Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatelky D & K medico, s. r. o. v likvidaci, sídlem Dělnická 1222/53, Brno, zastoupené Mgr. Ing. Antonínem Továrkem, advokátem, sídlem třída Kpt. Jaroše 1844/28, Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 3 VSOL 436/2024-B-108 ze dne 15.10.2024 a Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 3 INS 3942/2022-B-94 ze dne 23.08.2024, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a MUDr. Martina Dvořáka, Ph.D., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1.V insolvenčním řízení vedlejšího účastníka jakožto dlužníka vedeném u Krajského soudu v Brně („krajský soud“) pod sp. zn. KSBR 3 INS 3942/2022 uložil krajský soud v rámci dohledové činnosti napadeným usnesením stěžovatelce, aby vydala insolvenčnímu správci dlužníka specifikované dokumenty. Proti usnesení krajského soudu podala stěžovatelka odvolání, které odmítl Vrchní soud v Olomouci („odvolací soud“) napadeným usnesením s odůvodněním, že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné.
2.Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení. Tvrdí, že jimi byla porušena její práva zaručená v čl. 10 odst. 2 a 3, čl. 13 a § 36 odst. 1 Listina základních práv a svobod; dále namítá porušení čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy České republiky. Stěžovatelka namítá, že jí krajský soud bez zákonného podkladu uložil vydat insolvenčnímu správci množství citlivých dokumentů z jejího účetnictví a informací týkajících se jejich zaměstnanců. Tyto povinnosti byly uloženy navíc osobě, které být uloženy nemohly. Odvolací soud neměl přes překážku § 91 InsZ stěžovatelčino odvolání odmítnout. Stěžovatelka dále navrhuje, aby jí Ústavní soud přiznal náhradu nákladů řízení o ústavní stížnosti. 3.Nejprve Ústavní soud zkoumal, zda jsou dány podmínky pro věcné posouzení ústavní stížnosti. Podle § 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (vyjma návrhu na obnovu řízení). Mezi opravné prostředky, které jsou stěžovatelé povinni před podáním ústavní stížnosti uplatnit, patří rovněž žaloba pro zmatečnost [srov. stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08 ze dne 16.12.2008 (ST 26/51 SbNU 839)]. Podle § 229 odst. 4 OSŘ může účastník žalobou pro zmatečnost napadnout mimo jiné pravomocné usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání. 4.V této věci směřuje ústavní stížnost proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto stěžovatelčino odvolání jako nepřípustné podle § 218 písm. c) o. s. ř. Proti tomuto rozhodnutí je obecně přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 OSŘ, a to i v insolvenčním řízení (viz např. usnesení sp. zn. usoud/IV.__S_1439_24 ze dne 04.06.2024 či usnesení sp. zn. usoud/III.__S_3308_19 ze dne 07.11.2019; všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). Z ústavní stížnosti, jejích příloh ani z insolvenčního rejstříku však nevyplývá, že by stěžovatelka možnost tohoto mimořádného opravného prostředku využila. Naopak z petitu ústavní stížnosti a jejího obsahu je zřejmé, že napadá pouze rozhodnutí odvolacího soudu o odmítnutí odvolání a předcházející usnesení krajského soudu vydané v rámci jeho dohledací činnosti. 5.Za dané procesní situace, kdy stěžovatelka má (popř. měla) k dispozici další opravný prostředek, je ústavní stížnost nepřípustná, neboť řádně nevyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně svých práv (srov. usnesení sp. zn. usoud/III.__S_87_24 ze dne 27.02.2024, usnesení sp. zn. usoud/III.__S_2010_23 ze dne 21.08.2023 či usnesení sp. zn. usoud/III.__S_1493_23 ze dne 13.06.2023). Stěžovatelkou zmíněné usnesení sp. zn. usoud/I.__S_382_23 ze dne 21.06.2023 na tomto závěru nic nemění, neboť tamější stěžovatel nebrojil ústavní stížností proti usnesení o odmítnutí odvolání, ale pouze proti usnesení soudu prvního stupně, který jej nesprávně poučil, že odvolání proti němu je přípustné. 6.Pro úplnost je třeba dodat, že stěžovatelka se v ústavní stížnosti nedovolává postupu podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ani Ústavní soud nezjistil žádné okolnosti, jež by mohly svědčit pro naplnění podmínek tohoto zákonného ustanovení. K vlastním námitkám stěžovatelky Ústavní soud nepřihlédl, neboť tak ani v této fázi učinit nemohl.
7.Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný. S ohledem na výrok tohoto usnesení již Ústavní soud samostatně nerozhodoval o návrhu na uložení povinnosti nahradit stěžovatelce náklady řízení o ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. ledna 2025
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj