Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí: 26.05.2026
Typ rozhodnutí: ROZSUDEK
Heslo: Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu [ Odpovědnost státu za újmu ]
Nesprávný úřední postup (nepřiměřená délka řízení)
Správní řízení
Dotčené předpisy: § 13 odst. 1 předpisu č. 82/1998 Sb.
§ 31a předpisu č. 82/1998 Sb.
Kategorie rozhodnutí: C
Zveřejněno na webu: 01.07.2026
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.11.2001, sp. zn. nsoud/21_Cdo_123_2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz . ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobce J. M. , zastoupeného JUDr. Janem Klailem, advokátem se sídlem v Plzni, Lukavická 2012/22, proti žalované České republice – Ministerstvu obrany , se sídlem v Praze 6, Tychonova 221/1, o zaplacení částky 161 946,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. okresni/7_C_18_2025, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16.10.2025, č. j. krajsky/70_Co_292_2025-70, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16.10.2025, č. j. krajsky/70_Co_292_2025-70, s výjimkou výroku I, pokud jím byl změněn vyhovující výrok I rozsudku soudu prvního stupně co do částky 11 309,98 Kč s příslušenstvím tak, že se žaloba zamítá, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 23.06.2025, č. j. okresni/7_C_18_2025-39, s výjimkou zamítavého výroku II a výroku I co do částky 11 309,98 s příslušenstvím, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 6 k dalšímu řízení. Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 284 837,20 Kč s příslušenstvím, tvořené náhradou za nemajetkovou újmu ve výši 228 861,90 Kč z nepřiměřené délky řízení a náhradou majetkové škody ve výši 55 975,30 Kč coby nákladů zastoupení advokátem ve správním řízení. Nemajetková újma i majetková škoda měly být žalobci způsobeny nepřiměřenou délkou řízení ve věci služebního poměru vedené o jeho žádosti ze dne 14.08.2008, kterou se domáhal doplacení ušlého platu za období, kdy byl určen do služeb LZS (letecká záchranná služba) a SAR (služba pátrání a záchrany). O uvedené žádosti bylo rozhodnuto pravomocným rozhodnutím velitele vzdušných sil ze dne 24.01.2024, č. j. MO 66420/2024-3031, jež bylo doručeno žalobci dne 29.01.2024. Délka posuzovaného řízení (od podání žádosti do právní moci posledního rozhodnutí, včetně řízení před správními soudy) tak činila 15 let, 5 měsíců a 15 dnů.
2. Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23.06.2025, č. j. okresni/7_C_18_2025-39, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 117 280,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 21.01.2025 do zaplacení (výrok I), žalobu co do zaplacení částky 44 665,30 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky od 19.01.2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 117 280,90 Kč od 19.01.2025 do 20.01.2025, zamítl (výrok II) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení (výrok III). 3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně bylo na základě žádosti žalobce o doplacení části platu dne 14.08.2008 zahájeno správní řízení, vedené žalovanou pod č. j. 37463/2018-2427 (poslední označení správního spisu), přičemž toto řízení bylo vedeno až do 29.01.2024, kdy nabylo právní moci poslední rozhodnutí služebního orgánu v uvedené věci. Řízení tedy trvalo 15 let, 5 měsíců a 15 dnů, tj. celkem 5 646 dní. Žalobce nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřeně dlouhým trváním předmětného správního řízení za uvedenou dobu předběžně uplatnil u žalované přípisem ze dne 18.07.2024, doručeným žalované téhož dne, přičemž žalovaná za uvedenou dobu trvání správního řízení přiznala žalobci zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 122 890,98 Kč. Současně žalobce uplatnil nárok na náhradu majetkové újmy spočívající v nákladech vynaložených v předmětném správním řízení, a to za všechny úkony vyplývající z obsahu spisu. Tento nárok žalovaná odmítla, neboť nebyl řádně specifikován a ve správním řízení si každý nese své náklady ze svého. Žalobce v souvislosti s právním zastoupením ve vedeném správním řízení podle soudu prvního stupně účelně vynaložil toliko 4 úkony právní služby, které byly vynaloženy za účelem odstranění nečinnosti služebního orgánu, popř. za účelem zrušení nezákonných rozhodnutí, které významně přispěly k nepřiměřené délce vedeného správního řízení a na jeho délce se přímo podílely.
4. Po právní stránce vyšel soud prvního stupně ze zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“ nebo „zák. č. 82/1998 Sb.“), a uzavřel, že celkovou délku řízení lze hodnotit jako nepřiměřenou a tudíž v dané věci došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Jako adekvátní základní částku za jeden rok trvání posuzovaného správního řízení považoval soud prvního stupně 17 000 Kč. Nepřisvědčil námitce žalované, že by základní částka měla být snížena na polovinu za první dva roky trvání řízení, což zdůvodnil tím, že nemajetková újma byla požadována v souvislosti se správním řízením, kdy jsou lhůty pro vydání rozhodnutí stanoveny zákonem (§ 71 SŘ), což v daném případě znamenalo, že rozhodnutí mělo být vydáno do 30 dnů, resp. 60 dnů, šlo-li o věc skutkově a právně složitou. Tuto základní částku pak modifikoval za použití jednotlivých kritérií ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk. Z důvodu skutkové i právní složitosti základní částku snížil o 20 %, o dalších 20 % snížil základní částku z toho důvodu, že řízení probíhalo ve 4 stupních. Naopak k navýšení základní částky o 30 % přistoupil pro zvýšený význam řízení pro žalobce, neboť řízení se týkalo doplatku platu, a tedy šlo o věc obdobnou věci pracovněprávní, a i částka, o niž v posuzovaném řízení šlo, byla poměrně vysoká. Dále soud prvního stupně uzavřel, že od celkové doby trvání správního řízení v délce 5 646 dní je s ohledem na lhůty stanovené v § 71 SŘ nutno odečíst 30 + 30 dní a nemajetkovou újmu přiznat jen za 5 586 dnů. Při počtu 5 586 dnů dospěl k tomu, že odškodnění nemajetkové újmy žalobce mělo činit 234 152,90 Kč. S ohledem na to, že žalovaná po podání žaloby uhradila 122 891 Kč, zbývá jí dle soudu prvního stupně povinnost doplatit ještě částku 111 261,90 Kč. Stran nároku na náhradu škody, jejíž vznik žalobce shledával v tom, že ve správním řízení vynaložil náklady na právní zastoupení, odkázal na § 31 odst. 1 OdpŠk a konstatoval, že žalobce může s úspěchem požadovat jen náklady řízení, které byly účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí, přičemž za tyto náklady soud prvního stupně považoval 4 úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobce ve správním řízení, kdy se jednalo o urgenci činnosti odvolacího orgánu ze dne 21.06.2010, sepis odvolání ze dne 07.10.2013, sepis odvolání ze dne 18.04.2017 a sepis odvolání ze dne z 04.02.2019. Celkově tak soud prvního stupně shledal žalobu důvodnou do částky 111 161,90 Kč jako náhradu nemajetkové újmy a částky 6 019 Kč jako náhrady škody a současně žalobci přiznal i zákonný úrok z prodlení od 21.01.2025, neboť tímto dnem se žalovaná dostala do prodlení. Ve zbývajícím rozsahu soud prvního stupně žalobu zamítl. 5. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobce i žalované rozsudkem ze dne 16.10.2025, č. j. krajsky/70_Co_292_2025-70, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že žalobu zamítl co do částky 11 309,98 Kč s příslušenstvím, jinak jej v tomto výroku, tj. co do částky 105 970,92 Kč s příslušenstvím, potvrdil (výrok I) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II). 6. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a za správný považoval i závěr, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení. Shodně se soudem prvního stupně považoval za adekvátní základní částku zadostiučinění 17 000 Kč za rok trvání řízení a vzhledem k tomu, že posuzované řízení bylo řízením správním, nebylo namístě, aby první dva roky řízení byly ohodnoceny částkou o polovinu nižší. Jelikož však každé řízení musí nějakou dobu trvat, přičemž u správního řízení dokonce zákon přímo stanoví, že by tato doba měla činit 30 dní, resp. u řízení složitých 60 dní (§ 71 právního řádu), zmíněnou základní částku odškodnění po právu snížil na polovinu za první čtyři měsíce trvání řízení. Na rozdíl od soudu prvního stupně, a to s odkazem na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13.04.2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, publikovaného pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Stanovisko“), dospěl k závěru, že nejprve je třeba stanovit celkovou základní částku za dobu trvání celého řízení, a následně ji uvedeným způsobem modifikovat s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk.
7. Dále se neztotožnil se soudem prvního stupně, který složitost věci a instančnost řízení posuzoval samostatně. Uvedl, že řízení bylo po skutkové stránce složité, neboť bylo prováděno velké množství listinných důkazů a byla rovněž slyšena řada svědků, což není ve správních řízeních zcela obvyklé. Po právní stránce byla složitost řízení dána nutností aplikovat evropské právo. Procesní složitost posuzovaného řízení pak byla dána tím, že řízení probíhalo na celkem čtyřech stupních, před správním orgánem prvního stupně, před odvolacím správním orgánem, před správním soudem prvního stupně a před Nejvyšším správním soudem. Z důvodu celkové složitosti řízení tak odvolací soud snížil základní částku zadostiučinění o celkem 50 %. Odvolací soud uvedl, že se soud prvního stupně nedostatečně zabýval otázkou postupu orgánů veřejné moci během řízení, když nevzal v úvahu důvody, pro které bylo správním soudem zrušeno v pořadí první rozhodnutí odvolacího správního orgánu. Důvodem kasačního rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.05.2010, č. j. 22 Ca 58/2009-61, byla totiž nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího správního orgánu, přičemž poté správní orgán v prvním stupni rozhodl až dne 16.09.2013. Zmíněné období prodlení v délce více než tří let je nutno zohlednit v neprospěch státu, neboť se výrazně projevilo v délce řízení. Odvolací soud proto považoval za přiměřené navýšení základní částky zadostiučinění z tohoto důvodu o 20 %.
8. Odvolací soud se pak ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že posuzované řízení spadá mezi taková řízení, u nichž se zvýšený význam předmětu řízení pro účastníka ve smyslu § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk presumuje, když v posuzovaném řízení šlo o nárok žalobce na odměnu za práci a z tohoto důvodu navýšil základní částku zadostiučinění o 20 %. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dále neshledal žádný podíl žalobce na délce řízení, a tedy ani důvod k úpravě základní částky pro jeho jednání [kritérium § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk].
9. Odvolací soud na základě shora uvedeného uzavřel, že je nutné celkovou částku zadostiučinění za nemajetkovou újmu snížit o celkem 10 % na 233 953,74 Kč, i když žalobce na náhradě nemajetkové újmy uplatnil částku 228 861,90 Kč. Žalovaná v průběhu řízení uhradila částku 122 890,98 Kč, o niž vzal žalobce žalobu zpět. Po částečném zastavení řízení se tak žalobce z titulu náhrady nemajetkové újmy domáhal po žalované již jen zaplacení částky 105 970,92 Kč. Soud prvního stupně pochybil, když sám dospěl k tomu, že žalobci náleží na náhradě majetkové újmy částka 234 152,90 Kč a poté, co žalovaná zaplatila částku 122 890,98 Kč, zbývá k úhradě 111 261,90 Kč, kterou žalobci přiznal. Přehlédl, že nárok žalobce byl nižší, činil 105 970,92 Kč, a tedy přiznal žalobci na nároku na náhradu nemajetkové újmy o 5 290,98 Kč více, než žalobce požadoval.
10. Stran nároku žalobce na náhradu škody spočívající v nákladech právního zastoupení ve správním řízení, odvolací soud s poukazem na § 79 odst. 3 SŘ uvedl, že každý si nese náklady správního řízení sám a dále odkázal na § 31 odst. 1 OdpŠk, dle něhož lze požadovat úhradu pouze nákladů, které byly účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Konstatoval, že žádný z úkonů, které žalobce tvrdí a požaduje k úhradě, nelze považovat za účelně vynaložený úkon k odstranění nepřiměřené délky řízení, ale jde o zcela běžné úkony v rámci správního řízení. Nárok na náhradu majetkové škody tedy neshledal důvodným v celém rozsahu, tj. ohledně požadavku na zaplacení částky 55 975,30 Kč s příslušenstvím. II. Dovolání a vyjádření k němu
11. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovoláním, a to ve výroku I v části, kterou byl potvrzen výrok I rozsudku soudu prvního stupně (tj. ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 105 970,92 Kč s příslušenstvím).
12. Dovolatelka má za to, že napadené rozhodnutí na vyřešení několika otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
13. Žalovaná nejprve namítala, že se odvolací soud odchýlil od Stanoviska a dále od judikatury Nejvyššího soudu reprezentované rozsudky ze dne 22.08.2023, sp. zn. nsoud/30_Cdo_409_2023, a ze dne 31.08.2022, sp. zn. nsoud/30_Cdo_3673_2021, a to při nekrácení základní částky zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení za první dva roky řízení. 14. Dále žalovaná uvedla, že se odvolací soud odchýlil od Stanoviska v případě snížení základní částky zadostiučinění za právní složitost správního řízení a počet stupňů, v nichž byla věc projednávána, kdy odvolací soud snížil z těchto důvodů základní částku zadostiučinění o 50 %, neboť při řádném zohlednění skutkové a právní složitosti mělo být zadostiučinění sníženo o 2x 40 %.
15. Jako poslední formulovala žalovaná otázku týkající se navýšení základní částky zadostiučinění o 20 % z důvodu postupu orgánů veřejné moci, jež dle žalované představuje nepřípustné dvojí zohlednění týchž okolností, tj. dvojí sankcionování státu, aniž by odvolací soud vysvětlil, v čem tyto okolnosti přesahují rámec již samotného závěru o nepřiměřené délce řízení, v rámci jejíhož řešení se měl odvolací soud odchýlit od judikatury Nejvyššího soudu reprezentované např. rozsudky ze dne 26.09.2023, sp. zn. nsoud/30_Cdo_2126_2023, ze dne 13.11.2024, sp. zn. nsoud/30_Cdo_1101_2024 či ze dne 16.01.2025, sp. zn. nsoud/30_Cdo_2356_2024 a Ústavního soudu reprezentované nálezem ze dne 07.04.2015, sp. zn. usoud/I.__S_1599_13. Uvedla, že odvolací soud provedl dodatečné procentuální navýšení, aniž by vysvětlil, proč právě zde jde o kvalifikovaně závažná pochybění a vycházel ze stejných skutkových okolností, jež vedly k závěru o nepřiměřené délce řízení. 16. Závěrem žalovaná navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu změnil tak, že žalobu co do částky 105 970,92 Kč zamítne a přizná žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
17. Žalobce se k dovolání žalobkyně vyjádřil tak, že navrhl jeho odmítnutí, příp. zamítnutí, a uvedl, že dovolání neobsahuje konkrétní právní otázku, od níž by se měl odvolací soud odchýlit a žalovaná v něm toliko napadá skutkové závěry soudů nižších stupňů.
III. Přípustnost dovolání
18. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovoláních rozhodl podle zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 01.01.2022 (viz čl. II a XII zák. č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. 19. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínek § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř., resp. § 241 odst. 2 písm. b) a 4 o. s. ř.
