Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce zpravodaje Tomáše Langáška a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele: Eugen Prinz von und zu Liechtenstein, zastoupeného advokátem Dr. Erwinem Hanslikem, MRICS, sídlem U Prašné brány 1078/1, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 2767/2025-492 ze dne 29. října 2025, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci č. j. 30 Co 25/2025-441 ze dne 7. května 2025 a rozsudku Okresního soudu v České Lípě č. j. 7 C 105/2018-301 ze dne 7. července 2022, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního soudu v České Lípě, jako účastníků řízení, a České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha, a Lesů České republiky, s. p., sídlem Přemyslova 1106/19, Hradec Králové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1.Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva. Věc se týká poválečné konfiskace majetku rodu Lichtenštejnů a současných snah příslušníků Lichtenštejnského knížectví o jeho navrácení prostřednictvím civilních žalob (mimo rámec restitučních předpisů). V tomto kontextu soudy nyní napadenými rozhodnutími rozhodovaly o pozemku v katastrálním území Okrouhlá u Nového Boru, přičemž stěžovatelově žalobě nevyhověly s odkazem na stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 21/05 ze dne 1. 11. 2005 (ST 21/39 SbNU 493; 477/2005 Sb.) a nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 10/24 ze dne 3. 4. 2024. Stěžovateli je tato judikatura, řešící obdobné případy, známa, nicméně s ní nesouhlasí a v nyní řešeném sporu pokračuje dle svých slov s ohledem na probíhající řízení o stížnosti Lichtenštejnského knížectví proti České republice před Evropským soudem pro lidská práva a s cílem se případně domáhat obnovy řízení o ústavní stížnosti.
2.Posuzovaná věc tedy závisí na otázkách, které Ústavní soud vyřešil ve výše citovaných rozhodnutích, jež následně opakovaně potvrdil v usneseních, jimiž podobně koncipované ústavní stížnosti s ohledem na závaznost nálezů Ústavního soudu (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky) odmítl jako zjevně neopodstatněné [viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 3379/24 ze dne 5. 2. 2025 či sp. zn. IV. ÚS 2099/25 ze dne 30. 7. 2025; k námitce zákonného soudce srov. i usnesení sp. zn. I. ÚS 1601/24 ze dne 3. 7. 2024 ohledně vyloučení soudce a nález sp. zn. II. ÚS 657/22 ze dne 6. 4. 2023 (N 52/117 SbNU 18) ohledně určení senátu Nejvyššího soudu]. Za dané situace a vzhledem k tomu, že stěžovatel si je této judikatury vědom, Ústavní soud považuje za dostačující na ni pro stručnost odkázat. 3.Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. února 2026
Dita Řepková v. r.
předsedkyně senátu
Odlišné stanovisko soudce Tomáše Langáška
Jako soudce zpravodaj jsem pro senát koncipoval přijaté usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti pro zjevnou neopodstatněnost, neboť jsem nemohl postupovat jinak s ohledem na nález sp. zn. Pl. ÚS 10/24 ze dne 3. 4. 2024, Zpochybnění poválečné konfiskace majetku rodu Liechtenstein, na stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 21/05 ze dne 1. 11. 2005 a na řadu na ně navazujících nálezů Ústavního soudu. K těmto rozhodnutím, a tudíž i k odůvodnění dnes přijatého usnesení, mám nicméně zásadní výhrady, jak jsem uvedl již v odlišných stanoviscích k usnesením sp. zn. I. ÚS 3153/24 a sp. zn. I. ÚS 3379/24 ze dne 5. 2. 2025. Proto i nyní uplatňuji podle § 22 zákona o Ústavním soudu odlišné stanovisko k odůvodnění usnesení a v podrobnostech odkazuji na svá již publikovaná odlišná stanoviska. V Brně dne 25. února 2026
Tomáš Langášek