Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Ivo Kosíře, zastoupeného Mgr. Evou Kantoříkovou, advokátkou, sídlem Jaselská 197/14, Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. listopadu 2025 č. j. 6 As 96/2025-38, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Ministerstva zemědělství, sídlem Těšnov 65/17, Praha 1 - Nové Město, a obchodní společnosti Wood-agro s. r. o., sídlem Řepka 10, Lomnice, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci a obsah napadeného rozhodnutí
1.Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces a na ochranu vlastnictví. 2.Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel se jako uživatel zemědělské půdy domáhal aktualizace evidence půdy spočívající ve změně uživatele podle § 3g zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů. Předložil pachtovní smlouvy z 1. 12. 2023 s vlastníky pozemků. Dosud ale byla jako uživatel půdy zapsána společnost Wood-agro s. r. o. (v řízení před správními soudy osoba zúčastněná na řízení a v řízení o ústavní stížnosti vedlejší účastnice řízení). Ta doložila a) pachtovní smlouvu z 11. 9. 2016 uzavřenou mezi tehdejším vlastníkem pozemků a "Svěřenským fondem Kubíček, jednajícím svěřenským správcem Otto Kubíčkem" a b) smlouvu o podnájmu z téhož dne uzavřenou mezi Otto Kubíčkem, coby svěřenským správcem Svěřenského fondu Kubíček a společností Wood-agro s. r. o. 3.Státní zemědělský intervenční fond (dále jen "SZIF") stěžovatele zapsal jako nového uživatele. Ačkoli pachtovní a podpachtovní smlouvy doložené společností Wood-agro s. r. o. předcházejí smlouvám doloženým stěžovatelem, vystupuje v nich jako strana svěřenský fond, který nemá právní osobnost a nemohl smlouvy platně uzavřít.
4.Ministerstvo zemědělství (vedlejší účastník řízení) na základě námitky společnosti Wood-agro s. r. o. oznámení o zápisu nového uživatele zrušilo. SZIF následně vázán právním názorem Ministerstva zemědělství oznámil stěžovateli, že evidenci půdy neaktualizoval, a že uživatelem půdy zůstává Wood-agro s. r. o.
5.Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 6. 2025 č. j. 15 A 91/2024-56 žalobu stěžovatele zamítl. Konstatoval, že svěřenský správce vykonává vlastnická práva k majetku ve svěřenském fondu v rámci plné správy a byl způsobilý uzavřít pacht i podpacht. Označení smluvní strany nevzbuzuje pochybnost, že Otto Kubíček jednal na účet svěřenského fondu. Stěžovatel neprokázal, že mu svědčí titul k užívání půdy, neboť existuje starší platný titul společnosti Wood-agro s. r. o. Změní-li se vlastník, přejdou práva a povinnosti z nájmu na nového vlastníka.
6.Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. Konstatoval, že stížnostní tvrzení o padělané smlouvě nebylo formulováno jako projednatelný žalobní bod podle § 71 odst. 1 písm. c) s. ř. s., neboť nebylo doprovázeno řádnou právní argumentací. K další části argumentace stěžovatele Nejvyšší správní soud doplnil, že označení smluvní strany ve smlouvě o pachtu a podnájemní smlouvě uzavřené mezi původním vlastníkem pozemků a svěřenským fondem, resp. následně mezi svěřenským fondem a společností Wood-agro s. r. o. není vzhledem k povaze svěřenského fondu perfektní, nicméně z daných smluv vyplývá, že jejich stranou byl svěřenský správce Otto Kubíček jednající na účet svěřenského fondu. V této souvislosti Nejvyšší správní soud ještě podpůrně odkázal na § 574 občanského zákoníku, podle něhož je třeba na právní jednání hledět spíše jako na platné. Podle § 141 odst. 4 správního řádu ve sporném řízení správní orgán vychází primárně z důkazů navržených účastníky, přičemž stěžovatel tvrzení o padělání smlouvy v řízení před správními orgány neuplatnil, podobně jako ve správní žalobě neuplatnil námitku priority vlastnického práva současných vlastníků pozemků. II.
Argumentace stěžovatele
7.Stěžovatel tvrdí, že městskému soudu předložil dvě vyhotovení smlouvy - původní a pozměněnou s prodlouženou výpovědní dobou a právem přenechat pozemky do užívání třetí osobě. Tvrdí, že uvedená skutečnost o padělání smlouvy je dostatečným žalobním bodem, který nepotřebuje další právní argumentaci. Soud má vycházet ze zásady iura novit curia, přičemž v souladu s § 565 občanského zákoníku je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. V daném případě to byl pachtýř, který se dovolával platnosti pozměněné smlouvy o zemědělském pachtu. Stěžovatel dále namítá, že správní soudy se měly zabývat otázkou, zda předložení padělané smlouvy pachtýřem novému vlastníkovi pozemků (zde dědicům původního vlastníka) má vliv na aplikaci ochranného ustanovení o přechodu pachtu podle § 2221 občanského zákoníku, podle kterého sice přecházejí na nového vlastníka práva a povinnosti z platného pachtu, nicméně pokud však pachtýř záměrně předložil padělanou smlouvu, nelze podle stěžovatele proti novému vlastníku pozemků pozměněnou smlouvu účinně uplatňovat. Stěžovatel dále namítá, že oprávnění svěřenského správce jednat na účet fondu je omezené na správu majetku fondu podle § 1448 občanského zákoníku a nelze ho pojímat jako neomezené nahrazení právní subjektivity fondu. III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8.Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když dojde k porušení podústavní normy, ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 ]. Pochybení ústavněprávního rozměru přitom Ústavní soud v dané věci neshledal. 9.Ústavní soud především odkazuje na odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, který se výslovně (prostřednictvím citace části žaloby stěžovatele) vypořádal s tím, proč námitku stěžovatele o údajném pozměnění smlouvy ze strany původního pachtýře nepovažuje za dostatečně formulovanou do té míry, aby jí bylo možno považovat za žalobní bod (srov. body 20 až 22 napadeného rozsudku). Řízení před správními soudy je ovládáno zásadou dispoziční a žalobce je povinen v žalobě uvést žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Stěžovatel stavěl svou argumentaci o neplatnosti smluv na tom, že stranou smlouvy je svěřenský fond, nikoli svěřenský správce. Kromě toho pak zmínil, že "samotná pachtovní smlouva ze dne 11. 9. 2016 byla ze strany pana Otto Kubíčka před předložením SZIF pozměněna, kdy došlo k výměně první strany, kde byla změněna délka výpovědní doby ze tří let na deset let". Z ústavního pohledu nelze nic vytknout závěru Nejvyššího správního soudu, že v žalobě nově tvrzená okolnost pozměnění smlouvy o pachtu nebyla doprovázena právním náhledem či argumentací, z níž by vyplývalo, že stěžovatel v této okolnosti spatřoval důvod neplatnosti smlouvy, pro který správní orgány neměly užívací titul dosud evidovaného uživatele akceptovat a měly provést aktualizaci.
10.Argumentace stěžovatele § 565 či § 2221 občanského zákoníku rozvedená v ústavní stížnosti je pro posouzení důvodnosti ústavní stížnost nepodstatná, neboť by mohla být relevantní až pro případ, že by se správní soudy příslušným žalobním bodem věcně zabývaly. 11.Správní soudy taktéž dostatečně a podrobně zdůvodnily, proč nelze považovat smlouvu o pachtu za neplatnou z důvodu způsobu označení smluvních stran. Vyšel z toho, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné, než jako neplatné, což je nejen v souladu s § 574 občanského zákoníku, ale též v souladu s rozhodovací praxí Ústavního soudu. Soudy zohlednily všechny relevantní okolnosti týkající se vůle smluvních stran a své závěry podrobně zdůvodnily. Veškerá další argumentace stěžovatele zpochybňující například odbornou kompetenci správce svěřeneckého fondu není v tomto ohledu podstatná. 12.Ústavní soud proto uzavírá, že napadeným rozhodnutím nebyla porušena základní práva stěžovatele, a proto byla jeho ústavní stížnost odmítnuta mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. března 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu