Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové, soudce zpravodaje Josefa Baxy a soudce Michala Bartoně o ústavní stížnosti stěžovatelů: 1) Ing. Stanislav Chvíla, 2) Zuzana Chvílová, 3) Pavel Kadlčák, 4) Marek Kadlčák, 5) Vladimír Kadlček, 6) Pavla Kadlčková, 7) Petr Kubát, 8) Milena Menšíková, 9) Ing. Radomír Pastušan, 10) Jiří Pospíšil, 11) Martin Procházka, 12) Dana Rožková, 13) Ing. Roman Stiksa, 14) Ludmila Šťastná, 15) Radim Šťastný, 16) Roman Vlach, zastoupených JUDr. Ilonou Třískovou, advokátkou, sídlem Tišnovská 167, Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. července 2025 č. j. 1 As 187/2024-47, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Ing. Lukáše Výlupka, Ph.D., Ing. Dagmar Výlupkové a obce X, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1.Usnesením zastupitelstva obce X byl vydán územní plán, který, mimo jiné, vyřadil pozemky ve vlastnictví Ing. Lukáše Výlupka, Ph.D. a Ing. Dagmar Výlupkové z ploch BR - plochy pro rodinné bydlení a zařadil je do ploch AZ - plochy zemědělské, současně tyto pozemky vyřadil ze zastavitelných ploch a zařadil je do ploch volné krajiny. Vlastníci dotčených pozemků podali návrh na zrušení této části územního plánu ke Krajskému soudu v Brně (dále jen "krajský soud"). Krajský soud jejich návrh zamítl rozsudkem ze dne 6. 8. 2024 č. j. 65 A 2/2024-285. Nejvyšší správní soud však následně vyhověl jejich kasační stížnosti a napadeným rozsudkem zrušil jak rozsudek krajského soudu, tak napadenou část územního plánu, neboť shledal, že rozhodnutí o námitkách je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Stěžovatelé měli v průběhu řízení jako vlastníci sousedních pozemků postavení osob zúčastněných na řízení.
II.
Argumentace stěžovatelů
2.Stěžovatelé namítají, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení jejich práv podle čl. 11, čl. 35, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práv obce X podle čl. 8 a čl. 101 odst. 4 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny. 3.Stěžovatelé opakovaně namítali, že jakákoliv nová výstavba v okolí jejich pozemků by mohla destabilizovat svah a bezprostředně ohrozit jejich vlastnická práva, zdraví i majetek. Dotčené pozemky jsou dlouhodobě vedeny v Registru svahových nestabilit jako území se svahovou deformací a sesuvem. Nejvyšší správní soud se odchýlil od odborných zjištění České geologické služby, nahradil odborné hodnocení vlastní soudcovskou úvahou a překročil tak svou pravomoc. Správní orgány mají povinnost respektovat Registr svahových nestabilit, jehož data jsou ze zákona povinně využívána při územně analytických podkladech, včetně územních plánů. Nejvyšší správní soud Registr svahových nestabilit ignoroval.
4.Stěžovatelé dále namítají, že nebude možné napojení dotčených pozemků na jejich soukromý vodovod s ohledem na kapacitu. Zrušení části územního plánu také povede k umožnění dopravního napojení nových stavebních pozemků na soukromou účelovou komunikaci v jejich vlastnictví a tím pádem k vyššímu dopravnímu zatížení soukromé účelové komunikace a ke zvýšení nákladů na údržbu. Odborná stanoviska dotčených orgánů také poukazovala na nevhodné dopravní napojení a kapacitní limity komunikace. S těmito podklady se Nejvyšší správní soud nevypořádal. Vlastnicí dotčených pozemků navíc hodlají na jednom z pozemků zřídit křižovatku pro napojení další komunikace, která by navazovala na stávající soukromou komunikaci stěžovatelů, byla by však již mimo vliv stěžovatelů a vedla by ke kobercové zástavbě, což je v rozporu s koordinovaným stanoviskem dotčených orgánů. Nejvyšší správní soud neprovedl test proporcionality ve vztahu k vlastnickým právům stěžovatelů a porušil princip rovnosti zbraní. Upřednostnil individuální zájem jednoho vlastníka na zastavitelnosti pozemku před ochranou práv celé skupiny sousedů, v přímém rozporu s principem proporcionality a se zásadou ochrany veřejného zájmu.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5.Ústavní stížnost má náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a Ústavní soud je příslušný k jejímu projednání. Byla podána oprávněnými navrhovateli a byla podána včas. Stěžovatelé jsou zastoupeni advokátkou (v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu). 6.Přestože míří proti kasačnímu rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, je ústavní stížnost přípustná. Ústavní soud již v minulosti podrobil přezkumu rozhodnutí správních soudů, kterými byla zrušena část územního plánu [srov. usnesení ze dne 29. 5. 2024 sp. zn. I. ÚS 776/24 (řízení o ústavní stížnosti) či nález ze dne 9. 11. 