Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Bohdanou Parýzkovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno]
o 35 052,82 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 586,89 Kč a nahradit náklady řízení ve výši 1 403 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba na zaplacení částky 14 465,93 Kč s úrokem ve výši 19,99 % ročně z částky 32 669,82 Kč od 25.09.2024 do 23.10.2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 32 669,82 Kč od 05.10.2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 32 669,82 Kč od 24.10.2024 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem ve výši 1 409,85 Kč od 25.06.2024 do 24.09.2024, se zamítá.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 35 052,82 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 25.08.2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno], na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 55 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaný se zavázal zaplatit ve prospěch žalobkyně kromě jistiny i poplatek ve výši 1 100 Kč, a to v měsíčních splátkách ve výši 5 647 Kč, počínaje 21.09.2023. Za poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal hradit smluvní úrok ve výši 19,99 % ročně. Žalovaný na předmětnou pohledávku zaplatil toliko částku 34 413,11 Kč. Žalobkyně požaduje uhradit jistinu úvěru ve výši 32 669,82 Kč, smluvní úrok 1 409,85 Kč, smluvní pokutu 1 000 Kč, pojistné 1 383 Kč, smluvní úrok 19,99 % ročně z dlužné jistiny od 25.09.2024 do 23.10.2024, smluvní úrok 12,75 % ročně z dlužné jistiny od 24.10.2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 05.10.2024 do zaplacení.
2.K výzvě soudu pak žalobkyně doplnila tvrzení stran zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalovaný byl dotázán na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřeny oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Žalobkyně rovněž nahlédla do veřejných rejstříků. Nebyl zde žádný důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v zákaznické kartě.
3.Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den [anonymizováno], kdy žalobkyně se z jednání omluvila a navrhla, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Žalovaný se bez předchozí omluvy nedostavil, proto bylo v souladu s ust. § 101 odst. 3 OSŘ, občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř“), jednáno v jeho nepřítomnosti. [anonymizováno]
5.Ze zprávy [anonymizováno] [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] bylo zjištěno, že účet č. [anonymizováno] patřil žalovanému. Na tomto účtu je evidována příchozí platba ve výši 55 000 Kč ze dne 25.08.2023 od plátce [anonymizováno].
6.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 25.08.2023 vyplynuly skutečnosti uvedené v žalobě. O uzavření smlouvy nebylo mezi účastníky sporu. Žalobkyně svůj závazek ze smlouvy splnila, když žalovanému úvěr poskytla, což bylo potvrzeno i zprávou z banky. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil, na zaplacení uhradil toliko částku 34 413 Kč, jak vyplynulo ze splátkového kalendáře ze dne 26.09.2024.
7.Výzvou ze dne 25.09.2024 žalobkyně zesplatnila úvěr a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek pod pohrůžkou podání žaloby, jak soud zjistil z příslušných výzev.
8.Z výpisu z účtu za období 01.05.2023 do 24. 8. 20223 bylo zjištěno, že od zaměstnavatele chodí příjem uvedený v potvrzení, nicméně pokud jde o výdaje, například 18.05.2023 žalovaný obdržel výplatu 29 513 Kč, nicméně, ještě téhož dne vybral 27 000 Kč; dne 25.05.2023 vložil 2000 K a téhož dne převedl částku 1 866 Kč, dne 31.05.2025 došlo 30 000 Kč, a ještě téhož dne odešla platby 30 200 Kč. Dále bylo zjištěno, že z účtu odcházejí platby pro [anonymizováno], dne 19.07.2025 pak došla výplata 27 898 Kč, ještě téhož dne vybráno 10 000 Kč a pro [anonymizováno](se stejným účtem) odesláno 1 00 Kč. Z výpisu pak dále bylo zjištěno, že žalovaný se někdy i vícekrát denně stravuje v [anonymizováno].
10.Po právní stránce smlouvu uzavřenou mezi účastníky soud posuzoval podle zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ve spojení se zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle ustanovení § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 zák. č. 257/2016 Sb. je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 tohoto zákona poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivých obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. 11.Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 12.Soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. usoud/III.__S_4129_18 ze dne 26.02.2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30.11.2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zák. č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v § 36 odst. 1 Listina základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 OZ jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitel 13.Řádným prověřením úvěruschopnosti ze strany poskytovatele se rozumí komplexní prověřování objektivní schopnosti spotřebitele splnit povinnost ke splacení úvěru, jak je smlouvou definována, s výsledkem, že není důvodná pochybnost o této schopnosti spotřebitele (srov. s § 3 odst. 1 písm. c) SpotřÚ). Přitom jde o porovnání v součinnosti se spotřebitelem zjištěných běžných příjmů a výdajů spotřebitele s výsledkem, že je v jeho možnostech plnit sjednané splátky. …. Poskytovatel se nesmí spokojit jen s čestným prohlášením spotřebitele, aniž by je prověřoval (viz rozsudek NS z 25.07.2018, sp. zn. nsoud/33_Cdo_2178_2018), vždy musí zjišťovat nejen aktuální a předpokládané příjmy, ale i výdaje spotřebitele.“ (srov. SVOBODA, Karel. Ke splatnosti dluhu z úvěru, u kterého nedošlo k prověření úvěruschopnosti spotřebitele. Soudní rozhledy, 2025, č. 7-8, s. 221.). 14.Navíc je třeba vycházet nejen z ověřených údajů o příjmech a o skutečných nákladech žadatele, nýbrž i o výdajích osob žijících s ním ve společné domácnosti (včetně doložení jejich výše), bez toho lze těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost splácet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. nsoud/33_Cdo_1017_2024 ze dne 28.05.2024). 15.Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že z důkazů předložených žalobkyní, které soud provedl při ústním jednání, vyplývá, že žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý úvěr, když vycházela z údajů od žalovaného a tyto dle svého tvrzení ověřila z předložených dokladů. Jak však vyplývá z provedeného dokazování, žalobkyně poskytovatelka spotřebitelského úvěru zjistila sice výši příjmů žalovaného (aniž by však zjišťovala povahu a podmínky jeho zaměstnaneckého vztahu – např. zda je sjednán na dobu určitou či neurčitou), ale zcela rezignovala na zjištění a prověření jeho skutečných výdajů, nákladů a závazků. Žalobkyně se tak pouze spolehla na tvrzení žalovaného o jeho výdajích, nijak však neprověřovala, kde žalovaný bydlí, jaké jsou skutečné náklady na bydlení včetně nákladů na služby spojené s bydlením, kde je pracoviště žalovaného, jaké jsou jeho náklady na dojíždění do zaměstnání, z jakých důvodů provádí pravidelné platby, nepozastavila se nad tím, že výplatu poté, coo je převedena na účet, žalovaný vybere a ani nad opakovanými pravidelnými výběry na jídlo. Prověření výdajů žalovaného tak soud hodnotí jako zcela povrchní. V souladu s ustálenou judikaturou má soud za to, že schopnost spotřebitele splatit úvěr se presumuje v situaci, kdy spotřebiteli po odečtení peněžní částky, potřebné na řádné splácení, zbývají pravidelné dostatečné prostředky v jeho obvyklém rozpočtu. Žalobkyně měla analyzovat příjmovou i výdajovou stránku tohoto rozpočtu, což neučinila. Nemohla tak postupovat s odbornou péčí, přičemž žalobkyně nemohla být poučena podle § 118a odst. 2 a 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“), neboť uvedené poučení soud sděluje účastníkům zásadně ústně při jednání. Jelikož se žalobkyně jednání nezúčastnila, připravila se o možnost být poučena o nutnosti označit důkazy na podporu svých tvrzení. V řízení bylo prokázáno, že v rámci předsmluvních povinností původní věřitel nepostupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti, což má za následek neplatnost smluvního vztahu podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. Soud k neplatnosti přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25.07.2018, sp. zn. nsoud/33_Cdo_2178_2018, či nález Ústavního soudu z 26.02.2019, sp. zn. usoud/III._S_4129_18). 16.Lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti neprovedla řádně. Žalobkyně uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jednala v rozporu s § 86 zák. č. 257/2016 Sb.. Jejímu jednání tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí NS sp. zn. nsoud/33_Cdo_2178_2018). Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb.. 17.S ohledem na to, že mezi účastníky uzavřená smlouva o úvěru je neplatná, má žalobkyně právo pouze na vydání částky 20 586,89 Kč (55 000 Kč poskytnuto, 34 413,11 Kč žalovaným uhrazeno), představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného podle ustanovení § 2991 OZ, která byla žalovanému vyplacena a kterou žalobkyni nevrátil podle ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, a to v době přiměřené možnostem žalovaného. 18.Ze shora uvedeného ustanovení tedy vyplývá, že žalobkyni lze přiznat pouze nezaplacenou část jistinu dluhu, žalovaný není povinen hradit žádné sjednané příslušenství ani sjednanou pokutu. Žalobkyni tak lze přiznat pouze nezaplacenou část jistiny dluhu, nenáleží jí ani úrok z prodlení, neboť žalovaný se dosud v prodlení neocitl. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti v době přiměřené možnostem spotřebitele, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. nsoud/33_Cdo_3675_2021). Jelikož lhůta k plnění závazku z neplatného právního jednání je stanovena soudem a uplyne až po právní moci rozsudku, není tak žalovaný s plněním závazku dosud v prodlení a z tohoto důvodu tak dosud není povinen hradit úrok z prodlení. S ohledem na shora uvedené soud uložil žalovanému zaplatit částku 20 586,89 Kč, která představuje zbytek nezaplacené jistiny – po odečtení částky 34 413,11 Kč. Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výroky I. a II.). 19.V posuzovaném případě nebylo žalobkyní tvrzeno, že by splatnost závazku byla určena dohodou účastníků, a proto požadavek žalobkyně na zákonný úrok z prodlení z částky z jistiny úvěru nemůže být důvodný. O splatnosti závazku žalovaného tak musel rozhodnout podle § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům, soud. Splatnost soud stanovil podle § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. s přihlédnutím k § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř., v délce tří dnů, neboť žalovaný ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdil ani neprokázal. 20.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 OSŘ tak, že přiznal částečně úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 403 Kč představující zaplacený soudní poplatek, když rozhodnutí závisela na hodnocení posouzení úvěruschopnosti u žalovaného. Splatnost nákladů řízení soud stanovil ve lhůtě tří dnů podle ustanovení § 160 odst. 1 OSŘ, když pro jiný postup nebyly shledány důvody. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost, uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.