Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně, soudce zpravodaje Martina Smolka a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky Lucie Štusové, zastoupené JUDr. Davidem Karabcem, MPA, LL.M., advokátem, sídlem Na Spojce 610/6, Praha 10 proti výroku II. usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 25 Co 321/2025-86 ze dne 30. prosince 2025, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení a Fundraisy consult s.r.o., sídlem Trnitá 500/9, Brno, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci a obsah napadeného rozhodnutí
1.Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného nákladového výroku usnesení krajského soudu. Tvrdí, že porušuje její právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listiny") a právo vlastnit majetek zakotvené v čl. 11 Listiny. 2.Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že stěžovatelka podala žalobu proti vedlejší účastnici před Okresním soudem Praha - západ. Ten se nepovažoval za místně příslušný a žalobu usnesení postoupil Městskému soudu v Brně (usnesení ze dne 3. 11. 2025 č. j. 4 C 76/2025-68). Stěžovatelka se proti postoupení bránila odvoláním, poté však vzala žalobu zpět. Krajský soud v Praze jako odvolací soud tedy zrušil prvostupňové rozhodnutí a řízení zastavil v záhlaví označeným usnesením (výrok I.). Současně uložil stěžovatelce povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 31 327 Kč, jelikož to byla stěžovatelka, kdo zavinil zpětvzetí žaloby.
II.
Argumentace stěžovatelky
3.Dle stěžovatelky krajský soud neměl jen formálně a mechanicky aplikovat § 146a odst. 2 větu druhou o.s.ř. o náhradě nákladů při zastavení řízení, ale měl vyhodnotit účelnost nákladů vynaložených vedlejší účastnicí. Stěžovatelka netušila, že je vedlejší účastnice zastoupená advokátem, soud ji o tom ale měl informovat. Kdyby to věděla, své procesní chování by tomu přizpůsobila. V řízení se zatím posuzovala pouze místní příslušnost, nedošlo k jednání a dokazování ve věci samé, zastoupení advokátem vedlejší účastnice proto nebylo účelné. Protože stěžovatelka nevěděla o právním zastoupení vedlejší účastnice, byla po zpětvzetí vystavená sankčnímu efektu něčeho, co nemohla předvídat. Krajský soud tedy narušil rovnost účastníků a důsledkem je také zásah do majetkové sféry stěžovatelky. III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
4.Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Stěžovatelka je právně zastoupená v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
5.Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná.
6.Stěžovatelka nesouhlasí s náhradově nákladovým výrokem odvolacího soudu. Ústavní soud však v této oblasti postupuje velmi zdrženlivě. Ústavní stížnosti proti rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny významnou - tím spíše nepřesahuje-li sporná výše nákladů hranici bagatelnosti. Tvrzený rozpor proto musí být u nákladových věcí zpravidla doplněn dalšími okolnostmi, typicky přesahem vlastního zájmu stěžovatele [viz stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24 (97/2025 Sb.) ze dne 5. 3. 2025, bod 34].
7.Posuzovaná ústavní stížnost vlastní zájmy stěžovatelky nepřesahuje. Náhrada nákladů, kterou má stěžovatelka uhradit, činí 31 327 Kč, což je zcela zjevně bagatelní částka (méně než 50 000 Kč). Za takové situace není úlohou Ústavního soudu závěry odvolacího soudu týkající se výpočtu náhrady nákladů řízení přehodnocovat (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 2/25 ze dne 12. 6. 2025, body 24 a 29). Pokud měla stěžovatelka za to, že otázka nákladů řízení přes svou nízkou hodnotu přesahuje její vlastní zájmy, bylo na ní, aby tento přesah konkrétně vysvětlila a doložila (srov. nález sp. zn. I. ÚS 2552/24 ze dne 8. 4. 2025, bod 31). To ale neudělala.
8.Navíc, stěžovatelka musela být při podání žaloby srozuměna s tím, že se žalovaná nechá zastupovat advokátem. Jedná se o běžný postup, jehož účelem je zajištění hájení zájmů strany sporu v řízení před soudem kvalifikovaným profesionálem. V tomto ohledu soud nemá žádnou poučovací povinnost - její součástí není návod, co by účastník měl nebo mohl v daném případě dělat, aby dosáhl žádaného účinku (usnesení sp. zn. IV. ÚS 34/03 ze dne 11. 2. 2004).
9.Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost stěžovatelky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. března 2026
Jiří Přibáň v. r.
předseda senátu