Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Kůsovou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
zastoupená advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený [anonymizováno] trvale bytem [anonymizováno]
o zaplacení 5 764,40 Kč s příslušenstvím,
--- VÝROK ---
I. Žaloba, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku [anonymizováno] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [anonymizováno] od [anonymizováno], se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se žalobou ze dne [anonymizováno] domáhala po žalovaném zaplacení částky [anonymizováno] s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Uvedla, že její právní předchůdkyně [anonymizováno]., uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši [anonymizováno]. Žalovaný se zavázal jistinu vrátit společně s úroky a dalšími platbami dle smlouvy. Žalovaný úvěr čerpal, své závazky však nehradil řádně a včas. Právní předchůdkyně vyzývala žalovaného k zaplacení, žalovaný však přesto svůj dluh nesplatil. Právní předchůdkyně žalobkyně tak úvěr zesplatntila ke dni [anonymizováno]. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni smlouvou ze dne [anonymizováno]. Po zohlednění zaplacených splátek tak žalovaný dluží částku [anonymizováno]. Společně s jistinou požaduje žalobkyně také zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně. Na předžalobní výzvu žalovaný nereagoval.
2.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, na svoji obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných právně relevantních důkazů. Z ústního jednání se omluvil.
3.Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 OSŘ, a zjistil následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [anonymizováno]., IČ [anonymizováno] a žalovaný uzavřeli dne [anonymizováno] smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [anonymizováno] (z žádosti o poskytnutí úvěru, ze smlouvy o úvěru včetně dodatku). Úvěr byl žalovanému poskytnut a žalovaný na úvěr uhradil celkem [anonymizováno] (z výpisů z úvěrového účtu, z transakční historie). Právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě dlužné částky a upozorňovala ho na možnost zesplatnění. Jelikož žalovaný ani na výzvu nehradil dle smlouvy, právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni [anonymizováno] zesplatnila (z výzvy k úhradě, z oznámení o zesplatnění). Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [anonymizováno]. O postoupení pohledávky byl žalovaný právní předchůdkyní žalobkyně informován dopisem ze dne [anonymizováno] (ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně příloh, z oznámení o postoupení pohledávek včetně podacího lístku). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu (z předžalobní výzvy včetně podacího lístku). 4.Ohledně úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně předložila žádost o poskytnutí úvěru a potvrzení o výši příjmů. Soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je zaměstnaný s příjmem [anonymizováno] měsíčně, dle potvrzení o výši příjmu jeho průměrný čistý příjem činil [anonymizováno]. Dále uvedl, že žije v nájmu se 2 dalšími osobami, na nájem hradí [anonymizováno] měsíčně.
5.Při právním posouzení věci soud na danou věc aplikoval ustanovení zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaný smlouvu o úvěru uzavřel jako spotřebitel. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1958 odst. 2 OZ neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 6.Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne [anonymizováno] podepsaná mezi žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 aplikovatelného ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného řádně a s odbornou péčí zkoumala. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k soudu nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení dle § 118a OSŘ v jakém směru má doplnit svá tvrzení a důkazy. Soud rovněž neměl možnost odročit jednání za účelem doplnění dokazování, neboť dle § 118b OSŘ mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, případě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. 7.Ohledně úvěruschopnosti Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí [anonymizováno], [PR 21/2018 s. 757] uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [anonymizováno]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Stejně tak Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí [anonymizováno] uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn – jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. [anonymizováno]; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů – dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil (srov. k tomu výslovně též sněmovní tisk číslo 679/0, důvodová zpráva k zák. č. 257/2016 Sb., zvláštní část - k § 86;7. volební období Poslanecké sněmovny Parlamentu, 2013 – 2017). Z výše uvedeného nutno podle Ústavního soudu dovodit, že posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy. Naopak obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. V sp. zn. [anonymizováno], podle kterého důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. 8.Pokud žalobkyně uvedla, že schopnost žalovaného splácet úvěr řádně prověřila, není z žaloby ani předložených listin zřejmé, o které podklady se opírala (s výjimkou dokladu o příjmech). Údaje a důkazy ohledně toho, jakým způsobem žalobkyně prověřovala výdaje žalovaného, pak zcela chybí a z posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývá účelové dovození kladného výsledku, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení jeho reálné situace. Z předložených listin není zřejmé, jaké měl žalovaný další výdaje. Za dané situace je pak na žalobkyni jako odborné finanční instituci, aby nesla odpovídající důsledky spojené s poskytováním úvěrů neúvěruschopným osobám.
9.Z uvedeného důvodu soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou. Jelikož žalobkyně reálně vyplatila žalovanému jistinu [anonymizováno], jednalo se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení podle citovaného § 2991 OZ, které by byl povinen žalobkyni vydat. Jelikož však z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný na absolutně neplatnou smlouvu již žalobkyni uhradil [anonymizováno], bezdůvodné obohacení již zcela vydal pře podáním žaloby. Z tohoto důvodu soud žalobu v plném rozsahu zamítl. 10.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 OSŘ tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť procesně plně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto sporem žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 OSŘ). Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zák. č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).