Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Šmicovou ve věci
žalobkyně[anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno]
o 27 388 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 7 000 Kč od 07.06.2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zčásti, co do zaplacení částky 20 388 Kč, úroku v částce 1 141,79 Kč, úroku ve výši 8 % ročně z částky 10 855,70 Kč od 17.02.2026 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení v částce 1 899,11 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 11 257,71 Kč od 17.02.2026 do 06.06.2026 a zákonného úroku z prodlení z částky 4 257,71 Kč od 07.06.2026 do zaplacení, zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever doplatek soudního poplatku ve výši 290 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobou podanou nadepsanému soudu se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 27 388 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena společností [anonymizováno] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Z této skutečnosti žalobkyně dovozuje svoji aktivní legitimaci. Dle žalobních tvrzení právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [anonymizováno] smlouvu o úvěru č. [anonymizováno]. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Vycházela z lustrace žalovaného ve veřejných registrech NRKI, BRKI, SOLUS a v insolvenčním rejstříku a současně z údajů sdělených žalovaným, které ověřila z pracovní smlouvy, z výplatních lístků a z výpisů z bankovního účtu žalovaného. Žalovaný v žádosti o úvěru uvedl, že jeho měsíční příjem činí 27 385 Kč a výdaje dosahují 18 540 Kč. Použitelný měsíční zůstatek žalovaného byl tedy vyčíslen na částku 8 845 Kč. Žalovaný dále sdělil, že je svobodný, bydlí u rodičů a má vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně neměla důvod pochybovat o správnosti tvrzení žalovaného a dospěla tedy k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet a smlouvu s ním uzavřela. Právní předchůdkyně žalobkyně podle smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal formou měsíčních splátek poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok a sjednané poplatky, celkem 27 888 Kč. Žalovaný však splátky řádně a včas neplatil, poslední splátka ve výši 1 000 Kč byla uhrazena dne [anonymizováno]. Žalobkyně proto žalovaného vyzvala k úhradě dluhu v předžalobní výzvě.
2.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3.Ve věci samé bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Soud proto ve smyslu § 115a OSŘ, občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 OSŘ za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žádný z účastníků na výzvu soudu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.
4.Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [anonymizováno] včetně seznamu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a to s účinností ke dni [anonymizováno], jak dokládá potvrzení o zaplacení úplaty za postupované pohledávky. Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn ve smyslu § 1882 OZ oznámením odeslaným podle podacího lístku dne [anonymizováno].
5.Z provedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [anonymizováno] smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], jejíž přílohou byl předpis splátek (dále jen „smlouva“). Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela z informací získaných od žalovaného. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný sdělil, že je svobodný, má základní vzdělání, bydlí u rodičů a má vyživovací povinnost vůči více jak 3 dětem. Dále žalovaný v žádosti uvedl své měsíční příjmy ve výši 27 385 Kč a celkové měsíční výdaje ve výši 18 540 Kč, z čehož 3 500 Kč představovaly výdaje na bydlení, 14 940 Kč výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady a 100 Kč činily srážky ze mzdy či výživné. Z pracovní smlouvy ze dne [anonymizováno] soud shledal, že žalovaný byl v zaměstnaneckém poměru na dobu neurčitou. Z výplatních lístků za období 3 měsíců předcházejících uzavření smlouvy bylo ověřeno, že mzda žalovaného dosahovala v průměru částky 31 263 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně v žádosti o úvěr vyčíslila použitelný měsíční příjem žalovaného rozdílem deklarovaných příjmů a výdajů na částku 8 845 Kč. Na základě toho vyhodnotila, že žalovaný je schopen úvěr splácet a smlouvu s ním uzavřela. Podle smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti. Žalovaný byl podle smlouvy povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 8 % vyčíslený na částku 761 Kč, dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a poplatek za inkaso plateb v hotovosti ve výši 2 700 Kč. RPSN podle smlouvy činila 272,44 %. Žalovaný se tedy podle smlouvy zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 27 888 Kč. Žalovaný splátky úvěru řádně a včas nehradil. Za trvání úvěru zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně podle tabulky splátek celkem částku 8 000 Kč. Žalobkyně proto vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky v předžalobní výzvě ve lhůtě do [anonymizováno]. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána podle podacího lístku dne [anonymizováno].
6.Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7.Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8.Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9.Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10.Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
11.Soud shledal nárok žalobkyně ze smlouvy nedůvodným. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy důkladně neprověřovala úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 zák. č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezkoumala ekonomickou situaci žalovaného, když vycházela pouze z údajů sdělených žalovaným, kdy ověřila pouze příjem žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně neověřovala výši výdajů žalovaného, v rámci výdajové stránky nezohlednila větší počet žalovaným vyživovaných dětí a nikterak nezkoumala existenci dalších úvěrových závazků žalovaného a jeho platební morálku. Vzhledem k uvedeným skutečnostem právní předchůdkyně žalobkyně nemohla bez důvodné pochybnosti uzavřít, že žalovaný je skutečně schopen úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně proto jednala v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou z. s. ú., když smlouvu se žalovaným uzavřela a úvěr mu poskytla. Soud proto vyhodnotil smlouvu jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. K této neplatnosti přihlíží soud ze zákona.
Soud nadto spatřuje důvod neplatnosti smlouvy rovněž ve zjevném rozporu smlouvy s dobrými mravy podle § 588 OZ, neboť protiplnění za poskytnutí úvěru (RPSN ve výši 272,44 %) bylo sjednáno ve zjevně nepřiměřené výši, která mnohonásobně překračuje výši obvyklou v době uzavření smlouvy (dle databáze ČNB ARAD se jednalo o RPSN ve výši 9,42 %). RPSN sice není totéž co úroková sazba, avšak její posouzení je v tomto případě relevantní, neboť zahrnuje úrokovou sazbu jakož i další poplatky spojené s poskytnutím úvěru, které také představují protiplnění za poskytnutí úvěru, a je proto nezbytné je uvažovat.
12.S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy vypořádal soud žalobkyní uplatňovaný nárok v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 OZ, neboť bylo plněno, aniž tu byl platný závazek. Žalobkyně má proto právo na zaplacení částky bezdůvodného obohacení žalovaného ve výši 7 000 Kč, když právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 15 000 Kč a žalovaný uhradil 8 000 Kč. Žalobkyni svědčí také právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 OZ ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení žalovaného soud stanovil v návaznosti na zaslání předžalobní výzvy, když žalovaný byl v řízení zcela nečinný, a soud proto nemohl zjistit jeho možnosti za účelem stanovení přiměřené lhůty v souladu s § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. Podle § 573 OZ má soud za to, že předžalobní výzva se do dispozice žalovaného dostala třetí pracovní den po jejím odeslání, tedy dne [anonymizováno]. Žalovanému byla v předžalobní výzvě poskytnuta lhůta k plnění do [anonymizováno]. Žalovaný je v prodlení ode dne následujícího po uplynutí této lhůty, tj. od [anonymizováno]. Soud tedy žalobě v uvedeném rozsahu vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ
13.Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť byla-li smlouva shledána neplatnou, nelze na jejím základě přiznat žalobou požadovaná plnění.
14.Soud výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem k tomu, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 1 080 Kč na 1 370 Kč podle položky 1 sazebníku. Žalobkyně je tedy povinna doplatit částku 290 Kč. Lhůta k zaplacení byla stanovena podle § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.
15.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 OSŘ tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. Žalovaný byl v řízení sice převážně úspěšný, a měl by proto právo na poměrnou náhradu nákladů řízení, avšak žádné náklady mu podle obsahu spisu nevznikly.
--- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.
Pokud nebude částka uvedená ve výroku III. zaplacena ve stanovené lhůtě, bude po marném uplynutí lhůty 30 dní od splatnosti vymáhána celním úřadem.