lex.One
Okresní soudRozsudekČíslo jednací: 10 C 96/2026-113Soud: Okresní soudAutor: Mgr. Bc. Petr ZávadskýDatum vydání: 2026-06-16Datum zveřejnění: 2026-07-28Identifikátor ECLI: ECLI:CZ:OSCK:2026:10.C.96.2026.1Graf vazeb →

10 C 96/2026-113

náklady řízeníbezdůvodné obohaceníneplatnost smlouvysmlouva o úvěrunáhrada nákladů

Předmět řízení

o zaplacení 76 126,32 Kč s příslušenstvím

Plný text rozhodnutí

a)částky 76 126,32 Kč,
b)úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 67 590 Kč od 23.12.2025 do zaplacení.
c)úroku ve výši 2 549,04 Kč
d)úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 60 183,84 Kč od 16.01.2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23.12.2025 dosáhne částky 239 414,40 Kč.
1.Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení
2.Žalobkyně tvrdí, že s žalovanou dne 30.01.2024 uzavřela smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na jejímž základě žalované vyplatila 86 000 Kč. Dle žalobkyně byla úroková míra sjednána na 66,12 % ročně a úvěr se žalovaná zavázala splatit v 36 měsíčních splátkách po 5 542 Kč. Žalovaná podle žalobkyně smlouvu podepsala s využitím prostředků komunikace na dálku skrze jedinečný kód, který jí byl za tímto účelem poskytnut. Schopnost žalované splácet úvěr žalobkyně prověřila na základě dokladů a informací, které pro tento účel žalovaná poskytla, a dále ji lustrovala v registru NRKI a registru SOLUS. Žalobkyně tvrdí, že žalovaná na svůj závazek uhradila v letech 2024 až 2025 celkem 105 284 Kč. I přesto se podle žalobkyně se však žalovaná dostala do prodlení s úhradou řady dojednaných splátek, v důsledku čehož došlo podle čl. 6.3 smlouvy o úvěru k automatickému zesplatnění celého úvěru ke dni 21.12.2025. Podle čl. 6.4 smlouvy se tak ke dni zesplatnění úvěru součástí tzv. nové jistiny stala dosud nesplacená jistina a veškeré dosud neuhrazené úroky přirostlé do dne zesplatnění. Žalobkyně tvrdí, že jí vzniklo právo na smluvní pokutu podle čl. 6.1 smlouvy ve výši 499 Kč v souvislosti s neuhrazenou splátkou č. 21. V důsledku prodlení žalované má žalobkyně podle svých slov právo podle čl. 6.2 smlouvy i na náhradu nákladů v celkové výši 400 Kč (tj. ve výši 200 Kč vzniklých v souvislosti s prodlením žalované s hrazením splátek 3. a 21.). Dále žalobkyně uvedla, že podle čl. 6.5 smlouvy požaduje smluvní pokutu ve výši 8 536,32 Kč, jakožto smluvní pokutu 0,1 % denně od 23.12.2025 do 29.04.2026 z částky 66 691,24 Kč.
3.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a ani se nezúčastnila jednání konaného dne 16.06.2026, ačkoli jí byla žaloby i předvolání zaslány na její adresu trvalého pobytu.
4.Na základě listinných důkazů Okresní soud v Českém Krumlově (dále jen „soud“) učinil následující skutkové závěry. Jednotlivé důkazní prostředky, na jejichž základě učinil svá zjištění, jsou uvedeny v závorce za každým z dílčích skutkových zjištění.
5.Žalobkyně a žalovaná spolu jednaly o uzavření smlouvy o úvěru a za tímto účelem žalobkyně žalované zřídila přístup do své klientské zóny (e-mail na č. l. 100 s potvrzovacím kódem pro vstup do klientské zóny, doklad o zadání potvrzovacího kódu na č. l. 101) a poskytla jí předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který obsahoval např. údaj o výši úvěru, o výši splátky, o počtu splátek, o úrokové míře, o roční procentní sazbě nákladů a o poplatcích (předsmluvní formulář na č. l. 39, e-mail na č. l. 99).
6.Před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalované vyžádala výpisy z jejího účtu. Z poskytnutých výpisů z účtu žalované za období od 30.08.2023 do 31.12.2023 (výpis z účtu na č. l. 12) vyplynulo, že
7.Žalobkyně žalovanou lustrovala v nebankovním registru klientských informací (výpis z NRKI na č. l. 36) i v registru Solus (výpis z registru Solus na č. l. 35) a nechala si od ní zaslat sken jejího občanského průkazu (sken občanského průkazu na č. l. 42 a č. l. 43).
8.Svou vůli učinit nabídku na uzavření posuzované smlouvy o úvěru smlouvy žalovaná vyjádřila za pomoci vložení jedinečného kódu odpovídajícího variabilnímu symbolu verifikační platby 1 Kč, kterou jí za tímto účelem na účet zaslala žalobkyně. Žalobkyně následně tuto nabídku na uzavření smlouvy akceptovala, což žalované oznámila v klientské zóně a též skrze SMS (seznam dokumentů vložených do klientské zóny na č. l. 28, návrh na uzavření smlouvy o úvěru / smlouva o úvěru na č. l. 29; oznámení o schvální úvěru na č. l. 38; výpis z účtu žalované na č. l. 56; SMS na č. l. 103). O zmíněném postupu uzavírání smlouvy byla žalovaná informovala v informačním přípise (informační přípis na č. l. 27). Svou vůli akceptovat návrh na uzavření smlouvy žalobkyně vyjádřila též tím, že dne 30.01.2024 podle smlouvy žalobkyni vyplatila jistinu úvěru ve výši 86 000 Kč (doklad o vyplacení úvěru na č. l. 37; výpis z účtu na č. l. 56).
9.V akceptovaném návrhu na uzavření smlouvy č. [anonymizováno] (č. l. 29) se zmiňuje mj. následující:
10.V lednu 2024 (doba uzavření posuzované smlouvy) poskytovaly banky domácnostem spotřebitelské úvěry s fixací úrokové míry nad 1 rok do 5 let s průměrným úrokem ve výši 9,59 % ročně, k tomu srov. též databázi ARAD na stránkách České národní banky (výstup z databáze ARAD na č. l. 69).
11.Žalovaná žalobkyni požádala o odklad splátky č. 19, čemuž žalobkyně vyhověla a vyhotovila pro žalovanou upravený splátkový kalendář, podle něhož nebylo třeba uhradit splátku č. 19 v původním termínu splatnosti 17.09.2025 (upravený splátkový kalendář na č. l. 9, potvrzení o provedení odkladu splátek na č. l. 10).
12.Žalobkyně dne 30.01.2024 žalované na její účet vyplatila částku 86 000 Kč podle posuzované smlouvy o úvěru (doklad o vyplacení úvěru na č. l. 37; výpis z účtu žalované na č. l. 56). Vyplacenou částku 86 000 Kč žalovaná obratem užila na úhradu dluhů z jiných spotřebitelských úvěrů či půjček. Díky tomu, že žalovaná obdržela 86 000 Kč z posuzované smlouvy o úvěru zaplatila dne 31.01.2024 platbu ve výši 37 694 Kč na úhradu svého dluhu u [anonymizováno]. (tj. poskytovatele spotřebitelských úvěrů), dne 01.02.2024 platby ve výši 16 263 Kč a 22 367 Kč na úhradu svých dluhů u [anonymizováno] (tj. poskytovatele spotřebitelských úvěrů) a dne 11.02.2024 platbu ve výši 8 000 Kč na úhradu svého dluhu u [anonymizováno] (tj. poskytovatele spotřebitelských úvěrů) (výpis z účtu žalované na č. l. 54 až 57).
