Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Dluhošovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátkou [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o 34 539,68 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 600 Kč od 09.09.2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 18 939,68 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 16 163,19 Kč od 22.04.2025 do 08.09.2025, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 563,19 Kč od 09.09.2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 15 600 Kč od 09.09.2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 34 539,68 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ze dne 20.12.2024, na jejímž základě žalobkyně vyplatila téhož dne na účet č. [anonymizováno] částku 15 600 Kč (ve třech platbách, a to v částce 5 600 Kč, 6 000 Kč a 4 000 Kč). Žalovaný se zavázal k úhradě dluhu (jistiny včetně smluvního úroku a dalších poplatků), své závazky neuhradil řádně a včas, ačkoliv byl k jejich úhradě upomínán, naposledy předžalobní výzvou. Žalobkyně požadovala, aby soud, pokud neuzná její nárok ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, posoudil požadovanou část jistiny jako bezdůvodné obohacení, protože dlužná částka byla převedena na účet Žalovaného, který se tak na její úkor obohatil.
2.Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil.
3.Se souhlasem účastníků rozhodl soud ve smyslu § 115a OSŘ, občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. 4.Z listinných důkazů, které byly provedeny u jednání, vzal soud za prokázané následující skutečnosti:
5.Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] soud zjistil, že žalobkyně se dne 20.12.2024 zavázala poskytnout žalovanému částku do výše 15 600 Kč na bankovní účet žalovaného [anonymizováno]. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky úvěru vrátit žalobkyni spolu s poplatky a příslušenstvím v pravidelných denních splátkách. Denní úroková sazba činila 0,933 %. Žalovaný si zvolil službu „Presto“.
6.Ze sdělení ČSOB a.s. ze dne 17.12.2025 soud zjistil, že majitelem a disponentem bankovního účtu číslo [anonymizováno] je žalovaný. Z výpisu k bankovnímu účtu č. [anonymizováno] za prosinec 2024 soud zjistil, že dne 20.12.2024 byly na tento účet připsány platby ve výši 4 000 Kč, 5 600 Kč a 6 000 Kč od [anonymizováno] s.r.o. s VS [anonymizováno].
7.Z výzvy k úhradě soud zjistil, že dne 29.08.2025 zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru nejpozději do tří dnů. Z podacího lístku se podává, že tato výzva byla žalovanému odeslána dne 02.08.2025.
8.Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Dne 20.12.2024 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě, níž žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 15 600 Kč, které byly dne 20.12.2024 připsány na účet č. [anonymizováno], jehož majitelem byl té době žalovaný. Výzvou ze dne 29.08.2025 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do tří dnů.
9.Zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posuzoval podle příslušných ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též „o. z.“) a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření shora jmenované smlouvy (dále též „z. s. ú.“). Žalobkyně podniká mimo jiné v oblasti poskytování úvěrů a smlouvu uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný ve smluvním vztahu vystupoval jako spotřebitel. Podle § 2395 OZ, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10.Podle ust. § 2 zákona z. s. ú., je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11.Podle § [anonymizováno]. ú. odst (1), Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Odst. (2), Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12.Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13.Podle § 588 OZ, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14.Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15.zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často spotřebitelé přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. 16.Žalobkyně na výzvu soudu k doplnění a předložení důkazů vztahujících se ke zkoumání úvěruschopnosti žalované nepředložila žádné nové důkazy. Je tedy nepochybné, že před poskytnutím úvěru nijak neověřovala či nevyžadovala doložení žádných důkazů prokazujících příjmy a výdaje žalovaného či je dokonce ani nijak nezjišťovala, na tyto skutečnosti zcela rezignovala. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.
17.Soud tak dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného nebyla dostatečně prověřována, a byl-li mu přesto úvěr poskytnut, je smlouva ze dne 20.12.2024 pro rozpor se zákonem absolutně neplatná (shora citované § 86 a § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., § 580 odst. 1 OZ), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 OZ). Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nejsou platná ani vedlejší ujednání o úroku a dalších poplatcích. Tím, že se žalobkyně neúčastnila jednání, připravila se o možnost poučení ze strany soudu podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. 18.Na druhou stranu bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně poskytla na účet žalovaného dne 20.12.2024 částku 15 600 Kč. Soud tak posoudil nárok žalobkyně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 OZ a zavázal žalovaného k úhradě této částky. Žalobkyni náleží rovněž zákonný úrok z prodlení podle ust. § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., k jehož úhradě žalovaného soud rovněž zavázal. Žalobkyně prokazatelně odeslala žalovanému dne 02.09.2025 výzvu k úhradě dluhu, přičemž soud má podle § 573 OZ za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalovaného dne 05.09.2025. Jelikož byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do tří dnů, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 OZ úroky z prodlení z dlužné částky od 09.09.2025, tj. ode dne, kdy se žalovaný dostal do prodlení (výrok I.). Ve zbývající části soud žalobu zamítl (výrok II.) 19.Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn podle § 142 odst. 2 OSŘ a skutečností, že procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly. 20.Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 OSŘ tedy v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozhodnutím splněny dobrovolně a v určené lhůtě, lze se jejich splnění domáhat po právní moci rozhodnutí návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekucí.