Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti H. N., zastoupené JUDr. Klárou A. Samkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Španělská 742/6, Praha 2, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2025 č. j. 101 Co 105/2025-485 a rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 3. 2. 2025 č. j. 25 Nc 70/2024-93, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-západ jako účastníků řízení a nezl. S. N., zastoupeného opatrovníkem Město X, a D. N., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1.Okresní soud Praha-západ rozhodl, že se nezletilý vedlejší účastník svěřuje do péče otce (druhého vedlejšího účastníka). Stěžovatelka (matka) proti tomuto rozsudku podala odvolání. Krajský soud v Praze však výroky o svěření do péče potvrdil; pouze změnil výrok o výši výživného, které je stěžovatelka povinna platit. Oba soudy vyšly při rozhodnutí o svěření do péče zejména z opakovaně formulovaného přání nezletilého, kterému bylo v době rozhodování 15, resp. 16 let.
2.V ústavní stížnosti namítá stěžovatelka porušení čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a 4, čl. 36 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod; dále čl. 3 odst. 1 a 2 Úmluvy o právech dítěte a čl. 90 Ústavy. Podle stěžovatelky došlo v důsledku neúplného dokazování ke zkrácení jejích práv. Soudy pouze kopírovaly názor nezletilého a nezabývaly se některými dalšími okolnostmi, zejména ignorovaly nestálost v životě otce - ten seznamuje nezletilého se svými krátkodobými partnerkami, přičemž takové výchovné prostředí nezletilého učí zvráceným hodnotám, neúctě k ženám a promiskuitě. Stěžovatelka rovněž poukazuje na to, že náklonnost nezletilého k otci je dána tím, že jej otec nadstandardně materiálně zajišťuje a umožňuje mu volný režim; celkově stěžovatelka poukazuje na výchovné nedostatky na straně otce. 3.Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
4.Není pochyb o tom, že napadená rozhodnutí do jisté míry zasahují do práva stěžovatelky na styk s jejím dítětem. Ne každý zásah do určitého základního práva však současně představuje jeho porušení. Obecné soudy dostatečně vysvětlily, proč rozhodly o výlučné péči otce. Není přitom rolí Ústavního soudu podrobně přezkoumávat či přehodnocovat skutkové okolnosti posuzované věci - k tomu jsou nejlépe způsobilé obecné soudy, které mají bezprostřední kontakt s účastníky řízení. Zásah Ústavního soudu by byl na místě až v takovou chvíli, pokud by rozhodnutí obecných soudů bylo zjevně neodpovídající skutkovému stavu nebo se nevypořádalo s některými podstatnými argumenty stěžovatelky, které mohly vést k opačnému rozhodnutí.
5.Nic takového se však v posuzované věci nestalo. Ústavní soud považuje napadená rozhodnutí za řádně odůvodněná. Úvahy soudů jsou v napadených rozhodnutích transparentně popsány. Obecné soudy nezamlčují některé protiargumenty, které svědčí o výchovných pochybeních otce (v bodě 44 hovoří soud o jisté manipulativnosti). Není tedy pravdou, že by obecné soudy nějaký zásadní argument nevzaly v potaz, pouze z provedených důkazů dovodily jiný závěr, než který by preferovala stěžovatelka. To však porušení základních práv nepředstavuje.
6.Z napadených rozhodnutí je zřejmé, že soudy nevyhodnotily některé "přitěžující okolnosti" na straně otce jako tak intenzivní, aby převážily nad jasně a opakovaně formulovaným přáním nezletilého, kterému je již 16 let. Soudy uvedly, že autoritativní nařízení styku nezletilého s matkou by problémy v rodině spíše prohloubilo, než naopak (srov. bod 23 rozsudku okresního soudu, bod 47 rozsudku krajského soudu). Nejde jen o to, že by nezletilý preferoval péči otce, ale výslovně vyjádřil přání, aby styk s matkou nebyl nařízen, a aby mohl probíhat flexibilně dle okolností. Jak sama stěžovatelka uvádí, nejlepší zájem nezletilého by měl být primárním hlediskem při rozhodování o péči. Čím starší (rozumově vyspělejší) přitom nezletilý je, tím více je při posuzování jeho nejlepšího zájmu třeba přihlížet právě k jeho vyslovenému přání. Při vyhodnocení nejlepšího zájmu nezletilého tedy obecné soudy rovněž nevybočily z mezí ústavnosti.
7.Ústavní soud v odůvodnění napadených rozhodnutí neshledal žádné protiústavní vady. Soudy rovněž neporušily základní práva stěžovatelky (matky), jelikož nestanovení jejího styku s nezletilým opřely o konkrétní a ústavně akceptovatelné důvody.
8.Ústavní soud proto ze všech výše uvedených důvodů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. února 2026
Dita Řepková, v. r.
předsedkyně senátu