Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Palkovské a soudkyň JUDr. Zuzany Ihnátové a JUDr. Evy Placzkové ve věci
žalobkyně: [anonymizováno], narozená dne [anonymizováno] bytem [anonymizováno] zastoupená advokátkou [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovaným: 1. [anonymizováno], narozený dne [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
2.[anonymizováno], narozená dne [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
oba zastoupeni advokátkou [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
o určení vlastnického práva
k odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně č. j. okresni/12_C_59_2025-128 ze dne 28.11.2025 --- VÝROK ---
I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.
II. Žalovaní 1. a 2. jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 14.689 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky žalobkyně.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že žalobkyně je výlučným vlastníkem předmětného pozemku tak, jak je specifikován v odst. I. výroku (dále jen „předmětný pozemek, popřípadě pozemek“) a uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 82.630,39 Kč, jak je uvedeno v odst. II. výroku.
2.Proti rozsudku podali včasné odvolání žalovaní. Vytýkali okresnímu soudu, že neprovedl důkaz výslechem žalovaných, čímž došlo k omezení jejich možnosti reagovat na tvrzení žalobkyně a vyjasnit sporné okolnosti, například jak probíhala koupě v roce 1994, jak byla komunikována poznámka o užívání, co žalovaní věděli či nevěděli o tvrzené kupní smlouvě z roku [anonymizováno] apod. Žalovaní popřeli tvrzení žalobkyně, že byli obeznámeni s tím, že předmětný pozemek byl prodán. Při koupi nic takového neproběhlo a nikdo mu nic takového nesdělil. Soud bere v potaz výhradně výpovědi jedné strany a nepřihlíží k opačným tvrzením. Soud dovodil z výpovědi svědka [anonymizováno], že žalovaní museli vědět, že žalobkyně, respektive její právní předchůdci, vykonávají vlastnické právo a nikoli výprosu. Tento závěr je však v rozporu s obsahem svědkovy výpovědi. Z té naopak plyne, že existence tvrzené kupní smlouvy z roku [anonymizováno] nebyla žalovaným „komunikována“, nejméně v běžných sousedských rozhovorech se situace jevila jako tolerované užívání (výprosa), nikoliv jako výkon vlastnického práva právních předchůdců žalobkyně. Svědek [anonymizováno] na přímý dotaz k existenci smlouvy o prodeji a o tom, zda mu ji [anonymizováno] předložil, uvedl jednoznačně, že nikoliv. Pokud by žalobkyně skutečně vycházela z toho, že pozemek její rodina vlastní, postrádalo by smysl přicházet narovnávat situaci odkupem. Naopak tento postup žalobkyně zapadá do verze žalovaných, že se dlouhodobě jednalo o režim tolerovaného užívání a že teprve po neúspěchu jednání se objevuje argumentace o smlouvě a mimořádném vydržení. Pokud by právní předchůdce žalobkyně měl v ruce smlouvu o prodeji pozemku a po dlouhá léta ji nikomu nepředložil, nelze takové jednání bez dalšího kvalifikovat jako výkon držby v poctivém úmyslu. Je nutno vyhodnotit, zda takové zatajování listiny (má-li existovat) není jednáním nepoctivým, respektive nevede k závěru, že držba nebyla poctivá ve smyslu požadavku mimořádného vydržení. Navíc soudní závěr o irelevanci dalšího vývoje poctivosti v praxi znamená, že by držitel mohl i po zjištění rozhodných okolností setrvávat v užívání a přesto se domoci mimořádného vydržení. Takový výklad je nepřiměřený a rozporný se smyslem institutu mimořádného vydržení. Zatajování nebylo náhodné, ale bylo funkčním nástrojem, jak udržet vztah v režimu výprosy a současně fakticky užívat část cizí věci jako svou a následně po uplynutí času tento stav překlopit do tvrzeného vlastnictví. Žalovaní koupili pozemek od [anonymizováno] a ještě před koupí si ověřili