Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Šimkem ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalované: [anonymizováno], narozená [anonymizováno] bytem [anonymizováno] zastoupená advokátkou [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
pro zaplacení 854 876,07 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [anonymizováno] spolu s 12 % ročním úrokem z prodlení z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbylé části se žaloba zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši [anonymizováno] k rukám zástupkyně žalované advokátky [anonymizováno].
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Dne [anonymizováno] podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu proti žalované o zaplacení částky [anonymizováno] s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že s dlužníkem [anonymizováno], narozeným [anonymizováno] uzavřela dne [anonymizováno] smlouvu o stavebním spoření č. [anonymizováno]. Na základě této smlouvy požádal dlužník a žalovaná o poskytnutí meziúvěru ze stavebního spoření. Dne [anonymizováno] žalobkyně uzavřela s dlužníkem a žalovanou smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření č. [anonymizováno] do výše [anonymizováno]. Před poskytnutím úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost dlužníka a žalované poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a to z bankovních či nebankovních registrů, z výpisů z běžného účtu. Meziúvěr byl žalovanou a dlužníkem vyčerpán. Dle uzavřené smlouvy byl dlužník a žalovaná povinni hradit úroky z poskytnutého meziúvěru v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [anonymizováno], počínaje prvním dnem čerpání meziúvěru, od [anonymizováno] ve výši [anonymizováno] měsíčně. Dále byli povinni provádět od prvního dne měsíce následujícího od uzavření úvěrové smlouvy pravidelné měsíční vklady ve výši [anonymizováno] na vkladový účet stavebního spoření. Žalovaná a dlužník však sjednané splátky řádně nehradili, proto žalobce v souladu s uzavřenými podmínkami dopisem ze dne [anonymizováno] od úvěrové smlouvy odstoupil a požadoval úhradu pohledávky. Pohledávka byla splatná nejpozději dne [anonymizováno], k tomu dni činila částku [anonymizováno]. Dne [anonymizováno] byla žalované zaslána předžalobní upomínka, na kterou nereagovala. Žalobkyně později doplnila, že posuzovala úvěruschopnost zkoumáním příjmů a předpokládaných výdajů. Dlužník v žádosti uvedl, že je ženatý s čistým měsíčním příjmem [anonymizováno] a žalovaná uvedla, že je vdaná s čistým měsíčním příjmem [anonymizováno]. K této žádosti o poskytnutí meziúvěru dále doložili dokument potvrzení o příjmu a údaje o finanční situaci, kde uvedli, že jim byl poskytnut úvěr u ČS s měsíčním zatížením [anonymizováno]. Výdaje byly zohledněny pravděpodobné. Dále byla úvěruschopnost prověřována nahlížením do registru SOLUS a BRKI, kde v tomto registru byla uvedena hodnota [anonymizováno], což značí, že žalovaná a dlužník neměli žádné závazky po splatnosti. Byl posuzován parametr DSTI, který byl vypočten na 39,90 % (podle ČNB nesmí tento ukazatel přesáhnout 45 %). Žalobce vycházel při zkoumání úvěruschopnosti žalované a dlužníka z údajů, které mu poskytl sám dlužník a žalované a z údajů získaných či vytvořených samotným žalobcem. Následně zaslala soudu výčet jednotlivých plateb na meziúvěrový účet, kdy tyto dosáhly [anonymizováno], na vkladovém účtu byl naspořen zůstatek [anonymizováno].
2.Žalovaná proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu podala odpor a k věci se vyjádřila tak, že činí nesporným, že společně s manželem [anonymizováno] uzavřeli smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření. Žalovaná namítá, že žalobkyně netvrdí, zda cílovou částku úvěru žalovaná a dlužník načerpali. Z důkazů doložených žalobkyní je zřejmé, že se žalobkyně schopnosti splácet úvěr žalovanou a dlužníkem nezabývala. V žalobním tvrzeních se k tomu žalobkyně vyjádřila pouze obecně. Z předložených důkazů nevyplývá nic, co by vypovídalo o finančních poměrech žalované, popř. dlužníka, jejich příjmech a výdajích. Z výpisů z účtu za období květen až červen [anonymizováno] je zjevné, že dlužník a žalovaná nebyli schopni řádně a včas hradit splátky poskytnutého úvěru, neboť zůstatek byl mínusový. Pokud by žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované a dlužníka, musela dojít k závěru, že zde existuje vysoké riziko předlužení, což se potvrdilo, když dlužníkovi bylo v září [anonymizováno] povoleno oddlužení. Smlouva o poskytnutí meziúvěru a úvěru je absolutně neplatná a žalobkyni náleží maximálně bezdůvodné obohacení. Žalovaná doplnila, že z výpisu z účtu vyplývá, že žalobkyně ve svém výčtu neuvedla platbu ze dne [anonymizováno] ve výši [anonymizováno] a platbu ze dne [anonymizováno] ve výši [anonymizováno] (platby byly dvakrát). Z předloženého výpisu pak také vyplývá, že naspořená částka ve výši [anonymizováno] byla žalobkyní zaúčtována na dluh žalované dne [anonymizováno]. Posléze uvedla, že ověřila provedené platby a činí nesporným, že byly provedeny platby tak, jak je uvedla žalobkyně ve vyjádření ze dne [anonymizováno]. Provedený součet však neodpovídá částce [anonymizováno], ale částce [anonymizováno]. Společně s naspořenou částkou [anonymizováno] tak bylo na úvěrový účet uhrazeno celkem [anonymizováno]. Výše bezdůvodného obohacení tak je [anonymizováno].
