Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Zdeňkem Piskačem ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátkou [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený [anonymizováno], okres Most
o zaplacení 25 411 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žaloba se zamítá co do [anonymizováno] a co do zákonného úroku z prodlení 12,75 % ročně z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [anonymizováno] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni [anonymizováno] spolu s úrokem z prodlení 12,75 % ročně z částky [anonymizováno] od [anonymizováno] do zaplacení – to vše z titulu „Smlouvy o úvěru č. [anonymizováno]“, kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. [anonymizováno], se žalovaným dne [anonymizováno], na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne [anonymizováno] původně úvěr ve výši [anonymizováno], ovšem žalovaný následně využil svého práva na navýšení úvěru a načerpal úvěr v celkové výši [anonymizováno], který měl být splacen nejpozději do [anonymizováno]. Žalovaný úvěr vyčerpal, řádně jej však nesplácel v dohodnutých splátkách, za dobu trvání smlouvy neuhradil ničeho. Dlužná částka byla dle žaloby tvořena nesplacenou jistinou úvěru [anonymizováno], smluvním úrokem [anonymizováno] a smluvní pokutou [anonymizováno]. Pro případ, že by soud neměl za prokázaný žalobní titul z tvrzené úvěrové smlouvy, navrhla žalobkyně přiznání nároku na zaplacení dlužné jistiny z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, neboť finanční prostředky byly prokazatelně poukázány na bankovní účet žalovaného. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení zákonných úroků z prodlení z žalované částky za období, jak je specifikováno výše.
2.Zástupkyně žalobkyně k dotazu soudu ve svém písemném vyjádřením doručené soudu dne [anonymizováno] (na čl. 42 spisu) doplnila svá žalobní tvrzení o to, jak byla před uzavřením úvěrové smlouvy ze strany žalobkyně prověřena úvěruschopnost žalovaného. Zástupkyně žalobkyně uvedla, že relevantní informace ověřovala právní předchůdkyně žalobkyně zejména lustrací z veřejně dostupných databází CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a z informacích poskytnutých žalovaným. Dále uvedla, že na daný úvěr uhradil žalovaný celkem [anonymizováno], přičemž tato částka byla částečně započtena na jistinu a na smluvní úrok, které byli zohledněny v žalobním návrhu.
3.Podle § 1879 OZ, občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 OZ, občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o postoupení pohledávek spolu s přílohami. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky. 4.Oběma účastníkům bylo doručeno usnesení spolu s výzvou, aby se ve lhůtě 7 dnů od jeho doručení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, současně byli poučeni, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání podle § 115a OSŘ 5.Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, a který je zejména dále popsán níže, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných:
Odpovědí banky [anonymizováno]., ze dne [anonymizováno] měl soud za prokázané, že účet č. [anonymizováno] a účet č. [anonymizováno] patřili žalovanému + Výpisy z běžných účtů žalovaného měl soud za prokázané platby od právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému ve výši [anonymizováno] dne [anonymizováno], ve výši [anonymizováno] Kč dne [anonymizováno], ve výši [anonymizováno] dne [anonymizováno], ve výši [anonymizováno] dne [anonymizováno], ve výši [anonymizováno] dne [anonymizováno] a ve výši [anonymizováno] dne [anonymizováno] (shodně vyplývá i z interní listiny právní předchůdkyně žalobkyně – Potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. [anonymizováno] a rovněž z Výpisu z běžného účtu).
Smlouvou o úvěru č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] ve spojení dodatku č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], dodatku č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], dodatku č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], dodatku č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], dodatku č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], dodatku č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], dodatku č. [anonymizováno] z dne [anonymizováno], dodatku č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], dodatku č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], dodatku č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], dodatku č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], dodatku č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], dodatku č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] a dodatku č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], které byly údajně uzavřeny elektronicky pomocí prostředků komunikace na dálku, za použití SMS kódu. Obsahem smlouvy byl úvěr ve výši [anonymizováno] poskytnutý na 30 dnů, celkem k zaplacení bez prodloužení bylo [anonymizováno]. Úroková sazba byla sjednána ve výši 53,47 % ročně, RPSN činila 869,90 %. Úvěr měl být vyplacen na shora uvedený bankovní účet žalovaného.
Obchodními podmínkami [anonymizováno] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově měl soud za prokázané znění těchto podmínek.
Upomínkou ze dne [anonymizováno] + Předžalobní výzvou k okamžité úhradě dluhu ze dne [anonymizováno] měl soud za prokázané, že i právní předchůdkyně žalobkyně vyzývala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu.
Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [anonymizováno] učiněnou zástupcem žalobkyně + Podacím lístkem ze dne [anonymizováno] měl soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby řádně vyzvala prostřednictvím svého zástupce žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu, a že se tato výzva žalovanému dostala do dispozice.
6.Z výpisu řízení EXE a E soud zjistil, že proti žalovanému nebylo před ani po uzavření smlouvy o úvěru vedeno žádné exekučních řízení EXE a E.
7.Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané to, že na účty žalovaného č. [anonymizováno] a č. [anonymizováno] byly poskytnuty částky ve výši [anonymizováno] dne [anonymizováno], ve výši [anonymizováno] Kč dne [anonymizováno], ve výši [anonymizováno] dne [anonymizováno], ve výši [anonymizováno] dne [anonymizováno], ve výši [anonymizováno] dne [anonymizováno] a ve výši [anonymizováno] dne [anonymizováno], a to vše převodem na tento účet ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, a to z titulu smlouvy o úvěru, ve znění dodatků 1 až 14 uzavřené elektronicky. Soud tak neměl za prokázané, že to byl skutečně žalovaný, kdo předmětnou smlouvu uzavřel, neboť mobilní telefon mohl být zneužit jinou osobou, například osobou, která s majitelem účtu žije v společné domácnosti. Žalobkyně dále neprokázala, že se její právní předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy jakkoli zabývala úvěruschopností žalovaného, nezjistila jeho příjmy ani výdaje, nezabývala se dalšími závazky. Kdyby si právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru vyžádala výpis z účtu žalovaného, zjistila by, že žalovaný se se hojně věnoval sázkám na internetu, z čehož by došla k závěru, že se nejedná o osobu, která by byla úvěruschopná.
8.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:
9.Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [anonymizováno] ve věci sp. zn. C-679/18 zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [anonymizováno] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
10.Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [anonymizováno], ze dne [anonymizováno] věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [anonymizováno]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 11.Přestože shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.
12.Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13.Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14.Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15.Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Rovněž chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná.
16.Podle § 580 odst. 1 OZ, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 17.Podle § 588 OZ, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18.S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní, resp. právní předchůdkyní žalobkyně, řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalovanému, právní předchůdkyně žalobkyně se vůbec nezabývala majetkovou situací žalovaného a poskytla úvěr osobě, o které neměla prakticky žádné informace.
19.Soud proto věc posoudil dle § 2991 až § 3005 OZ, občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 OZ platí, že: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 OZ, platí, že „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 20.Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [anonymizováno] ve věci sp. zn. [anonymizováno], jímž byl posuzován nárok na úroky z prodlení z úvěrové smlouvy neplatné pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, lze ustanovení § 87 zák. č. 257/2016 Sb. označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 OZ vzniká poskytovateli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (stanovené na základě dohody stran nebo na základě rozhodnutí soudu). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. 21.Soud dospěl k závěru, že žalované bylo vyplacena celkem částka [anonymizováno] z titulu úvěrové smlouvy ze dne [anonymizováno] ve spojení dodatku č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], dodatku č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], dodatku č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], dodatku č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], dodatku č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], dodatku č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], dodatku č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], dodatku č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], dodatku č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], dodatku č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], dodatku č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], dodatku č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], dodatku č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] a dodatku č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], žalovaný vrátil [anonymizováno]. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení na základě neplatné úvěrové smlouvy [anonymizováno], která mu byla prokazatelně vyplacena na bankovní účet z titulu neplatné smlouvy o úvěru a o kterou se tedy bezdůvodně obohatil, soud k přiznané částce dospěl tak, že od částky [anonymizováno] odečetl žalovaným vrácenou částku [anonymizováno]. Jelikož soud úvěrovou smlouvu posoudil jako neplatnou pro nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně, zamítl soud nárok žalobkyně na zaplacení ostatních nároků, stejně jako nárok žalobkyně na zaplacení zákonných úroků z prodlení, neboť nárok na jejich zaplacení vzniká až v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny na základě rozhodnutí soudu (k tomu srov. právní názor Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. [anonymizováno]).
22.O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 OSŘ tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. 23.O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby. Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z úvěru a úroků z prodlení. V daném případě měla žalobkyně úspěch pouze částečný, a to v rozsahu menším než 50 %, neúspěch žalobkyně, a tudíž úspěch žalovaného, tak činil více než 50 % – byl by to tedy žalovaný, kdo by měl nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu podepsaného.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu nebo řádu exekučního, zák. č. 120/2001 Sb.