13.Z výpisů z účtu žalované za období leden 2024 až březen 2024 (výpisy z účtu na č. l. 54) vyplynuly následující skutečnosti:
14.Žalovaná na svůj závazek z posuzované smlouvy o úvěru uhradila celkovou částku 105 284 Kč, a to v následujících platbách (karta klienta na č. l. 7):
1)5 542 Kč dne 15.03.2024
2)5 542 Kč dne 15.04.2024
3)5 542 Kč dne 13.06.2024
4)5 542 Kč dne 21.06.2024
5)5 542 Kč dne 15.07.2024
6)5 542 Kč dne 15.08.2024
7)5 542 Kč dne 16.09.2024
8)5 542 Kč dne 16.10.2024
9)5 542 Kč dne 18.11.2024
10)5 542 Kč dne 16.12.2024
11)5 542 Kč dne 17.01.2025
12)5 542 Kč dne 19.02.2025
13)5 540 Kč dne 17.03.2025
14)5 540 Kč dne 15.04.2025
15)5 540 Kč dne 15.05.2025
16)5 540 Kč dne 16.06.2025
17)5 540 Kč dne 15.07.2025
18)5 540 Kč dne 15.08.2025
19)5 540 Kč dne 15.09.2025.
15.Výzvou ze dne 18.12.2025 žalobkyně žalovanou upozornila na prodlení s hrazením 20. až 22. splátky úvěru a připomněla jí mj. skutečnost, že při 65 dnech prodlení s hrazením kterékoli splátky dojde ke zesplatnění celého úvěru (výzva k zaplacení a upozornění na č. l. 11). V dopise ze dne 21.12.2025 žalobkyně žalovanou informovala, že se dostala do prodlení o délce 65 dní s hrazením splátky, a proto se stávají splatné všechny její závazky ze smlouvy o úvěru, k jejichž vyrovnání ji žalobkyně současně vyzvala (oznámení ze dne 21.01.2025 na č. l. 8).
16.Žalobkyně žalované dne 10.04.2026 zaslala předžalobní výzvu z téhož dne se základním právním a skutkovým rozborem (předžalobní výzva na č. l. 16, poštovní podací arch na č. l. 34).
17.Po hmotněprávní stránce na posuzovanou věc dopadá úprava v § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), a v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
18.Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru. Žalovaná jednoznačným a nezaměnitelným způsobem, při kterém byla ověřena její identita, projevila svou vůli učinit žalobkyni nabídku na uzavření smlouvy (k tomuto procesu srov. bod 8. výše). Žalobkyně návrh smlouvy akceptovala tím, že žalované vyplatila dohodnutý úvěr ve výši 86 000 Kč. Navíc o tom, že návrh na uzavření smlouvy přijala, žalobkyně žalovanou informovala i oznámením v klientské zóně. Soud tedy konstatuje, že žalobkyně a žalovaná uzavřely posuzovanou smlouvu o úvěru.
(1)Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
(2)Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
20.Soud vyhodnotil, že žalobkyně nesprávně posoudila úvěruschopnost žalované, jak jí ukládá § 86 zák. č. 257/2016 Sb..
21.Poskytovatel spotřebitelského úvěru se při zkoumání úvěruschopnosti zájemce o úvěr nemůže spoléhat jen na informace od spotřebitele, ale musí je rovněž ověřovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26.02.2019 sp. zn. usoud/III.__S_4129_18 (N 32/92 SbNU 334), bod 19.; rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18.12.2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a dalším, bod 37.; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz; rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie z https://curia.europa.eu).
22.Podle náhledu soudu si žalobkyně opatřila dostatek věrohodných podkladů pro vyhodnocení úvěruschopnosti žalované, neboť od ní měla výpisy z jejího účtu u [anonymizováno] za období 5 měsíců předcházejících uzavření posuzované smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dále žalobkyně žalovanou lustrovala v registrech SOLUS a NRKI. Pochybení žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti nespočívá v nedostatečném okruhu podkladů pro posouzení úvěruschopnosti, ale spočívá ve vyhodnocení těchto podkladů.