20. Podle § 236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští. 21. Podle § 237 OSŘ není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 22. Přípustnost dovolání podle § 237 OSŘ nezakládá otázka týkající se snížení základní částky zadostiučinění odvolacím soudem o 50 % z důvodu posouzení kritéria složitosti řízení [§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk]. Nejvyšší soud opakovaně konstatuje, že stanovení formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Přípustnost dovolání tak nemůže založit pouhý nesouhlas s výší přisouzeného zadostiučinění, neboť ta se odvíjí od okolností každého konkrétního případu a nemůže sama o sobě představovat otázku hmotného práva ve smyslu § 237 OSŘ Nejvyšší soud při přezkumu výše zadostiučinění v zásadě posuzuje právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v § 31a odst. 3 OdpŠk, přičemž výslednou částkou se zabývá až tehdy, byla-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřená, což v tomto případě není. Jinými slovy, Nejvyšší soud posuzuje v rámci dovolacího řízení, jakožto řízení o mimořádném opravném prostředku, jen správnost základních úvah soudu, jež jsou podkladem pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění (tedy např. to, zda byly splněny podmínky pro snížení přiměřeného zadostiučinění z důvodu obstrukčního chování účastníka, nikoliv již to, zda v důsledku aplikace tohoto kritéria měly soudy přiměřené zadostiučinění snížit o 10 %, o 20 % nebo o 30 % – srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2010, sp. zn. nsoud/30_Cdo_4462_2009). 23. Přípustnost dovolání podle § 237 OSŘ nemůže založit ani otázka týkající se navýšení základní částky zadostiučinění o 20 % z důvodu postupu orgánů veřejné moci během řízení [§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk]. Nejvyšší soud ve své konstantní judikatuře (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 05.10.2010, sp. zn. nsoud/30_Cdo_1328_2009, ze dne 25.06.2019, sp. zn. nsoud/30_Cdo_3379_2018, nebo ze dne 03.06.2020, sp. zn. nsoud/30_Cdo_295_2019 či ze dne 20.09.2023, sp. zn. nsoud/30_Cdo_1904_2023) zaujímá názor, že z hlediska kritéria postupu orgánu veřejné moci [§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk] je třeba zejména zkoumat, zda postup soudu v řízení odpovídá procesním pravidlům. Dojde-li v řízení ke zrušení rozhodnutí z důvodu jeho závažné vady, spočívající především v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí nebo nerespektování závazného právního názoru, popř. v rozporu postupu orgánu veřejné moci, který vydání rozhodnutí předcházel, s procesními předpisy, je třeba takovou skutečnost při posuzování celkové délky řízení zohlednit, a to zejména tehdy, dojde-li v důsledku uvedeného pochybení orgánu veřejné moci ke zjevnému prodloužení řízení oproti stavu, pokud by orgán veřejné moci postupoval z procesního hlediska bezvadně. Pokud odvolací soud ve svém rozhodnutí uvedl, že důvodem kasačního rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.05.2010. č. j. 22 Ca 58/2009-61, byla nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího správního orgánu, přičemž poté správní orgán prvního stupně rozhodl až dne 16.09.2013, tudíž období prodlení trvající více než tři roky se výrazně projevilo v délce řízení a z tohoto důvodu přistoupil k navýšení základní částky zadostiučinění o 20 %, není takový závěr v rozporu se shora uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu. 24. Dovolání je však podle § 237 OSŘ přípustné pro řešení otázky krácení základní částky zadostiučinění za první dva roky správního řízení na polovinu, neboť se při jejím řešení odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. IV. Důvodnost dovolání
25. Dovolání je důvodné.
26. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.
27. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení, a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.
28. Dle části VI Stanoviska, které se nevztahuje jen na řízení soudní, ale i na řízení vedená před orgány státu či územních samosprávných celků, pokud v daném řízení existuje právo na přiměřenost délky řízení, se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení, je však nezbytné zohlednit také to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Pro účely vypořádání se s touto problematikou tak Nejvyšší soud pokládal za rozumné hodnotit první dva roky řízení částkou poloviční.
29. Ohledně správních řízení se pak judikatura Nejvyššího i Ústavního soudu (srov. nejen část VI Stanoviska, ale dále i rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 09.12.2020, sp. zn. nsoud/31_Cdo_2402_2020, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31.08.2022, sp. zn. nsoud/30_Cdo_3673_2021, a ze dne 22.08.2023, sp. zn. nsoud/30_Cdo_409_2023, a v obdobných skutkových souvislostech např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.06.2022, sp. zn. nsoud/30_Cdo_1535_2022, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 09.08.2022, sp. zn. usoud/I.__S_1721_22, či ze dne 31.10.2023, sp. zn. nsoud/30_Cdo_2860_2023, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 17.01.2024, sp. zn. usoud/II.__S_2970_23) ustálila v závěru, že uvedené krácení je vyjádřením toho, že každé řízení nějakou dobu trvá, lhostejno, zda jde o řízení soudní či správní, a existence lhůt, jimiž je vázán správní orgán, na tento závěr žádný vliv nemá, neboť ačkoliv lze zajisté v obecné rovině souhlasit s tím, že řízení, které má podle zákona trvat nejvýše desítky dnů, nemá běžně trvat dva roky, snížením částky za první dva roky řízení není zpochybněna samotná existence nepřiměřené délky řízení, ani popřen rozdíl mezi správním a soudním řízením, ale první dva roky, jakkoli lze již hovořit o nepřiměřeně dlouhém řízení, není intenzita újmy tak významná jako roky následující (plynutím času). 30. V posuzovaném případě odvolací soud svůj závěr o krácení základní částky pouze za první čtyři měsíce trvání řízení odůvodnil pouze délkou zákonných lhůt pro vydání rozhodnutí ve správním řízení. Pokud tedy odvolací soud, veden právním názorem, podle kterého je při posouzení délky krácení základní částky vázán zákonnými a obvyklými lhůtami pro rozhodnutí správním orgánem v dané věci, krátil základní částku na polovinu pouze za čtyři měsíce, místo za první dva roky řízení, je jeho právní posouzení dotčené procesní otázky nesprávné, a napadené rozhodnutí proto neobstojí.
31. Za situace, kdy bylo dovolání shledáno přípustným, se Nejvyšší soud ve smyslu § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. zabýval i tím, zda ve věci ve vztahu k tomuto nároku existují zmatečnostní vady uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 OSŘ, případně jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Existenci takových vad dovolací soud neshledal. Pokud žalovaná namítala, že odvolací soud dostatečně nepřihlédl k některým skutečnostem, a jeho rozsudek je tudíž nepřezkoumatelný, tak s tímto závěrem se Nejvyšší soud neztotožňuje, neboť z odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, jakými úvahami se odvolací soud při jeho vydání řídil, jakož i to, že se v něm odvolací soud vypořádal se všemi stěžejními námitkami žalované (srov. nález Ústavního soudu ze dne 31.07.2017, sp. zn. usoud/III.__S_1167_17, nebo ze dne 09.04.2008, sp. zn. usoud/I.__S_1589_07). Přezkoumatelnost napadeného rozsudku vyplývá i z obsahu podaného dovolání, v němž žalovaná byla zjevně schopna na závěry odvolacího soudu relevantně reagovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.06.2013, sp. zn. nsoud/29_Cdo_2543_2011, publikovaný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 22.04.2015, sp. zn. nsoud/30_Cdo_4430_2013). Pokud žalovaná namítala, že odvolací soud při posuzování kritéria postup orgánu veřejné moci nevyšel ze skutkového stavu, jak jej zjistil soud prvního stupně, aniž zopakoval či doplnil dokazování, ani zde dovolací soud vadu řízení neshledal, neboť odvolací soud vyšel ze skutečností týkajících se průběhu posuzovaného řízení, jež uvedl žalobce v žalobě a o nichž už soud prvního stupně konstatoval (bod 7 odůvodnění jeho rozsudku), že jsou mezi účastníky nesporné (srov. též stranu 2 protokolu o jednání před soudem prvního stupně dne 23.06.2025). Je sice pravda, že oproti údajům v žalobě odvolací soud opravil označení a datum vyhlášení prvního rozsudku správního soudu (na pozdější), nicméně tato úprava je žalované ku prospěchu. 32. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému napadený rozsudek odvolacího soudu ve vyhovujícím (potvrzujícím) výroku ve věci samé, jakož i v závislém výroku o nákladech řízení podle ustanovení § 243e odst. 1 OSŘ zrušil. Protože se důvody pro zrušení rozsudku odvolacího soudu vztahují i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud podle ustanovení § 243e odst. 2 OSŘ i jej ve vyhovujícím výroku, co do částky, v jakém nebyl odvolacím soudem změněn, jakož i v závislém výroku o nákladech řízení, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 33. V dalším řízení soudy opětovně posoudí nárok žalobce v souladu s výše uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu i ohledně krácení základní částky na polovinu za první dva roky řízení.
34. Soudy nižších stupňů jsou v dalším řízení vázány právním názorem dovolacího soudu v tomto rozsudku vysloveným (§ 243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 226 OSŘ). 35. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí ve věci (§ 243g odst. 1 OSŘ). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26.05.2026
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu