Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Jana Wintra a soudce zpravodaje Tomáše Langáška o ústavní stížnosti Sergeye Bogoslavetse, zastoupeného advokátem JUDr. Jiřím Voršilkou, sídlem Opletalova 1535/4, Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Afs 119/2025-35 ze dne 29. 12. 2025 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 17 Af 19/2024-58 ze dne 21. 7. 2025, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a Odvolacího finančního ředitelství jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1.Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. K tomu mělo dojít tím, že soudy údajně braly údaje na doručence, z níž dovodily závěr o opožděnosti stěžovatelova odvolání proti platebnímu výměru, jako nezpochybnitelné. 2.Jak vyplynulo z ústavní stížnosti, stěžovatel dne 26. 7. 2023 podal odvolání proti platebnímu výměru ze dne 12. 1. 2018, které správce daně odmítl jako opožděné. Proti tomu podal stěžovatel odvolání, které Odvolací finanční ředitelství zamítlo. Městský soud v Praze napadeným rozsudkem zamítl stěžovatelovu žalobu a Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl i stěžovatelovu kasační stížnost. Soudy i správní orgány vyšly z toho, že dle doručenky byl dne 18. 1. 2018 učiněn neúspěšný pokus o doručení zásilky obsahující platební výměr, daný den byla zásilka připravena k vyzvednutí, adresát byl k vyzvednutí vyzván a bylo mu zanecháno poučení v podobě ústřižku obálky "Výzva a poučení". Desetidenní lhůta, jejíž marné uplynutí zakládá fikci doručení, počala běžet 19. 1. 2018, a k doručení tak došlo dne 29. 1. 2018.
3.V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že údaje na doručence jsou rozporné, neboť se na ní uvádí, že adresát byl vyrozuměn o uložení zásilky a bylo zanecháno poučení, zároveň ale obsahuje údaj o tom, že adresát je neznámý a nemá poštovní schránku. Tato rozpornost podle stěžovatele vyvolává pochybnosti o správnosti postupu doručujícího orgánu a doručenka sama není průkazná jako veřejná listina. Stěžovateli navíc byla upřena možnost prokázat opak, tedy že v konkrétním případě mu výzva a poučení zanechány nebyly. Stejně tak stěžovatel neměl možnost namítat, že pokud výzva a poučení někde zanechány byly, nebylo to na vhodném místě, jak zákon vyžaduje. Na doručence přitom není místo, na kterém byly údajně výzvy a poučeny zanechány, specifikováno. Stěžovatel navrhoval výslech poštovní doručovatelky, která by mohla dosvědčit, že poučení nezanechala, soudy však tomuto návrhu nevyhověly s tím, že by tím doručovatelka přiznala vlastní pochybení a že si okolnosti doručení nemůže po tak dlouhé době pamatovat. Soud ale podle stěžovatele nikdy nemůže dopředu vědět, jaký bude obsah svědecké výpovědi.
4.Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5.Ústavní stížnost je vystavěna na argumentu, že údaje na doručence jsou rozporné. O to stěžovatel opírá tvrzené pochybnosti o správnosti jednotlivých údajů a vůbec o její důkazní hodnotě. Ovšem z ústavní stížnosti neplyne, že by doručenka skutečně byla vnitřně rozporná. To, že adresát nemá poštovní schránku, se nijak nevylučuje s tím, že mu bylo zanecháno poučení, neboť jak sám stěžovatel uznává, v takovém případě lze zanechat poučení na jiném vhodném místě (viz k tomu i bod 24 rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Azs 132/2021-35 ze dne 14. 10. 2021). Rozpor (či snad důkazní nepoužitelnost doručenky) nezakládá ani skutečnost, že ono vhodné místo není na doručence specifikováno, jak stěžovatel bez vysvětlení tvrdí.
6.Jde-li o navrhovaný důkaz, soudy řádně vysvětlily, proč jej neprovedly. O správnosti údajů na doručence nebylo v daném případě pochyb (a jak uvedl Nejvyšší správní soud, stěžovatel nezmínil žádné objektivní okolnosti bránící tomu, aby upozornění o uložení písemnosti bylo na nějakém vhodném místě zanecháno), skutečně navíc nelze rozumně předpokládat, že by poštovní doručovatelka byla schopna cokoliv konkrétního říci k jednomu obyčejnému doručování, k němuž mělo dojít před cca sedmi lety.
7.Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. března 2026
Dita Řepková v. r.
předsedkyně senátu