Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Martinem Smolkem o ústavní stížnosti stěžovatelů a) obchodní společnosti KASHI s.r.o., sídlem Vlkova 631/24, Praha 3, b) Zdeňka Kašpara a c) Pavlíny Kašparové, zastoupených JUDr. et Mgr. Bc. Pavlem Kozelkou, Ph.D., sídlem Velké náměstí 7/12, Písek, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 2928/2024-2418 ze dne 25. září 2025 a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 7 Co 972/2023-1671 ze dne 7. února 2024, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Českých Budějovicích jako účastníků řízení, a Vladimíra Váchy, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1.Ústavní soud obdržel dne 16. prosince 2025 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, kterým stěžovatelé brojí proti v záhlaví označeným rozhodnutím. Podstatou napadených rozhodnutí je uložení povinnosti stěžovatelům a) a b) zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku 1 389 698,91 Kč s příslušenstvím.
2.Soudce zpravodaj, ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti ústavní stížnosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu, což mj. v sobě zahrnuje i posouzení, zda podání splňuje též podmínku přípustnosti ve smyslu § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. V daném případě shledal, že tomu tak není. 3.Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). 4.Ústavní soud setrvale judikuje, že ústavní stížností lze napadat především konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, neboť ústavní soudnictví je vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem (srov. nález sp. zn. III. ÚS 62/95 ze dne 30. listopadu 1995). Ústavní stížnost je tak vůči ostatním prostředkům sloužícím k ochraně práv ve vztahu subsidiarity. Je tomu tak proto, že ochrana ústavnosti není a z povahy věci ani nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, ale je, v souladu s čl. 4 Ústavy České republiky, úkolem všech orgánů veřejné moci, v tomto smyslu zejména obecných soudů. 5.Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je tedy její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele. Pod pojmem vyčerpání je nutné rozumět nejen podání procesního prostředku, ale i (vyčkání) rozhodnutí příslušného orgánu veřejné moci o něm (k požadavku vyčerpání žaloby pro zmatečnost srov. stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08 ze dne 16. prosince 2008, bod 6).
6.V posuzovaném případě Ústavní soud nahlížením do soudního spisu zjistil, že v současné době probíhá před Krajským soudem v Českých Budějovicích řízení o žalobě pro zmatečnost proti napadenému rozsudku krajského soudu. Stěžovatelé zároveň v žalobě pro zmatečnost uplatňují obdobné důvody jako v případě podané ústavní stížnosti. Z webové stránky infosoud.gov.cz/InfoSoud Ústavní soud následně zjistil, že v této věci dotčený soud nařídil na 20. května 2026 soudní jednání.
7.Probíhá-li v dané věci stále řízení o žalobě pro zmatečnost, Ústavní soud ústavní stížnost neprojedná, neboť by tím nepřípustně a v rozporu s principem právní jistoty i zásadou subsidiarity ústavní stížnosti zasahoval do rozhodovací činnosti obecných soudů. V posuzovaném případě neshledal Ústavní soud ani naplnění předpokladů pro postup dle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. 8.Ústavní soud pro úplnost uvádí, že odmítnutí stávající ústavní stížnosti pro její nepřípustnost (předčasnost) stěžovatele nijak nepoškozuje na jejich právu na přístup k soudu, protože nebudou-li spokojeni s výsledkem řízení o žalobě pro zmatečnost, jsou oprávněni po skočení tohoto řízení podat novou ústavní stížnost, a to tak, aby zohledňovala i průběh a výsledky tohoto řízení. Tato ústavní stížnost pak (v případě splnění ostatních procesních předpokladů) může být věcně projednatelná Ústavním soudem. V případné nové ústavní stížnosti je nicméně vhodné, aby stěžovatelé poukázali na toto usnesení Ústavního soudu.
9.Za tohoto stavu je ústavní stížnost podána předčasně a je nutno považovat ji za nepřípustnou ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Proto ji Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. dubna 2026
Martin Smolek v. r.
soudce zpravodaj