lex.One
něco nefunguje?
Okresní soudRozsudekČíslo jednací: 17 C 65/2026-23Soud: Okresní soudAutor: Mgr. Milena RejchováDatum vydání: 2026-04-21Datum zveřejnění: 2026-06-09Identifikátor ECLI: ECLI:CZ:OSHK:2026:17.C.65.2026.1Graf vazeb →

17 C 65/2026-23

smlouva o úvěrunáhrada nákladůbezdůvodné obohaceníexcesnáklady řízeníneplatnost smlouvydokazování

Předmět řízení

o zaplacení částky 142 917,26 Kč s příslušenstvím

Plný text rozhodnutí

1.Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26.02.2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 138 574,20 Kč s příslušenstvím, dále částky 4 343,06 Kč jako smluvní pokuty a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně svoji žalobu odůvodnila tím, že dne 02.02.2025 uzavřela se žalovaným distančním způsobem prostřednictvím internetové stránky www.flexifin.cz smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] (dále jen „Smlouva“). Na základě Smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 71 840 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu s příslušenstvím formou pravidelných denních splátek. Součástí Smlouvy byly rovněž všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, formulář SECCI, předpis denních splátek, souhlas se zpracováním osobních údajů a další dokumenty uvedené ve Smlouvě. Žalovaný plnil pouze částečně, když dne 25.02.2025 zaplatil částku ve výši 1,73 Kč, dne 07.03.2025 částku ve výši 19,73 Kč, dne 31.03.2025 částku ve výši 5,99 Kč, dne 07.04.2025 částku ve výši 137,07 Kč a dne 14.04.2025 částku ve výši 2 777,47 Kč, tedy celkem 2 941,99 Kč. Žalovaný se následně dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, a proto žalobkyně dne 14.08.2025 Smlouvu vypověděla, přičemž žalovaný je tak ode dne 15.08.2025 v prodlení. Žalobkyně se kromě jistiny domáhá též zaplacení smluvního úroku, poplatku za vyplacení tranše úvěru a smluvní pokuty.
2.Žalovaný se k žalobě vyjádřil pouze v tomu smyslu, že vyčíslená dlužná částka je pro něho neúnosná a likvidační, a proto by se ucházel o její snížení. Současně požádal o možnost dluh splácet ve splátkách po 2 000 K č měsíčně. Jinak důvod dluhu nerozporoval, ohledně svých osobních a majetkových poměrů nedoložil ničeho.
3.Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a OSŘ, občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 OSŘ).
4.Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:
5.Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] uzavřené dne 02.02.2025 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový revolvingový spotřebitelský úvěr s možností postupného i opakovaného čerpání s úvěrovým rámcem, jehož platnost byla sjednána do 27.07.2026. Smlouva obsahuje přesně vymezené parametry úvěru, zejména pevnou denní úrokovou sazbu ve výši 0,983 % z nesplacené části jistiny, celkovou roční procentní sazbu nákladů (dále jen „RPSN“) ve výši 1 618,55 % a poplatek za vyplacení každé tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. Úvěr se měl splácet v pravidelných denních splátkách, jejichž konkrétní výše je uvedena v Předpisu denních splátek tvořícím nedílnou součást smlouvy; první denní splátka byla splatná dne 04.03.2025 a celková splatnost úvěru připadala na 27.07.2026. Veškeré úhrady provedené žalovaným se podle čl. V odst. 1 Smlouvy a čl. 5 VOP započítávají v pořadí nejprve na úhradu úroků, poté poplatků a následně na úhradu jistiny. Smlouva dále stanoví, že všechny platby mají být hrazeny na účet žalobkyně pod variabilním symbolem [anonymizováno]. Nedílnou součástí Smlouvy jsou podle čl. I odst. 3 též Formulář SECCI, informace pro spotřebitele, Předpis denních splátek, souhlas se zpracováním osobních údajů a Všeobecné obchodní podmínky, s nimiž byl žalovaný před uzavřením Smlouvy seznámen, souhlasil s nimi a odsouhlasil je v klientském profilu.
6.Z dokumentu „Výpis o posouzení úvěruschopnosti“ soud zjistil, že žalobkyně posuzovala čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 20 600 Kč, přičemž žalovaný sám uvedl příjem 23 000 Kč. Žalovaný dále uvedl pravidelné měsíční výdaje na půjčky 0 Kč, výdaje na bydlení 4 500 Kč, další nezbytné výdaje 650 Kč a zbytné výdaje 1 500 Kč. Ve společně hospodařící domácnosti uváděl 3 osoby, z toho 3 osoby s příjmem. Disponibilní měsíční příjem činil 15 400 Kč. Posouzení úvěruschopnosti bylo vyhodnoceno žalobkyní jako úspěšné.
7.Z výpisu identifikovatelných příjmů soud zjistil, že žalovaný doložil příjem prostřednictvím bankovního výpisu k účtu č. [anonymizováno], vedeného u [anonymizováno]. Tento výpis obsahuje tři příjmové transakce za období od 29.01.2025 do 30.01.2025. S ohledem na skutečnost, že se jedná pouze o přehled příjmů bez jejich dostatečné identifikace, navíc vztahující se k časově velmi omezenému období dvou dnů, nelze na jeho základě učinit spolehlivý závěr o skutečné výši a povaze příjmů žalovaného. Žalobkyně byla usnesením soudu ze dne 12.03.2026 vyzvána k doplnění svých tvrzení a označení relevantních důkazů, avšak tak neučinila, a proto nebyly příjmy žalovaného v řízení dostatečně prokázány.
8.Z dokumentu „Autorizace ověření totožnosti“ soud zjistil, že totožnost žalovaného byla dne 02.02.2025 ověřena prostřednictvím přímého náhledu do bankovního účtu (AISP). Protiúčet použitý k ověření byl veden na jméno [anonymizováno], číslo účtu [anonymizováno].
9.Z předložené dokumentace soud zjistil, že žalobkyně provedla ověření totožnosti žalovaného na základě předloženého dokladu totožnosti žalovaného, konkrétně občanského průkazu. Ověření se týkalo identifikačních údajů žalovaného uvedených v občanském průkazu, zejména jména, příjmení, data narození a dalších identifikačních znaků, a sloužilo k potvrzení totožnosti žalovaného ve vztahu k údajům uvedeným ve smlouvě.
10.Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že celkem byla na bankovní účet žalovaného č. [anonymizováno] (dále také „bankovní účet žalovaného“) převedena částka 71 841,99 Kč, a to konkr. dne 02.02.2025 částka 11 500 Kč, kdy převod byl proveden z účtu žalobkyně, bankovní identifikátor transakce je creditas: RLZ‑[anonymizováno], přičemž variabilní symbol [anonymizováno] odpovídá číslu úvěrové smlouvy. Dne 07.03.2025 byla na bankovní účet žalovaného převedena částka 13 000 Kč. Převod byl proveden z účtu žalobkyně, bankovní identifikátor transakce je creditas: RLZ‑[anonymizováno], variabilní symbol [anonymizováno]. Dne 08.03.2025 byla na bankovní účet žalovaného převedena částka 621,45 Kč. Převod byl proveden z účtu žalobkyně, bankovní identifikátor transakce je raiffeisen: [anonymizováno], variabilní symbol [anonymizováno]. Dne 13.03.2025 byla na bankovní účet žalovaného převedena částka 8 000 Kč, bankovní identifikátor transakce creditas: RLZ‑[anonymizováno], variabilní symbol [anonymizováno]. Téhož dne 13.03.2025 byla na bankovní účet žalovaného převedena další částka 21 500,01 Kč, bankovní identifikátor transakce creditas: RLZ‑[anonymizováno], variabilní symbol [anonymizováno]. Dne 31.03.2025 byla na bankovní účet žalovaného převedena částka 3 000 Kč, bankovní identifikátor transakce creditas: RLZ‑[anonymizováno], variabilní symbol [anonymizováno]. Téhož dne 31.03.2025 byla rovněž převedena částka 1 905,98 Kč, bankovní identifikátor transakce creditas: RLZ‑[anonymizováno], variabilní symbol [anonymizováno]. Dne 02.04.2025 byla na bankovní účet žalovaného převedena částka 2 000 Kč, bankovní identifikátor transakce creditas: RLZ‑[anonymizováno], variabilní symbol [anonymizováno]. Téhož dne 02.04.2025 byla převedena částka 1 100,01 Kč, bankovní identifikátor transakce creditas: RLZ‑[anonymizováno], variabilní symbol [anonymizováno]. Dne 12.04.2025 byla na bankovní účet žalovaného převedena částka 6 437,07 Kč, bankovní identifikátor transakce creditas: RLZ‑[anonymizováno], variabilní symbol [anonymizováno]. Dne 17.04.2025 byla na bankovní účet žalovaného převedena částka 2 777,47 Kč, bankovní identifikátor transakce creditas: RLZ‑[anonymizováno], variabilní symbol [anonymizováno].
11.Z e-mailové výpovědi smlouvy ze dne 14.08.2025 soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného o ukončení smlouvy pro prodlení, kdy nejstarší splátka byla ke dni odeslání 92 dní po splatnosti. Celková dlužná částka činila 142 920,45 Kč, zahrnující jistinu, všechny smluvní úroky a smluvní pokuty. Žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě celého dluhu.
12.Z předžalobní výzvy ze dne 14.12.2025 soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 145 587,88 Kč na účet č. [anonymizováno], variabilní symbol [anonymizováno], a dále k úhradě nákladů právního zastoupení ve výši 14 480 Kč na účet č. [anonymizováno]. Výzva byla sepsána jménem žalobkyně [anonymizováno]. a adresována na žalobkyni poslední známou adresu žalovaného v [anonymizováno]. Dluh nebyl ke dni odeslání výzvy uhrazen.
13.Z potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 16.12.2025 soud zjistil, že předžalobní výzva byla žalovanému odeslána doporučeně pod podacím číslem [anonymizováno] s uvedenou adresou žalovaného [anonymizováno].
14.O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobkyně uzavřela se žalovaným distančním způsobem, tj. prostřednictvím internetových stránek provozovaných žalobkyní, dne 02.02.2025 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno]. Touto smlouvou byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr s možností opakovaného čerpání s úvěrovým rámcem, s dobou platnosti úvěrového rámce do 27.07.2026. Podle této smlouvy žalobkyně bezhotovostně převedla na bankovní účet žalovaného č. [anonymizováno] peněžní prostředky v celkové výši 71 841,99 Kč, a to dne 02.02.2025 částku 11 500 Kč, dne 07.03.2025 částku 13 000 Kč, dne 08.03.2025 částku 621,45 Kč, dne 13.03.2025 částky 8 000 Kč a 21 500,01 Kč, dne 31.03.2025 částky 3 000 Kč a 1 905,98 Kč, dne 02.04.2025 částky 2 000 Kč a 1 100,01 Kč, dne 12.04.2025 částku 6 437,07 Kč a dne 17.04.2025 částku 2 777,47 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvním úrokem ve výši 0,983 % denně z nesplacené části jistiny a poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. Úvěr měl žalovaný splácet prostřednictvím pravidelných denních splátek, přičemž první denní splátka byla splatná dne 04.03.2025. Smlouva rovněž stanoví, že všechny úhrady se započítávají postupně na úroky, poplatky a poté na jistinu. Žalovaný plnil pouze částečně, když dne 25.02.2025 zaplatil částku ve výši 1,73 Kč, dne 07.03.2025 částku ve výši 19,73 Kč, dne 31.03.2025 částku ve výši 5,99 Kč, dne 07.04.2025 částku ve výši 137,07 Kč a dne 14.04.2025 částku ve výši 2 777,47 Kč, tedy celkem 2 941,99 Kč. Dále však již žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel. Nejstarší neuhrazená splátka byla ke dni vypovězení 92 dní po splatnosti, žalobkyně proto Smlouvu vypověděla s okamžitou účinností a zesplatnila celý dluh, který činil 142 920,45 Kč. Žalovaný dlužnou částku ke dni splatnosti neuhradil a je se zaplacením zůstatku dluhu v prodlení. Žalobkyně ověřila čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 20 600 Kč, zatímco žalovaný sám uvedl příjem 23 000 Kč. Současně byly ověřeny i pravidelné měsíční výdaje žalovaného, a to výdaje na půjčky 0 Kč, výdaje na bydlení 4 500 Kč, další nezbytné výdaje 650 Kč a zbytné výdaje 1 500 Kč; žalovaný žije ve společně hospodařící domácnosti s dvěma členy, přičemž všichni tři mají vlastní příjem. Disponibilní měsíční příjem žalovaného činil 15 400 Kč. Součástí prověření úvěruschopnosti bylo i ověření identity a účtu žalovaného prostřednictvím přístupu do bankovního účtu (AISP) a ověření jeho totožnosti na základě údajů uvedených v občanském průkazu. Z předžalobní výzvy ze dne 14.12.2025 soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 145 587,88 Kč, a to doporučeně zaslanou výzvou na adresu žalovaného. Žalovaný však ani na tuto výzvu nereagoval a dluh neuhradil.
15.Po právním zhodnocení skutkových zjištění a zhodnocení všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 OSŘ dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.
16.Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“). Žalovaný doložil své příjmy prostřednictvím výpisu identifikovatelných příjmů z bankovního účtu č. [anonymizováno], vedeného u [anonymizováno], a to za období od 29.01.2025 do 30.01.2025. Tento výpis však obsahuje toliko přehled jednotlivých příjmových transakcí bez jejich dostatečné identifikace, zejména bez možnosti ověřit jejich pravidelnost, stabilitu a původ, přičemž se vztahuje k časově velmi omezenému období dvou dnů a neumožňuje tak učinit spolehlivý závěr o skutečné výši a povaze příjmů žalovaného. Žalobkyně nepředložila žádné další podklady, které by tyto údaje potvrzovaly či doplňovaly, ačkoliv byla usnesením soudu ze dne 12.03.2026 vyzvána k doplnění svých tvrzení a k označení relevantních důkazů vztahujících se k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Na tuto výzvu žalobkyně nijak nereagovala. Soud proto uzavírá, že příjmy žalovaného nebyly v řízení dostatečně prokázány, přičemž žalobkyně neověřila vstupní údaje z dalších nezávislých a spolehlivých zdrojů. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného tak nebylo založeno na dostatečných, přiměřených a spolehlivých informacích, jak vyžaduje § 86 ZoSÚ. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je smlouva neplatná, přičemž soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Soud proto uzavírá, že Smlouva je podle § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná ex tunc jako celek, a to absolutně, ve smyslu ustanovení § 576, § 577 a § 588 OZ, občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť žalobkyně při jejím uzavření porušila povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného dle § 86 ZoSÚ.
17.Soud po důkladném zhodnocení práv a povinností vyplývajících z uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že Smlouva je absolutně neplatná také ve smyslu ustanovení § 576, § 577 a § 588 OZ, a to z důvodu rozporu jejího obsahu s dobrými mravy. Za rozhodující považuje soud zejména ujednání o výši úplaty za poskytnutí úvěru, podle něhož byl žalovaný povinen hradit smluvní úrok ve výši 0,983 % denně z nesplacené části jistiny, což v ročním přepočtu odpovídá přibližně 358,80 % ročně, přičemž smluvní RPSN činí 1 618,55 %, což vyplývá přímo z údajů uvedených ve Smlouvě a jejích přílohách. Je-li toto srovnáno s průměrnou úrokovou sazbou u spotřebitelských úvěrů, kterou ČNB uvádí kolem 9 % ročně pro nové spotřebitelské úvěry domácnostem (v dřívějších obdobích uváděno i kolem 7 – 10 %, údaj např. z června 2024 činil přibližně 9,1 %), takto extrémně vysoké úročení, kombinované s poplatkem za vyplacení každé tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, představuje podle názoru soudu nepřiměřenou a pro spotřebitele výrazně zatěžující úplatu, jejíž výše nemůže obstát z hlediska zásad poctivosti a slušnosti. Soud má za to, že takové nastavení ceny úvěru je již svou povahou v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 1 odst. 2 OZ a že nemravnost ujednání o úplatě je natolik závažná, že zasahuje do samotné podstaty právního jednání. Jelikož se jedná o ujednání, které bylo pro žalobkyni nepochybně podstatné a určující pro rozhodnutí o poskytnutí úvěru (bez něhož by k uzavření smlouvy zjevně nedošlo), nelze dospět k závěru, že by smlouva mohla obstát i bez této části. Smlouva je proto neplatná ex tunc jako celek, a to absolutně, ve smyslu § 588 OZ, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti.
18.V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (např. rozhodnutí sp. zn. nsoud/33_Odo_234_2005 a nsoud/21_Cdo_1484_2004), nikoli však úrok, který několikanásobně překračuje běžnou sazbu. V projednávané věci sjednaná denní úroková sazba 0,983 %, odpovídající ročnímu úroku přesahujícímu 358 %, a RPSN ve výši 1 618,55 %, představují zcela extrémní odchylku od úrovně úročení, které lze považovat za přiměřené. K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud uvádí, že ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů bývají obecně vyšší než sazby bank, tato skutečnost nehraje roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku z hlediska dobrých mravů. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro bankovní instituce, vedlo by to k závěrům zakládajícím nepřípustnou nerovnost mezi poskytovateli úvěrů. Soud dále dospěl k závěru, že moderace podle ustanovení § 577 OZ na obvyklou, ještě přípustnou výši úroku z úvěru zde možná není. Přistoupením k moderaci by byl oslaben preventivní účinek pravidla dobrých mravů a žalobkyně by nebyla motivována sjednávat podmínky úvěru v mezích poctivosti a férového jednání. Ostatně k moderaci nedochází ani v případě nepřiměřených ujednání podle § 1815 OZ (srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29.06.2023, sp. zn. krajsky/47_Co_87_2023).
19.Podle § 2993 OZ platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
20.V řízení bylo zjištěno, že žalovaný přijal z titulu ex tunc neplatné smlouvy peněžní prostředky v celkové výši 71 841,99 Kč, které představují částky poskytnuté žalobkyní ve dnech 02.02.2025, 07.03.2025, 08.03.2025, 13.03.2025, 31.03.2025, 02.04.2025, 12.04.2025 a 17.04.2025 jako čerpané tranše úvěru, a z těchto částek žalovaný uhradil dne 25.02.2025 částku ve výši 1,73 Kč, dne 07.03.2025 částku ve výši 19,73 Kč, dne 31.03.2025 částku ve výši 5,99 Kč, dne 07.04.2025 částku ve výši 137,07 Kč a dne 14.04.2025 částku ve výši 2 777,47 Kč, tedy celkem 2 941,99 Kč. Práva a povinnosti mezi účastníky soud posoudil podle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalovaného podle § 2993 OZ, neboť žalovaný obdržel plnění z absolutně neplatného právního jednání. Soud proto žalovaného zavázal k zaplacení částky 68 900 Kč, odpovídající rozsahu jeho bezdůvodného obohacení. S ohledem na absolutní neplatnost Smlouvy nebylo možné vycházet ze smluvně stanoveného data splatnosti dluhu ani z mechaniky smluvního splácení. Soud proto pro účely stanovení prodlení žalovaného vycházel z § 1958 odst. 2 OZ, podle něhož nemají-li strany sjednáno, kdy má být dluh splněn, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Tímto okamžikem je doručení výzvy k plnění. Předžalobní výzva byla žalobkyní odeslána dne 16.12.2025, jak vyplývá z potvrzení o podání doporučené zásilky. Podle domněnky doby dojití dle § 573 OZ se má za to, že zásilka zaslaná na adresu žalovaného došla třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 19.12.2025. Žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, a proto se dostal do prodlení od 20.12.2025, tj. následujícího dne po doručení výzvy. Žalobkyně má tak vůči žalovanému právo na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu § 1970 OZ, jehož výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
21.Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 OSŘ (výrok I.) a umožnil žalovanému dlužnou částku splácet, byť úhrady, které žalovaný doposud prováděl, byly dosti nepravidelné, avšak dle názoru soudu svědčí alespoň o snaze žalovaného své závazky plnit. Soud proto s ohledem na zásadu proporcionality a na to, aby výkon práva žalobkyně nebyl mařen, určil splátky ve výši 2 000 Kč měsíčně, což odpovídá aktuálním možnostem žalovaného a zároveň zajišťuje postupné umořování dluhu. Zároveň soud stanovil podmínku ztráty výhody splátek při nezaplacení byť jediné splátky, aby byla zachována ochrana žalobkyně před prodlužováním splácení, a aby byla zachována rovnováha práv účastníků. Tento postup soud považoval za spravedlivý a v souladu s judikaturou, která vyžaduje, aby povolené splátky nebyly nepřiměřeně zatěžující, a aby existovala reálná perspektiva postupného splacení dluhu. Při dodržení splátkového kalendáře by měl být dluh splacen do 3 let. Pokud však žalovaný podmínky splátkového kalendáře poruší, stane celý dluh splatným okamžitě.
22.V celém zbývajícím rozsahu, tj. ohledně smluvního úroku, poplatku za vyplacení tranše úvěru a dále ohledně smluvní pokuty soud žalobu výrokem II. zamítl. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy jako celku, dovozovanou jednak podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, a zároveň s ohledem na rozpor obsahu smlouvy s dobrými mravy ve smyslu § 588 OZ, jsou neplatná veškerá její ujednání o výši úroků, poplatků a sankcí, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 OZ předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, pokud by strany neplatnost rozpoznaly včas. Soud má za to, že výše sjednaného úroku, RPSN a rovněž poplatku za vyplacení tranše ve výši 1,99 % z čerpané částky byla natolik excesivní, že tvořila podstatnou náležitost smlouvy, bez níž by žalobkyně úvěr neposkytla. Vzhledem k tomu, že smlouva byla shledána absolutně neplatnou, nelze na jejím základě přiznat žádné plnění nad rámec povinnosti žalovaného vydat přijaté bezdůvodné obohacení, jak je uvedeno ve výroku I., a z tohoto důvodu musela být žaloba ve zbytku zamítnuta (výrok II.).
23.O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 OSŘ, když úspěch žalovaného (52 %) převážil úspěch žalobkyně (48 %). Jelikož však z obsahu spisu nevyplynulo, že by žalovanému v souvislosti s tímto řízením vznikly jakékoli účelně vynaložené náklady, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III.).
CZ Rozhodnutív0.1.0