vlastnické právo prodávajících, k čemuž předložili důkazy a byli ujištěni, že předmětné pozemky jsou ve vlastnictví [anonymizováno]. Po nabytí vlastnického práva v rámci seznámení se se sousedy oznamují p. [anonymizováno], že předmětný pozemek koupili, ale respektují jejich užívací právo, ke kterému se v kupní smlouvě z [anonymizováno] zavázali. [anonymizováno] uvádí dle výslechu svědka [anonymizováno], že by to mělo být jinak. Nejspíš tedy míní existenci smlouvy o prodeji pozemku, ale úmyslně ji nepředkládá, neinformuje tehdejšího vlastníka o možné existenci této smlouvy. To potvrzuje i výpověď svědkyně [anonymizováno], která výslovně uvedla, že žádnou takovou smlouvu nikdy neviděla. V následujících letech žalovaní s žalobci několikrát hovořili o vyřešení výprosy. Nikdy nepadlo ze strany vlastníků, že by žalobkyně nebo právní předchůdci užívali část pozemku neoprávněně, ale pouze na základě dohody (výprosy), což by postrádalo jakýkoliv smysl, pokud by žalobci byli v dobré víře, že jsou vlastníky. Je tedy nelogické, pokud jsou žalovaní utvrzováni v existenci svého vlastnického práva, aby preventivně podávali žalobu na vyklizení, jak soud tvrdí. Je také nelogické říci, že pokud p. [anonymizováno] byl ve vztahu ke [anonymizováno] poctivý, pak to, že lhal ve vztahu k žalovaným, je vlastně trochu jedno. Naopak je zde povinnost každého jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Soud přesto uzavírá, že žalovaní neprokázali nepoctivý úmysl ke dni uchopení držby a další vývoj považuje za nevýznamný. Takový přístup je nepřesvědčivý právě v situaci, kdy žalovaní prokazují nepoctivý úmysl nepřímo: dlouhodobé zatajování titulu (je-li pravdivý) není novou okolností, ale indikací původního nastavení vztahu, kdy držitel od počátku jednal tak, aby se titul nekomunikoval a zachoval se režim výprosy, respektive minimálně indikaci, že tvrzený titul nebyl v reálném sousedském vztahu používán jako základ výkonu vlastnického práva. Soud navíc odmítl výslech [anonymizováno], dcery žalovaných, s tím, že měla vypovídat k událostem kolem roku 2023, které soud považuje za nerozhodné pro právní posouzení. Avšak právě tento rok je okamžikem, kdy se poprvé otevřela existence kupní smlouvy a kdy se proměnila komunikace stran. Soud sice klade důraz na den uchopení držby, ale u nepoctivého úmyslu se typicky pracuje s nepřímými indiciemi a okolnosti roku 2023 mohou být významné pro posouzení, zda držitel titul vědomě zatajoval, zda šlo o režim výprosy a zda se až následně účelově měnil narativ. Odmítnutím tohoto důkazu soud oslabil možnost žalovaných unést důkazní břemeno nepoctivého úmyslu nepřímými prostředky a tím zatížil řízení vadou. Navíc soud staví klíčový závěr o absenci nepoctivého úmyslu právě na té listině, o níž zároveň naznačuje, že na ní žalobkyně své tvrzení nezakládá (kupní smlouva). Jestliže soud smlouvu považuje za nosný podklad poctivého uchopení, pak se musí vypořádat s tím, proč nebyla po tři desetiletí vůči zapsaným vlastníkům použita, proč nebyla při jednáních před rokem 2023 předložena a proč byla tématizována až při eskalaci sporu. Soud se v odůvodnění vyjadřuje v tom smyslu, že žalobkyně své tvrzení nestaví na smlouvě o prodeji, respektive tuto smlouvu zlehčuje. To je v rozporu s obsahem žaloby, kde žalobkyně uvádí konkrétně, že dne [anonymizováno] byla uzavřena smlouva o koupi části pozemku, uvádí kupní cenu, způsob oplocení a návaznost na držbu. Tato kupní smlouva byla opatřena pouze prostými podpisy stran s tím, že k úřednímu ověření jejich podpisů na listině nedošlo a tato nebyla vložena do katastru nemovitostí. Předmětná část pozemku také nebyla zaměřena. Soud se nevypořádal s rozporem mezi výpověďmi svědků [anonymizováno] a [anonymizováno]. Svědek [anonymizováno] uvádí okolnosti, které zpochybňují verzi žalobkyně o prodeji a o tom, že by držba žalobkyně či jejich právních předchůdců byla vykonávána jako vlastnické právo (např. že p. [anonymizováno] v určité době v rozčílení sděloval, že mu [anonymizováno] pozemek nechce prodat). Pokud soud považoval výpověď [anonymizováno] za věrohodnou, musel se transparentně vypořádat s tím, proč je v rozporu s výpovědí [anonymizováno][anonymizováno]a zda a jak tento rozpor odstranil. Soud postavil skutkové závěry primárně na výpovědi svědkyně [anonymizováno], přičemž výpověď svědka [anonymizováno] označuje za zcela osamocenou a popřenou svědkyní [anonymizováno]. To však vykazuje znaky selektivního hodnocení důkazů. Sama svědkyně [anonymizováno] uvádí, že žádná dohoda nebyla žalovanému předkládána a vysvětluje to obavou z prodlení prodeje domu a snahou nezdržovat legalizaci a zároveň tvrdí, že předmětný pozemek [anonymizováno] skutečně prodali a že dohoda s žalovaným byla jen o následné legalizaci. Tato konstrukce je vnitřně rozporná. Soud se nevypořádal s tím, že svědek [anonymizováno] v protokolu popsal verzi, podle níž se p. [anonymizováno] o koupi pozemků od [anonymizováno] zmiňoval jako o věci, která nebyla dohodnuta. Rovněž je nesprávná úvaha soudu o povinnosti žalovaných podat žalobu. Žalovaní byli zapsanými vlastníky, užívání bylo chápáno jako výprosa a držitel nikdy neuplatnil vůči žalovaným vlastnický titul, ani nepředložil tvrzenou kupní smlouvu. Za takové situace nemohli žalovaní rozumně vědět, že mají zahajovat vindikační spor, naopak právě potajmé neuplatnění titulu a následná snaha proměnit výprosu v trvalé právo odpovídá znakům nepravé držby. Neexistoval proto objektivní důvod, aby vlastník preventivně inicioval vyklizovací spor proti osobě, které užívání sám umožňuje a kterou současně ujišťuje o toleranci užívání. Soud nijak nevysvětlil, proč měl [anonymizováno], respektive žalobkyně, současně tvrdit existenci smlouvy o prodeji jako základ nabytí, avšak p. [anonymizováno] sporný pozemek neuvedl v darovací smlouvě, kterou převáděl ostatní pozemky na žalobkyni. Pokud si měl být p. [anonymizováno] vědom toho, že sporný pozemek nabyl kupní smlouvou, jak žalobkyně tvrdí v žalobě, je nelogické, že by jej z převodu vynechal. Okresní soud vyzval žalované, aby prokázali úmyslné jednání, tedy aby žalovaní prokazovali vnitřní duševní stav jednotlivce, což lze logicky prokázat zejména nepřímými důkazy. Zároveň však nepřímé důkazy odmítnul a ignoroval nepřímé indicie, které dohromady skládají obraz jednání odpovídající nepoctivému úmyslu ve smyslu § 1095 (nepředložení smlouvy, mlčení při jednáních, vynechání v daru, změna narativu v roce 2023). Obrana žalovaných stojí mimo jiné na tom, že po celou rozhodnou dobu nevěděli, že existuje smlouva o prodeji pozemku, že o ní nebyla řeč, nebyla žalovaným předložena a nebyla ani jako titul držby komunikována, přestože žalovaní opakovaně projevovali přesvědčení, že jde o užívání z výprosy a téma formálního vyřešení výprosy se mělo řešit – držitel přesto titul mlčky zatajoval. Tato „potajmost“ a zamlčení titulu je typově relevantní pro posouzení nepoctivého úmyslu. Zazněla úvaha, že okamžikem, kdy se držitel stává držitelem v nepoctivém úmyslu, je až podání žaloby na vyklizení, přičemž k tomu dodnes nedošlo. Taková konstrukce je ale logicky vadná. Vnitřní úmysl držitele nemůže vznikat či se měnit procesním úkonem vlastníka. Zvláště ne v situaci, kdy vlastník nemá důvod preventivně žalovat a kdy držitel současně neotevírá svůj tvrzený titul a ponechává vlastníka v přesvědčení, že jde o výprosu. Žalovaným nelze klást zpětně k tíži, že v době, kdy šlo o tolerované užívání (výprosu) a kdy držitel titulu nekomunikoval, měli preventivně žalovat. Domáhali se změny napadeného rozsudku tak, že žaloba bude zamítnuta.
