Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti Ing. Tomáše Kubici, zastoupeného advokátkou Mgr. Ivetou Čaňkovou, sídlem Dolní náměstí 679/5, Jablonec nad Nisou, proti usnesení Okresního soudu v Liberci č. j. 15 C 389/2024-130 ze dne 18. 12. 2025, za účasti Okresního soudu v Liberci jako účastníka řízení a Mgr. Slavomíry Kubicové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1.Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení usnesení okresního soudu, který v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů rozhodl, že se řízení o zaplacení částky 505 000 Kč, 50 000 Kč, 50 000 Kč, 25 000 Kč a 20 000 Kč podle § 112 odst. 2 občanského soudního řádu vylučuje k samostatnému řízení a nadále bude projednáváno a rozhodnuto pod sp. zn. 15 C 379/2025. Podle okresního soudu totiž zaplacení těchto částek není předmětem vypořádání společného jmění manželů. 2.Stěžovatel má za to, že okresní soud tím porušil jeho základní právo na soudní ochranu a spravedlivý proces podle čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod. Poukazuje na libovůli soudu a nerovnost účastníků, neboť okresní soud poskytuje neodůvodněnou ochranu žalobkyni (v řízení před Ústavním soudem vedlejší účastnici). 3.Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno a stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá. 4.Ústavní soud připomíná, že není odvolacím soudem; v řízení o ústavní stížnosti je jeho rolí pouze posuzovat, zda obecné soudy porušily základní práva jednotlivců. K tomu v nynějším případě nedošlo.
5.Rozhodnutí o vyloučení věci k samostatnému řízení je usnesením, kterým se pouze upravuje vedení řízení a ani nemusí obsahovat odůvodnění. Samo o sobě neřeší existenci ani rozsah tvrzených nároků, nýbrž určuje, že určité okruhy uplatněných tvrzení budou projednány odděleně. Proto proti němu ani není přípustné odvolání, natož dovolání. Nedává systémový smysl, aby namísto odvolacího či dovolacího soudu náležela role přezkumného soudu Ústavnímu soudu. Rozhodnutí o vyloučení věci k samostatnému řízení není způsobilé zasáhnout do základních práv stěžovatele, neprovázejí-li věc mimořádné okolnosti (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 2212/24 , body 10-14; II. ÚS 1119/24, body 11-20; IV. ÚS 207/18).
6.Takové mimořádné okolnosti Ústavní soud v projednávané věci neshledal. Ani stěžovatel jejich přítomnost v této věci netvrdí - namítá sice svévoli a porušení rovnosti, avšak jeho argumentace je jenom polemikou s procesním rozhodnutím obecného soudu.
7.Ústavní soud stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. března 2026
Dita Řepková, v. r.
předsedkyně senátu