Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Musilovou v právní věci
žalobkyně:Credivo [anonymizováno]., IČO [anonymizováno],
sídlem [anonymizováno],
zastoupené [anonymizováno], advokátkou,
sídlem [anonymizováno],
proti
žalované:[anonymizováno], narozená [anonymizováno],
bytem [anonymizováno],
o zaplacení částky 65 274,29 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [anonymizováno] domáhala na žalované zaplacení shora uvedené částky představující nevypořádané nároky ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], na základě které žalovaná postupně načerpala částku 31 755 Kč (možnost postupného čerpání byla až do výše 42 500 Kč). Žalobkyně sama tvrdila, že žalovaná uhradila částku 37 097,97 Kč. Přesto se touto žalobou domáhá zaplacení celkové částky 65 274,29 Kč. Žalobkyně uvedla, že úvěr byl zesplatněn ke dni [anonymizováno] pro porušení podmínek ve smlouvě a žalovaná byla vyzvána k úhradě celého dluhu. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k plnění, avšak bezvýsledně. Žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení.
2.Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3.Žalované byla žaloba spolu s předvoláním k soudnímu jednání doručena do vlastních rukou. K jednání se žalovaná nedostavila, svou přítomnost neomluvila, tudíž byla věc projednána v její nepřítomnosti.
4.Přípisem soudu ze dne [anonymizováno] byla žalobkyně vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů o řádném posouzení úvěruschopnosti žalované, tj. jakým konkrétním způsobem žalobkyně postupovala při ověřování a posouzení úvěruschopnosti žalované, tedy jaké konkrétní dokumenty posuzovala včetně doložení těchto dokumentů, z nichž vycházela. Žalobkyně svým podáním ze dne [anonymizováno] soudu tvrdila, že úvěruschopnost prokázala, což vychází z výpisu o posouzení úvěruschopnosti. Výpis z běžného účtu od společnosti Kontomatik žalobkyně doložila, dále tvrdila, že byla ověřena výše čistého měsíčního příjmu žalované ve výši 26 164 Kč. Žalobkyně provedla lustraci žalované v databázi ISIR, CEE, databázi neplatných dokladů [anonymizováno], Registru TelcoScore, Registru hledaných osob PČR, Registru politicky aktivních osob, Katastrální rejstřík, Registru „sankční seznamy“. Z informací podaných od žalované bylo zjištěno, že celkový počet členů ve společné domácnosti je 5 a více, počet členů ve společné domácnosti s příjmem jsou 2, výdaje na bydlení ve výši 12 000 Kč, další vypočítané minimální výdaje byly ve výši 11 830 Kč s tím, že rezerva pro výdaje byla cca 800 Kč. Žalobkyně však ohledně příjmů ani výdajů ničeho nedoložila. Soud má za to, že výzvě soudu vyhověno nebylo a žalobkyně nedostatečně ověřila úvěruschopnost žalované.
5.Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
6.Dne [anonymizováno] byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno], na základě které žalovaná postupně načerpala celkovou částku 31 755 Kč (dne [anonymizováno] načerpala částku 17 000 Kč a dne [anonymizováno] načerpala částku 14 755 Kč). Žalobkyně touto žalobou požaduje zaplacení částky 65 274,29 Kč, která sestává z neuhrazené jistiny ve výši 30 979,72 Kč, poplatků za vyplacení tranší úvěru 466,96 Kč, smluvního úroku 33 559,22 Kč, poplatku za službu Klidné spaní ve výši 18,30 Kč, poplatku za službu Presto 245,29 Kč a poplatku za službu Informační SMS servis 4,80 Kč. Žalobkyně však zároveň tvrdí a dokládá, že žalovaná již uhradila částku 37 097,97 Kč. Žalobkyně žalovanou vyzvala předžalobní výzvou ze dne [anonymizováno], žalovaná však ničeho dalšího neuhradila.
7.Podle ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 8.Podle ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 86 a 87 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti.
9.Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.04.2022, sp. zn. nsoud/33_Cdo_3675_2021 vyplývá, že ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zák. č. 257/2016 Sb. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 OZ 10.Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zák. č. 257/2016 Sb. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 OZ mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb.. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. 11.Podle ust. § 2395 OZ občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12.Podle ust. § 580 odst. 1 OZ je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13.Podle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ust. § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb. má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 05.03.2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel. 14.Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.
15.Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 01.04.2015, č. j. nssoud/1_As_30_2015-39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud v ČR v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.07.2018, sp. zn. nsoud/33_Cdo_2178_2018 a ze dne 20.03.2019, sp. zn. nsoud/33_Cdo_201_2018, popř. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26.02.2019, sp. zn. usoud/III.__S_4129_2018. 16.K otázce posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně v žalobě pouze obecně tvrdí, že si vyžádala informace, které jí žalovaná sdělila. K tomuto předkládá dokument Výpis o posouzení úvěruschopnosti a Výpis z běžného účtu od společnosti Kontomatik. Z tohoto výpisu pro období od [anonymizováno] do [anonymizováno] vyplývá pravidelný příjem žalované cca 26 000 Kč, avšak plyne z něj i množství dalších spotřebitelských úvěrů, např. od společnosti [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] atd. Žalobkyně ve svém vyjádření ničeho o dalších úvěrech neuvádí, neuvádí, jaké byly pravidelné výdaje na tyto další úvěry. Povšechně je pouze tvrzeno, že žalovaná vynakládá na bydlení částku cca 12 000 Kč a na další výdaje cca 11 830 Kč. Žádné doklady ohledně příjmů ani výdajů však poskytnuty nebyly.
17.Z těchto podkladů nemohl věřitel dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalované) spotřebitelský úvěr splácet. Dle závěru soudu úvěruschopnost žalované tak nebyla prověřena řádně.
18.Žalobkyně řádně nesplnila svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalované), když nedostatečně zjistila a (zejména) ověřila skutečné výdaje žalované, tyto řádně neporovnala s jejími příjmy, a tudíž v potřebném rozsahu nezkoumala schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. V důsledku výše uvedeného soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalované nárok pouze na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Načerpala-li žalovaná úvěr na základě neplatné smlouvy o revolvingovém úvěru, je povinna tuto částku vrátit dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb.. Avšak, jak sama tvrdí žalobkyně, tento byl již zcela uhrazen, resp. bylo dokonce uhrazeno více. Tedy přesněji uvedeno, pokud žalovaná úvěr ve výši 31 755 Kč zaplatila ve výši 37 097,97 Kč, nelze po žalované spravedlivě požadovat, aby hradila i nadále. 19.Za situace, kdy soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, jiné smluvní nároky (v dané věci zákonný úrok z prodlení) nelze úspěšně uplatnit.
20.O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 OSŘ, podle kterého plně procesně úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalobkyni. Žalované však žádné náklady řízení nevznikly. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.