Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky M. L., zastoupené JUDr. Karlem Polákem, advokátem, sídlem Sokolovská 87/95, Praha 8 - Karlín, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. září 2025 č. j. 100 Co 62/2025-609, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a P. H. a nezletilého P. H., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci a obsah napadeného rozhodnutí
1.Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Praze s tvrzením, že jím byla porušena její základní práva a práva nezletilého zaručená čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 a 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 96 odst. 1 Ústavy, čl. 4 a 90 Ústavy, čl. 10 odst. 2 Listiny, čl. 32 odst. 4 Listiny, čl. 18 odst. 1 a čl. 3 Úmluvy o právech dítěte, a čl. 81 a 96 Ústavy.? 2.Z ústavní stížnosti a z jejích příloh se podává, že Okresní soud v Kladně rozhodl rozsudkem ze dne 7. 11. 2024 č. j. 42 P 129/2024-348 tak, že svěřil nezletilého syna stěžovatelky (druhého vedlejšího účastníka) do péče otce (prvního vedlejšího účastníka). Dále rozhodl o běžném i dlužném výživném hrazeném stěžovatelkou, stanovil nad výchovou nezletilého dohled a zamítl návrh otce na nahrazení souhlasu stěžovatelky se změnou pediatra nezletilého. Tímto rozhodnutím změnil rozsudek okresního soudu ze dne 13. 10. 2022 č. j. 15 Nc 3711/2022-93, kterým byl nezletilý svěřen do střídavé péče rodičů. V odůvodnění okresní soud uvedl, že nezletilý ve věku 14 let vyjadřuje přání žít s otcem, neboť se u něj cítí bezpečně a komfortně, a s ohledem na svůj věk je schopen sám vyjádřit svůj postoj. Za situace, kdy u nezletilého dochází k extrémním reakcím i na potenciální kontakt se stěžovatelkou, a to až do té míry, že nezletilý kolabuje, bylo podle okresního soudu třeba zajistit pro nezletilého stabilní a klidné prostředí a jeho problémy řešit s pomocí odborníků. O úpravě styku stěžovatelky s nezletilým tedy soud prozatím nerozhodoval. Soud rozhodl v souladu s postojem kolizního opatrovníka, podle něhož měl být nezletilý svěřen do péče otce.
3.Krajský soud jako soud odvolací nyní napadeným rozsudkem nařídil stěžovatelce a nezletilému terapii v organizaci Pexeso, v rámci níž bude postupně probíhat asistovaný a posléze i neasistovaný styk stěžovatelky s nezletilým. Dále rozhodl o styku stěžovatelky a nezletilého mimo tuto organizaci po skončení terapie. V otázce běžného výživného rozsudek okresního soudu potvrdil a nově rozhodl o dlužném výživném a jednotlivých splátkách pro stěžovatelku. Rozsudek okresního soudu také změnil v tom, že nahradil souhlas stěžovatelky se změnou pediatra nezletilého.
4.I podle krajského soudu je v zájmu nezletilého co nejrychlejší obnovení vztahu mezi ním a stěžovatelkou, přičemž k tomuto účelu je třeba využít odbornou pomoc v podobě rodinné terapie a asistovaných styků, které umožní postupné obnovení kontaktu v bezpečném prostředí. Zpracování znaleckých posudků týkajících se příčin konfliktů, resp. důvodů, pro který nezletilý odmítá stěžovatelku, by znamenalo výrazné prodloužení řízení, což s ohledem na aktuální nefunkční vztah nezletilého ke stěžovatelce i jeho věk není v jeho nejlepším zájmu. Jiná forma úpravy poměrů, než péče otce, není s ohledem na zcela odmítavý postoj nezletilého vůči stěžovatelce reálná.
II.
Argumentace stěžovatelky
5.Stěžovatelka především tvrdí, že krajský soud sice formálně konstatoval nevyhovující stav a potřebu co nejrychlejší nápravy poměrů nezletilého, avšak zvolil k tomu nevhodný prostředek. Namísto dočasné a pružné úpravy poměrů formou předběžného opatření rozhodl meritorním rozsudkem, aniž by měl k dispozici dostatečný skutkový a odborný podklad k posouzení příčin odmítání styku se stěžovatelkou a posouzení psychického stavu nezletilého. Krajský soud se vůbec nezabýval podstatou názoru nezletilého - odmítání stěžovatelky, tedy zejména tím, zda je tento názor autentický, či je významně ovlivněn jednáním otce. Ignoroval také důkazní návrhy stěžovatelky na zpracování znaleckých posudků, přičemž ale bez odborného posouzení mohl těžko vyhodnotit psychický a zdravotní stav nezletilého. Krajský soud potvrdil svěření nezletilého do péče otce, ačkoliv skutkové okolnosti nasvědčovaly deficitu rodičovských kompetencí otce, když otec mj. dlouhodobě brání styku nezletilého se stěžovatelkou. Otec podle stěžovatelky dlouhodobě usiluje o omezení odborné péče o nezletilého v pedagogicko-psychologické poradně. Stěžovatelka rovněž uplatnila v řízení konkrétní návrh na omezení rodičovské odpovědnosti otce ve vztahu k rozhodování o zdraví a vzdělání nezletilého, o němž ale soud vůbec nerozhodl.
