Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátkou [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
pro 114 269,97 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 62 032 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 62 032 Kč od [anonymizováno] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady částky 52 237,97 Kč s úrokem z prodlení z částky 114 269,97 Kč ve výši 12 % ročně od [anonymizováno] do [anonymizováno] a z částky 52 237,97 Kč od [anonymizováno] do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [anonymizováno] domáhala po žalovaném zaplacení částky 114 269,97 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 114 269,97 Kč od [anonymizováno] do zaplacení a náhrady nákladů řízení.
2.Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne [anonymizováno] uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [anonymizováno]., smlouvu o úvěru, na základě které poskytla společnost [anonymizováno]., žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do [anonymizováno]. Žalovaný se zavázal splácet úvěr formou 48 pravidelných měsíčních splátek po 6 328 Kč, které v sobě zahrnují splátku jistiny, úroku za poskytnutí úvěru a měsíční úhradu za pojištění. Splátky měly být hrazeny vždy k 1 dni daného kalendářního měsíce, a to počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž bal úvěr vyplacen. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 68,34% ročně a byla dohodnuta jako pevná po celou dobu splácení úvěru. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal splatit činila 293 952 Kč.Dle části B) odst. 2.2 Smlouvy bylo sjednáno přirůstání smluvního úroku k jistině. Žalobkyně požaduje smluvní úrok pouze od data poskytnutí úvěru do jeho zesplatnění, tedy za období od [anonymizováno] do [anonymizováno] v částce celkem 52 237,97 Kč. Dne [anonymizováno] uzavřeli účastníci současně s úvěrovou smlouvou Dodatek č. [anonymizováno], podle kterého došlo k uzavření Smlouvy a Dodatku prostřednictvím internetových stránek předchůdce žalobkyně [anonymizováno] a dalších prostředků komunikace na dálku. Při odstoupení od smlouvy dle bodu 7.1 části B) smlouvy činí částka úroku splatná za 1 kalendářní den 189,83 Kč. RPSN byla sjednána ve výši 94,38 %. Před uzavřením smlouvy a Dodatku byla žalovanému poskytnuta veškerá předsmluvní dokumentace včetně Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru tak, aby žalovaný byl schopen posoudit, zda navrhovaná Smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Žalovaný následně podepsal Smlouvu, Dodatek i související smluvní dokumentaci tak, že zaslal žalobkyni na její telefonní číslo [anonymizováno] zprávu ve formátu jméno, příjmení, jedinečný číselný kód [anonymizováno], odpovídající variabilnímu symbolu platby ve výši 1 Kč, která byla právním předchůdcem žalobkyně za tímto účelem zaslána po posouzení úvěruschopnosti na bankovní účet žalovaného č. [anonymizováno]. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, když uhradil předchůdci žalobkyně pouze částku 37 968 Kč. Celková výše nároků žalobkyně tak činí celkem částku 114 269,97 Kč nejpozději splatných dne [anonymizováno]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [anonymizováno] byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného dne [anonymizováno] k úhradě dlužné částky, žalovaný však žalobkyni do dnešního dne dlužnou částku neuhradil.
3.Předchůdce žalobkyně prověřoval úvěruschopnost žalovaného, mimo jiné lustrací z veřejně dostupných databází [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno] a z údajů získaných od žalovaného, které uvedl v listině – Hodnocení klienta. Z toho úvěrující zjistil, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti [anonymizováno]-[anonymizováno]. s měsíčním příjmem 219 814 Kč, přičemž měsíční běžné výdaje představují částku 9 481 Kč. Životní minimum činí 4 860 Kč, náklady na bydlení 4 621 Kč, tudíž volné zdroje žalovaného představovaly částku 9 333 Kč. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.
4.Usnesením, č. j. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila podáním ze dne [anonymizováno], že předchůdce žalobkyně prověřoval úvěruschopnost žalovaného, mimo jiné lustrací z veřejně dostupných databází [anonymizováno] a z údajů získaných o d žalovaného, které uvedl v listině – Hodnocení klienta. Z toho úvěrující zjistil, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti [anonymizováno]-[anonymizováno]. s měsíčním příjmem 219 814 Kč, přičemž měsíční běžné výdaje představují částku 9 481 Kč. Životní minimum činí 4 860 Kč, náklady na bydlení 4 621 Kč, tudíž volné zdroje žalovaného představovaly částku 9 333 Kč. 5.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. Zástupce žalobce se z jednání omluvil a souhlasil, aby toto proběhlo v jeho nepřítomnosti. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
6.Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [anonymizováno]., uzavřela s žalovaným dne [anonymizováno] Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno]. Úvěrující poskytla žalovanému částku ve výši 100 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit do [anonymizováno] spolu s úrokovým navýšením. Celkem se žalovaný zavázal splatit částku 293 952 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 68,34 % ročně, RPSN činila 94,55% (ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno]). Dle tvrzení žalobkyně žalovaný k dnešnímu dni uhradil pouze částku 37 968 Kč, proto došlo dne [anonymizováno] k zesplatnění úvěru. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [anonymizováno] byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni (ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [anonymizováno]). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [anonymizováno]. Téhož dne byl žalovaný vyzýván k úhradě dluhu písemnou předžalobní upomínkou (z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [anonymizováno], z předžalobní upomínky ze dne [anonymizováno]).
7.Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8.Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 9.Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku v platném znění (zák. č. 89/2012 Sb.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10.Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru, dále též ZoSÚ) ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11.Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12.Podle ustanovení § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13.Podle § 87 odst. 2 ZoSÚ je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 14.Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [anonymizováno]., a žalovaným, byla dne [anonymizováno] uzavřena smlouva o úvěru, podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Předchůdkyně žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 15.Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno] odst. 26). Nejvyšší správní soud ČR v citovaném rozhodnutí zformuloval závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne [anonymizováno] spisové značky [anonymizováno], z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [anonymizováno]) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 16.Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [anonymizováno] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
17.V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného lustrací z veřejně dostupných databází [anonymizováno] a z údajů získaných od žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně nepředložila žádné listiny, prokazující příjmy a výdaje žalovaného (např. výplatní pásky, výpisy z účtu, životní náklady žalované, náklady na bydlení, splátky jiných úvěrů apod.). Při posuzování úvěruschopnosti provedené lustrace ve veřejně dostupných databázích nejsou dostatečné, když poskytovatel úvěru je povinen prověřit z dostupných dokumentů od spotřebitele jeho pravidelné příjmy a výdaje, neboť úvěruschopnost se posuzuje zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že úvěrující splnila své zákonné povinnosti a před uzavřením smlouvy řádně posoudila schopnost žalovaného úvěr řádně splácet ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. 18.S ohledem na to soud shledal předmětnou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru s odkazem na výše citovanou judikaturu. Z těchto důvodů požadované plnění z titulu smlouvy považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ. 19.Žalovaný od předchůdkyně žalobkyně obdržel částku 100 000 Kč, zavázal se vrátit částku 293 952 Kč, ale zaplatil na splátkách úvěru pouze částku 37 968 Kč. [anonymizováno] 032 Kč tak představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 62 032 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 62 032 Kč od [anonymizováno] do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 20.Pokud jde o počátek prodlení žalovaného, předžalobní výzva ze dne [anonymizováno] byla žalovanému odeslána téhož dne a byla mu doručena fikcí třetí pracovní den, tj. [anonymizováno]. Žalovaný měl dlužnou částku zaplatit do tří dnů, tj. do [anonymizováno] a ode dne následujícího, tj. od [anonymizováno] je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.
21.Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku 62 032 Kč, se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.
22.O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky 62 032 Kč, která představuje 54% uplatněného nároku. Neúspěšná byla ohledně částky 52 237,97 Kč, tedy z 46 %. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci (8 %) soud tedy žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.