Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Kůsovou, Ph.D. ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátkou [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o zaplacení 1 522 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [anonymizováno] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku [anonymizováno] k rukám zástupkyně žalobkyně [anonymizováno], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
Žalobkyně se domáhala zaplacení částky [anonymizováno] s příslušenstvím z titulu dluhu za přepravu, přičemž pohledávka za žalovaným jí byla postoupena, což bylo žalovanému oznámeno.
Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazních prostředků, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož žalobkyně s tímto postupem souhlasila již tím, že podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, a jelikož žalovaný se k výzvě nevyjádřil, soud ve věci rozhodl, aniž by nařizoval jednání. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), a zjistil následující skutkový stav: Ze zápisu o provedené přepravní kontrole č. [anonymizováno] vzal za prokázané, že žalovaný se na výzvu pověřené osoby dopravce dne [anonymizováno], linka [anonymizováno], neprokázal platným jízdním dokladem. Ze smlouvy o postoupení souboru pohledávek ze dne [anonymizováno] včetně příloh, vzal soud za prokázané, že společnost [anonymizováno]., postoupila písemnou smlouvou pohledávku za žalovaným žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávek bylo žalovanému písemně oznámeno, současně mu byla zaslána předžalobní upomínka. Při právním posouzení věci soud vycházel z ustanovení § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle kterého se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Dle ustanovení § 2551 téhož zákona podrobnější úpravu osobní přepravy pak stanoví přepravní řády. V daném případě je tímto předpisem vyhláška Ministerstva dopravy a spojů ČR č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, která podrobně upravuje vztahy, které vznikají při přepravě osob ve veřejné drážní osobní dopravě a veřejné silniční osobní dopravě mezi provozovatelem přepravy (dále jen dopravce) a jejími účastníky, kromě cenových vztahů, které upravují tarify. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ohledně postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 OZ a následujících. V daném případě soud uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovaným byla ve shora uvedeném případě konkludentně uzavřena smlouva o přepravě, a to tím, že žalovaný nastoupil do prostředku veřejné hromadné dopravy osob provozované právním předchůdcem žalobkyně. Žalovaný však porušil přepravní podmínky, když se při provedené přepravní kontrole na výzvu neprokázal platným jízdním dokladem a neuhradil na místě jízdné a přirážku k jízdnému ve výši [anonymizováno]. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Vzhledem k tomu, že tyto částky neuhradil na místě ani tak neučinil později, soud žalobě vyhověl.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhrada náleží žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, přičemž před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Náklady řízení se skládají z odměny advokátky za tři úkony právní služby (příprava a převzetí právního zastoupení, výzva k plnění a podání žaloby) po [anonymizováno], celkem [anonymizováno], podle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů, ve znění účinném od [anonymizováno] (dále jen „advokátní tarif“), paušální náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po [anonymizováno], celkem [anonymizováno], podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, a nakonec ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [anonymizováno]. Odměna a náhrada hotových výdajů jsou zvýšeny o 21 % DPH, jíž je právní zástupkyně žalobkyně plátkyní podle § 137 odst. 3 o. s. ř., tj. o [anonymizováno]. Celkem je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku [anonymizováno]. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn dle § 157 odst. 4 o.s.ř. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zák. č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).