Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Hejdukové, soudkyně JUDr. Evy Kotrbaté a soudce JUDr. Petra Kulawiaka ve věci
žalobce:
[anonymizováno], narozený dne [anonymizováno] bytem [anonymizováno] zastoupený advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému:
[anonymizováno], narozený dne [anonymizováno] bytem [anonymizováno] zastoupený advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
pro 74 000 Kč s příslušenstvím
o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 20. srpna 2025, č. j. okresni/9_C_58_2024-143, --- VÝROK ---
I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.
II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 13 639,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 74 000 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení, zamítl (výrok I). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 26 283,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce [anonymizováno] (výrok II). Žalobci uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech náklady řízení ve výši 8 941 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Uzavřel, že mezi účastníky byla dne 19.12.2023 platně uzavřena kupní smlouva podle ust. § 2079 a násl. o. z., podle níž žalovaný prodal žalobci v žalobě označené osobní vozidlo [anonymizováno] za částku 74 000 Kč. Stejný den žalobce zaplatil kupní cenu a automobil převzal. Nebylo prokázáno, že by prodávající (žalovaný) uzavřel smlouvu v postavení podnikatele a nebylo tak namístě aplikovat právní předpisy na ochranu spotřebitele. K datu prodeje byl u vozidla uveden počet najetých kilometrů 211 000. Po koupi vozidla žalobce ujel s vozidlem cca 1 200 kilometrů, než vozidlo podrobil odborné revizi 29.12.2023, při které byly zjištěny vytýkané vady (limitně zkorodovaná a již prosakující trubka brzdy levého zadního kola, nebezpečně opotřebené svislé čepy obou předních kol, devastující míra koroze v podběhu levého zadního kola, diagnostikované závady na managementu i převodovky, podnormativní hladina oleje [anonymizováno]). Z provedeného dokazování, především z odborných závěrů zpracovaného znaleckého posudku, nebylo zjištěno, že by se tyto vady v popsaném rozsahu projevily na vozidle již v době jeho prodeje, že by se jednalo o vady, které by znemožňovaly provoz vozidla na pozemních komunikacích, že žalovaný musel o tak závažných vadách vědět a že ze strany žalobce nebylo možné je zjistit již v době prodeje vozidla. Znalec podstatné části vad označil za vady, které musely existovat již v době prodeje, avšak tyto vady byly poplatné stáří vozidla a jeho běžnému užívání, šlo tedy o projev běžného opotřebení vozidla. V době prodeje vady nebyly natolik rozsáhlé, aby znemožňovaly provoz osobního motorového vozidla na pozemních komunikacích. O tom svědčí mj. i skutečnost, že žalobce po koupi s vozidlem urazil uvedenou vzdálenost, aniž by dle vlastního sdělení zaznamenal na vozidle jakékoliv vady, které shledal již při zkušební jízdě či prohlídce vozidla. Dle znalce se jednalo povětšinu o vady, které bylo možno zjistit vizuální prohlídkou vozidla bez jakékoliv odborné znalosti vozidel. Žalobce sám opakovaně zmínil, že má znalost o vozidle a ví, jaké jsou silné a slabé stránky japonských automobilů. Žalobce jako kupující mohl předpokládat, že vozidlo staré 18 let s uvedeným nájezdem bude opotřebované a bude vyžadovat další nezbytnou údržbu spočívající v opravě, případně výměně náhradních dílů. Byl seznámen s tím, že vozidlo kromě krátkých nájezdů po silnicích využívá žalovaný taktéž na jízdu v lese ke svážení dřeva, kde lze očekávat náročnější terén. Z posudku znalce [anonymizováno] [anonymizováno] bylo rovněž zjištěno, že automobil byl prodán za cenu obvyklou odpovídající jeho stáří a opotřebení. Na straně žalobce tak nebyl důvod pro odstoupení od uzavřené kupní smlouvy dle § 2106 OZ Žalobce neprokázal své tvrzení o tom, že předmětné vozidlo vykazovalo v okamžiku prodeje jím vytýkané vady, tedy vady v takovém rozsahu, které by znemožňovaly provoz vozidla na pozemních komunikacích, neprokázal, že žalovaný musel o tak závažných vadách vědět a že nebylo možné ze strany žalobce při dostatečné péči tyto zjistit již v době prodeje vozidla. Soud tak shledal požadavek žalobce na vrácení zaplacené kupní ceny za nedůvodný a žalobu v plném rozsahu zamítl. 2.Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalobce. V následném doplnění soudu prvního stupně vytkl, že dospěl k nesprávnému skutkovému závěru, který nemá základ v provedeném dokazování. Součinnost žalovaného k možnosti zjištění skutečného technického stavu předmětného vozidla spočívala pouze v poskytnutí deky nebo kartonu, aby se žalobce mohl podívat pod vozidlo, a v krátké zkušební jízdě. Ze znaleckého posudku je zřejmé, že se jednalo o vady skryté, které bylo možno zjistit pouze při specifických operacích. Možnost zajet na rampu žalovaný jasně předem i v průběhu převzetí vozidla odmítl. Žalovaný je formálně podnikatelem zapsaným v živnostenském rejstříku. Z technického průkazu žalobce zjistil, že vozidlo je vedeno jako druh vozidla N1G (terénní nákladní vozidlo do 3,5 t). Žalobce tak mohl dovodit, že žalovaný přinejmenším v části užíval předmětné vozidlo také za účelem výkonu podnikatelské činnosti. V tomto ohledu soud prvního stupně dospěl k nesprávnému závěru. Pokud soud vzal za prokázané, že vytýkané vady musely existovat již ke dni předání vozidla, i když se dosud nemusely v plné šíři projevit, na druhé straně uvádí, že žalobce svá tvrzení o existenci závad ke dni převzetí vozidla neprokázal, pak se jedná o nesprávný a rozporuplný skutkový závěr. Žalobce tvrdil, že vady vozidla zjištěné žalobcem při prohlídce 29.12.2023 představují podstatné vady, pro které má právo odstoupit od kupní smlouvy. Otázkou podstatnosti vad se soud prvního stupně nezabýval. V tomto rozsahu se jedná o neúplné skutkové závěry vyplývající zejména z nesprávného právního posouzení. V řízení bylo prokázáno, že na předmětném vozidle se vyskytovala vada limitně zkorodované trubky brzdového systému již při převzetí vozidla, k průsakům brzdové kapaliny docházelo buď také již při převzetí vozidla, nebo krátce (10 dnů) potom a že samotná tato vada představuje podstatné porušení smlouvy, neboť vozidlo není způsobilé ke svému hlavnímu účelu. Ke dni předání vozidla se vyskytovala v podběhu jeho levého zadního kola hluboká koroze a žalovaný si byl této závady dobře vědom. Žalobce však v kupní smlouvě pouze informoval, že na vozidle se vyskytuje pouze mírná koroze. Je nesporné, že vada zkorodované a prosakující trubky brzdy levého zadního kola vedla k odebrání technické způsobilosti k provozu předmětného vozidla na pozemních komunikacích, a to cca 2 měsíce po převzetí vozidla. Tuto vadu lze proto klasifikovat jako vadu podstatnou opravňující žalobce k odstoupení od kupní smlouvy. Vada na managementu motoru a výfukovém systému vedla k odebrání emisní způsobilosti k provozu vozidla, proto ji lze rovněž kvalifikovat jako vadu podstatnou. V napadeném rozhodnutí soud nesprávně aplikoval právo, pokud věc neposuzoval dle ustanovení týkajících se kupní smlouvy uzavřené se žalovaným jako podnikatelem. Protože účastníci se v kupní smlouvě domluvili, že předmětné vozidlo má mít pouze mírnou korozi a kromě toho žádné jiné vady, pak žalovaný porušil své povinnosti dle § 1914, resp. 2095 občanského zákoníku. Dále je nutné aplikovat i § 2161 odst. 5 OZ, dle kterého se má za to, že předmětná věc byla vadná již při jejím převzetí, jestliže se vada projeví v době 1 roku od převzetí. Při ústním jednání dne 14.08.2025 byl žalobce nedostatečně poučen pouze tak, že neunáší důkazní břemeno ohledně toho, že vytýkané vady se na předmětném vozidle vyskytovaly již ke dni jeho převzetí. Při takto obecném poučení žalobce nemohl reagovat případným navržením dalších důkazů. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl. 3.Žalovaný ve svém vyjádření považuje odvolání za nedůvodné. Zdůraznil, že předmětem prodeje bylo vozidlo staré 18 roků. Žalobce uváděl, že autům dobře rozumí. Auto si prohlédl a projel se s ním. Ohledně možnosti umístění auta na zvedák se účastníci bavili. Žalovaný nabídl žalobci, že zvedák do týdne opatří, aby přijel znovu, což žalobce odmítl s tím, že to není třeba. S ohledem na místo předání věci a všechny ostatní okolnosti prodeje je vyloučeno, že by si žalobce mohl důvodně představovat, že kupuje auto od osoby, která jej prodává v rámci své podnikatelské činnosti. Poukázal na to, že žalobce s autem ujel po zakoupení ještě 1 200 kilometrů a již tato skutečnost sama o sobě vylučuje, že by stav vozidla při převzetí znemožňoval jeho provoz na pozemní komunikaci. Žalobce byl převážnou část posledního jednání ve věci přesvědčen, že znalecké závěry jsou po procesní stránce pro něj příznivé a podle toho se při jednání choval. Teprve v průběhu posledního jednání seznal, že jeho nárok nemusí být tak jednoznačný, a začal úměrně tomu dodatečně upravovat své procesní návrhy a jejich nynější komentáře. Soud prvního stupně dostatečně upozornil žalobce na problém s unášením důkazního břemene. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.