III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6.Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když dojde k porušení podústavní normy, ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 ]. Pochybení ústavněprávního rozměru Ústavní soud v dané věci neshledal. 7.K argumentaci stěžovatelky je nutno v prvé řadě uvést, že krajský soud vycházel z dostatečně zjištěného skutkového stavu tak, jak vyplynul z provedeného dokazování. V odůvodnění mimo jiné obsáhle zmiňuje vývoj zdravotního a psychického stavu nezletilého s tím, že podle odborných vyjádření se prokazatelně, právě v období, kdy nebyl nezletilý vystaven neustále vzájemné konfrontaci mezi stěžovatelkou a otcem, jeho stav výrazně zlepšil. To se projevilo nejen v oblasti chování, ale také prospěchu. Ke zlepšení došlo i v oblasti poruch vnímání (omezená schopnost porozumění delším větám atd.), které byly u nezletilého diagnostikovány. Soudy vyšly z toho, že běžný kontakt s matkou je vzhledem k reakcím nezletilého na její přítomnost a jeho zdravotní stav zatím nemožný. Za daného stavu proto dospěly k závěru, že je v nejlepším zájmu nezletilého, aby byl v péči otce. Zároveň je v zájmu nezletilého co nejrychlejší obnovení vztahu se stěžovatelkou. Krajský soud proto ve prospěch stěžovatelky změnil rozhodnutí okresního soudu tak, že otevřel cestu k navázání jejich opětovného kontaktu formou asistovaných styků. Definoval konkrétní postup, který by měl k obnovení vztahu přispět. Dostatečně zdůvodnil, proč nepřistoupil k doplnění důkazů navržených stěžovatelkou (bod 43 rozsudku krajského soudu). Další znalecké zkoumání nemůže podle soudu zvrátit stav, který soud musí aktuálně řešit. Před dalším znaleckým zkoumáním prodlužujícím řízení dal přednost co nejrychlejší nápravě situace spočívající v obnovení kontaktů nezletilého se stěžovatelkou, zpočátku formou asistovaných styků, později styků neasistovaných.
8.Neústavní není ani postup krajského soudu, pokud věc rozhodl meritorním rozsudkem a nikoliv nařízením předběžného opatření. Ústavní soud připomíná, že předběžné opatření je institutem subsidiárním a výjimečným. Má-li soud k dispozici dostatek skutkových zjištění k vydání konečného rozhodnutí, má povinnost tak učinit, aby nastolil právní jistotu a stabilitu v životě dítěte, což odpovídá jeho nejlepšímu zájmu. Jak plyne např. z nálezu ze dne 13. 3. 2024 sp. zn. III. ÚS 2606/23 , pro nařízení předběžného opatření je nutno prokázání naléhavosti potřeby zatímní úpravy poměrů. Dlouhodobě nevyhovující vztah mezi nezletilým a stěžovatelkou za takovou situaci považovat nelze.
9.Ke zrušení nyní napadeného rozhodnutí nemůže vést ani tvrzená absence rozhodnutí o návrhu stěžovatelky "na omezení rodičovské odpovědnosti otce ve vztahu k otázkám týkajícím se zdraví a vzdělání nezletilého". Měla-li stěžovatelka za to, že předmět řízení není napadenými rozhodnutími zcela vyčerpán, je nutno připomenout, že § 166 občanského soudního řádu dává účastníku řízení možnost navrhnout soudu doplnění rozsudku, nerozhodl-li o některé části předmětu řízení (srov. např. usnesení ze dne 9. 4. 2025 sp. zn. II. ÚS 945/25 ). Řešení tedy musí spočívat v případném doplnění rozhodnutí, nikoli v jeho zrušení, jak požaduje stěžovatelka. 10.Ústavní soud považuje za potřebné zdůraznit závěr krajského soudu, že součástí rodičovské kompetence otce je mimo jiné to, aby v zájmu nezletilého činil veškeré kroky potřebné k obnovení jeho vazeb s matkou. Otec je povinen nezletilého ke kontaktu s matkou vést a vytvářet pro něj vhodné podmínky.
11.Ústavní soud proto uzavírá, že napadeným rozhodnutím nebyla porušena základní práva stěžovatelky, a proto byla její ústavní stížnost odmítnuta mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. března 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu