Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
27 Cdo 1292/2025
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí: 29. 4. 2026
Spisová značka : 27 Cdo 1292/2025
ECLI: ECLI:CZ:NS:2026:27.CDO.1292.2025.1
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Přerušení řízení
Nepřípustnost dovolání
Kategorie rozhodnutí: E
Zveřejněno na webu: 12. 5. 2026
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz .
27 Cdo 1292/2025-294
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce J. K., zastoupeného Mgr. Pavlem Procházkou, advokátem, se sídlem v Brně, Lidická 2006/26, PSČ 602 00 , proti žalovaným 1) MÍR, stavebnímu bytovému družstvu , se sídlem v Brně, Bedřichovická 1199/21, PSČ 627 00, identifikační číslo osoby 00046906, zastoupenému Mgr. Hanou Krutilovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Roubalova 455/4, PSČ 602 00, a 2) J. B. , z astoupenému Mgr. Bc. Lumírem Šindelářem, LL.M., advokátem, se sídlem v Rajhradu, Jiráskova 495, PSČ 664 61, o určení členství v družstvu a určení nájemního vztahu k družstevnímu bytu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 18 Cm 110/2019, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 11. 2024, č. j. 5 Cmo 168/2024-270, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Žalobou z 25. 6. 2019 se žalobce (po změně žaloby) domáhá určení, že je členem žalovaného 1), a nájemcem jednotky č. 4141/53, v budově na XY (dále jen „byt“).
2. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 13. 8. 2024, č. j. 18 Cm 110/2019-255, přerušil řízení do doby pravomocného skončení řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 35 C 128/2019.
3. K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
4. Odvolací soud uzavřel, že v projednávané věci je dán důvod pro přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Po převodu bytu do vlastnictví člena družstva (odlišného do žalobce) byl byt převeden do vlastnictví žalovaného 2), který členem žalovaného 1) nikdy nebyl. Ve vztahu k žalovanému 2) se proto může „uplatnit princip ochrany dobré víry dalšího nabyvatele, který je nezbytné posuzovat prizmatem závěrů obsažených v nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. II. ÚS 165/11“. Určení nájemního vztahu je možné toliko k bytu ve vlastnictví družstva. V řízení o určení vlastnictví k bytu vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 35 C 128/2019 je tak řešena otázka, která má význam pro rozhodnutí v projednávané věci. 5. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. 6. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se k přerušení řízení podává:
1/ Důvody k přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. jsou dány zejména v případech, kdy probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. Musí jít o otázku, která má podstatný význam pro řešení daného případu, která se vztahuje k danému skutkovému stavu a kterou si soud může vyřešit sám podle § 135 odst. 2 o. s. ř. 2/ Smyslem ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je zajistit hospodárnost řízení; proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku vedlejšího řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl soud postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží. 3/ Ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Nejvyšší soud pak může úvahu odvolacího soudu o přerušení řízení podle uvedeného ustanovení přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti (zejména pokud by soud o přerušení řízení rozhodoval na základě skutečností, které jsou zjevně irelevantní). Předmětem dovolacího řízení, které se připouští jen pro řešení významných právních otázek, totiž nemůže být přezkum úvah odvolacího soudu o tom, zda v té které konkrétní věci je z hlediska hospodárnosti řízení namístě řízení přerušit či nikoliv. K tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 914/2014, uveřejněný pod číslem 107/2014 Sb. rozh. obč., a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1868/2014, ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 658/2015, ze dne 27. 8. 2015, sp. zn. 29 Cdo 920/2015, či ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3775/2017, a v nich citovanou judikaturu.
7. Odvolací soud se předpoklady pro přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. – ve smyslu shora citované judikatury Nejvyššího soudu – zabýval, když dospěl k závěru, že otázka řešená v řízení o určení vlastnického práva k bytu může mít význam pro rozhodnutí v projednávané věci, a vysvětlil proč – s ohledem na rozdílný okruh dokazovaných skutečností – není účelné a hospodárné řešit otázku vlastnického práva k bytu v projednávané věci. Jeho právnímu posouzení otázky, zda je ve věci dán důvod pro přerušení řízení postupem podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., tak nelze ani ve světle citované judikatury ničeho vytknout. 8. Námitka dovolatele, podle které se odvolací soud odchýlil od závěrů formulovaných v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3614/2012, není důvodná. Z citovaného rozhodnutí se toliko podává, že soud si v rámci řízení o určení členství v družstvu a určení nájemního vztahu k družstevnímu bytu může jako předběžnou otázku posoudit i otázku vlastnického práva k danému družstevnímu bytu. Řečené však neznamená, že (podle okolností té které věci) nemůže být účelnější a hospodárnější řízení o určení členství v družstvu a určení nájemního vztahu k družstevnímu bytu přerušit podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., je-li současně vedeno řízení o určení vlastnického práva k témuž bytu. 9. Dovolání není přípustné ani pro řešení ostatních dovolatelem formulovaných otázek (zejména, zda může soud v řízení o určení vlastnického práva k bytu řešit otázku platnosti převodu „členských práv a povinností“ v bytovém družstvu), neboť rozhodnutí odvolacího soudu na jejich řešení nespočívá. Podle § 237 o. s. ř. je však jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí; odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, v němž Nejvyšší soud vysvětlil, že dovolání není přípustné podle § 237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí). 10. O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sb. rozh. obč.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 4. 2026
JUDr. Filip Cileček
předsed a senátu