Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Paška a soudců Mgr. Kateřiny Brodské a Mgr. Jana Pekáče ve věci
žalobkyně: [anonymizováno], IČO [anonymizováno], se sídlem [anonymizováno], zastoupené advokátkou [anonymizováno], se sídlem [anonymizováno],
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozenému dne [anonymizováno], bytem [anonymizováno],
pro 22 518 Kč s příslušenstvím,
o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 6. 11. 2025, č. j. 11 C 193/2025-67,
--- VÝROK ---
I. Rozsudek okresního soudu se v napadeném výroku II. mění potud, že výše nákladů řízení činí 2 111 Kč; jinak se v tomto výroku potvrzuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.V záhlaví označeným rozsudkem uložil Okresní soud v Lounech (dále jen „okresní soud“ nebo „soud prvního stupně“) žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 22 518 Kč s příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a dále, aby v téže lhůtě zaplatil žalobkyni k rukám její zástupkyně náhradu nákladů řízení ve výši 2 232 Kč (výrok II.).
2.Soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně měla ve věci samé plný úspěch. Žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení sestávající ze soudního poplatku a z nákladů právního zastoupení za dva úkony právní služby. Náklady spojené s předžalobní výzvou k plnění sepsanou zástupkyní žalobkyně soud prvního stupně nepovažoval za účelné. Vedle toho žalobkyni přiznal podle vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, v účinném znění, paušální náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka za jednoduchou výzvu k plnění vyhotovenou samotnou žalobkyní, to vše s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty (dále též jen „DPH“), celkem tedy 2 232 Kč (soudní poplatek 901 Kč, odměna za 2 úkony právní služby po 400 Kč, dvě paušální náhrady výdajů advokáta po 100 Kč, jedna paušální náhrada nákladů nezastoupeného účastníka 100 Kč a DPH ve výši 231 Kč). 3.Proti tomuto rozsudku, a to výlučně jeho nákladovému výroku II., podala žalobkyně odvolání. Odůvodnila je tím, že jí byly přiznány náklady v nesprávné výši, neboť jí měla být nad rámec nákladů vyčíslených okresním soudem přiznána náhrada nákladů také za úkon právní služby spočívající v předžalobní výzvě k plnění sepsané její zástupkyní. Žalobkyně poukazuje na to, že vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v účinném znění (dále jen „a. t.“), v § 11 odst. 1 písm. d) výslovně počítá s tím, že úkonem právní služby je i výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, a že podle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. náleží odměna též za jednoduchou výzvu k plnění. Žalobkyně se dále dovolává toho, že ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. s institutem předžalobní výzvy výslovně počítá a že ani výzva opakovaná advokátem po předchozí výzvě účastníka nemusí být neúčelným úkonem, zejména s ohledem na reálný (psychologický) efekt výzvy zaslané advokátem a snahu žalobkyně řešit věc nejprve mimosoudně. Žalobkyně pak dodává, že podobně by mohly být posuzovány i jakékoliv další úkony advokáta, neboť i ty může žalobkyně učinit sama. Podle názoru žalobkyně mají správně náklady řízení před soudem prvního stupně činit 2 716 Kč (soudní poplatek 901 Kč, mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby po 400 Kč a paušální náhrady hotových výdajů za tři úkony po 100 Kč, dále pak z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 315 Kč). Z vyložených důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 716 Kč, a aby současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. 5.Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně se ve věci samé domáhala zaplacení příspěvků za dobu bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla registrační značky [anonymizováno], VIN [anonymizováno] v období od [anonymizováno] do [anonymizováno] a z provozu vozidla registrační značky [anonymizováno], VIN [anonymizováno] od [anonymizováno] do [anonymizováno] a paušálních nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na tyto příspěvky. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k dobrovolné úhradě, a to sama i prostřednictvím společnosti [anonymizováno] (výzvy ze dne 29. 5. 2024, 23. 10. 2024, 5. 12. 2024 a 7. 1. 2025). Následně byla žalovanému zaslána také předžalobní výzva prostřednictvím zástupkyně žalobkyně (výzva ze dne 31. 1. 2025). Žalobě ve věci samé bylo zcela vyhověno, přičemž součástí přiznaného plnění je i poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 2 x 300 Kč.
6.Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 7.Podle § 142a odst. 1 o. s. ř. žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal výzvu k plnění. 8.V projednávané věci byla plně úspěšnou účastnicí řízení žalobkyně, které proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží vůči neúspěšnému žalovanému plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. K nákladům řízení patří i odměna advokáta a jeho hotové výdaje (§ 137 odst. 1 a 2 o. s. ř.) a v případě, že je zástupce plátcem daně z přidané hodnoty, též náhrada za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Žalobkyni však nenáleží náhrada za veškeré úkony její zástupkyně, nýbrž jen za úkony potřebné k účelnému uplatnění jejího práva. 9.Pokud jde o náklady spojené s předžalobní výzvou k plnění sepsanou zástupkyní žalobkyně, odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že se o účelně vynaložený náklad nejedná. Správný je proto závěr okresního soudu, že žalobkyni náhrada za tento úkon právní služby s ní spojená paušální náhrada hotových výdajů a náhrada za daň z přidané hodnoty nenáleží. Jak totiž plyne z výše uvedeného, žalobkyně předtím, než podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu (před zahájením řízení), sama, případně prostřednictvím specializované agentury (nikoliv prostřednictvím advokátky), žalovaného opakovaně vyzývala k dobrovolné úhradě dluhu a upozorňovala jej na možnost jeho soudního vymáhání. Proto další výzva, činěná prostřednictvím advokátky, byla z pohledu ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. nadbytečná (nebylo jí třeba pro vznik práva žalobkyně na náhradu nákladů řízení). Stejně tak za dané situace nebylo lze důvodně předpokládat, že by mohla vést žalovaného k plnění, pokud na opakované předchozí výzvy nereagoval. Nepřiléhavý je přitom argument žalobkyně, že takto by jí nemusela být přiznána náhrada za žádný úkon učiněný její advokátkou s tím, že všechny úkony v řízení mohla žalobkyně učinit sama. Neúčelnost výzvy k plnění sepsané advokátkou tu totiž není dovozována z toho, že takovou výzvu žalobkyně sepsat mohla, nýbrž z toho, že ji skutečně sepsala a odeslala žalovanému a tento již jednou žalobkyní učiněný úkon byl následně nadbytečně, a tedy neúčelně, opakován také zástupkyní žalobkyně. 10.Odvolací soud dále přezkoumal správnost výše přiznaných nákladů řízení. Tyto správně sestávají ze soudního poplatku ve výši 901 Kč, dále sestávají z nákladů právního zastoupení – odměny za dva úkony právní služby po 400 Kč podle § 14b a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025, dvou paušálních náhrad hotových výdajů za dva úkony po 100 Kč, celkem 1 000 Kč, a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 000 Kč, tj. 210 Kč, celkem tudíž 2 111 Kč. 11.Na rozdíl soudu prvního stupně má odvolací soud za to, že žalobkyni nenáleží ani právo na náhradu paušálních nákladů za upomínku sepsanou přímo žalobkyní, potažmo jejím jménem společností [anonymizováno] Náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek byly totiž žalobkyni přiznány jakožto příslušenství pohledávky v paušalizované výši 2 x 300 Kč (§ 45 odst. 2, 4 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve spojení s § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb. a § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) již pravomocným výrokem I. napadeného rozsudku. Není proto namístě tyto náklady přiznávat duplicitně v rámci rozhodování o nákladech řízení. 12.Odvolací soud poukazuje na to, že koncepce úpravy rozhodování o nákladech občanskoprávního řízení stojí na zásadě oficiality, kdy soud rozhoduje o nákladech řízení z úřední povinnosti, aniž by byl nucen vyčkávat na návrhy účastníků řízení, či jimi byl vázán (srov. § 151 o. s. ř.). K obecnému zákazu změny k horšímu (reformatio in peius) se Ústavní soud v souvislosti s rozhodováním o náhradě nákladů řízení opakovaně vyslovil tak, že tato zásada – obecně platná v trestním řízení – z občanského soudního řádu nevyplývá a v jeho působnosti se neuplatní (srov. sp. zn. III. ÚS 30/04, II. ÚS 310/99, IV. ÚS 14/04, I. ÚS 380/04; všechna zde citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná prostřednictvím internetu na nalus.usoud.cz). Odvolací soud je oprávněn změnit náhradu nákladů řízení i v neprospěch účastníka řízení, který byl jediným odvolatelem (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 596/07 ze dne 29. 11. 2007 a rovněž stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24). Krajský soud proto změnil podle § 220 odst. 1 o. s. ř. rozsudek okresního soudu v napadeném nákladovém výroku potud, že žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení vůči žalovanému ve správné výši; jinak, tj. co do základu (rozhodnutí o tom, že je to žalovaný, kdo má nahradit náklady řízení žalobkyni), platebního místa (k rukám zástupkyně žalobkyně; § 149 odst. 1 o. s. ř.), a lhůty k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) jej podle § 219 o. s. ř. v tomto výroku potvrdil. 13.O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.).