Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí: 17.06.2026
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Nesprávný úřední postup (nepřiměřená délka řízení)
Promlčení
Dotčené předpisy: § 237 OSŘ § 32 odst. 3 předpisu č. 82/1998 Sb.
Kategorie rozhodnutí: E
Zveřejněno na webu: 22.06.2026
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.11.2001, sp. zn. nsoud/21_Cdo_123_2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz . USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Jana Kolby a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce M. Š. , zastoupeného JUDr. Ing. Tomášem Jiroutem, advokátem se sídlem v Praze 6, Západní 255/31, proti žalované České republice − Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 4 530 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. okresni/18_C_117_2024, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23.10.2025, č. j. krajsky/36_Co_284_2025-67, takto: I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 11.06.2025, č. j. okresni/18_C_117_2024-49, zastavil řízení o zaplacení 2 000 000 Kč (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení 2 530 000 Kč (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi jeho účastníky (výrok III). Městský soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Rozsudek odvolacího soudu (v dovolání nesprávně označený jako usnesení) napadl žalobce včasným dovoláním, kterým se domáhal, aby Nejvyšší soud napadené „usnesení“ odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud toto dovolání podle § 243c odst. 1 OSŘ, občanský soudní řád, ve znění účinném od 01.01.2022 (viz čl. II a XII zák. č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jako nepřípustné odmítl. Dovolání nemůže být shledáno přípustným podle § 237 OSŘ, neboť na řešení otázek – zda by měla veřejná moc poučit občana o tom, že uzavření dílčí dědické dohody má hmotněprávní účinky a „zda promlčecí lhůta pro náhradu škody začíná běžet ve chvíli, kdy nabude právní moci usnesení, které skutečnost, že pozbyl ústavou zaručeného dědického práva občanovi sdělí, nebo o 23 let dříve“ – které dovolatel považuje za dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešené, dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu nespočívá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.05.1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod č. 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.07.2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.09.2013, sp. zn. nsoud/29_Cdo_2376_2013). Dovolací soud připomíná, že odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako správný z následujících důvodů:
a) řízení o nároku na náhradu škody (ve výši 2 000 000 Kč) bylo nezbytné zastavit, neboť žalobce nedoložil uplatnění tohoto nároku u žalované ve smyslu § 6 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, ve znění pozdějších předpisů – dále též jen „OdpŠk“), b) nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení o dědictví vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. D 592/98 (které pravomocně skončilo ke dni 23.11.1999), jakož i (nepřiměřenou délkou) dalších dvou řízení o dodatečných projednáních dědictví vedených pod sp. zn. D 311/2000 (která pravomocně skončila dne 05.05.2001, resp. dne 10.02.2020), byl podle § 32 odst. 3 OdpŠk promlčen, neboť u žalované byl uplatněn až dne 07.05.2024,
c) nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení o dědictví vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 37 D 311/2000 (podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se jednalo o další dodatečné projednání dědictví – pozn. Nejvyššího soudu) není důvodný, neboť řízení netrvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, a tudíž se nejednalo o nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk,
d) námitka žalobce, že nemovitý majetek měl být zahrnut do projednání dědictví již v původním řízení, není důvodná, neboť veškeré nároky pojící se k tomuto řízení jsou promlčeny.
Zpochybňuje-li žalobce závěr odvolacího soudu spočívající v tom, že promlčecí lhůta v případě nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení (§ 32 odst. 3 věta druhá OdpŠk) počíná běžet právní mocí posledního rozhodnutí, které bylo v řízení vydáno, pak tento závěr je souladný s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (viz bod III.2 stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13.04.2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 58/2011).
K tomu dovolací soud doplňuje, že z položených otázek, jakož i z dalšího obsahu dovolání se podává nespokojenost žalobce s tím, že měl přijít o své dědické právo (v důsledku uzavření dědické dohody, kterou zřejmě považuje za absolutně neplatnou), čímž mu měla vzniknout újma na majetku. Žalované pak vytýká, že se to (od ní) dozvěděl až po 23 letech a že mu to měla sdělit dříve. Ohledně nároku na náhradu škody (majetkové újmy) bylo ovšem řízení zastaveno z toho důvodu, že jej žalobce neuplatnil u žalované ve smyslu § 6 OdpŠk (viz výše), proti čemuž žalobce v dovolání nijak nebrojí. Otázka promlčení tohoto nároku tudíž nebyla (ani) v dovoláním napadeném rozsudku odvolacího soudu řešena, a nemůže se jí proto zabývat ani dovolací soud.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17.06.2026
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu