Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně [anonymizováno] [anonymizováno] a soudkyň [anonymizováno] [anonymizováno] a [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno], ve věci
žalobce: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupený advokátkou [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]: [anonymizováno], narozená [anonymizováno] [anonymizováno] s evidovanou adresou trvalého pobytu [anonymizováno]
o zaplacení 43 322 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty, o odvolání žalované proti rozsudku pro uznání Okresního soudu v Kroměříži ze dne [anonymizováno], č. j. [anonymizováno],
--- VÝROK ---
I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části I. výroku, kterou bylo rozhodnuto o lhůtě k plnění, potvrzuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.V záhlaví označeným rozsudkem pro uznání soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 43 322 Kč s 8,5% úroky z prodlení od [anonymizováno] do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 11 363 Kč a 35% úroky z částky 34 033,70 Kč od [anonymizováno] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkové úroky dosáhnou částky 150 048 Kč (I. výrok) a dále žalované uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 26 175 Kč (II. výrok), to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. V odůvodnění uvedl, že žalobce se svého nároku domáhal z titulu smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 35 000 Kč. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ a žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný, přiznal jejich plnou náhradu. 2.Proti I. výroku rozsudku, a to pouze do lhůty k plnění, podala žalovaná včas odvolání. Uvedla, že má měsíční příjem ve výši 8 650 Kč a od [anonymizováno] je ochotna splácet 1 000 Kč měsíčně.
3.Žalobce k podání žalované namítl, že nesplňuje náležitosti odvolání. Sdělil, že osobní poměry žalované mu nejsou lhostejné, ale je nutné přihlédnout k tomu, že žalovaná má vůči němu nesplněný závazek. Uvedl, že je ochoten se žalovanou jednat o možnosti splácení dlužné částky, ale ve splátkách v minimální výši 1 300 Kč.
[anonymizováno] průběhu odvolacího řízení byl usnesením Krajského soudu v [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], č. j. [anonymizováno] [anonymizováno]-[anonymizováno], zjištěn úpadek dlužnice [anonymizováno] (žalovaná), a povoleno oddlužení. Okamžikem zveřejnění rozhodnutí o úpadku žalované došlo ze zákona dle § 140a odst. 1 InsZ, o úpadku a způsobech jeho řešení, k přerušení řízení vedeného u [anonymizováno] soudu v [anonymizováno] pod sp. zn. [anonymizováno], o čemž byli účastníci vyrozuměni usnesením odvolacího soudu ze dne [anonymizováno], č. j. [anonymizováno]. [anonymizováno] soudu v [anonymizováno] usnesením ze dne [anonymizováno], č. j. [anonymizováno] [anonymizováno]-[anonymizováno]-[anonymizováno], vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice (právní moc [anonymizováno]) a osvobodil ji od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení (§ 414 InsZ). Tím odpadla překážka, pro kterou bylo odvolací řízení ze zákona přerušeno. 5.Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 OSŘ) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 OSŘ), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 OSŘ) a že bylo podáno včas (§ 204 OSŘ), v souladu s § 212 a § 212a odst. 6 OSŘ přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, tj. co do lhůty k plnění stanovené v I. výroku rozsudku, bez nařízení jednání [§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.] a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. 6.Odvolací soud v prvé řadě uvádí, že pohledávka, na kterou se vztahuje rozhodnutí insolvenčního soudu o osvobození dlužníka od placení vydané podle § 414 InsZ, má ve vykonávacím řízení stejný režim jako pohledávka promlčená (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [anonymizováno] sp. zn. [anonymizováno]). Jinými slovy, rozhodnutím insolvenčního soudu o přiznání osvobození dlužníku od placení zbytku dluhů (§ 414 InsZ) se tato část dlužníkových závazků ocitne ve stejném režimu jako tzv. naturální obligace – jejího vymožení se v rámci exekučního řízení nelze s úspěchem domáhat (rozhodnutí Nejvyššího soudu sen. zn. [anonymizováno]). 7.V posuzovaném případě je předmětem odvolacího řízení přezkum lhůty k plnění stanovené soudem prvního stupně k pohledávce, od jejíhož placení byla žalovaná rozhodnutím insolvenčního soudu osvobozena, tedy pohledávce, která se (jak uvedeno shora) nachází ve stejném režimu jako naturální obligace a v exekučním řízení se jí nelze úspěšně domáhat. Odvolání žalované co do lhůty k plnění se tak stalo zjevně bezpředmětným, a odvolací soud proto podle § 219 OSŘ potvrdil část I. výroku rozsudku soudu prvního stupně, kterou bylo rozhodnuto o lhůtě k plnění, aniž se dále zabýval odvolacím návrhem žalované na povolení splátkového kalendáře. 8.Z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu dále vyplývá, že na příslušenství pohledávky, která je nebo měla být přihlášena do insolvenčního řízení, se vztahuje osvobození dle § 414 InsZ bez zřetele k tomu, že jde o příslušenství tvořené nárokem na náhradu nákladů řízení vedeného o pohledávce za trvání oddlužení u nalézacího soudu, přiznaným věřiteli v době, kdy jej již nelze přihlásit do insolvenčního řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno]). 9.V odvolacím řízení byl žalobce úspěšný a měla by mu být přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši (§ 224 odst. 1 OSŘ ve spojení s § 142 odst. 1 OSŘ), a to za vyjádření k odvolání žalované. Vzhledem k insolvenčním soudem přiznanému osvobození dle § 414 InsZ, však již nyní nelze (i s ohledem na výše uvedenou judikaturu) žalovanou k placení nákladů řízení zavázat, neboť i na tuto část příslušenství pohledávky dopadají účinky přiznaného osvobození. Pro úplnost odvolací soud dodává, že i kdyby byla žalovaná k náhradě nákladů řízení zavázána, nebylo by možné danou pohledávku coby naturální obligaci vymáhat. Odvolací soud proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal (§ 150 OSŘ). --- POUČENÍ ---
Proti I. výroku tohoto usnesení lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení, prostřednictvím soudu prvního stupně; takové dovolání je však přípustné pouze tehdy, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Proti II. tohoto usnesení není dovolání přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.]. Brno 25. března 2026
Mgr. Marcela Vítková v. r. předsedkyně senátu