.000 Kč a žalovaný se zavázal čerpaný úvěr za sjednaných podmínek splatit spolu s úroky a hradit poplatky za související služby. Úroková sazba byla sjednána jako pohyblivá, ke dni uzavření smlouvy ve výši 18,90 % ročně. Dále byly sjednány poplatky za upomínku/výzvu k uhrazení dlužné částky ve výši 300/500 Kč a za výzvu ke splnění smluvních podmínek ve výši 150 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr formou nakládání s účtem s tím, že při převodu peněžních prostředků na účet je nejprve splácen čerpaný úvěr a žalovaný je povinen zajistit na účtu dostatek disponibilních finančních prostředků (neučiní-li tak, dojde k odpovídajícímu čerpání úvěru). Žalovaný se zavázal zajistit na účtu měsíční příjem alespoň ve výši 50 % úvěrového limitu a splatit úvěr včetně naběhlých úroků, poplatků, úroku z prodlení a smluvní pokuty nejméně jedenkrát za 6 měsíců. Ke smlouvě byly rovněž doloženy obchodní podmínky žalobkyně účinné od 01.07.2022.
6.K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně doložila interní doklad, podle něhož žalovaný deklaroval příjem 32.420 Kč, který také vstupoval do výpočtu platební kapacity (napočítán jako medián 5M na běžném účtu v období leden až květen 2022) a výdaje byly zohledněny ve výši 24.350 Kč (pravidelné i nepravidelné výdaje na účtech žalovaného za 5 měsíců). Dále měla být zohledněna zadluženost a rizikovost žalovaného.
7.Z CBCB informace (informace z Credit Bureau) soud zjistil, že žalovaný byl před uzavřením předmětné smlouvy zavázán ze dvou osobních úvěrů v částce celkem 778.522 Kč s měsíčními splátkami 6.490 Kč a dále ze dvou splátkových karet s úvěrovým limitem celkem 87.000 Kč a jako spolužadatel z úvěru na stavební spoření s úvěrovým limitem 571.705 Kč a výší splátky 4.041 Kč. Z výpisů z běžných účtů žalovaného byly v rozhodném období před uzavřením úvěrové smlouvy zjištěny příjmy ze zaměstnání žalovaného cca 24.000 až 26.000 Kč. Pravidelné výdaje žalovaného se z výpisů nepodařilo identifikovat. Dále byly zjištěny splátky úvěru 4.041 Kč měsíčně. Celkové příjmy na účtu v dubnu 2022 činily 55.131 Kč a výdaje 57.338 Kč (konečný zůstatek 188 Kč), v květnu 2022 celkem příjmy 184.979 Kč a výdaje 154.998 Kč (zůstatek 30.169 Kč), v červnu 2022 celkem příjmy 158.502 Kč a výdaje 182.685 Kč (zůstatek 5.986 Kč), kdy se z výpisu kromě běžných plateb za zboží či služby zpravidla nepodávají konkrétní údaje o povaze transakcí (některé představovaly přesuny finančních prostředků mezi účty žalovaného jako čerpání a splátky úvěru).
8.Z výzvy ze dne 30.04.2025 bylo zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu z titulu předmětné úvěrové smlouvy ze dne 25.07.2022 vyčísleného na částku celkem 38.426,20 Kč včetně příslušenství ve lhůtě 7 dnů od odeslání výzvy. Podle podacího archu byla výzva odeslána na adresu uvedenou ve smlouvě dne 30.04.2025.
9.Výzvami a upomínkami ze dne 09.05.2024 -13.06.2024 (příp. nedatovanými) adresovanými žalovanému (č. l. 22 – 24 spisu) byl žalovaný žalobkyní upozorněn na neplnění povinností vyplývajících z uzavřené smlouvy a vyzýván k zajištění dostatku finančních prostředků na účtu a k úhradě dlužné částky úvěru. Přípisem ze dne 02.08.2024 žalobkyně žalovanému oznámila zesplatnění úvěru z důvodu prodlení s úhradou splátek i přes zaslané upomínky a výzvy. K tomu byly předloženy dodejky o odeslání ze dne 09.05.2024, 14.06.2024 a 05.08.2024.
10.Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaný za období od 25.07.2022 do 25.03.2025 čerpal úvěr celkem v částce 204.387,40 Kč a splatil celkem 183.349,92 Kč.
11.Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci, vyplývajícího z provedených listinných důkazů, soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.
12.S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dále podle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29.05.2022. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 13.Podle § 2395 OZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14.Již na tomto místě je pak potřeba poukázat i na ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. (dále také jen „zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle § 86 odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 a 2 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 15.Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným dne 04.02.2026. Soud však mohl vycházet pouze ze zjištěných (prokázaných) skutečností, jak byly uvedeny výše, kdy měl k dispozici prakticky jen doklady ve formě CBCB informace a výpisy z běžného účtu žalovaného. Pro stručnost pak lze, pokud jde o zjištění soudu, odkázat na bod 7 odůvodnění). Jiné doklady žalobkyně i přes výzvu soudu v průběhu řízení nenabídla.
16.Na základě výše uvedených zjištění soud dospěl k přesvědčení, že proces posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet nelze považovat za dostatečný a ani průkazný. V daném případě totiž žalobkyně předně nepředložila žádost žalovaného o úvěr, v níž měl poskytnout základní informace o svých poměrech (příjmech a výdajích) a soud tak neměl prakticky možnost ověřit, zda žalobkyní tvrzené údaje odpovídají těm, které skutečně sdělil žalovaný či nikoliv. I pokud by tomu tak bylo a žalobkyně by se poměry žalovaného a jeho schopností úvěr splácet zabývala, nepovažuje soud tento proces podle obsahu spisu za dostatečný. Žalobkyně totiž nedisponovala především konkrétními informacemi o pravidelných výdajích na straně žalovaného, které tvoří nedílnou část celkového rozpočtu domácnosti a bez nichž nelze hodnotit jaká je celková finanční situace žadatele o úvěr. Zejména je takto na místě zjišťovat a ověřovat, zda a jaké má žadatel výdaje na bydlení (s přihlédnutím k formě uspokojování bytových potřeb, která ani nebyla tvrzena), případně jaké jsou ostatní pravidelné výdaje včetně dalších závazků. V posuzované věci se ovšem žalobkyně podle obsahu spisu spokojila, aniž by k tomu měla konkrétní a úplné informace od žalovaného, pouze s údajem o nespecifikovaných pravidelných a nepravidelných výdajích na účtech žalovaného před uzavřením smlouvy na podkladě výpisu z účtu žalovaného, kdy však ani z těchto výpisů není soudu zřejmé, o jaké výdaje a na jakém základě se skutečně jedná. Ani z tvrzení žalobkyně, ani z výsledků dokazování potom rovněž nevyplývá, jaké byly celkové poměry žalovaného, zda s někým žil ve společné domácnosti nebo zda měl nějakou vyživovací povinnost a jak takové skutečnosti projevovaly v hospodaření žalovaného. Dále nelze pominout, že u žalovaného byly ve výpisu z běžného účtu zaznamenány poměrně vysoké příjmy, které však byly žalovaným na druhou stranu spotřebovány, aniž by bylo spolehlivě zřejmé, na co byly takto prostředky vynaloženy a zda a s jakými výsledky se žalobkyně touto otázkou před poskytnutím úvěru vůbec zabývala. Přitom na straně žalovaného byly zjištěny další poměrně vysoké závazky z dříve poskytnutých úvěrů či stavebního spoření a měsíčními splátkami přesahujícími 10.000 Kč (nehledě na případné závazky ze splátkových karet).
17.S ohledem na výše uvedená zjištění soud v této části uzavřel, že žalobkyně se sice schopnostmi žalovaného úvěr splácet obecně zabývala, pokud si však od žalovaného nezajistila další potřebné informace o jeho poměrech a podle okolností i příslušné doklady k jejich ověření (přitom jsou běžně k dispozici a lze je po žadateli o úvěr požadovat, jako např. nájemní smlouva, potvrzení o příjmech spolužijících osob, smlouvy k závazkům apod.), resp. z obsahu spisu nelze takový postup považovat za prokázaný, nemohl soud dospět k závěru, že žalobkyně ve smyslu citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného.
18.Lze dodat, že povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele zkoumal řádně, a to zcela bez ohledu na to, co by případně zjistil (tzn. uvedená povinnost není splněna ani v případě, že podle výsledků dodatečného zkoumání, včetně případného soudního dokazování, bylo zjištěno, že spotřebitel úvěruschopný v době uzavření smlouvy byl). Z tohoto pohledu je podstatné, že některými relevantními údaji o žalovaném se žalobkyně dostatečně nezabývala nebo je neověřovala, byť to bylo s ohledem na okolnosti konkrétního případu na místě a jednalo se o údaje jednoduše doložitelné. Relevantní nemůže být ani případná skutečnost, zda dlužník v určité době řádně splácel. Přitom v soudním řízení je břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a jak byla zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, na žalobkyni (věřiteli). Z toho pak pramení i důraz na vedení a uchovávání záznamů týkajících se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, a na to, aby věřitel vedl svou dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala předcházet a odhalovat zkreslení informací a také umožňovala u soudu prokázat, že své povinnosti splnil. Při posuzování úvěruschopnosti dlužníka nelze přitom spoléhat pouze na jím předložené informace nebo zjišťovat pouze příjmy dlužníka izolovaně od jeho výdajů, a ty následně stanovit na základě ekonomického modelu.
19.Soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví ani demonstrativní výčet postupů, které musí být pro její naplnění provedeny. Výklad dané normy by neměl ani vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele a jeho domácnosti rozumně očekávat. Neověření spotřebitelem uváděných informací by přitom mohla vést k účelovosti ze strany poskytovatele, tj. ke snaze uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.
20.Na tomto základě proto soud dovodil, že žalobkyně v postavení věřitele řádně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a žalovanému přesto úvěr poskytla. Následkem nesplnění uvedené povinnosti je potom podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona neplatnost uzavřené smlouvy, přičemž soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu.
21.Důsledkem závěru o neplatnosti smlouvy je pak podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru (v době přiměřené jeho možnostem). Toto ustanovení představuje soukromoprávní sankci v podobě speciální úpravy vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy (viz též § 2993 OZ). Poskytovatel naopak nemůže požadovat jiná plnění ve formě např. smluvního úroku či jiných poplatků za půjčení peněz, smluvní pokuty apod. 22.V posuzované věci byl žalovaným podle výpisů z účtu čerpán kontokorentním úvěru částkou celkem 204.387,40 Kč, z čehož bylo dosud splaceno celkem 183.349,92 Kč (s ohledem na neplatnost smlouvy je přitom irelevantní, na jaká plnění žalobkyně provedené úhrady započetla) a soud proto z uvedených důvodů žalobkyni přiznal pouze částku 21.037,48 Kč, která představuje rozdíl poskytnutého úvěru a zaplacených částek. Ve zbytku předmětu řízení potom byla žaloba zamítnuta.
23.Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. se mění se i doba plnění, kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru „v době přiměřené jeho možnostem“. Podle § 87 odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 24.K tomu soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.04.2022, č. j. nsoud/33_Cdo_3675_2021-262, dodává, že již z textu (tj. gramatického výkladu) ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (§2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 OZ), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Spotřebitel je tak povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Pokud pak spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 OZ (logický výklad). Pokud je o vrácení jistiny spor, rozhodne o jejím splácení soud. Často dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. Nejvyšší soud uzavřel, že ustanovení § 87 zák. č. 257/2016 Sb. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 OZ mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru. 25.V posuzované věci soud žalovanému stanovil k zaplacení přiznané částky obecnou třídenní lhůtu podle § 160 odst. 1 OSŘ, neboť žalovaný se ve věci se nevyjádřil a z obsahu spisu se nepodávají žádné skutečnosti (zejm. o poměrech žalovaného) k rozhodnutí o jiné lhůtě nebo pro rozhodnutí o splátkách. Soud si je vědom břemene tvrzení a důkazního břemene žalovaného o skutečnostech, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. nsoud/33_Cdo_1902_2025), avšak při procesní pasivitě žalovaného a absenci potřebných důkazů nebylo z hlediska citované speciální právní úpravy žádných podkladů pro rozhodnutí o jiném okamžiku splatnosti dluhu (včetně splatnosti vázané na některou z výzev žalobkyně k zaplacení). Mezi účastníky ani nebyl vyvolán spor podle § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb.. Soud přitom vychází i z přesvědčení, že pokud poskytovatel úvěru nejedná s odbornou péčí, ať už z nedbalosti či úmyslně, jde tato skutečnost podle aktuální právní úpravy k jeho tíži a musí strpět vrácení úvěru v době, která zdaleka nemusí odpovídat jeho původnímu očekávání. 26.Protože tedy s ohledem na rozhodnutí soudu splatnost přiznané částky ještě nenastala, nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Soud proto žalobkyni požadované příslušenství ve formě úroku z prodlení nepřiznal a rovněž v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta.
27.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 OSŘ, občanského soudního řádu, kdy účastníci byli ve věci zhruba stejně úspěšní (včetně kapitalizovaného příslušenství počítaného do vyhlášení rozsudku). --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.