Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatele P. D., zastoupeného opatrovnicí I. C. a Mgr. et Mgr. Petrem Jebasem, advokátem, sídlem Svahová 1537/2, Praha 10 - Vršovice, proti sdělení Ministerstva spravedlnosti ČR, Odboru dohledu a kárné agendy č. j. MSP-649/2025-ODKA-SPZ/5 ze dne 9. března 2026, usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze č. j. 2 KZT 847/2025-5 ze dne 20. listopadu 2025 a usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Praha-západ č. j. ZT 229/2025-9 ze dne 13. října 2025, za účasti Ministerstva spravedlnosti, Krajského státního zastupitelství v Praze a Okresního státního zastupitelství Praha-západ, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1.Stěžovatel v rámci daného trestního řízení vystupuje v postavení poškozeného. Okresní soudu v Olomouci rozsudkem č. j. 42 Nc 1258/2025-45 ze dne 16. července 2025 jmenoval postupem podle § 465 odst. 1 občanského zákoníku I. C. (stěžovatelovu matku) opatrovnicí stěžovatele, s oprávněním jej zastupovat "ve všech jeho záležitostech" a mimo jiné "jednat s orgány státní správy a samosprávy či soudy při zajišťování jeho zájmů". 2.Napadeným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Praha-západ byla stěžovateli pro účely trestního řízení ustanovena opatrovnice advokátka Mgr. Kateřina Jansová. Státní zástupkyně v bodu 3 usnesení uvedla, že I. C. byla rozsudkem okresního soudu jmenována opatrovnicí "pro civilní záležitosti". Proti usnesení státní zástupkyně podal zmocněnec stěžovatele stížnost, kterou státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze zamítl jako nedůvodnou.
3.Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Tato lhůta je propadná; s jejím uplynutím právo k podání ústavní stížnosti zaniká a k jejímu prodloužení nemá Ústavní soud ani jiný orgán pravomoc. 4.Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že dne 2. prosince 2025 podal stěžovatelův zmocněnec ministru spravedlnosti podnět k podání stížnosti pro porušení zákona proti napadeným usnesením. Napadeným sdělením Ministerstva spravedlnosti ČR byl stěžovatelův zmocněnec informován, že ministr spravedlnosti tento podnět odložil.
5.Ústavní soud v minulosti již mnohokrát konstatoval, že podnět ministru spravedlnosti k podání stížnosti pro porušení zákona není procesním prostředkem k ochraně práva podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, neboť tento prostředek není v dispozici stěžovatele a s podáním podnětu není nutně spojeno zahájení řízení. Ministr spravedlnosti jako jediný subjekt, který je k podání stížnosti pro porušení zákona oprávněn (§ 266 odst. 1 trestního řádu), není povinen podnět akceptovat. Záleží jen na jeho posouzení, zda jsou v konkrétním případě splněny podmínky pro podání stížnosti pro porušení zákona. Z tohoto důvodu nemá okamžik, kdy bylo stěžovateli doručeno sdělení Ministerstva spravedlnosti o odložení jeho podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona, žádný vliv na počátek běhu lhůty k podání ústavní stížnosti (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2987/17 ze dne 8. prosince 2017, sp. zn. III. ÚS 549/20 ze dne 14. dubna 2020 či sp. zn. III. ÚS 2252/20 ze dne 22. září 2020). 6.Z uvedeného vyplývá, že nejpozději 2. prosince 2025 již stěžovateli bylo doručeno napadené usnesení státního zástupce krajského státního zastupitelství. Stěžovatel však ústavní stížnost podal až dne 13. března 2026, tedy až po uplynutí dvouměsíční lhůty k jejímu podání podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je tak ve vztahu k napadenému usnesení státní zástupkyně okresního státního zastupitelství a napadenému usnesení státního zástupce krajského státního zastupitelství opožděná. 7.Ústavní soud dále připomíná stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 61/25 ze dne 12. listopadu 2025, z nějž vyplývá, že ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu o ustanovení procesního opatrovníka a o opravných prostředcích proti takovému rozhodnutí, není-li podána jmenovaným opatrovníkem k ochraně jeho vlastních základních práv a svobod, je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná. Tentýž závěr lze nepochybně vztahovat i k případům, kdy je procesní opatrovník ustanoven v rámci trestního řízení rozhodnutím státního zástupce. Stěžovatelova ústavní stížnost je tak - ve vztahu ke všem napadeným rozhodnutím - i nepřípustná. Nejsou zde dány ani důvody pro výjimku z nepřípustnosti podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. 8.Soudkyně zpravodajka z uvedených důvodů ústavní stížnost odmítla jako zčásti opožděnou a současně v plném rozsahu nepřípustnou [§ 43 odst. 1 písm. b) a e) zákona o Ústavním soudu]. 9.Ústavní soud považuje za potřebné pro úplnost a na vysvětlení dodat, že odůvodnění napadených usnesení vychází z nesprávného předpokladu, že oprávnění opatrovnice (stěžovatelovy matky) I. C. zastupovat stěžovatele, založené výše uvedeným rozsudkem okresního soudu, se nevztahuje na trestní řízení a týká se jen civilních záležitostí (srov. bod 3 napadeného usnesení státní zástupkyně okresního státního zastupitelství a bod 11 napadeného usnesení státního zástupce krajského státního zastupitelství).
10.Jak bylo výše zmíněno, uvedeným rozsudkem bylo založeno právo stěžovatelovy matky zastupovat jej "ve všech jeho záležitostech". Není tedy důvod vylučovat z tohoto oprávnění zastupování stěžovatele v rámci trestního řízení, neboť žádná taková výluka z uvedeného rozsudku nevyplývá. Koneckonců státní zástupce krajského státního zastupitelství to na jiném místě sám uznává, když v bodu 9 píše, že matce stěžovatele jako soudem ustanovené opatrovnici mělo být usnesení státní zástupkyně okresního státního zastupitelství doručováno, a když uznává plnou moc, kterou za stěžovatele udělila advokátovi stěžovatelova matka.
11.Ústavní soud uvedené zmiňuje (i s odkazem na shora zmíněné stanovisko a smysl a účel ustanovování procesního opatrovníka, jakožto krajního řešení situace, kdy účastník řízení, zde poškozený, nemůže jednat sám, a ani nikdo za něj) proto, že má-li stěžovatel hmotněprávního opatrovníka, který je schopen a ochoten za stěžovatele jednat, a dokonce za něj už udělil pro trestní řízení plnou moc advokátovi, netrvá důvod, pro který by stěžovatel potřeboval opatrovníka procesního. Netrvá-li důvod, pro který byl opatrovník do funkce ustanoven, orgány činné v trestním řízení bez ohledu na dřívější rozhodnutí o ustanovení opatrovníka a bez potřeby toto rozhodnutí rušit nebo opatrovníka odvolávat mají (musí) jednat s účastníkem řízení, respektive - jako zde - s hmotněprávním opatrovníkem a potažmo právním zástupcem, kterému udělil za účastníka řízení plnou moc jeho hmotněprávní opatrovník.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. března 2026
Veronika Křesťanová v. r.
soudkyně zpravodajka