Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hedvikou Lávičkovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
zastoupená [anonymizováno], [anonymizováno]. advokátem sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozená [anonymizováno],
trvale bytem [anonymizováno]
o zaplacení částky 41 602,01 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši [anonymizováno] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5% ročně z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do zaplacení.
II. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši [anonymizováno]
s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno]
s kapitalizovaným úrokem ve výši [anonymizováno]
s úrokem ve výši 8 % ročně z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do zaplacení
se zákonným úrokem z prodlení z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do [anonymizováno] a od [anonymizováno] do zaplacení z částky [anonymizováno]
a
o zaplacení pohledávky ve výši [anonymizováno]
s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno]
s kapitalizovaným úrokem ve výši [anonymizováno]
se zákonným úrokem z prodlení ve výši
14,75 % ročně z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do zaplacení
s úrokem ve výši 8,00 % ročně z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do zaplacení,
se zamítá.
III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši [anonymizováno] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně společností [anonymizováno]. (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne [anonymizováno] smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] a dne [anonymizováno] smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], jejíž nedílnou součástí byly i smluvní podmínky. Na základě smlouvy č. [anonymizováno] právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši [anonymizováno], který se žalovaná zavázala splatit společně s poplatky a úroky celkovou částkou [anonymizováno] v pravidelných splátkách po [anonymizováno]. Na základě smlouvy č. [anonymizováno] právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši [anonymizováno], který se žalovaná zavázala splatit společně s poplatky a úroky celkovou částkou [anonymizováno] v pravidelných splátkách po [anonymizováno]. Vzhledem k tomu, že dlužník splátky řádně nehradila, věřitel přistoupil k zesplatnění dluhu. Následně pohledávku za žalovaným postoupil na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno.
2.Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila.
3.Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 OSŘ, a zjistil následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] vzal za prokázané, že společnost [anonymizováno]., IČO [anonymizováno], na základě smlouvy ze dne [anonymizováno] poskytla žalované úvěr ve výši [anonymizováno] s tím, že žalovaná se zavázala zaplatit společnosti poplatky v celkové výši 6 868 ve 14 měsíčních splátkách po [anonymizováno]. Ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] vzal za prokázané, že společnost [anonymizováno]., IČO [anonymizováno], na základě smlouvy ze dne [anonymizováno] poskytla žalované úvěr ve výši [anonymizováno] s tím, že žalovaná se zavázala zaplatit společnosti poplatky v celkové výši 12 888 ve 14 měsíčních splátkách po [anonymizováno]. Žádostí o úvěr ze dne [anonymizováno] bylo prokázáno, že žalovaná uvedla, že je zaměstnaná s příjmem [anonymizováno] na dobu neurčitou (tato skutečnost byla rovněž doložena potvrzením o příjmu). Dále žalovaná v žádosti uvedla, že za bydlení a energie vydá [anonymizováno], za dopravu, jídla a ostatní náklady [anonymizováno] (původně uvedla [anonymizováno] následně tuto částku přeškrtla), za telefon [anonymizováno], za další splátky půjček [anonymizováno] a exekučně je jí měsíčně strháváno [anonymizováno] (což vyplývá rovněž z potvrzení zaměstnavatele), celkem má měsíční výdaje [anonymizováno]. Ohledně smlouvy č. [anonymizováno] [anonymizováno] ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně žádné doklady nezaložila. Transakční historií bylo prokázáno, že na smlouvu č. [anonymizováno] uhradila žalovaná celkem [anonymizováno] a na smlouvu č. [anonymizováno] celkem [anonymizováno]. Smlouvou o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek, potvrzením o platbě za postoupení a oznámením o postoupení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Předžalobní výzvou včetně dokladu o odeslání bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu před podáním žaloby. 4.Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2395 OZ, občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „aplikovatelný ZoSÚ“). 5.Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 stejného ustanovení pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6.Podle § 87 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 stejného ustanovení platí, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 stejného ustanovení pak platí, že změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
7.Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8.Podle § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9.Podle § 1958 odst. 2 OZ neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 10.Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11.Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
12.Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] a smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] jsou neplatné, neboť při jejich uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 aplikovatelného ZoSÚ řádně zkoumána schopnost žalované daný úvěr splatit. K této neplatnosti přitom soud přihlédl z úřední povinnosti. U první smlouvy žalobkyně neuvedla žádná tvrzení ani neoznačila důkazy. U druhé smlouvy sice žalobkyně sice tvrdila, že se touto otázkou zabývala a vycházela z údajů od žalované, které ověřila z potvrzení od zaměstnavatele, avšak soud má za to, že přes poučení soudu dle § 118a OSŘ dostatečně netvrdila a neprokázala, jakým způsobem zkoumala, hodnotila a ověřovala výdaje žalované, kdy z provedených důkazů je zřejmé, že žalovaná dosahuje nízkého příjmu kolem [anonymizováno], dle jejího prohlášení splácí další půjčky a navíc je jí měsíčně exekučně strhávána platba [anonymizováno]. Za této situace se jí uváděné výdaje se jeví jako příliš nízké, a navíc nejsou nijak ověřeny. 13.K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud dále v podrobnostech uvádí, že žalovanou vyplněnou žádost o poskytnutí úvěru, v níž svým podpisem stvrzuje správnost poskytnutých údajů, je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů zcela nedostatečná a řádné zkoumání úvěruschopnosti (tj. způsob zkoumání, podklady apod.) z ní nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], [PR 21/2018 s. 757], dle něhož „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [anonymizováno]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno]), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absence náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. 14.Po provedeném dokazování s ohledem na shora uvedenou právní úpravu soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] a smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] jsou neplatné, neboť se právní předchůdkyně žalobkyně v rozporu s ustanovením § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru nezabývala otázkou schopnosti žalované dané úvěry řádně splatit. Na základě provedeného dokazování soud považuje za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě shora uvedené smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] částku [anonymizováno], kterou soud považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalované, které by měl žalovaný žalobkyni jako právnímu nástupci věřitele vydat. Z provedeného dokazování však vyplývá, že na předmětný úvěr již žalovaná uhradila částku [anonymizováno], tudíž u této smlouvy žádné bezdůvodné obohacení nevzniklo. U smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] pak byl vyplacen úvěr [anonymizováno], žalovaná na něj uhradila splátku ve výši [anonymizováno], kdy soud na plnění žalované připočetl přeplatek ze smlouvy č. [anonymizováno] ve výši [anonymizováno]. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila částkou [anonymizováno]. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 OZ vyzvala žalovanou ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění, která se musí dostat do dispoziční sféry adresáta). Soud vzal rovněž za prokázané, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala postoupení pohledávky za žalovanou s tím, že postoupení bylo žalované oznámeno. 15.Ve zbývajícím rozsahu, tj. v části převyšující částku, v níž soud žalobě vyhověl, pak soud žalobu zamítl, a to včetně zákonného úroku z prodlení, neboť požadovaná částka neměla oporu v platné smlouvě, popř. zákonný úrok z prodlení byl požadován za období, kdy žalovaný nebyl ještě v prodlení).
16.O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 OSŘ tak, že žalované se právo na jejich náhradu nepřiznává, ačkoli byl procesně úspěšnější, žádné náklady řízení jí dle obsahu spisu nevznikly. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zák. č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).