Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
6 Tdo 902/2025
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí: 12. 3. 2026
Spisová značka : 6 Tdo 902/2025
ECLI: ECLI:CZ:NS:2026:6.TDO.902.2025.1
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Důvody dovolání
Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí: D
Zveřejněno na webu: 5. 5. 2026
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz .
6 Tdo 902/2025-494
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 3. 2026 o dovolání, které podala obviněná M. H. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 5. 2025, sp. zn. 1 To 29/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 T 1/2025, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá. Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 11. 3. 2025, sp. zn. 40 T 1/2025 , uznal obviněnou M . H. (dále jen „obviněná“) vinnou zločinem vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku ve st adiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, za který jí uložil trest odnětí svobody v trvání deseti let se zařazením do věznice s ostrahou. Dále jí uložil ochranné opatření, konkrétně ochranné protialkoholní léčení v ústavní formě. Bylo také rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. o její povinnosti nahradit poškozeným České průmyslové zdravotní pojišťovně škodu ve výši 211 816 Kč a L . P. nemajetkovou újmu ve výši 138 907,90 Kč a škodu ve výši 30 850 Kč. Se zbytkem svého nároku byl druhý jmenovaný poškozený odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. K odvolání obviněné Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 29. 5. 2025, sp. zn. 1 To 29/2025, podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr . ř. napadený rozsudek zrušil a nově rozhodl shodně jako soud prvního stupně, pouze upravil skutkovou větu výroku o vině. 3. Trestné činnosti se obviněná dopustila podle odvolacího soudu v podstatě tím, že dne 21. 7. 2024 v době kolem 18:00 hod. v bytě na adrese XY, XY XY, po vzájemné slovní rozepři se svým partnerem, poškozeným L . P. , při níž oba byli v silně podnapilém stavu (u obviněné bylo v 18:43 hod. zjištěno dechovou zkouškou cca 3,91 g/kg alkoholu v dechu a u poškozeného ve 12:42 hod. cca 3,26 g/kg alkoholu v dechu), vzala nůž o délce čepele 13 cm, kterým nejméně pětkrát zaútočila na poškozeného. Nejprve jej dvakrát bodla do zad, čímž mu způsobila ránu vpravo vedle páteře délky 15 mm a ránu vlevo u páteře délky 15 mm. Poté, co se k ní poškozený otočil, mu způsobila dvě drobné bodné rány na přední stěně hrudní vlevo cca 5 cm pod prsní bradavkou a povrchovou bodně-řeznou ránu levého ramene. Rána na zádech vpravo vedle páteře, jelikož byla vedena velkou intenzitou, pronikla do dutiny hrudní přes celou stěnu hrudní včetně pohrudnice a v průběhu bodného kanálu došlo k poranění mezižeberní tepny a ke vzniku výrazného masivního krvácení do pravé pohrudniční dutiny, ke vzniku kolapsu pravé plíce, pneumotoraxu a k rozvoji bezprostředně život ohrožujícího šokového stavu, tedy ke vzniku vážného a život ohrožujícího poranění, které by bez poskytnutí urgentní a vysoce specializované lékařské pomoci, přivolané bezprostředně po útoku obviněnou na žádost poškozeného, zcela jistě vedlo ke smrti poškozeného, čehož si obviněná s ohledem na použitou zbraň, místo a intenzitu útoku byla vědoma.
II . Dovolání a vyjádření k němu
4. Rozhodnutí odvolacího soudu napadla obviněná dovoláním, v němž odkázala na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Namítla, že její jednání bylo nesprávně právně kvalifikováno jako pokus vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku, zatímco mělo být posouzeno jako trestný čin zabití podle § 141 odst. 1 tr. zákoníku. Tato námitka vychází z obhajobou citovaných závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, který popisuje její motivaci jako situační zkratovitou reakci pod vlivem strachu o sebe a dítě za deblokujícího účinku alkoholu, nasedající na dlouhodobou frustraci z agresivního chování poškozeného. Její motivace k činu má oporu ve zjištěných osobnostních rysech – její tendenci k upozaďování vlastních potřeb, hromadění napětí a úniku do pití alkoholu, což mohlo společně s pocitem ohrožení v souhrnu vést k prudké impulsivní reakci bez zvažování následků. 5. Obviněná uvádí, že závěry znaleckého posudku nebyly žádnou ze stran zpochybněny, znalec nebyl předvolán ani konfrontován a zcela jasně odpovídají skutkové podstatě trestného činu zabití podle § 141 odst. 1 tr. zákoníku. Přesto odvolací soud tyto závěry zlehčil a přikládal jim menší váhu na základě vlastních domněnek o nižší intenzitě rozrušení obviněné. Došlo tak k porušení jejího práva na spravedlivý proces, jelikož se o tomto hodnocení dozvěděla až z rozhodnutí odvolacího soudu a neměla možnost se proti němu jakkoliv bránit. Má za to, že pokud soud měl pochybnosti o míře jejího rozrušení, měl je odstranit buď výslechem znalce, doplněním posudku, nebo vrácením věci soudu prvního stupně. Namísto toho však soud pouze konstatoval pochybení soudu prvního stupně, aniž by sám důkazní situaci napravil. Obviněná dále tvrdí, že odvolací soud „zaměnil skutkové hodnocení za hodnocení důkazu“, což je podle ní nepřípustné, jelikož psychický stav je objektivní skutečnost vyžadující odborné posouzení, tedy ji nelze vyvracet hodnocením výpovědi poškozeného. Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu případně i rozsudek soudu prvního stupně a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí. 6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že se prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nelze domáhat přezkumu skutkových zjištění, ale pouze právního posouzení skutku. Soudy obou stupňů však zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností a důkazy hodnotily v souladu s § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. Podle státního zástupce nelze shledat rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Obviněná v dovolání opakuje námitky, které již uplatnila v předchozích fázích řízení, a soudy se s nimi řádně vypořádaly. 7. Státní zástupce vyložil ustanovení § 140 a § 141 tr. zákoníku a uvedl, že skutková zjištění neodpovídají podmínkám privilegované skutkové podstaty zabití. Odvolací soud podle něj podrobně rozebral průběh konfliktu, jednání obviněné po činu i charakter soužití s poškozeným. Zároveň vysvětlil, proč se přiklonil k verzi událostí prezentované poškozeným. 8. Podle státního zástupce nelze přisvědčit tvrzení obviněné, že hodnocení jejího psychického stavu má být výhradně doménou znalce. Soud má právo hodnotit všechny zajištěné důkazy včetně znaleckých posudků, sumarizovat skutková zjištění a učinit právní závěry. Státní zástupce má za to, že soudy nepochybily při stanovení právní kvalifikace skutku. Situace, v níž se v inkriminovaný okamžik obviněná nacházela, svojí intenzitou nemohla naplnit žádnou z podmínek taxativně vymezených v § 141 odst. 1 tr. zákoníku. 9. Dále státní zástupce uvedl, že právní kvalifikace skutku jako pokusu vraždy byla použita již od zahájení trestního stíhání a nebyla v průběhu řízení měněna. Změna subjektivní stránky z přímého na nepřímý úmysl (rozhodnutím odvolacího soudu) neměla vliv na právní kvalifikaci. Rozhodnutí odvolacího soudu tedy nelze považovat za překvapivé. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. III. Formální podmínky věcného projednání dovolání
10. Obviněná je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.), v zákonné lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. 11. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit, zda konkrétní dovolací argumentace skutečně odpovídá obsahovému vymezení uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Toto zjištění má totiž zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro přezkum napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.). 12. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. IV. Důvodnost dovolání
13. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Východiskem pro posuzování, zda je tento dovolací důvod naplněn, jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví). 14. Byť obviněná napadenému rozhodnutí vytkla nesprávnou právní kvalifikaci skutku, tuto výhradu konkretizovala způsobem, který uplatněnému dovolacímu důvodu zjevně neodpovídá, proto není možno připustit věcný přezkum napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Právní posouzení skutku totiž obviněná nenapadla z hlediska soudy zjištěného a ve výroku rozsudku odvolacího soudu popsaného skutkového stavu, ale porovnává je s obsahem jediného důkazu, resp. jeho dílčího závěru, a to znaleckého posudku Mgr. Michala Perničky, Ph.D., znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se specializací klinická psychologie. De facto celý obsah poměrně stručného dovolání tedy polemizuje s hodnocením tohoto důkazu ze strany odvolacího soudu.
15. Takto formulovaná argumentace by ovšem nespadala ani pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který slouží k nápravě vad v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Obviněná totiž odvolacímu soudu nevytýká deformaci obsahu jmenovaného důkazu, tedy že by z něj bylo vyvozeno skutkové zjištění jeho obsahu neodpovídající, ale cituje z něj část vyjádření znalce, ignoruje argumentaci, kterou se s touto pasáží znaleckého posudku vypořádal odvolací soud, a domáhá se, aby této části důkazu byla v kontextu dalších důkazů dána absolutní přednost a bez jakéhokoli hodnocení byl přijat závěr znalce, podle kterého se motivace obviněné k činu jeví jako „situační zkratkovitá reakce pod vlivem strachu o sebe a o dítě za deblokujícího účinku alkoholu, nasedající na dlouhodobou frustraci z agresivního chování poškozeného… Její motivace k činu má oporu ve zjištěných osobnostních rysech – její tendenci k upozaďování vlastních potřeb, hromadění napětí a úniku do pití alkoholu, což mohlo společně s pocitem ohrožení v souhrnu vést k prudké impulsivní reakci bez zvažování následků.“ Tento závěr znalce označuje obviněná za odborný, tedy jej podle jejího názoru nelze vyvracet pomocí výpovědi poškozeného. Obviněná nicméně přehlíží, že vyjádření znalce zjevně vycházelo nejen ze zkoumání jejích osobnostních rysů, ale také z popisu skutkového děje, v daném případě ovšem z její verze, kterou znalci prezentovala, která však byla vyvrácena především samotným následkem, tedy poškozenému způsobenými zraněními, umístěním krevních stop v bytě atd. Oproti tomu poškozený popsal průběh napadení způsobem, který zcela odpovídá následku i zajištěným stopám. Minimálně z části tedy nemůže platit závěr znalce, že obviněná jednala pod vlivem strachu o sebe a o dítě, za situace, kdy od ní podle skutkových zjiš tění soudu prvního stupně poškozený odcházel otočen zády k ní, přičemž rok a půl starého syna držel v náručí (což vysvětluje absenci obranných zranění u poškozeného). Takto zjištěné skutkové okolnosti nasvědčují tedy spíše tomu, že obviněná využila momentální zranitelnosti poškozeného, vytáhla si nůž ze zásuvky a zaútočila na něj zezadu, přičemž logicky stěží mohla v danou chvíli jednat pod vlivem strachu o syna, pakliže současně riskovala jeho zranění při pádu poškozeného na zem apod. Nelze nezmínit, že obviněnou favorizovaná část znaleckého závěru se snaží objasnit její „motivaci“, kterýžto termín je v citované části posudku užit znalcem dvakrát. Nakonec takto byla i formulována otázka pro znalce (viz č. l. 164 verte a č. l. 188). V dovětku je pak připuštěna hypotetická možnost impulsivní reakce bez zvažování následků, což je však závěr, který právě z hlediska motivace nijak nevybočuje z rámce běžných jiných situačních konfliktů. Každopádně i tento závěr byl podroben hodnocení soudy obou stupňů. 16. Odvolací soud doplnil argumentaci soudu prvního stupně ve vztahu k dané pasáži znaleckého posudku, nicméně hodnocení důkazů provedl již soud prvního stupně, který se ohledně průběhu skutku přiklonil z výše uvedených důvodů k verzi poškozeného. Správně při tom hodnotil provedené důkazy nejen jednotlivě, ale i ve vzájemné souvislosti. Znalecký posudek je přitom předmětem hodnocení podle § 2 odst. 6 tr. ř. stejně jako důkazy jiné. Znalecký posudek je sice významným druhem důkazních prostředků a v rámci dokazo vání v trestním řízení mu přísluší významné místo, ovšem je nutné jej hodnotit stejně pečlivě, jako každý jiný důkaz. Ani on nepožívá žádné větší důkazní síly a musí být podrobován všestranné prověrce nejen právní korektnosti, ale též věcné správnosti (nález Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2007, sp. zn. III. ÚS 299/06). Jinými slovy mohou být závěry znaleckého posudku vyvráceny i jakýmkoliv jiným důkazem než pouze jiným znaleckým posudkem. Vždy je rozhodující věcná správnost důkazů, nikoliv jejich formální podoba. Důkazní význam každého důkazního prostředku je závislý na okolnostech konkrétní trestní věci, na druhu, povaze a důkazní hodnotě ostatních ve věci získaných důkazních prostředků a na tom, jak sám o sobě a ve spojení s ostatními důkazy potvrzuje nebo vyvrací dokazovanou skutečnost (srov. Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str 1334). Nelze tedy přisvědčit obviněné, že pokud se jedná o posouzení jejího psychického stavu, v daném případě přesněji její motivace k činu, nelze závěr znalce vyvrátit jiným důkazem. Psychologie ze své povahy není vědním oborem, který by zakládal své poznatky na měření a jiném exaktním zkoumání, a znalec psycholog je v trestním řízení z velké části odkázán na zjištění vyplývající z opatřených důkazů a rozhovor s vyšetřovanou osobou. A právě v nyní posuzovaném případě je zřejmé, že znalec vycházel z okolností, které se následně v rámci procesu hodnocení důkazů soudem nepotvrdily. Hodnocení důkazů soudy jako celek je logické a zcela odpovídá požadavkům § 2 odst. 6 tr. ř. (kromě toho, že obviněná svými dovolacími námitkami nevytvořila pro přezkum napadeného rozhodnutí prostor). 17. Nutno dodat, že výslech znalce Mgr. Michala Perničky, Ph.D., nenavrhovala ani obviněná a důkaz znaleckým posudkem byl proveden přečtením za souhlasného stanoviska stran, tedy i obhajoby, postupem podle § 211 odst. 5 tr. ř. Nelze přitom rozhodně souhlasit s názorem, že by postupem odvolacího soudu bylo porušeno právo obviněné na spravedlivý proces. Odvolací soud nijak nezměnil hodnocení uvedené části znaleckého posudku oproti soudu prvního stupně. Obviněná byla od počátku obviněna z trestného činu vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku, takto byl skutek kvalifikován i soudem prvního stupně, nejpozději po nepravomocném odsouzení v prvním stupni jí tak muselo být jednoznačně zřejmé, že soud prvního stupně nehodnotil znalecký posudek v kontextu ostatních důkazů tím způsobem a neučinil takový skutkový závěr ve vztahu k její motivaci, který by jej vedl k právní kvalifikaci skutku podle § 141 odst. 1 tr. zákoníku jako trestného činu zabití. Odvolací soud v této části pouze doplnil odůvodnění závěrů, které učinil již soud prvního stupně. K žádnému překvapivému obratu v nazírání na obsah znaleckého posudku v řízení nedošlo. Nadto je možno v obecné rovině připomenout, že hodnocení důkazů soudy nižších stupňů probíhá povětšinou až v jejich závěrečné poradě po přerušení jednání (v hlavním líčení či veřejném zasedání). Obhajoba tedy nemá možnost proces „hodnocení důkazu“ jako takový bezprostředně „ovlivnit, případně na ně procesně reagovat“. O „překvapivosti“ rozhodnutí odvolacího soudu rovněž uvažovat nelze, neboť toto rozhodnutí bylo v podstatném rozsahu pouhým zopakováním verdiktu soudu krajského při drobné korekci skutkové věty činěné v návaznosti na konstatování úmyslu eventuálního, nikoli přímého (viz bod 22. rozsudku vrchního soudu), tedy byl ve svém důsledku pro obviněnou příznivějším. 18. Jak však již bylo řečeno, argumentace obviněné obsažená v jejím dovolání zůstala na úrovni nesouhlasu s hodnocením části jednoho konkrétního důkazu ze strany soudů, dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v něm ani neuplatnila (ani formálně, ani obsahovým vymezením mimořádného opravného prostředku), tím spíše neoznačila, že by šlo o případ zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu s obsahem tohoto důkazu nebo že by se jednalo o důkaz opomenutý. Ohledně požadované právní kvalifikace svého jednání jako trestného činu zabití podle § 141 odst. 1 tr. zákoníku neuvedla ani to, která eventuální alternativa této skutkové podstaty měla být podle ní naplněna. Její námitky tedy nejsou podřaditelné ani pod formálně uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť jimi relevantně nerozporovala skutkový děj stabilizovaný po rozhodnutí soudů nižších stupňů z hlediska aplikované hmotněprávní kvalifikace ani z hlediska eventuálního hmotněprávního posouzení jiných skutečností. 19. Vzhledem k formulaci námitek je pak třeba připomenout, že dovolací argumentaci není možné za obviněné v žádném ohledu domýšlet. Dovolání je značně formalizovaným mimořádným opravným prostředkem, který lze podat pouze prostřednictvím obhájce, ze zákonem vymezených důvodů, Nejvyšší soud se proto může zabývat pouze těmi námitkami, které jsou v něm v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. uvedeny (viz č. 46/2013-I Sb. rozh. tr.). Je možné také zmínit, že i podle Ústavního soudu „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (který však obviněná v tomto případě ani neuplatnila), není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 tr. ř., který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání.“ (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22). 20. Lze tedy uzavřít a konstatovat, že obviněná svými námitkami nenaplnila uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ani dovolací důvod jiný. V. Způsob rozhodnutí
21. Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. Poučení : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 12. 3. 2026
Mgr. Pavel Göth
předseda senátu