23.Z výpisů z účtu žalované za období předcházející uzavření posuzované smlouvy vyplývá, že žalovaná se v daném období propadala stále níže a níže do dluhové spirály (srov. bod 6. výše). Po celé období 5 měsíců před uzavřením posuzované smlouvy o úvěru si žalovaná v každém kalendářním měsíci brala spotřebitelské úvěry či půjčky. Od října 2023 do prosince 2023 tyto spotřebitelské úvěry či půjčky převyšovaly její čistou mzdu. V daném období žalovaná též hradila splátky stávajících spotřebitelských úvěrů a půjček, přičemž splátky stávajících dluhů byla schopná hradit v tom rozsahu, v jakém je hradila, jen díky tomu, že si brala nové spotřebitelské úvěry či půjčky. Postupně se přitom dostávala do situace, kdy i hrazené splátky v rámci jednoho měsíce znatelně převyšovaly její měsíční čistou mzdu. Soud tak vyhodnotil, že na základě podkladů, které měla žalobkyně k dispozici v podobě výpisů z účtu žalované, bylo patrné, že žalovaná upadá do dluhové spirály, a že tudíž není úvěruschopná.
24.Rovněž jistinu z nyní posuzovaného spotřebitelského úvěru žalovaná použila na úhradu splátek stávajících dluhů ze spotřebitelských úvěrů či půjček (srov. bod 12. výše). Lze zmínit, že i v období následujícím po získání nyní posuzovaného úvěru žalovaná pokračovala v tom, že si brala nové spotřebitelské úvěry a půjčky na to, aby mohla hradit splátky stávajících úvěrů a půjček (srov. bod 13. výše). Z tohoto důvodu ani skutečnost, že žalovaná byla schopna zaplatit velkou řadu splátek posuzovaného spotřebitelského úvěru (k těmto splátkám srov. bod 14. výše) nemůže představovat jakoukoli indicii o tom, že by žalovaná byla úvěruschopná. Schopnost žalované hradit splátky byla totiž podmíněna tím, že si obstará další spotřebitelské úvěry či půjčky.
25.Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
26.Pro porušení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., tj. pro pochybení žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované, je posuzovaná smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb.. K této neplatnosti soud přihlédl z úřední povinnosti.
27.Jak uvedl Nejvyšší soud v bodu 16. rozsudku ze dne 20.04.2022 sp. zn. nsoud/33_Cdo_3675_2021 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná z https://www.nsoud.cz): „Konkrétním účelem § 87 zák. č. 257/2016 Sb. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru.“
28.Pro neplatnost smlouvy má žalobkyně nárok jen na vrácení jistiny, která byla poskytnuta ve výši 86 000 Kč. Žalovaná na svůj závazek zaplatila dohromady 105 284 Kč (viz bod 14. shora), svou povinnost vrátit jistinu tak žalovaná splnila.
29.Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. nemá žalobkyně pro neplatnost posuzované smlouvy o spotřebitelském úvěru právo na žádné smluvní úroky z jistiny, ani na žádnou smluvní pokutu upravenou v neplatné smlouvě.
30.Žalobkyně nemá právo ani na úhradu žádných nákladů vynaložených v souvislosti s vymáháním své pohledávky. Tyto náklady požaduje žalobkyně uhradit ve výši 400 Kč a podle žalobkyně má jít o náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalované s úhradou 3. a 21 splátky. Soud poznamenává, že splatnost u povinnosti vrátit jistinu podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. nastává, není-li zde dohody stran, až na základě rozhodnutí soudu (hodně viz závěr bodu 34. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 07.09.2023 sp. zn. krajsky/25_Co_140_2023), k čemuž lze poukázat zmíněný rozsudek sp. zn. nsoud/33_Cdo_3675_2021 Nejvyššího soudu (jeho body 16.a 17.), kde se lze dočíst: „Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zák. č. 257/2016 Sb. uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text ‚v době přiměřené jeho možnostem‘ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 OZ (logický výklad). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zák. č. 257/2016 Sb. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů ‚lichvářských‘ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 OZ mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb.. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ (Zvýraznění doplněno soudem.)
31.Protože žalovaná jistinu úvěru vrátila před splatností její povinnosti tuto jistinu vrátit. Ve věci totiž nebyla uzavřena dohoda o tom, kdy nastává splatnost závazku vrátit jistinu podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a jeho splatnost nebyla stanovena ani na základě rozhodnutí soudu. Žalobkyně tak požaduje úhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky, která nebyla v době vymáhání ani splatná. Úhrada takových nákladů jí proto nenáleží. Navíc jejich náhrada byla upravena v neplatné smlouvě, což je další důvod, proč žalobkyni jejich náhrada nenáleží.
32.Žalovaná se v posuzované věci nedostala do prodlení s úhradou peněžitého závazku (jistinu vrátila ještě před tím, než se její povinnost k vrácení podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. stala splatnou). Žalobkyni tudíž nenáleží žádný úrok z prodlení (§ 1970 a contrario občanského zákoníku).
33.Soud shrnuje, že žaloba je nedůvodná v celém svém rozsahu. Žalovaná splnila svou povinnost vrátit poskytnutou jistinu ve výši 86 000 Kč. K žádné jiné platbě požadované v žalobě povinna nebyla.
34.Zástupce žalobkyně při jednání poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.09.2023 sp. zn. nsoud/33_Cdo_1819_2023, kde je konstatováno (v jeho bodě 29) následující: „Pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet. Pokud tedy například spotřebitel úvěr splatí a vyjde-li následně najevo, že věřitel při procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, může se důsledek v podobě uvedené zákonné sankce (neplatnosti smlouvy) projevit pouze tehdy, bude-li postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.“
35.Právní názor, že pro závěr, že smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele, lze podle náhledu soudu aplikovat toliko v případech, kdy je spotřebitelský úvěr i přes pochybení při zkoumání úvěruschopnosti zcela splacen. Ostatně výše zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. nsoud/33_Cdo_1819_2023 byl vydán ve věci, kdy spotřebitel zcela splatil svůj spotřebitelský úvěr, potom postoupil svou pohledávku z neplatné smlouvy o úvěru a postupník se následně po poskytovateli domáhal bezdůvodného obohacení v podobě plateb zaplacených spotřebitelem nad rámec samotné jistiny. V posuzované věci však žalovaná ani zdaleka nesplatila všechny ve smlouvě uvedené splátky.
36.Z úřední činnosti je soudu navíc známo, že mnozí spotřebitelé, kteří upadají do dluhové spirály (berou si nové spotřebitelské úvěry, kterými hradí splátky dosavadních spotřebitelských úvěrů) jsou po dobu mnoha měsíců, někdy dokonce i po dobu přes jeden rok schopni za pomoci nových úvěrů hradit splátky úvěrů dosavadních. Samotná skutečnost, že žalovaná hradila v posuzované věci uhradila celou řadu splátek (po dobu 1,5 roku), tak nepřestavuje doklad o tom, že by její úvěruschopnost byla posouzena řádně. V posuzované věci žalovaná začala upadat do dluhové spirály již v době před uzavřením posuzované smlouvy, a nebyla tedy úvěruschopná (viz bod 23. shora). Šlo tedy o situaci, kdy bylo najisto postaveno, že žalobkyně mohla a měla mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet, přičemž v takové situaci se podle Nejvyššího soudu může projevit sankce v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dokonce i v situaci, kdy by úvěr byl zcela splacen (viz závěr části rozsudku sp. zn. nsoud/33_Cdo_1819_2023, která byla citována výše v bodě 34. shora).
37.Plný úspěch ve věci měla žalovaná, které by tak podle § 142 odst. 1 OSŘ náležela náhrada nákladů řízení. Protože však žalovaná pro svou pasivitu žádné náklady řízení nevynaložila, rozhodl soud o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
CZ Rozhodnutív0.1.0