Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Josefa Baxy (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Zdeňka Bártíka, zastoupeného JUDr. Bc. Jiřím Štumarem, advokátem, sídlem Plovární 478/1, Plzeň, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. dubna 2025 č. j. 26 Cdo 3550/2024-198, rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. srpna 2024 č. j. 56 Co 158/2024-158 a rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 28. února 2024 č. j. 25 C 49/2023-117, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-jih jako účastníků řízení a Společenství vlastníků X, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí
1.Stěžovatel vlastní jednotku v domě spravovaném vedlejším účastníkem, jehož předsedou (statutárním orgánem) je Stavební bytové družstvo Y se sídlem v P. Stěžovatel se žalobou domáhal, aby obecné soudy uložily vedlejšímu účastníkovi povinnost doložit stěžovateli podklady pro vyúčtování služeb za rok 2019 (konkrétně náklady na jednotlivé služby, způsob jejich rozúčtování, způsob stanovení výše záloh na služby a provedené vyúčtování) a povinnost umožnit stěžovateli pořízení kopie těchto podkladů.
2.Okresní soud Plzeň-jih napadeným rozsudkem žalobu zamítl. Zjistil, že vedlejší účastník v dopisech doručených 23. 7. 2021 a 10. 11. 2023 nabídl stěžovateli několik termínů k seznámení se s podklady pro vyúčtování za roky 2015 až 2020, respektive 2015 až 2022, jednou z možností bylo seznámení se s podklady i na soudem nařízené mediaci. Nejprve byla vhozena do stěžovatelovy schránky výzva k jejich vyzvednutí, teprve následně byly oba dopisy na poště vyzvednuty. I kdyby si tyto zásilky vyzvedl stěžovatelův otec (který bydlí na stejné adrese a má stejné jméno), dostaly se tyto dopisy do dispozice stěžovatele, který měl objektivní možnost se s nimi seznámit. Případné problémy s doručováním měl řešit stěžovatel jako jediný vlastník jednotky. Vedlejší účastník tedy splnil svou povinnost, umožnil stěžovateli seznámit se s podklady pro vyúčtování, stěžovatel však žádné z možností nevyužil.
3.Krajský soud v Plzni napadeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí okresního soudu, s jehož závěry se ztotožnil. Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele jako nepřípustné podle § 237 občanského soudního řádu. Shledal, že skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy a posouzení otázky, zda vedlejší účastník splnil svou povinnost umožnit stěžovateli seznámení se s poklady pro vyúčtování, bylo provedeno v souladu s ustálenou judikaturou. Na jiných otázkách pak posouzení věci nestálo. II.
Argumentace stěžovatele
4.Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho základní právo na ochranu majetku a na spravedlivý proces (čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních práv a svobod). 5.Podle stěžovatele jsou skutkové závěry obecných soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Jelikož vedlejší účastník vznikl až v roce 2016, nemohl v roce 2015 poskytovat stěžovateli žádné služby a ani mu dát k dispozici podklady k vyúčtování za tento rok, jak dovozují obecné soudy. Dopisy, na které obecné soudy odkazují, nezaslal stěžovateli vedlejší účastník, ale Stavební bytové družstvo Plzeň - jih se sídlem v Přešticích, a doručeny byly jiné osobě stejného jména. Že zásilky vyzvedl stěžovatelův otec, je jen neprokázaná domněnka. Nebylo prokázáno ani to, že stěžovatel měl možnost se s podklady seznámit na setkání s mediátorem, a dokonce ani to, zda vůbec vedlejší účastník podklady v potřebném rozsahu disponuje.
6.Dále stěžovatel namítá, že Nejvyšší soud nedostál své povinnosti alespoň stručně odůvodnit, proč namítaný extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními neshledal. Nejvyšší soud se dále opomněl vypořádat s částí ze stěžovatelem předložených otázek. Obecné soudy pochybily i v tom, že se nezabývaly tím, do jakých podkladů vedlejší účastník umožnil nahlížet, a tedy opomněly toho se týkající důkazy.
III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7.Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů. Do jejich rozhodovací činnosti zasahuje pouze tehdy, zjistí-li v řízení o ústavní stížnosti porušení základních práv a svobod jednotlivce [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. To v posuzované věci neshledal.
8.Důvodná není námitka, že napadená rozhodnutí, zvláště usnesení Nejvyššího soudu, jsou nedostatečně odůvodněna. Obecné soudy mají povinnost se vypořádat s argumenty účastníků řízení způsobem, který odpovídá míře závažnosti těchto argumentů, a nemusí tedy dávat podrobnou odpověď na každou z námitek (nález ze dne 29. 1. 2019 sp. zn. II. ÚS 968/18 , bod 35). Těmto požadavkům obecné soudy, včetně Nejvyššího soudu, dostály.
9.Nedůvodná je též argumentace stěžovatele, že mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěnými je extrémní rozpor (k tomu viz nález ze dne 7. 5. 2025 sp. zn. III. ÚS 2645/24 , bod 16). Podle obecných soudů nabídl vedlejší účastník (přinejmenším) ve dvou dopisech stěžovateli možnosti k nahlédnutí do podkladů pro vyúčtování služeb za rok 2019. Výzva k vyzvednutí těchto dopisů byla vložena do schránky stěžovatele, který tak měl podle obecných soudů objektivní možnost si dopisy vyzvednout. Tato úvaha má oporu v listinných důkazech (dopisech a doručenkách). Nic neústavního není v okolnostech posuzované věci ani na úvaze, že pokud by tyto dopisy vyzvedl stěžovatelův otec (se stejným jménem a bydlištěm na téže adrese jako stěžovatel), měl je stěžovateli předat, a že případné problémy s doručováním měl řešit stěžovatel jako jediný vlastník jednotky.
10.Ústavní rozměr nemá námitka, že zásilky mohla vyzvednout jiná osoba - stěžovatel ostatně ani netvrdí, že by na jeho adrese bydlela ještě jiná osoba se shodným jménem. Úvahy obecných soudů by obstály i v případě, že by zásilky odeslalo Stavební bytové družstvo Y se sídlem v P., jak tvrdí stěžovatel. Toto družstvo je totiž statutárním orgánem vedlejšího účastníka a klíčové je, že z obsahu dopisů bylo zřejmé, že stěžovatel má možnost nahlédnout do podkladů pro vyúčtování služeb za jednotku v domě spravovaném vedlejším účastníkem.
11.Otázky, v jakém rozsahu disponoval vedlejší účastník podklady pro vyúčtování a zda byly v dotčených termínech na příslušných místech skutečně k dispozici, obecné soudy nemusely řešit, jelikož stěžovatel nevyužil žádné z příležitostí k nahlédnutí do těchto podkladů. Důkazy týkající se těchto otázek nebyly provedeny, neboť neměly relevantní souvislost s předmětem sporu (rozsudek krajského soudu, bod 13). To představuje ústavně souladný důvod pro neprovedení důkazu (nález ze dne 29. 6. 2004 sp. zn. III. ÚS 569/03 ). Tyto důkazní návrhy tak nebyly opomenuty.
12.Pro posuzovanou věc pak není relevantní ani námitka stěžovatele, že vedlejší účastník nemůže disponovat podklady pro vyúčtování za rok 2015, neboť vznikl až v průběhu roku 2016. Spor se totiž týká nahlížení do podkladů za rok 2019.
13.Ke stěžovatelem tvrzenému porušení základních práv tedy nedošlo. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. dubna 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení:
Regina Kirkingová