3.Žalobkyně navrhovala potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. K názoru žalovaných, že užívání pozemků ze strany žalobkyně a jejího právního předchůdce bylo výprosou, odkázala na písemnou výzvu k vyklizení pozemků ze dne [anonymizováno], kterou jí žalovaní adresovali před podáním žaloby a ve které sami výslovně uvádí, že má žalobkyně pozemek neoprávněně užívat, protože nedisponuje žádným právním titulem k němu. Z toho lze jednoznačně dovodit, že před podáním žaloby i z jejich pohledu zde žádná výprosa nebyla, neboť v opačném případě by v rámci této písemnosti výprosu odvolali, respektive odvolali by ji před tímto dopisem, kdyby nějaká byla, což ale v řízení netvrdili. Naopak bylo prokázáno výslechem svědkyně [anonymizováno], že právní předchůdce žalobkyně předmětný pozemek koupil od jejího manžela, zaplatil za něj kupní cenu, pozemek si oplotil a veškeré další náležitosti měly být vyřešeny později. K tomu nakonec nedošlo, nebyl čas na to, aby se věci uvedly na pravou míru, nechal se zaměřit předmětný pozemek a vložila se řádná smlouva se všemi potřebnými náležitostmi do pozemkové knihy. Výprosa ohledně předmětného pozemku nebyla sjednána ani mezi právním předchůdcem žalobkyně a novými vlastníky. Právní předchůdce žalobkyně se uchopil držby poté, co uhradil za pozemek sjednanou kupní cenu. Žalobkyně neodvozuje své vlastnické právo z kupní smlouvy z roku [anonymizováno], neboť tato smlouva nebyla nabývacím titulem. Soudu ji předložila proto, aby dokladovala skutkový stav věci k roku [anonymizováno]. Povědomí žalovaných o existenci této smlouvy není pro danou věc vůbec relevantní, smlouva byla předložena pouze jako důkaz k tvrzení, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a původním vlastníkem p. [anonymizováno] došlo k tomuto z hlediska zákona neformálnímu jednání o vyznačení části pozemku, který byl následně oplocen, a k předání úplaty za něj. Žalobkyně vydržela vlastnické právo k předmětnému pozemku k 01.01.2019 a okolnosti k roku 2023 jsou irelevantní.
4.Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v celém rozsahu včetně řízení předcházejícího jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
5.Žalovaný 1. je státním občanem [anonymizováno]. Mezinárodní příslušnost českých soudů je dána v souladu s čl. 24 bod 1. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012.
6.Z obsahu spisu se podává, že žalobou ze dne 19.02.2025 se žalobkyně domáhala určení svého vlastnického práva k předmětnému pozemku parc. č. [anonymizováno] v k. ú. [anonymizováno] o výměře 188 m2 tak, jak byl zakreslen geometrickým plánem, který je nedílnou součástí rozsudku. Základní skutkové tvrzení žalobkyně bylo, že žalování jsou zapsáni ve vztahu k předmětnému pozemku v katastru nemovitostí jako jeho spoluvlastníci každý v rozsahu jedné poloviny. Právní předchůdce žalobkyně, její otec, uzavřel v roce [anonymizováno] kupní smlouvu ohledně předmětného pozemku s tehdejším vlastníkem p. [anonymizováno], avšak smlouva nebyla vložena do katastru nemovitostí. Přesto zaplatil otec žalobkyně dohodnutou kupní cenu a předmětný pozemek oplotil spolu se svými pozemky a takto jej držel a užíval. V roce 2015 nemovitosti zapsané ve svém vlastnictví převedli rodiče žalobkyně manželé [anonymizováno] na žalobkyni darovací smlouvou. Žalobkyně od té doby užívá rovněž předmětný pozemek tak, jak jej předtím užívali její rodiče v rámci původního oplocení. Do 01.01.2019, kdy žalobkyně dle svého názoru vydržela předmětný pozemek do svého vlastnictví, a ani dosud nebyla ze strany žalovaných proti ní podána žaloba na vyklizení či jiná podobná žaloba ve vztahu k předmětnému pozemku.
7.Žalovaní popírali vydržení vlastnického práva žalobkyně, dle jejich názoru se jednalo o výprosu. Namítali úmyslně nepoctivé jednání a vytýkali žalobkyni včetně jejich právních předchůdců, že jim nikdy nebyla předložena dohoda o koupi předmětného pozemku z roku [anonymizováno].
8.Okresní soud provedl ve věci dokazování tak, jak je zachyceno v protokolech o jednání. Skutková zjištění okresního soudu odpovídají dle názoru odvolacího soudu provedeným důkazům a odvolací soud na ně v úplnosti odkazuje tak, jak jsou tato zjištění uvedena v bodech 5. - 20. odůvodnění napadeného rozsudku.
9.Okresní soud provedl dokazování rovněž výslechem svědků [anonymizováno], manželky původního vlastníka předmětného pozemku, [anonymizováno], syna žalovaných a [anonymizováno], nepřímého souseda účastníků.
10.Odvolací soud považuje vyhodnocení výpovědi svědkyně [anonymizováno] a z této výpovědi prokázaných skutečností za správné. Svědkyně věrohodně popsala, že [anonymizováno] v daném místě patřily vcelku rozsáhlé pozemky a rodiče žalobkyně je kdysi požádali, zda by jim postoupili část pozemku – předmětný pozemek. Pro [anonymizováno] to nebyl problém, neboť toho měli „strašně hodně“. [anonymizováno] začali předmětný pozemek užívat, avšak prodej nebyl „legalizován“. [anonymizováno] za pozemek zaplatili peníze [anonymizováno]. Svědkyně popřela, že by písemnou kupní smlouvu z [anonymizováno] ohledně předmětného pozemku kdy viděla. Do posléze uzavřené kupní smlouvy s žalovanými dali větu, že [anonymizováno] předmětný pozemek užívají, aby bylo patrné, že k tomu pozemku mají nějaký vztah. Nemohlo se tam dát, že pozemek patří [anonymizováno], protože když by pozemek nebyl [anonymizováno], tak by jej nemohli prodat. Proto tam byla uvedena označená věta s tím, že [anonymizováno] po návratu z [anonymizováno] to nějakým způsobem dají do pořádku. Trvala na tom, že [anonymizováno] [anonymizováno] předmětný pozemek prodali.
11.Svědek [anonymizováno] ve své výpovědi uvedl, že předmětný pozemek vždy patřil [anonymizováno] a [anonymizováno] ho užívali.
12.Z výpovědi svědka [anonymizováno] okresní soud nezjistil žádné jeho přímé poznatky ve vztahu k předmětnému pozemku.
13.V bodě 28. odůvodnění rozsudku okresní soud uvádí závěr o skutkovém stavu věci a odvolací soud tento závěr hodnotí jako správný. Pouze ovšem s námitkou vůči závěru, že dne [anonymizováno] byla mezi dosavadním vlastníkem předmětného pozemku [anonymizováno] mladším a manžely [anonymizováno] uzavřena písemná smlouva o prodeji předmětného pozemku za kupní cenu 2.000 Kč. Podpis prodávajícího na označené smlouvě byl totiž ze strany žalovaných zpochybněn a okresní soud se tímto zpochybněním soukromé listiny blíže nezabýval. To však nic nemění na správnosti následného právního vyhodnocení, že došlo na straně žalobkyně k mimořádnému vydržení předmětného pozemku, jak uvádí odvolací soud níže.
14.Odvolací soud považuje výpověď svědkyně [anonymizováno] (stejně jako okresní soud) za věrohodnou. Tato výpověď je rovněž logicky vysvětlující, proč v bodě IV. kupní smlouvy uzavřené mezi [anonymizováno] mladším a žalovaným 1. a [anonymizováno] v roce [anonymizováno] je uvedeno, že „část zahrady na parcele č. [anonymizováno] o výměře cca 150 m² užívají manželé [anonymizováno] a [anonymizováno]“. Tento použitý pojem „užívají“, odpovídá situaci, která od roku 1990 do roku 1994 (nabytí vlastnického práva žalovaným 1. a jeho synem [anonymizováno]) ve vztahu k předmětnému pozemku existovala. Rodiče žalobkyně předmětný pozemek oplotili zároveň se svými dosavadními pozemky tak, že oplocena byla celá plocha pozemků včetně pozemku předmětného. [anonymizováno] předmětný pozemek užívali spolu se svými pozemky a jeho oplocení nelze chápat jinak, než že jej drželi, a užívali jej, tj. brali z něj užitky. Svědkyně [anonymizováno] logicky vysvětlila, proč záležitost s pozemkem nevyřešili před uzavřením smlouvy s [anonymizováno], když nechtěli proces kupní smlouvy komplikovat. Faktický stav byl skutečně ten, že [anonymizováno] předmětný pozemek drželi a užívali jej.
15.O této situaci věděli žalovaní od samého počátku nabytí pozemku od [anonymizováno] mladšího a nějakým způsobem proti tomu právně relevantně nezasáhli. Neobstojí námitka žalovaných, že [anonymizováno] užívali předmětný pozemek jako výprosu. Dle § 2189 OZ přenechá-li půjčitel někomu bezplatně věc k užívání, aniž se ujedná doba, po kterou se má věc užívat, ani účel, ke kterému se má věc užívat, vzniká výprosa. Výprosa je dvoustranný právní vztah mezi půjčitelem a osobou, které byla věc bezplatně přenechána k užívání bez ujednání doby. V řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti, ze kterých by bylo možno dovodit, že [anonymizováno] začali předmětný pozemek užívat na základě uzavřené smlouvy o výprose. V souladu s tím je také skutečnost, že ve výzvě k vyklizení nemovitosti z [anonymizováno] vyzvali žalovaní žalobkyni, aby předmětný pozemek vyklidila s tvrzením, že jej užívá neoprávněně, když nedisponuje žádným právním titulem k němu. V této výzvě výprosu nezmiňují a nedomáhají se vrácení užívané věci ve smyslu § 2190 OZ (kdo věc výprosníkovi přenechal, může požadovat její vrácení podle libosti), neuvádějí nic o tom, že výprosu ukončují, nýbrž že žalobkyni nesvědčí žádný právní titul k užívání. 16.Z výpovědi svědkyně [anonymizováno] však bylo prokázáno, že mezi [anonymizováno] jako předchozím vlastníkem předmětného pozemku a rodiči žalobkyně manžely [anonymizováno] proběhlo v roce 1990 jednání, kdy úmyslem p. [anonymizováno] bylo předmětný pozemek [anonymizováno] prodat a ti za něj zaplatili tehdy adekvátní částku 2.000 Kč. Na základě tohoto ujednání, byť se nejednalo o písemnou kupní smlouvu, která by byla náležitě zaknihována, se [anonymizováno] ujali držby předmětného pozemku a spolu se svými pozemky jej oplotili a následně užívali.
17.Mimořádné vydržení je institut upravený občanským zákoníkem od 01.01.2014, kde se však započítává i doba, po kterou nemovitou věc drží právní předchůdce vydržitele, v tomto případě doba, kdy předmětný pozemek drželi [anonymizováno].
18.Manželé [anonymizováno] se držby předmětného pozemku uchopili nikoliv na základě obligačního práva, ať už výprosy či nájemní smlouvy, nýbrž s úmyslem držet předmětný pozemek jako vlastníci. Tím započal běh vydržecí doby pro mimořádné vydržení a nic na tom nemění skutečnost, že [anonymizováno] neměli platný právní titul, tj. kupní smlouvu.
19.Lze odkázat na již ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, že podmínkou mimořádného vydržení není poctivá držba (§ 992 odst. 1 OZ) ani (pro dobu držby před 01.01.2014) držba oprávněná (§ 130 odst. 1 obč. zák.), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele. O nepoctivý úmysl jde, jestliže jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá (NS sp. zn. nsoud/22_Cdo_3387_2021). 20.Pokud držitel, který nenabyl věc v nepoctivém úmyslu, odmítá vlastníkovi držbu předat, respektive vzdát se jí, může vlastník v průběhu vydržecí doby v zásadě zabránit mimořádnému vydržení jen žalobou napadající „držbu nebo její poctivost“, tedy zpravidla žalobou na ochranu vlastnického práva (§ 1140 OZ), nebo má-li na určení naléhavý právní zájem, žalobou na určení svého práva či určení, že držiteli držené právo nenáleží (§ 80 OSŘ). Bude-li žalobě vyhověno, považuje se držitel od okamžiku kdy mu byla doručena žaloba, za držitele jednajícího v nepoctivém úmyslu (NS sp. zn. nsoud/22_Cdo_2307_2022). 21.Právní předchůdci žalobkyně drželi předmětný pozemek od roku [anonymizováno]. Bylo na žalovaných, aby prokázali nepoctivost právních předchůdců při uchopení držby, tedy k datu 01.05.1990, respektive v roce 1990. Poctivost vyjadřuje určitý standard chování v právních vztazích vyžadující čestnost, otevřenost a povinnost brát ohledy na zájmy druhé strany. Mimořádné vydržení se neopírá o dobrou víru, ale o poctivost držitele, respektive o nedostatek nepoctivého úmyslu. Tato podmínka musí být naplněna k okamžiku uchopení držby, nikoliv po celou dobu držby.
22.Žalovaní poukazovali na skutečnost, že právní předchůdci žalobkyně a ani žalobkyně sama nikdy „nevyrukovali“ s označenou kupní smlouvou datovanou [anonymizováno]. Z toho dovozovali nepoctivý úmysl [anonymizováno], respektive žalobkyně. Tato úvaha je dle odvolacího soudu nesprávná. [anonymizováno] ani žalobkyně neměli důvod smlouvu ukazovat či se na ni odvolávat za situace, kdy smlouva nebyla vložena do katastru nemovitostí a nemohlo tak dojít k nabytí vlastnického práva na základě uvedené smlouvy. Navíc nyní jsou to žalovaní, kteří popírají pravost podpisů přinejmenším prodávajícího p. [anonymizováno] na označené smlouvě.
23.Z tohoto důvodu také postupoval okresní soud správně, jestliže neprovedl výslech svědkyně [anonymizováno], která měla být vyslechnuta právě k existenci označené kupní smlouvy v roce 2023.
24.Rovněž neobstojí odvolací námitka žalovaných, že sami [anonymizováno] ani nepřevedli předmětný pozemek darováním na žalobkyni. Vzhledem k tomu, že k uzavření darovací smlouvy došlo v roce 2015, nemohli [anonymizováno] označený pozemek převést, neboť tehdy ještě neuplynula dvacetiletá vydržecí doba pro mimořádné vydržení s odkazem na ust. § 3066 OZ Lhůta pro mimořádné vydržení u nemovitosti nemohla uběhnout dříve než 01.01.2019. [anonymizováno] tak nebyli ke dni uzavření darovací smlouvou s žalobkyní vlastníky předmětného pozemku a nebyl důvod, aby jej označovali v darovací smlouvě jako předmět darování. 25.Nesprávná je také odvolací námitka, že nebylo možno po žalovaných žádat, aby podali jakousi preventivní žalobu proti [anonymizováno] či žalobkyni, aby zabránili doběhnutí mimořádné vydržecí doby. Judikatura jednoznačně přijala závěr, že zabránit mimořádnému vydržení ze strany dosavadního vlastníka pozemků mohla pouze žaloba na ochranu vlastnického práva či žaloba určovací; v případě, že by žalovaní takovou žalobu do 01.01.2019 podali a byli s ní úspěšní, považovala by se žalobkyně od doručení takové žaloby za držitele jednajícího v nepoctivém úmyslu. Žaloba však podána nebyla a samotná výzva k vyklizení pozemku či k jakémukoliv řešení dané situace nemohla založit jednání v nepoctivém úmyslu na straně žalobkyně či jejich právních předchůdců.
26.Odvolatelé namítali, že sama žalobkyně chtěla situaci narovnat tak, že by od nich pozemek odkoupila. Z toho dovozuje, že nemohlo dojít k mimořádnému vydržení. Dle odvolacího soudu snaha žalobkyně o mimosoudní vyřešení věci je zcela pochopitelná. Pro ni se jevilo lepší také s ohledem na sousedské vztahy koupit předmětný pozemek za přiměřenou cenu, ačkoliv již vlastnické právo vydržela, než podávat žalobu na určení vlastnického práva.
27.Lze tak uzavřít, že od roku 1990 právní předchůdci žalobkyně manželé [anonymizováno] a posléze sama žalobkyně drželi předmětný pozemek a užívali jej, k 01.01.2019 uběhla mimořádná vydržecí doba ve smyslu § 1095 OZ a žalobkyně nabyla vlastnické právo k předmětnému pozemku. 28.S ohledem na tyto závěry bylo napadené rozhodnutí včetně nákladového výroku jako věcně správné potvrzeno (§ 219 OSŘ). 29.V odvolacím řízení procesně úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v odvolacím řízení zastoupena advokátkou. Odměna advokátky činí dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby 5.620 Kč. Odvolací soud přiznal zastupující advokátce odměnu za dva úkony právní služby – vyjádření k odvolání a účast u jednání dne 16.04.2026, tj. 2 x 5.620 Kč = 11.240 Kč. Dále přiznal soud paušální náhradu výdajů za dva úkony právní služby po 450 Kč = 900 Kč. Celková částka 12.140 Kč se zvyšuje o 21 % daně z přidané hodnoty na částku 14.689 Kč.
30.Odvolací soud nepřiznal advokátce odměnu za úkon právní služby – porada s žalobkyní. Advokátka sice předložila záznam z jednání, dle kterého dne 30.01.2026 proběhla právní porada s klientkou, a to v dané věci od 15:00 hod. do 16:15 hodin. Dle § 11 citované vyhlášky mimosmluvní odměna náleží za úkon další porada s klientem přesahující jednu hodinu. Odvolací soud je toho názoru, že v dané věci porada s klientkou v trvání jedné hodiny musela být dostatečná, a to vzhledem k odvolacím námitkám vzneseným v podaném odvolání. Poradu další nelze advokátce honorovat na úkor žalovaných.
--- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku v odstavci I. výroku je dovolání přípustné podle § 237 OSŘ Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat dle § 239 OSŘ jen dovolací soud. Účastník může podat dovolání do 2 měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to k Nejvyššímu soudu ČR v Brně. Proti výroku o náhradě nákladů řízení není dovolání přípustné.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.