4.K odvolání žalobce odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a OSŘ Přihlédl k obsahu odvolání i k vyjádření žalovaného k tomuto odvolání a dospěl k závěru, že odvolání není možno považovat za důvodné. 5.Soud prvního stupně provedl důkazní řízení v rozsahu postačujícím pro zjištění skutkového stavu věci. Ze správně zjištěného stavu dovodil i odpovídající právní závěry, s nimiž se odvolací soud zcela ztotožňuje. Pro stručnost je možno na vyčerpávající a přesvědčivé odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně plně odkázat.
6.V posuzované věci bylo prokázáno, že účastníci dne 19.12.2023 uzavřeli jako fyzické osoby kupní smlouvu dle § 2079 a násl. o. z., jejímž předmětem byl osobní automobil ve smlouvě specifikovaný. Pokud žalobce namítal, že žalovaný je podnikatel, pak nelze přehlédnout, že podnikatelská činnost žalovaného s prodejem automobilů nikterak nesouvisí a že nebylo prokázáno, že by vozidlo bylo majetkem firmy žalovaného. Ustanovení o prodeji zboží spotřebiteli dle § 2158 a násl. o. z. tak na danou věc nedopadá.
7.Předmětem kupní smlouvy byl 18 let starý osobní automobil s nájezdem 211 000 kilometrů používaný v posledních letech manželkou žalovaného pouze ke krátkým pojezdům, případně jej využíval žalovaný k dovozu dřeva z lesa. Na vozidle byla pouhým okem viditelná koroze. Účastníci ve smlouvě nesjednali, že by vozidlo mělo mít vymíněné specifické vlastnosti.
8.Odpovědnost prodávajícího za vady při prodeji věci dle § 2099 a násl. o. z. se aplikuje také na prodej věci použité, u níž se vyskytnou vady. U opotřebované věci (ojetého vozidla) je však nezbytné rozlišit vadu od projevu jejího běžného opotřebení. Dle judikatury Nejvyššího soudu (např. nsoud/33_Cdo_3235_2020), je-li předmětem koupě starší vozidlo, nelze jeho běžné (obvyklé) opotřebení, jež vzhledem k obvyklé době životnosti či jeho částí odpovídá jeho stáří, počtu ujetých kilometrů, běžným provozním podmínkám a běžnému způsobu používání i údržby, považovat za jeho vadu. Za vadu by bylo možné považovat teprve takový stupeň opotřebení, jenž je podstatně pokročilejší, než by odpovídalo uvedeným hlediskům. Pro vznik odpovědnosti za vady prodávané věci je z pohledu právní úpravy obsažené v § 2100 odst. 1 OZ podstatné, zda má věc vady v době přechodu nebezpečí škody na kupujícího, typicky při předání věci. 9.Z jednoznačného a přesvědčivého znaleckého posudku soudem ustanoveného znalce [anonymizováno] [anonymizováno], jehož závěry korespondují s dalšími provedenými důkazy a v podstatě i údaji samotných účastníků, nutno uzavřít, že žalobcem vytýkané vady je třeba považovat za projev opotřebení odpovídající stáří vozidla, počtu najetých kilometrů i způsobu užívání vozidla, s nímž byl žalobce při uzavírání kupní smlouvy prodávajícím řádně seznámen. Vytýkané vady, které se projevily teprve při ujetí dalších více než 1 200 kilometrů po prodeji vozidla, se navíc v plném rozsahu ke dni prodeje (převzetí věci žalobcem) ještě ani nevyskytovaly, respektive žalobce tato svá tvrzení neprokázal, ač byl soudem prvního stupně procesně řádně poučen o tom, že neunáší důkazní břemeno.
10.S ohledem na logický, přesvědčivý a přezkoumatelný znalecký posudek znalce [anonymizováno] [anonymizováno], proti jehož závěrům žalobce zpočátku nic nenamítal, jelikož si je vyložil ve svůj prospěch, ani odvolací soud neshledal důvod pro vypracování revizního znaleckého posudku, jak žalobce navrhoval.
11.Odvolací soud se dále ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že za jím uvedené situace i s ohledem na judikaturu vyšších soudů nebyl na straně žalobce důvod pro odstoupení od uzavřené kupní smlouvy dle § 2106 OZ 12.Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 OSŘ potvrdil, a to včetně zákonu odpovídajícím výrokům o nákladech účastníků a nákladech státu, které žalobce ve svém odvolání ani nezpochybnil. 13.Žalovanému, který by úspěšný i v odvolacím řízení, byly přiznány náklady odvolacího řízení dle § 142 odst. 1 OSŘ za použití § 224 odst. 1 OSŘ Tyto sestávají ze 2 úkonů právní pomoci (vyjádření k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu) po 4 060 Kč dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 2 režijních paušálů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 citované vyhlášky, z náhrady za ztrátu času 600 Kč (§ 14 odst. 3) a z cestovného k jednání odvolacího soudu ve výši 1 657,70 Kč, tj. celkem 11 272,70 Kč. Po připočtení 21 % DPH ze součtu uvedených částek byla žalovanému přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši 13 639,40 Kč. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nebo která v rozhodování Nejvyššího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je Nejvyšším soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být Nejvyšším soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává u soudu prvního stupně do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí.