Soudní rozhodnutí - 18Co 374/2025
Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů
Úvod
Základní informace o obsahu veřejného portálu Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů ministerstva spravedlnosti ČR
Vyhledávání
Vyhledávání soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů
Popis obsahu databáze
Databáze Evidence soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů je veřejná a údaje v ní uložené lze použít zdarma s odkazem na zdroj
Popis pokročilého vyhledávání
Návod k zadávání složitějších dotazů, určený pro pokročilé uživatele.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu
Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR
Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
Databáze Evidence soudních rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
Rozhodnutí Ústavního soudu
Databáze Evidence soudních rozhodnutí Ústavního soudu ČR
Nejčastější dotazy
Nejčastějši kladené dotazy a odpovědi na tyto dotazy
www.justice.cz
Detail rozhodnutí
Spisová značka: 18Co 374/2025
Soud: Městský soud v Praze
Datum rozhodnutí: 12.06.2026
Forma rozhodnutí: Rozsudek
Heslo: Doprava
Náhrada škody
Příslušnost soudu mezinárodní
Dotčené předpisy: čl. 17 odst. 1 bod c nařízení (EU) 1215/2012 čl. 18 nařízení (EU) 1215/2012 čl. 4 Nařízení (ES) č. 261/2004 čl. 3 odst. 5 Nařízení (ES) č. 261/2004
Kategorie rozhodnutí: EU
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudkyň Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a Mgr. Blanky Fauré v právní věci
žalobkyně: O. K. , narozená xxx
bytem xxx, xxx Praha
zastoupená advokátem xxx
proti
žalované: xxx a.s. , IČO xxx
sídlem xxx, xxx Praha - xxx
zastoupená advokátem xxx
za účasti vedlejšího účastníka:
xxx, a.s. , IČO xxx
sídlem xxx, xxx Praha
pro zaplacení 79 500 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 03.09.2025, č. j. okresni/55_C_319_2021-464, ve znění usnesení ze dne 19.02.2026, č. j. okresni/55_C_319_2021-492, takto:
I. Rozsudek soudu I. stupně ve znění opravného a doplňujícího usnesení se ve výroku I. o věci samé potvrzuje, ve výroku II. o povinnosti žalované a vedlejší účastnice zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení mění jen tak, že tyto činí 110. 679 Kč, jinak se potvrzuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8.893,50 Kč, a to do tři dnů od právní moci rozhodnutí k rukám xxx xxx xxx, advokáta.
III. Ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
1. Napadeným rozsudkem, ve znění opravného a doplňujícího usnesení soud I. stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 79 500 Kč s příslušenstvím (výrok I. rozsudku), žalobkyni a vedlejší účastnici uložil povinnost k náhradě nákladů řízení žalobkyni (výrok II. rozsudku a výrok I. opravného usnesení) a žalobkyni a vedlejší účastnici uložil povinnost k náhradě nákladů řízení státu (výrok II. opravného usnesení).
2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky s tvrzením, že dne xxx uzavřela se žalovanou prostřednictvím obchodního zástupce xxx xxx s.r.o. smlouvu o zájezdu č. xxx (dále jen „smlouva o zájezdu“), který se měl uskutečnit xxx do xxx v letovisku na xxx (xxx). Žalovaná se smlouvou zavázala obstarat pro žalobkyni a její dceru S. I. služby cestovního ruchu, mimo jiné i dopravu letadlem do destinace dne xxx. V den odletu dne xxx však žalobkyni a její dceři byl zaměstnanci společnosti xxx, a.s., odepřen nástup na palubu letadla, neboť zaměstnanci přepravní společnosti se domnívali, že žalobkyně ani její dcera, obě ruské státní občanky, nesplňují podmínky pro vstup na území xxx, regulovaný s ohledem na výskyt nemoci SARS-Covid-19 zvláštními podmínkami dané země. Vzhledem k tomu, že se zájezd neuskutečnil, žalobkyně se domáhá vrácení částky představující cenu zájezdu ve výši 53 000 Kč a částky 26 500 Kč představující újmu na za narušení dovolené ve výši 50 % z ceny zájezdu.
3. Žalovaná se podané žalobě bránila s tím, že žalobkyně ani její dcera nesplňovaly podmínky pro vstup do cílové země (xxx). Namítla také nedostatek své pasivní legitimace s tím, že ve věci je pasivně legitimovaný provozovatel letecké přepravy, společnost xxx, a.s., který odepřel nástup na palubu letadla. Rozporovala i žalobkyní učiněné odstoupení od smlouvy ze dne xxx, které bylo žalované doručeno dne 07.06.2021, neboť jej měla za opožděné.
4. Rozsudkem ze dne 08.01.2025, č. j. okresni/55_C_319_2021-391, soud I. stupně žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II. a III.). Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudek soudu I. stupně usnesením ze dne 04.06.2025, č. j. krajsky/18_Co_140_2025-426, zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Uzavřel, že žalobkyně a její dcera byly držitelkami vízových štítků typu D, které osvědčovaly legální dlouhodobý pobyt na území České republiky, a tudíž splňovaly podmínky pro vstup do xxx podle rozhodnutí Ministerstva ochrany občana, Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva vnitra xxx republiky ze dne xxx, č. xxx, a tedy žalovaná porušila své povinnosti ze smlouvy o zájezdu tím, že prostřednictvím leteckého dopravce neoprávněně odepřela žalobkyni a její dceři nástup na palubu letadla. Zavázal soud I. stupně, aby se zabýval ukončením smluvního vztahu mezi účastníky. 5. Po právní stránce soud I. stupně především dovodil svou pravomoc, resp. mezinárodní příslušnost, s odkazem na ustanovení čl. 17 odst. 1 písm. c), čl. 18 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Po provedeném dokazování, citaci příslušných zákonných ustanovení a zjištění učiněných z rozhodnutí Ministerstva ochrany občana, Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva vnitra xxx republiky číslo xxx ze dne 15.07.2020 (dále jen „Rozhodnutí ze dne xxx“) po skutkové stránce uzavřel, že žalobkyně jako občanka Ruské federace uzavřela dne xxx se žalovanou smlouvu o zájezdu, na jejímž základě měla se svou dcerou dne xxx odcestovat z Prahy do xxx (xxx) a dne xxx se vrátit zpět do České republiky. Před uzavřením smlouvy byla žalobkyně informována o pasových a vízových požadavcích i o vstupních podmínkách destinace. Mezitím však dne 16.07.2020 vstoupila v účinnost omezení pro vstup do xxx. V době plánovaného zájezdu měla žalobkyně povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny a disponovala vízem typu D (multiple) včetně vízového štítku v cestovním pase. Přesto jí i její dceři nebyl umožněn nástup na palubu letadla s odůvodněním, že nemají platné vízum pro vstup do xxx, v důsledku čehož nečerpaly sjednané služby cestovního ruchu. Zájezd, zamýšlený jako narozeninový dárek pro dceru, se neuskutečnil a situace byla pro žalobkyni spojena se značnou stresovou zátěží, prohloubenou obtížnou komunikací se žalovanou. Následně žalobkyně dopisem ze dne 05.06.2021 od smlouvy odstoupila a současně žalovanou předžalobně vyzvala k plnění.
6. Soud I. stupně po citaci příslušných zákonných ustanovení dospěl k závěru, že mezi účastnicemi byla platně uzavřena smlouva o zájezdu, přičemž žalovaná jako pořadatel odpovídá za řádné poskytnutí sjednaných služeb bez ohledu na to, zda je fakticky zajišťuje prostřednictvím třetích osob s odkazem na § 2542 OZ, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a je proto v řízení pasivně legitimována. Neoprávněné nevpuštění žalobkyně a její dcery na palubu letadla bylo posouzeno jako porušení smluvní povinnosti, neboť žalobkyně splňovala podmínky vstupu do xxx, když disponovala vízovým štítkem typu D, který osvědčoval její oprávnění k dlouhodobému pobytu v členském státě EU, a vztahovala se na ni výjimka ze vstupních omezení. V důsledku tohoto pochybení došlo ke zmaření zájezdu. 7. Odstoupení žalobkyně od smlouvy ze dne xxx soud I. stupně považoval za platné a účinné, neboť žalovaná byla v prodlení s plněním, a to i bez ohledu na okamžik, kdy bylo odstoupení učiněno; závazek tak zanikl a žalobkyni vzniklo právo na vrácení ceny zájezdu podle pravidel o bezdůvodném obohacení (§ 2991 OZ). Dále soud shledal důvodným nárok na náhradu nemajetkové újmy za narušení dovolené (§ 2543 OZ), jelikož došlo k jejímu úplnému zmaření. Výši satisfakce stanovil s ohledem na cenu zájezdu, orientačně i podle frankfurtské tabulky, zejména se zřetelem ke konkrétním okolnostem případu, včetně zmaření plánovaného narozeninového dárku, stresu spojeného s nevpuštěním na let a nedostatečné komunikace žalované, a částku 26 500 Kč považoval za přiměřenou. Náhradu přiznal pouze žalobkyni, nikoli její dceři. Současně žalobkyni přiznal úrok z prodlení od marného uplynutí lhůty k plnění stanovené ve výzvě (§ 1970 OZ). O náhradě nákladů řízení mezi účastnicemi rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 OSŘ, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), o náhradě nákladů zálohovaných státem rozhodl s odkazem na § 148 odst. 1 OSŘ 8. Proti tomuto rozsudku a výroku II. usnesení podala včasné a přípustné odvolání žalovaná. Setrvala na námitce nedostatku své pasivní legitimace a tvrdí, že v projednávané věci měl být žalobní nárok uplatněn vůči provozujícímu leteckému dopravci, nikoliv vůči ní jako pořadateli zájezdu. Opírá se přitom o úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004, zejména o čl. 4 odst. 3, podle něhož je v případě odepření nástupu na palubu povinen cestující odškodnit provozující letecký dopravce, a dále o čl. 3 odst. 5 tohoto nařízení, z něhož dovozuje, že i v případě nepřímého smluvního vztahu jedná dopravce za subjekt, jenž uzavřel smlouvu s cestujícím. Žalovaná poukazuje rovněž na judikaturu Soudního dvora EU, zejména rozsudek ze dne 11.05.2017 ve věci C-302/2016, z něhož dovozuje, že v obdobných případech nese odpovědnost výlučně letecký dopravce.
9. K meritu věci dále uvádí, že k odepření nástupu na palubu nedošlo neoprávněně, nýbrž z důvodu nesplnění vstupních podmínek do xxx republiky v době pandemie covid-19, kdy byl vstup umožněn pouze omezenému okruhu osob, mezi něž žalobkyně nepatřila. Zdůrazňuje, že letecký dopravce při posuzování splnění podmínek vychází z databáze xxx spravované xxx, obsahující aktuální pasové, vízové a zdravotní požadavky, a že v souladu s těmito informacemi nemohl žalobkyni přepravit, aniž by riskoval sankce ze strany cílového státu. Závěr soudu I. stupně, že žalobkyně podmínky splňovala, považuje za nesprávný, neboť tyto podmínky mají být posuzovány podle práva státu vstupu, tedy práva řeckého, nikoliv českého, přičemž podle jejího názoru nebylo prokázáno ani prostřednictvím Velvyslanectví ČR v xxx, že by žalobkyně byla oprávněna do xxx vstoupit.
10. Ve vztahu k odstoupení od smlouvy o zájezdu namítá jeho neplatnost a opožděnost. Argumentuje, že zájezd představuje plnění omezené na přesně vymezené období, jehož uplynutím závazek zaniká, a proto není možné od smlouvy odstoupit s výrazným časovým odstupem po skončení sjednaného termínu. Odkazuje přitom na § 2002 odst. 1 OZ, podle něhož lze odstoupit pouze bez zbytečného odkladu po porušení povinnosti druhou stranou, a dovozuje, že odstoupení učiněné téměř rok po plánovaném zájezdu nemůže vyvolat zamýšlené právní účinky. 11. Dále brojí proti přiznání náhrady nemajetkové újmy za narušení dovolené. Namítá, že přiznaná částka 26 500 Kč odpovídá fakticky 100 % ceny zájezdu vztahující se k osobě žalobkyně, aniž by byly prokázány okolnosti svědčící o tak intenzivním zásahu do její sféry. Zdůrazňuje, že dokazování se soustředilo převážně na dopady na dceru žalobkyně, přičemž žalobkyně sama podle ní neprokázala mimořádnou újmu; současně poukazuje na to, že žalobkyně běžně cestuje do zahraničí i několikrát ročně a mohla trávit čas s dcerou náhradním způsobem, přičemž do Řecka následně skutečně vycestovala již v roce 2021.
12. Ve vztahu k náhradě nákladů řízení má za to, že soud I. stupně přiznal náhradu za neúčelné úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 advokátního tarifu, které nepředstavovaly významnou časovou ani obsahovou zátěž. Poukazuje na konkrétní podání v řízení a vytýká soudu I. stupně, že se odchýlil od svého dřívějšího přístupu v téže věci, kdy obdobné úkony za účelné nepovažoval.
13. Na základě všech uvedených argumentů žalovaná navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu v plném rozsahu zamítne, přizná jí náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, a s ohledem na to změnil i povinnost ve vztahu k náhradě nákladů státu.
14. Žalobkyně se k odvolání vyjádřila s tím, že rozsudek soudu I. stupně je věcně správný a dostatečně odůvodněný, jednotlivé odvolací námitky považuje za nedůvodné.
15. K námitce nedostatku pasivní legitimace uvádí, že odpovědnost leteckého dopravce podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 nevylučuje paralelní odpovědnost pořadatele zájezdu ze smlouvy o zájezdu. Odkazuje na čl. 3 odst. 6 tohoto nařízení, podle něhož nejsou práva cestujících ze souborných služeb cestovního ruchu dotčena, a na směrnici (EU) 2015/2302, jakož i na § 2544a OZ, z nichž plyne, že nároky vůči dopravci a pořadateli jsou samostatné a mohou být uplatněny vedle sebe (s případným započtením plnění). Zdůrazňuje rovněž § 2542 OZ, podle něhož pořadatel odpovídá za splnění závazků ze smlouvy o zájezdu bez ohledu na to, zda služby poskytují třetí osoby, a uzavírá, že žalovaná je v řízení pasivně legitimována. 16. K otázce oprávněnosti odepření nástupu do letadla uvedla, že splňovala podmínky pro vstup do xxx, připománá závěry sdělení řeckých orgánů a zdůrazňuje, že při včas podané žádosti o prodloužení pobytu se dosavadní oprávnění považuje za platné až do rozhodnutí, což bylo osvědčeno vízovými štítky v cestovních dokladech. Tyto podle její argumentace opravňovaly k pohybu v rámci schengenského prostoru (čl. 6 nařízení (EU) 2016/399), a proto nebyl dán žádný legitimní důvod k odepření nástupu na palubu. Podle žalobkyně šlo o důsledek nejistoty dopravce v době pandemie, nikoli o skutečné nesplnění podmínek, přičemž žalovaná i dopravce byli povinni si relevantní pravidla spolehlivě ověřit. 17. Ve vztahu k odstoupení od smlouvy žalobkyně přisvědčuje závěrům soudu I. stupně a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně rozsudek ze dne 25.02.2021, sp. zn. 29 ICdo 81/2019, z něhož podle ní plyne, že i odstoupení učiněné s časovým odstupem může být účinné, pokud byla druhá strana v prodlení.
18. K náhradě nemajetkové újmy za narušení dovolené uvádí, že přiznaná částka odpovídá právní úpravě i judikatuře, podle níž ztráta radosti z dovolené představuje odškodnitelnou újmu. Odmítá tvrzení, že soud vycházel primárně z újmy její dcery, a zdůrazňuje, že soud hodnotil konkrétní dopady na její osobu, zejména úplné zmaření zájezdu, neobdržení žádného plnění, stres spojený s nevpuštěním na palubu a následnou nedostatečnou komunikaci žalované, jakož i cenu zájezdu za podpůrného použití frankfurtské tabulky.
19. Přiznanou výši náhradu nákladů má za správnou, když všechny úkony právní služby jejího zástupce byly účelné, neboť reagovaly buď na procesní postup soudu, nebo rozvíjely právní a skutkovou argumentaci, včetně vyvracení námitky nedostatku pasivní legitimace. Navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.
20. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno osobou k tomu oprávněnou a včas, odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a OSŘ napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. 21. K procesní stránce věci odvolací soud předesílá, že soud I. stupně správně posoudil svou pravomoc (mezinárodní příslušnost), a to zcela v souladu s příslušnými ustanoveními nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (čl. 17 odst. 1 písm. c), odst. 2 a 3, čl. 18 odst. 1).
22. K nedostatku pasivní legitimace žalobkyně odvolací soud zdůrazňuje, že se danou otázkou vypořádal již v rámci zrušujícího rozhodnutí, když uvedl, že žalovaná je ve věci pasivně legitimována. Pořadatel zájezdu zpravidla povinnosti určené smlouvou sám neplní, je to však on, který se smlouvou zavázal poskytnout zákazníkovi zájezd v učeném rozsahu a je povinen nést nepříznivé následky za nesplnění závazku jinými dodavateli, zaměstnanci či zprostředkovateli. Tato povinnost je výslovně vyjádřena v § 2542 odst. 1 OZ, který stanoví, že pořadatel odpovídá zákazníkovi za splnění povinností ze smlouvy o zájezdu bez zřetele na to, zda v rámci zájezdu poskytují jednotlivé služby cestovního ruchu jiné osoby. Jde o odpovědnost objektivní bez ohledu na zavinění. 23. K žalovanou uváděnému rozhodnutí SDEU C -302/2016, z obsahu daného rozhodnutí, jakož i jeho závěrů je zřejmé, že byla řešena otázka odpovědnosti leteckého přepravce a cestovní kanceláře v případě, kdy si cestující prostřednictvím cestovní kanceláře on-line zakoupil letenku na let provozovaný leteckou společností a požadoval po tomto leteckém dopravci uhrazení náhrady stanovené v čl. 5 odst. 1 písm. c) a článku 7 nařízení č. 261/2004 z důvodu, že nebyl informován o zrušení tohoto letu alespoň dva týdny před plánovaným časem odletu, za situace, kdy letecký dopravce informoval cestovní kancelář on-line o zrušení dotčeného letu více než dva týdny před plánovaným časem dotčeného odletu, avšak tato kancelář o tom informovala žadatele v původním řízení až deset dnů před plánovaným časem odletu. Jde tak o situaci odlišnou od projednávané věci, neboť žalobkyně si v rámci uzavřené smlouvy o zájezdu zakoupila soubor služeb, aniž by byla informována přede dnem plánovaného odletu, že na daný let nebude vpuštěna.
24. Pokud se týká námitky, že žalobkyně a její dcera nedisponovaly dostatečnými doklady pro vstup do xxx republiky, odvolací soud opětovně odkazuje na své zrušující usnesení, ve kterém se podrobně touto otázkou zabýval. Danou argumentaci soud I. stupně převzal do svého rozhodnutí a po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně a její dcera v den zahájení zájezdu disponovaly všemi potřebnými doklady pro vstup do xxx. Odvolací soud tak odkazuje na bod 33 a 34 napadeného rozhodnutí.
25. K ukončení smluvního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou odstoupením od smlouvy soud I. stupně dospěl k závěru, že byť toto bylo učiněno téměř po roce od zmaření zájezdu, je platné a účinné a vyvolalo zánik smlouvy.
26. Podle § 2533 odst. 1 OZ zákazník může před zahájením zájezdu od smlouvy odstoupit vždy, avšak pořadatel jen tehdy, byl-li zájezd zrušen, anebo porušil-li zákazník svou povinnost. 27. Podle § 2537 odst. 1 až 4 o. z. zájezd má vadu, není-li některá ze služeb cestovního ruchu zahrnutých do zájezdu poskytována v souladu se smlouvou. (2) Zákazník bez zbytečného odkladu vytkne pořadateli vadu zájezdu. Zákazník zároveň určí přiměřenou lhůtu k odstranění vady, ledaže pořadatel odmítne odstranit vadu nebo je zapotřebí okamžité nápravy. Zákazník má právo vytknout vadu rovněž prostřednictvím zprostředkovatele prodeje zájezdu. Za doručení zprávy, žádosti nebo stížnosti zákazníka pořadateli se pro běh lhůt včetně promlčecí lhůty považuje i jejich doručení zprostředkovateli prodeje zájezdu. (3) Pořadatel odstraní vadu zájezdu, ledaže to není možné, anebo odstranění vady vyžaduje nepřiměřené náklady s ohledem na rozsah vady a hodnotu dotčených služeb cestovního ruchu. (4) Neodstraní-li pořadatel vadu ve lhůtě podle odstavce 2, má zákazník právo odstranit vadu sám a požadovat náhradu nezbytných nákladů. Jde-li o podstatnou vadu, může zákazník odstoupit od smlouvy bez zaplacení odstupného.
28. Podle § 2002 odst. 1 OZ poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není. 29. Podle § 2004 odst. 1 OZ odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku. 30. Podle § 555 odst. 1 OZ se právní jednání posuzuje podle svého obsahu. 31. Zahájením zájezdu se rozumí okamžik, kdy má být podle smlouvy započato poskytování souborných služeb cestovního ruchu, tedy okamžik, kdy pořadatel začne (nebo má začít) plnit. Okamžik zahájení se váže k objektivnímu počátku plnění (odjezd/odlet), nikoli k tomu, zda byl konkrétní klient fakticky odbaven. S ohledem na skutečnost, že zájezd byl dne 22.07.2020 zahájen, od smlouvy již nebylo možné odstoupit podle § 2533 OZ, nicméně toto právo přetrvalo s ohledem na dikci § 2537 odst. 4 věta druhá o. z. 32. Z výslechu svědkyně T. a účastnického výslechu žalobkyně, ve spojení s e-mailovou korespondencí, bylo prokázáno, že žalobkyně v momentě, kdy dne xxx nebyla vpuštěna na palubu letadla, kontaktovala zástupkyni žalované a vadu vytkla, přičemž byla odkázána na svou aktivitu a sama si musela zajistit informace o dokladech, které bylo třeba ke vstupu do xxx, když jí bylo sděleno ze strany všech orgánů, že má doklady v pořádku. Dále byla, přes to, že vadu žalované vytkla, odkazována na leteckého přepravce, který jí odkazoval na společnost zajišťující odbavení cestujících na letišti, v závěru žalobkyně sdělila společnosti leteckého přepravce číslo účtu, aniž by jí bylo cokoliv uhrazeno. Daná situace trvala půl roku.
33. Pokud však žalobkyni nebyla poskytnuta smlouvou ujednaná doprava do místa dovolené, jde o podstatné porušení smlouvy, neboť bez toho nelze realizovat poskytování ostatních služeb, které byly mezi účastnicemi smlouvou o zájezdu ujednány. Vzhledem k tomu, že pořadatel tuto podstatnou vadu zájezdu neodstranil, resp. ani se o to nepokusil, žalobkyně platně ve smyslu § 2537 odst. 4 OZ od smlouvy po zahájení zájezdu odstoupila, aniž by měla povinnost hradit odstupné. 34. Pokud se týká námitky, že k odstoupení od smlouvy nedošlo bez zbytečného odkladu, nelze tento pojem vykládat izolovaně bez přihlédnutí k zjištěnému skutkovému konkrétního případu. Obecně se jím rozumí jednání v co nejkratší době, jakou lze po dané osobě spravedlivě požadovat za situace, kdy se o důvodu k odstoupení dozvěděla nebo se o něm dozvědět měla, aniž by docházelo k neodůvodněným průtahům.
35. V daném případě bylo prokázáno, že ačkoli žalobkyně ihned poté, co nebyla vpuštěna na palubu letadla, vytkla tuto vadu žalované, avšak ta jí k řešení daného problému odkazovala na jiné subjekty spojené s poskytováním přepravy (avšak nikoli dle smlouvy o zájezdu), což trvalo půl roku. Nadto žalobkyně poskytla číslo účtu leteckému přepravci, který si jej vyžádal a nabyla tak dojmu, že tímto způsobem jí bude vzniklá újma kompenzována, což se nestalo. Ve světle takto prokázaných skutkových okolností lze uzavřít, že žalobkyně jednala promptně a bez neodůvodněných prodlev, s ohledem na konkrétní okolnosti.
36. Nadto soud I. stupně odpovídajícím způsobem s ohledem na závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 ICdo 81/2019 vysvětlil, že nedodržení této lhůty samo o sobě nečiní odstoupení neúčinným, pokud je dlužník nadále v prodlení; opožděné odstoupení tak může být stále platné a vyvolat účinky podle § 2004 odst. 1 OZ, tj. zrušení smlouvy od počátku a z toho vyplývající právo na vydání bezdůvodného obohacení. 37. Závěry soudu I. stupně ohledně platného odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyně a povinnosti žalované vrátit žalobkyni částku ve výši ceny zájezdu z titulu bezdůvodného obohacení odpovídají zákonné dikci i prokázanému skutkovému stavu.
38. Pokud jde o újmu z narušení dovolené ve výši 29 500 Kč, při posouzení přiměřenosti kompenzace za nemajetkovou újmu je třeba vycházet z toho, jak již učinil soud I. stupně, že v projednávané věci došlo ke zmaření zájezdu jako celku, tedy k nejzávažnější formě narušení dovolené. Nelze přitom přisvědčit námitce, že újma se týkala převážně dcery žalobkyně; skutečnost, že zájezd byl zamýšlen jako narozeninový dárek pro dceru, naopak svědčí o tom, že žalobkyně byla jeho neuskutečněním dotčena i ve své vlastní sféře, neboť přirozeně sdílela zklamání z nenaplnění očekávaného rodinného momentu i zmaření účelu, pro který byl zájezd pořízen. Újma žalobkyně nespočívala pouze ve ztrátě vlastního odpočinku, ale i v nenaplnění záměru spojeného s obdarováním blízké osoby. Intenzitu této újmy dále zvyšuje postup žalované, která nejenže porušila své smluvní povinnosti, ale následně svou odpovědnost zpochybňovala, aniž by žalobkyni poskytla odpovídající vysvětlení, relevantní informace či alespoň omluvu, čímž prohloubila její frustraci a nejistotu. Za těchto okolností je přiznaná peněžitá satisfakce odpovídající povaze a závažnosti zásahu do osobní sféry žalobkyně.
39. K námitkám směřujícím proti nákladovému výroku se odvolací soud zabýval účelností úkonů učiněných dne 17.01.2022, 19.05.2022, 04.10.2022, 19.05.2023, 16.09.2024 a 23.06.2025.
40. Úkon ze dne 17.01.2022 odvolací soud považuje za účelný, neboť se v něm žalobkyně po jednání dne 11.01.2022 vyjadřovala k obraně žalované i názoru soudu I. stupně ohledně komlexnosti dokladů pro cestu do sjednané destinace. Účelné byly taktéž úkony ze dne 19.05.2022, 04.10.2022, 19.05.2023, 16.09.2024, 23.06.2025 neboť byly učiněny k výzvě soudu. Úkony ze dne 19.05.2022, 04.10.2022, 19.05.2023, 23.06.2025, které byly pouze krátkými odpovědmi na výzvy soudu, jsou však úkony dle § 11 odst. 2 písm h) ve spojené s § 11 odst. 3, advokátní tarif (dále jen „AT“).
41. Žalobkyni tak náleží náklady, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 975 Kč za podání žaloby a soudního poplatku v částce 3 975 Kč za podání odvolání, a dále náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v rozhodném znění (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 79 500 Kč sestávající z částky 4 300 Kč za každý z 15 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, účast na jednání dne 11.01.2022, doplnění žaloby ze dne 17.01.2022, , účast jednání dne 02.02.2023, účast na jednání dne 07.03.2023, účast na jednání dne 23.01.2024, přípis ze dne 16.09.2024, účast na jednání dne 23.10.2024, účast na jednání dne 07.01.2025, odvolání, účast na jednání dne 23.07.2025, podání ze dne 28.07.2025, účast na jednání dne 02.09.2025) a částky 2 150 Kč za každý ze 6 úkonů uvedených v § 11 odst. 2 a. t. (účast na jednání dne 08.01.2025 – vyhlášení rozsudku, účast na jednání dne 03.09.2025 – vyhlášení rozsudku, podání ze dne 19.05.2022, 04.10.2022, 19.05.2023 a 23.06.2025) včetně 21 paušálních náhrad výdajů, a to osmkrát po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a třináctkrát po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. celkem 110 679 Kč.
42. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve znění opravného a doplňujícího usnesení ve výroku o věci samé a výroku o náhradě nákladů státu, jakož i povinnosti vedlější účastnice nést náhradu nákladů řízení, s odkazem na § 219 OSŘ, jako věcně správný potvrdil a v nákladovém výroku s odkazem na § 220 odst. 1 písm. a) OSŘ, změnil pouze co do výše plnění. 43. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 2 OSŘ, když žalobkyně byla neúspěšná pouze v části marginální, týkající se náhrady nákladů řízení Náklady žalobkyně v odvolacím řízení činí celkem 8 893,50 Kč a sestávají z odměny advokáta za 1 úkon právní služby po 4 300 Kč podle § 7 , § 8 odst. 1 , § 11 odst. 1 a. t. (vyjádření k odvolání), za 1 úkon právní služby po 2.150 Kč podle § 7 , § 8 odst. 1 , § 11 odst. 2 a. t. (účast při jednání, na kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí) a paušální náhrady hotových výdajů za 2 úkony po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a z náhrady za 21 % DPH. Třídenní lhůtu k plnění odvolací soud stanovil podle § 160 odst. 1 OSŘ 44. Výrokem III., formou doplňujícího usnesení (§ 166 OSŘ), rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem za situace, kdy ve vztahu k vedlejšímu účastníkovi žalobkyni žádné náklady řízení nevznikly. Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení, jen za podmínek stanovených v § 237 OSŘ Praha 12. června 2026
JUDr. Marcela Kučerová v. r.
předsedkyně senátu