2017 sp. zn. I. ÚS 655/17 (řízení o tzv. komunální ústavní stížnosti)]. Oproti rozsudku v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, kdy správní soud současně se zrušením rozhodnutí musí vyslovit, že věc se vrací k dalšímu řízení žalovanému (§ 78 odst. 4 s. ř. s.), v řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části tomu tak není (srov. § 101d s. ř. s.). Jinými slovy, opatření obecné povahy nelze zrušit a vrátit k dalšímu řízení, ale toliko zrušit (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2011 č. j. 2 Ao 6/2011-210). Ustanovení § 114 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon speciálně upravuje následky zrušení územně plánovací dokumentace, přičemž je na schvalujícím orgánu, jak bude po zrušení části územního plánu postupovat (srov. UHŘÍČKOVÁ, Marcela, ČERNÝ, Pavel, BURSÍKOVÁ, Lenka, ŠIMKOVÁ, Jana. § 114 [Následky zrušení územně plánovací dokumentace]. In: BURSÍKOVÁ, Lenka, KORBEL, František, ČERNÝ, Pavel, LACHMANN, Martin, ROZTOČIL, Aleš, BOHADLO, David a kol. Stavební zákon. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2025, s. 938 a násl.). Stěžovatelé tedy nemají k dispozici další zákonné procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, které by před podáním ústavní stížnosti v posuzované věci museli vyčerpat. IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
12.Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů a není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Namítá-li stěžovatel v ústavní stížnosti pouze věcnou nesprávnost rozhodnutí vydaného v soudním řízení (či v předcházejícím správním řízení), nemůže být taková námitka důvodem pro zásah Ústavního soudu. Z hlediska pravomoci Ústavního soudu je podstatné pouze to, zda došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatelů zaručených jim ústavním pořádkem. 13.Postup ve správním řízení i navazujícím soudním řízení včetně zjišťování a hodnocení skutkového stavu, jakož i výklad a použití podústavních právních předpisů při řešení konkrétních případů je zásadně záležitostí správních orgánů a správních soudů. Ústavní soud je oprávněn posuzovat pouze to, zda skutková zjištění nejsou v extrémním nesouladu s právními závěry, zda výklad práva odpovídá ústavněprávním požadavkům a nevykazuje známky libovůle nebo zda rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna. Jedině takové (kvalifikované) vady by měly za následek porušení ústavnosti.
14.Ústavní soud předně poukazuje na to, že Nejvyšší správní soud zrušil část územního plánu pro nepřezkoumatelnost, neboť obec X nedostála své povinnosti přezkoumatelně a přesvědčivě odůvodnit, proč je citelný zásah do vlastnického práva vlastníků dotčených pozemků nezbytný, nediskriminační a přiměřený a neodpověděla na jejich argumentaci. Tomu pak tedy odpovídal i způsob odůvodnění napadeného rozhodnutí.
15.Nejvyšší správní soud uvedl, že obec X nevysvětlila, na základě jakých objektivních kritérií vybrala pro zástavbu jako vhodnější nové pozemky na úkor dotčených pozemků. Poukázal na to, že obec X přistoupila ke stanovisku orgánu ochrany přírody a krajiny nekonzistentně - ne u všech ploch navržených k redukci návrhu vyhověla, přičemž u některých ploch tento závěr odůvodnila, u jiných nikoliv. Co se týče nedostatečné kapacity vodovodu, i v této otázce obec X nepostupovala konzistentně, neboť u řady jiných lokalit tento problém vyřešila konstatováním, že budou zásobovány vodou z vlastních zdrojů.
16.Co se týče existence svahové nestability, není pravdou, že Nejvyšší správní soud tuto skutečnost nevzal v potaz. Vysvětlil však, že nestabilita zasahuje i do řady dalších pozemků v okolí, které v územním plánu zůstaly určeny k zástavbě. V odůvodnění rozhodnutí o námitkách chybí vysvětlení, proč je existence sesuvu překážkou pro využití dotčených pozemků (nadto v situaci, kdy doposud nestabilita nebyla překážkou pro zastavitelnost těchto pozemků) a zda by redukce nemohla být provedena i v jiném poměru.
17.Mnoho námitek stěžovatelů zároveň směřuje k potenciálnímu vývoji v budoucnu (dopravní napojení, zřízení křižovatky). To však nevypovídá o aktuálním zásahu do jejich práv. Ostatně do vydání územního plánu byly dotčené pozemky označeny za plochy pro rodinné bydlení a zařazeny mezi zastavitelné plochy. Stěžovatelé nadto budou moci (za splnění zákonných podmínek) svá práva bránit v případných řízeních o povolení záměru.
18.Co se týče tvrzení stěžovatelů, že napadeným rozhodnutím byla porušena práva obce X, Ústavní soud připomíná, že v řízení o ústavní stížnosti nelze brojit proti porušení práv jiné osoby. Osoba podávající ústavní stížnost musí namítat porušení svých vlastních základních práv a svobod [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Obec X stěžovatelkou v posuzované věci není, Ústavní soud se tedy těmito námitkami dále nezabýval. 19.Ústavní soud shrnuje, že Nejvyšší správní soud své rozhodnutí dostatečně a srozumitelně odůvodnil a do svých úvah zahrnul i problémy na které poukazují stěžovatelé. Zároveň však vysvětlil, že odůvodnění obce X je nepřezkoumatelné, neboť z něj není seznatelné, proč právě u dotčených pozemků musí dojít k významné redukci zastavitelné plochy a ne u jiných. Vůči tomuto odůvodnění stěžovatelé v ústavní stížnosti nevznesli ústavněprávně relevantní proti argumentaci.
20.Z výše uvedených důvodů Ústavní soud uzavírá, že napadeným rozhodnutím nebyla porušena základní práva stěžovatelů, a proto jejich ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. února 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu