Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Fukalovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátem Mgr. Markem Lošanem sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1 - Nové Město
proti
žalované: [anonymizováno], narozená [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o 38 435,03 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 33 849,87 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 33 849,87 Kč od [anonymizováno] do zaplacení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v rozsahu částky 4 585,16 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 33 849,87 Kč od [anonymizováno] do zaplacení, zákonného úroku ve výši 12 % ročně z částky 33 849,87 Kč od [anonymizováno] do [anonymizováno], zákonného úroku ve výši 0,5 % ročně z částky 33 849,87 Kč od [anonymizováno] do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7 800,81 Kč k rukám zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se domáhala stanovení povinnosti žalované zaplatit částku 38 435,03 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne [anonymizováno] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [anonymizováno]., IČO: [anonymizováno] (dále jen „právní předchůdkyně“) s žalovanou smlouvu o kontokorentním úvěru, na jejímž základě poskytla žalované kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem 30 000 Kč. Žalovaná měla poskytnuté peněžní prostředky splácet společně se smluvním úrokem ve výši 21,99 % ročně. Žalovaná však neplnila povinnosti vyplývající ze smlouvy o kontokorentu řádně a včas a opakovaně se dostávala do prodlení s úhradou načerpaného úvěru. Žalovaná byla opakovaně právní předchůdkyní žalobkyně vyzývána k nápravě a upozorňována, že pokud neuhradí dlužné částky, dojde k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná však ani přes to nesplnila své povinnosti, a tak ke dni [anonymizováno] přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně k prohlášení celého úvěru za splatný. Ke dni podání žaloby žalovaná dlužila částku 33 849,87 Kč jakožto jistinu, dále částku 3 500 Kč na smluvních pokutách a kapitalizovaný úrok ve výši 1 085,16 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení od [anonymizováno] do zaplacení z částky 37 349,87 Kč a smluvní úrok ve výši 12 % ročně od [anonymizováno] do zaplacení z částky 33 849,87 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani po tom, co byla žalobkyní vyzvána k plnění. Co se týče posuzování úvěruschopnosti žalované, tak žalobkyně uvedla, že si její právní předchůdkyně ověřovala úvěruschopnost žalované na základě pokročilých scoringových a sociodemografických modelů a lustrací žalované v interních i externích databázích. Právní předchůdkyně žalobkyně si dále vyžádala od žalované informace o jejích příjmech a výdajích, kdy žalovaná uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 30 000 Kč, dále že nevyživuje žádné další osoby, bydlí u rodičů a její náklady na bydlení činí 0 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně si informace o příjmech žalované ověřila z dokladu o příjmu od zaměstnavatele žalované. Z bankovního a nebankovního registru klientských informací pak právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaná nemá žádné další závazky.
2.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3.Soud z provedených důkazů zjistil, že dne [anonymizováno] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou smlouvu o bankovních produktech a službách na základě které byl žalované zřízen běžný účet č. [anonymizováno] (smlouva o bankovních produktech a službách z [anonymizováno]).
4.Z dispozice se sjednanými parametry kontokorentního úvěru [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] soud zjistil, že si právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná sjednaly ke smlouvě o běžném účtu č. [anonymizováno] kontokorentní úvěr s následujícími parametry: úvěrový rámec kontokorentu 30 000 Kč, minimální měsíční kreditní příjem 50 % povoleného limitu, smluvní úrok 21,99 % a RPSN 24,35 %. Dokument dále obsahuje také ustanovení o poplatcích.
5.Z žádosti č. [anonymizováno] soud zjistil, že jde o shrnutí žádosti žalované o kontokorentní úvěr. Žalovaná uvedla že je svobodná, bydlí u rodičů, je zaměstnaná na dobu určitou u [anonymizováno] a celkové příjmy domácnosti činí 30 000 Kč. Nezbytné náklady klienta byly uvedny 0 Kč a splátky mimo právní předchůdkyni žalobkyně 0 Kč.
6.Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vedla žalované úvěrový účet č. [anonymizováno] a ke dni [anonymizováno] činila splatná částka 38 435,03 Kč a skládala se z jistiny ve výši 33 849,87 Kč, splatného úroku z prodlení ve výši 1 085,16 Kč a dlužných poplatků, pojištění a pokut ve výši 3 500 Kč.
7.Z výpisu z účtu žalované za období od března 2022 do prosince 2024 soud zjistil, že před sjednáním smlouvy o flexikreditu měla žalovaná ke dni [anonymizováno] zůstatek na účtu 520,97 Kč, přičemž z výpisu z účtu za období [anonymizováno] do [anonymizováno] se podává, že obrat na účtu měla žalovaná 41 252 Kč jako příjem a 43 281,22 Kč jako odchozí platby, konečný zůstatek činil – 1508,25 Kč. Z výpisu se dále zjišťuje, že jako příjem má okamžité úhrady od fyzických osob, a to i odchozí platby. Na účtu je evidována příchozí platba od uvedeného zaměstnavatele ve výši 32 602 Kč a výběry v hotovosti 14 000 Kč.
8.Z upomínky ze dne [anonymizováno] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 3 638,76 Kč, se kterou se ocitla po splatnosti do [anonymizováno] a upozornila ji na možnost zesplatnění celého úvěru.
9.Z upomínek ze dne [anonymizováno], [anonymizováno] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 2 216,85 Kč do [anonymizováno] s tím, že pokud tak neučiní, dojde k zesplatnění celého dluhu.
10.Z upomínky ze dne [anonymizováno] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 5.896,09 Kč, se kterou se ocitla po splatnosti do [anonymizováno] a upozornila ji na možnost zesplatnění celého úvěru.
11.Z předžalobní výzvy ze dne [anonymizováno] s dokladem o odeslání soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval dne [anonymizováno] žalovanou k úhradě dlužné částky 38 435,03 Kč do sedmi dnů s tím, že pokud tak žalovaná neučiní, přistoupí žalobkyně k vymáhání dlužné pohledávky soudní cestou.
12.Z upomínky ze dne [anonymizováno] soud zjistil, že jde o dopis právní předchůdkyně žalobkyně žalované oznamující zesplatnění celého úvěru a vyzývající ji k uhrazení dlužné částky 37 522,37 Kč
13.Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [anonymizováno] soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni a žalovaná o tom byla vyrozuměna.
14.Z upomínky ze dne [anonymizováno] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k okamžité úhradě částky 5 882,29 Kč.
15.Z upomínky ze dne [anonymizováno] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 8 968,60 Kč do [anonymizováno] s tím, že pokud tak neučiní, dojde k zesplatnění celého dluhu.
16.Z platební historie soud zjistil, že jde o tabulku vytvořenou právní předchůdkyní žalobkyně, obsahující informace o vzniku dlužného příslušenství k jistině.
17.Podle § 2395 OZ, občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 18.Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 19.Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zák. č. 257/2016 Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 20.Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 21.Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 22.Podle § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 23.Podle § 2991 odst. 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 24.Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o. z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zák. č. 257/2016 Sb. 25.Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda porušení povinnosti věřitele podle § 86 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. spočívající v nedostatečném zkoumání úvěruschopnost dlužníka vede k relativní neplatnosti právního jednání, které se podle § 586 odst. 1 OZ může dovolat pouze osoba, pro jejíž ochranu zájmu je tato neplatnost stanovena, anebo k absolutní neplatnosti právního jednání, ke které soud přihlíží podle § 588 OZ bez návrhu. 26.Povinnost věřitele poskytující spotřebitelský úvěr posuzovat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele byla stanovena již v předchozí právní úpravě v § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30.11.2016. Tento postup zahrnoval povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27.09.2007, sp. zn. nsoud/32_Odo_1726_2006, ze dne 22.04.2009, sp. zn. nsoud/32_Cdo_241_2009, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30.09.2009, č. j. nssoud/1_Afs_94_2009 – 56). Věřitel tak byl povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Rozhodovací praxe se přitom ustálila na závěru, že nesplnění této povinnosti věřitele podle předchozí právní úpravy vedla k absolutní neplatnosti právního jednání (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.07.2018, sp. zn. nsoud/33_Cdo_2178_2018), a to přestože tento následek § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 výslovně nestanovil. 27.Soud si je vědom, že s účinností nové právní úpravy § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a podle jeho striktně jazykového výkladu by se na první pohled mohlo dospět k závěru, že došlo ke změně v následku porušení této povinnosti (z absolutní neplatnosti právního jednání na relativní neplatnosti právního jednání). V tomto ohledu je ovšem namístě podotknout, že obecné soudy jsou vázány smyslem a účelem zákona, tj. jeho teleologickým výkladem. Ústavní soud totiž v usnesení pléna ze dne 03.04.2007, sp. zn. usoud/Pl.__S_92_06 stanovil, že „obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku; povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kde jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad (srov. např. nález sp. zn. usoud/Pl.__S_21_96, Sb.n.u. sv. 7, str. 87, usoud/Pl.__S_19_98, Sb.n.u. sv. 13, str. 131, usoud/Pl.__S_3_06, usoud/I.__S_50_03, usoud/IV.__S_611_05, dostupné na www.usoud.cz). Jinými slovy řečeno, soudy musí při své činnosti postupovat tak, aby interpretační a aplikační právní problémy řešily s maximální mírou racionality. Jestliže interpretace právní normy za použití jazykové metody výkladu vede k nerozumným výsledkům, zakládajícím neodůvodněnou nerovnost mezi subjekty, je na místě použít další výkladové metody, jako je metoda výkladu systematického, logického, teleologického či historického, které by přiměřeně korigovaly interpretační výsledky plynoucí ze základního, nikoliv však jediného, výkladu jazykového.“ V této souvislosti proto soud dále posuzoval smysl a účel nové právní úpravy, a to s přihlédnutím k vývoji v zákonodárství, evropským předpisům a k ustálené rozhodovací praxi. 28.Koncepce ochrany spotřebitele jakožto subjektu, který nemá znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing a ekonomickou sílu je pevně zakotvena v českém právním řádu (mj. právě v zákoně č. 257/2016 Sb., ale též zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, a § 1810 až 1867 o. z.) i evropských předpisech (směrnice č. 93/13/EHS a směrnice č. 2008/48/EHS) s tím, že dorovnává faktickou nerovnost spotřebitele a podnikatele jako profesionála. Účelem této ochrany je, že po spotřebitelských úvěrech si přirozeně poptávají osoby, které volné peněžní prostředky spíše nemají a tyto prostředky se proto snaží získat za každou cenu. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Proto je povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána zákonem nikoli spotřebiteli, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Následek relativní neplatnosti ovšem tento účel zákona znemožňuje, když soudu neumožňuje splnění této povinnosti kontrolovat z vlastní iniciativy – bez návrhu protistrany, čímž nestanovuje dostatečně účinné následky porušení povinnosti podnikatele jako profesionála při neposuzování úvěruschopnosti. Poskytovatelům úvěrů následek v podobě relativní neplatnosti umožňuje systematicky takovou povinnost porušovat. Oslabení ochrany spotřebitele však nebylo záměrem zákonodárce. 29.V důvodové zprávě k zák. č. 257/2016 Sb. totiž zákonodárce uvádí, že „stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud výsledek posouzení úvěruschopnosti napovídá, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.“ Nová úprava tudíž jako svůj cíl deklaruje „posílení principu zodpovědného úvěrování“, tj. aby byl takovýto věřitel dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých zákonných povinností. Lze proto s ohledem na výše uvedené konstatovat, že smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž by bylo namístě důvodně pochybovat o tom, že budou schopny úvěr splácet. Účelem této úpravy je předejít případnému nezvladatelnému zadlužování těch spotřebitelů, kteří by mohli skončit ve spirále dluhů, předlužení a insolvence se všemi negativními důsledky s tím spojenými, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd., jak se nezřídka u narůstajícího počtu dlužníků stává. V současné době jsou již nadto zřejmé negativní celospolečenské dopady ponechání vývoje spotřebitelských vztahů pouze na nikterak neomezené smluvní volnosti. Porušení této povinnosti nelze akceptovat s odkazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele odsouhlasil. Tyto celospolečenské souvislosti negativních sociálních důsledků předlužení spotřebitele s (prevenční) povinností posouzení úvěruschopnosti byly rozebírány v již zmíněném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25.07.2018, sp. zn. nsoud/33_Cdo_2178_2018. 30.Nelze ani pominout, že tento závěr podporuje též nález Ústavního soudu ze dne 26.02.2019, sp. zn. usoud/III.__S_4129_18, podle kterého obecný soud poruší právo spotřebitele na soudní ochranu podle § 36 odst. 1 Listina základních práv a svobod, jestliže nezkoumá, zda věřitel dostatečně zjišťoval úvěruschopnost spotřebitele. 31.Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. přistupovala převážně formálně, nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům, a to řádně splácet poskytnutý úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč. Ověřen byl pouze příjem žalované, který žalobkyně ověřila prostřednictvím výpisu z účtu žalované. Tento (průměrný čistý) měsíční příjem měl činit 30 000 Kč dle tvrzení žalované, dle výpisu z účtu činil 32 602 Kč. Co se týče výdajů žalované, zda měla žalovaná pouze uvést, že její výdaje na bydlení činí 0 Kč. Ze strany právní předchůdkyně žalobkyně nedošlo k žádnému zkoumání výdajů žalované. Z výpisu z účtu, který byl předložen za období od [anonymizováno] vyplynulo, že konečný zůstatek na účtu žalované byl mínusový, prováděla hotovostní výběry, z nichž nijak nevyplývají jiné její výdajové složky pro posouzení, k čemu byly takové finance použity. Obezřetnost poskytovatele úvěru byla na místě zejména s ohledem na výsledek hospodaření na účtu žalované, příjem žalované byl ověřen, byl i v částce, která by v obecné rovině mohla být dostačující pro hrazení předmětného závazku, nicméně výsledek hospodaření na účtu vzbuzuje pochybnosti o celkových majetkových poměrech žalované v době sjednání smlouvy, zvláště bez konkrétních údajů o jejích výdajích. Uvedený postup žalobkyně v tomto případě nelze označit jako aktivní zjišťování schopnosti žalované splácet úvěr. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 01.04.2015, čj. nssoud/1_As_30_2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zák. č. 257/2016 Sb.). 32.V souladu se § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku relevantních podkladů k výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít. Neuvedení žádných nákladů ze strany žalované mělo právní předchůdkyni žalobkyně vést k hlubšímu prověřování úvěruschopnosti žalované, zejména jejích výdajů a nespoléhat se jen na informace o příjmové stránce hospodaření žalované. Soud tak uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že došlo k řádnému ověření úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyní k datu sjednání předmětného závazku. 33.Soud uzavírá, že žalobkyně v daném případě nesplnila svoji povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 588 OZ vede k absolutní neplanosti smlouvy o úvěru, neboť toto odporuje smyslu a účelu zákona a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Absolutně neplatné právní jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku 33 849,87 Kč, přičemž nevrácená část finančního plnění činila ke dni rozhodnutí 33 849,87 Kč. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, jedná se ze strany žalobkyně o plnění bez právního důvodu a příjemci vzniká bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 OZ). Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky 33 849,87 Kč a ve zbývajícím rozsahu, žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 34.Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20.04.2022, sp. zn. nsoud/33_Cdo_3675_2021, konkrétním účelem § 87 zák. č. 257/2016 Sb. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, nýbrž v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 OZ Soud dospěl k závěru, že splatnost bezdůvodného obohacení nastala dnem vyhlášení rozsudku a do prodlení se žalovaná dostala den po vyhlášení rozsudku, tedy dne [anonymizováno]. 35.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 OSŘ tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 800,81 Kč, přičemž tato částka představuje 65,42 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 82,71 % a úspěchu žalované v rozsahu 17,29 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 494 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 38 435,03 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a žaloba) a z částky 2 660 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci (dvakrát účast na jednání) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 620 Kč ve výši 1 810,20 Kč. 36.Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.). O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.