3.Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 OSŘ, a zjistil: Ze smlouvy o stavebním spoření č. [anonymizováno] vzal za prokázané, že žalobkyně a dlužník [anonymizováno] tuto smlouvu uzavřeli dne [anonymizováno]. Součástí byly všeobecné obchodní podmínky stavebního spoření. Na základě žádosti žalované a dlužníka o poskytnutí meziúvěru žalobkyně s žalovanou a dlužníkem uzavřeli dne [anonymizováno] smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření, na základě které poskytl žalobce žalované a dlužníkovi meziúvěr ze stavebního spoření do výše [anonymizováno] a žalovaná a dlužník se zavázali hradit pravidelně stanovené měsíční splátky a platit pravidelné měsíční vklady. Žalovaná a dlužník meziúvěr vyčerpali, avšak přes upomínky žalobkyně řádně nehradili stanovené měsíční splátky a vklady, proto žalobkyně od smlouvy odstoupila a požadovala úhradu pohledávky. Tyto skutečnosti má soud za prokázané ze žádosti o čerpání meziúvěru, smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření, obecných úvěrových podmínek, oznámení o čerpání meziúvěru, výpisu z meziúvěrového účtu, výpisu z vkladového účtu, zvýšení úrokové sazby, odstoupení od smlouvy s výzvou k úhradě včetně dodejky, předžalobní výzvy s poštovním podacím archem. Z výpisu z osobního účtu soud zjistil, že v měsících roku [anonymizováno] byl zůstatek dlužníka na účtu nízký, po většinu doby se pohyboval v záporných částkách. V žádosti o poskytnutí meziúvěru je uvedeno, že žalovaná má příjem [anonymizováno], dlužník [anonymizováno]. Z potvrzení příjmu a údaje o finanční situaci soud zjistil, že dlužníkovi byl poskytnut úvěr ČS s měsíčním zatížením [anonymizováno], žalované žádný – stvrdili podpisem žalovaná a dlužník. Součástí spisu je i tabulka propočtu příjmů a výdajů k úvěruschopnosti. 4.Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2395 OZ, občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále soud na danou věc aplikoval zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“). 5.Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 stejného ustanovení pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6.Podle § 87 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 stejného ustanovení platí, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 stejného ustanovení pak platí, že změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
7.Podle § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8.Podle § 1958 odst. 2 OZ neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 9.Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10.Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření č. [anonymizováno] je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalované a dlužníka daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalované a dlužníka řádně přezkoumala.
11.K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech uvádí, že způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů zcela nedostatečný a řádné zkoumání úvěruschopnosti z něj nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], [PR 21/2018 s. 757], dle něhož „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [anonymizováno]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno]), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absence náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. To platí i na úvěry ze stavebního spoření (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [anonymizováno]). 12.Soud reflektuje, že výklad ustanovení § 86 a § 87 zák. č. 257/2016 Sb. by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů v souvislosti s povinností zde jim ukládanou. Pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze ovšem přehlížet, že v daném směru toto posouzení není možné bez zjišťování nejen příjmů (u nich se žalobkyně nadto spokojila pouze s tvrzením žalované a dlužníka, což je nedostatečné) či dosavadního dluhového zatížení klienta ve fázi vymáhání (či dokonce insolvence), ale taktéž alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele zásadně očekávat. Takovými výdaji jsou především náklady na bydlení a výdaje na jiné dluhy, které nebyly v dané věci zkoumány vůbec (výdaje žalobkyně po žalované a dlužníkovi nepožadovala a v tabulce počítala s tím, jaké by mohly být). Splnění povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost je třeba vždy hodnotit s ohledem na individuální okolnosti věci. V souzeném případě shora popsaná zjištění, z nichž je zřejmá úplná absence ověření výdajů žalovaných ze strany žalobkyně, vedou k závěru, že provedené hodnocení klienta bylo pouze formální a účelové, vedené snahou uvést údaje, které postačí k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. 13.Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že úvěruschopnost žalované a dlužníka nebyla před uzavřením smlouvy řádně prověřena, a to zejména z důvodu nezkoumání jejich výdajové stránky hospodaření a dalších informací, které mají vliv na jejich úvěruschopnost, výdaje na živobytí a další závazky, a to z objektivních zdrojů, nikoliv pouze z obecných informací získaných od žalovaného a nahlížení do externích registrů. Absentuje rovněž doložení příjmové stránky. V daném případě žalobkyně k prokázání úvěruschopnosti předložila pouze formuláře vyplněné dlužníkem a žalovanou a propočty žalobkyně, obsahující neobjektivizované údaje a vedoucí pouze k formálnímu vykázání úvěruschopnosti žalované a dlužníka bez zjišťování jejich reálné situace.
14.Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 86 a 87 ZoSÚ a § 588 OZ z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. Žalovaná a dlužník čerpali celkem [anonymizováno], ve splátkách uhradili částku [anonymizováno] a dále naspořili celkem [anonymizováno], kterážto částka byla na dluh započtena. Celkem tak bezdůvodné obohacení žalovaných činí [anonymizováno], kdy tato částka byla žalobkyni i přiznána. 15.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 OSŘ tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [anonymizováno], přičemž tato částka představuje 12,4 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 56,2 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 43,8 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [anonymizováno] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [anonymizováno] sestávající z částky [anonymizováno] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky [anonymizováno] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky [anonymizováno] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [anonymizováno] a z částky [anonymizováno] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [anonymizováno] včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po [anonymizováno] dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [anonymizováno] ve výši [anonymizováno]. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Benešově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.