Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele Jana Špreňara, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Jankovským, advokátem, sídlem Karlovo náměstí 292/15, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. října 2025 č. j. 25 Co 170/2024-916, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Barbory English a Iaina Charlese Englishe, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci a obsah napadeného rozhodnutí
1.Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva zaručená v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. 2.Jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti a napadeného soudního rozhodnutí, stěžovatel se (v pozici žalobce) na vedlejších účastnících domáhal u Obvodního soudu pro Prahu 5 náhrady nemajetkové újmy. V řízení požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta. Obvodní soud v roce 2016 uznal naplnění zákonem předvídaných předpokladů pro osvobození od soudních poplatků a advokáta stěžovateli ustanovil. Proti rozsudku ukončujícímu nalézací řízení se obě strany odvolaly.
3.Odvolací soud se nejprve zabýval tím, zda jsou stále naplněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta a vyzval stěžovatele, aby se ke svým osobním, majetkovým a výdělkovým poměrům vyjádřil, resp. uvedl, zda nedošlo k relevantní změně. Stěžovatel uvedl, že z hlediska jeho možnosti hradit procesní náklady se nic nezměnilo. V mezidobí sice zemřel jeho otec, ale dědictví se vzdal ve prospěch matky. Odvolací soud na základě vyžádaných podkladů z dědického řízení dovodil, že stěžovatel mohl po otci zdědit podíl na majetku (zejména nemovitostech) ve výši přesahující milion Kč. Stěžovatel se tohoto podílu uzavřenou dohodou dědiců dobrovolně a bez náhrady vzdal, což lze považovat za jednání, kterým se bez důvodu zbavil možnosti nabýt značný majetek. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že k osvobození od soudních poplatků již není důvod a napadeným usnesením zprostil funkce zástupce stěžovatele.
II.
Argumentace stěžovatele
4.Stěžovatel s napadeným rozhodnutím nesouhlasí. Odvolací soud mu odejmul advokáta, který jej zastupoval v řízení mnoho let a byl znalý věci. Sám prostředky na vedení sporu nemá, nového advokáta mu musí platit příbuzní. Zrušení osvobození od soudních poplatků se nedotýká jen plateb za advokáta, ale má pro stěžovatele zásadní dopad také z hlediska možného hrazení nákladů řízení žalovaným a státu. O takto zásadní otázce by měl rozhodovat vždy nalézací soud s možností opravného prostředku.
5.Rozhodnutí rovněž není náležitě odůvodněno. Zaprvé se v podstatě zakládá na spekulacích soudu, neboť dědické řízení proběhlo určitým způsobem a jiné závěry jsou hypotetické. Zadruhé soud přesně nevyčísluje, který majetek mohl stěžovatel nabýt a v jaké výši. Neprovedl ani výpočet, jak by případná výše dědictví (ne)odpovídala výši nákladů řízení, a tedy jestli by stěžovatel neměl nárok alespoň na částečné osvobození od soudních poplatků.
III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6.Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, ve kterém Ústavní soud může rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. 7.Judikatura Ústavního soudu ustáleně považuje rozhodování o osvobození od soudních poplatků a o souvisejícím ustanovení zástupce z řad advokátů za doménu obecných soudů, jejichž závěry mu nepřísluší přehodnocovat. Tento přístup opouští pouze výjimečně, a to například v případě svévolného výkladu a aplikace příslušných ustanovení občanského soudního řádu, nebo při absenci řádného odůvodnění, neumožňujícím rozpoznat argumentaci obecného soudu (srov. usnesení ze dne 24. 11. 2015 sp. zn. III. ÚS 427/15 a další rozhodnutí tam citovaná).
8.Ústavní soud v postupu odvolacího soudu podobné vady neshledal. Přes tvrzení stěžovatele o opaku nelze napadené rozhodnutí pokládat za nedostatečně odůvodněné. Odvolací soud srozumitelně shrnul průběh dědického řízení a identifikoval i část majetku, který by připadl stěžovateli, jestliže by se dědictví nevzdal. Základem pro odnětí osvobození od soudních poplatků stěžovateli bylo právě jeho bezdůvodné odmítnutí majetku značné hodnoty. Odnětí osvobození není podmíněno hypotetickým poměřováním hodnoty odmítnutého majetku s možnými náklady na právní zastoupení či dokonce potenciálními náklady celého řízení v případě neúspěchu stěžovatele v něm. Obdobně neopodstatněná je námitka stěžovatele na věcnou nepříslušnost odvolacího soudu kvůli absenci opravného prostředku (srov. usnesení ze dne 11. 1. 2007 sp. zn. II. ÚS 771/06 či usnesení ze dne 2. 4. 2025 sp. zn. IV. ÚS 984/24 , bod 10).
9.Ústavní soud z předestřených důvodů porušení ústavně zaručených práv stěžovatele neshledal a jeho ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. března 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu