Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Marianem Heresem ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalované: [anonymizováno], narozená [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o zaplacení [anonymizováno] [anonymizováno] Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [anonymizováno] do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. V části požadující zaplatit částku [anonymizováno] a dále zákonný úrok z prodlení z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do zaplacení ve výši 12 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, se žaloba zamítá.
III. Žalobkyni soud neukládá povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [anonymizováno], doplněnou ze dne [anonymizováno], domáhala na žalované zaplacení částky ve výši [anonymizováno] s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne [anonymizováno] smlouvu o úvěru č. [anonymizováno]-[anonymizováno], na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši [anonymizováno]. Žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit úvěr spolu se souhrnným poplatkem ve výši [anonymizováno], prostřednictvím pravidelných týdenních splátek ve výši [anonymizováno], nejpozději do [anonymizováno]. K uzavření smlouvy o úvěru došlo po řádném posouzení úvěryschopnosti žalované. Žalovaná na úvěr uhradila celkem [anonymizováno]. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši [anonymizováno] a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z dlužné částky od [anonymizováno] do zaplacení.
2.Vzhledem k tomu, že v dané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud v souladu s § 115a, zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání, když se žalobkyně ani žalovaná na výzvu soudu podle § 101 odst. 4 OSŘ ve stanovené lhůtě nevyjádřili, proto soud předpokládá, že proti rozhodnutí bez nařízení jednání nemají námitek. 3.Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:
4.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] soud zjistil, že na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši [anonymizováno]. Žalovaná se zavázala žalobkyni úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši [anonymizováno], poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši [anonymizováno] a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši [anonymizováno] prostřednictvím pravidelných 78 týdenních splátek ve výši [anonymizováno].
5.Evidenční karta klienta prokazuje, že žalovaná byla v době poskytnutí úvěru zaměstnána s příjmem [anonymizováno]. Bydlela v bytě jako spolubydlící s náklady ve výši [anonymizováno] měsíčně, na dalších nebankovních půjčkách hradila [anonymizováno]. Jako životní minimum na ověření byla uvedena částka ve výši [anonymizováno], přičemž celkové měsíční výdaje domácnosti byly stanoveny částkou ve výši [anonymizováno].
6.Z evidenčních karet klienta k dalším úvěrům vyplývá, že žalovaná měla u žalobkyně sjednány i další úvěry.
7.Z čestného prohlášení o přispívání na výdaje spojené s bydlením předloženého žalobkyní bylo prokázáno, že žalovaná pravidelně přispívala na náklady spojené s nájemným částkou ve výši [anonymizováno].
8.Z výplatních pásek předloženými žalobkyní bylo prokázáno, že žalovaná v měsíci duben 2026 pobírala mzdu ve výši [anonymizováno], v měsíci květen 2026 mzdu ve výši [anonymizováno], v měsíci červenec 2023 mzdu ve výši [anonymizováno], v měsíci srpen 2023 mzdu ve výši [anonymizováno], v měsíci září 2023 mzdu ve výši [anonymizováno] a v měsíci říjen 2023 mzdu ve výši [anonymizováno].
9.Z platební historie a splátkového kalendáře vyplývá, jak žalovaná úvěr splácela a výši dlužné částky. Žalovaná na úvěr uhradila celkem [anonymizováno].
10.Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne [anonymizováno] (včetně poštovního podacího archu ze dne [anonymizováno]) vyplývá, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.
11.Na právní posouzení věci soud aplikoval zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ,,o.z.“), neboť ke vzniku právních vztahů mezi účastníky došlo již za jeho účinnosti (po [anonymizováno]). 12.Dle § 580 odst. 1 OZ, občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13.Dle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14.Dle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15.Dle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 16.Dle § 2991 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17.Dle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 18.Dle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 19.Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
20.Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
21.Dle § 87 odst. 1 věta první a třetí a odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
22.Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že žalobkyně se žalovanou jako spotřebitelem uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši [anonymizováno]. Žalovaná se zavázala žalobkyni úvěr vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši Kč a poplatky v celkové výši [anonymizováno] prostřednictvím pravidelných 78 týdenních splátek ve výši [anonymizováno]. Žalovaná na úvěr uhradila celkem [anonymizováno].
23.Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [anonymizováno] ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [anonymizováno] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
24.Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [anonymizováno], ze dne [anonymizováno] věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [anonymizováno]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 25.Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.
26.Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.
27.S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované. Žalobkyně se v žalobě u posouzení úvěryschopnosti žalované omezila na sdělení, že při posouzení majetkové situace žalované vycházela z údajů uvedených v zákaznické kartě a z lustrace databází neplatných dokladů MV ČR, CEE, INS a platební historie žalované vedené žalobkyní. Žalobkyně, přestože byla soudem vyzvána, nepředložila žádný důkaz o tom, že řádně zjišťovala majetkové poměry žalované, včetně jejích výdajů, neboť soudu nedoložila ani základní podklady nezbytné pro posouzení majetkové situace žalované. Naproti tomu žalovaná předložila listiny, z nichž vyplývá, že měla u žalobkyně sjednány i další úvěry, přičemž výdaje uváděné u předchozích úvěrů se zcela liší od údajů, které žalovaná uvedla v tomto případě. Současně má soud za to, že žalovaná měla v úmyslu prostřednictvím nového úvěru hradit své předchozí závazky, čímž se dostala do situace, kdy již nebyla schopna své dluhy splácet. Posouzení úvěruschopnosti žalované tak dle soudu s ohledem na zjištěné okolnosti nebylo provedeno, v souladu se shora citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru ani s uvedenou judikaturou, s odbornou péčí.
28.Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, představuje částka [anonymizováno] poskytnutá žalované bezdůvodné obohacení, které je žalovaná dle § 2991 OZ a § 2993 OZ povinna vrátit žalobkyni. Dle sdělení žalobkyně a platební historie žalovaná uhradila celkem [anonymizováno]. Žalovaná je tak povinna žalobkyni vrátit rozdíl ve výši [anonymizováno] (viz výrok I). 29.Soud žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z této částky ve smyslu § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, z nichž by byl zřejmý okamžik vzniku prodlení žalované s úhradou dlužné částky. Dle rozsudku NS ČR ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno] ustanovení § 87 zák. č. 257/2016 Sb. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). 30.Žalovaná nepožadovala umožnit splácení dlužné částky prostřednictvím splátek a mezi stranami nebylo žádného sporu o možnostech žalované zaplatit dlužnou jistinu najednou. Soud tak rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu ve standardní zákonné lhůtě, tj. do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. V části, kde žalobkyně požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení, soud žalobu zamítl, jelikož žalobkyni nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení dosud nevznikl. Stejně tak soud žalobu zamítl v části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení poplatku, jelikož povinnost zaplatit poplatek vychází ze smlouvy o úvěru, kterou soud posoudil jako smlouvu absolutně neplatnou (viz výrok II).
31.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 OSŘ tak, že žalované, která byla ve věci poměrně úspěšnější, nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení, jelikož z obsahu spisu je zřejmé, že ji žádné náklady řízení nevznikly. Soud žalobkyni přiznal [anonymizováno] a v částce [anonymizováno] s příslušenstvím žalobu zamítl. Úspěch žalované ve věci je tak více než poloviční (viz výrok III). --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou jí tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.