Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Irenou Hluštíkovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o 56 671,54 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 35 953,41 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 20 718,13 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 021,09 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 870,41 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 49 294,77 Kč od [anonymizováno] do zaplacení ve výši 12 %, úrok ve výši 12 % ročně z částky 48 380,18 Kč od [anonymizováno] do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 56 671,54 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost [anonymizováno] uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které žalovaný čerpal celkem 53 670,93 Kč. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 48 380,18 Kč, poplatku ve výši 914,59 Kč, dlužných úroků a úroků z prodlení.
2.Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3.Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnému rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle § 115a OSŘ a k projednání věci jednání nenařizoval. 4.Soud provedl dokazování listinami, a to:
osobními podmínkami - smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne [anonymizováno], ze které soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný se dohodli, že předchůdkyně žalobkyně umožní žalovanému čerpat peněžní prostředky až do výše částky 50 000 Kč za ročné úrokovou sazbu 48 % a žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem v měsíčních splátkách, jejichž výše bude žalovanému sdělena každý jednotlivý měsíc v rozpisu plateb,
výzvou k úhradě ze dne [anonymizováno], včetně podacího lístku ze dne [anonymizováno], ze které soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do [anonymizováno],
potvrzením o úhradě úplaty za postoupení pohledávky, smlouvou o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek a oznámením o postoupení pohledávek ze dne [anonymizováno], ze kterých soud zjistil, že společnost [anonymizováno] převedla pohledávku za žalovaným na žalobkyni,
potvrzeními o provedené transakci, ze kterých soud zjistil, že společnost [anonymizováno] zaslala žalovanému na účet č. [anonymizováno] označený jménem a příjmením žalovaného dne [anonymizováno] částku 50 000 Kč, dne [anonymizováno] částku 1 771,80 Kč a dne [anonymizováno] částku 1 899,13 Kč.
5.Co se týče dalších žalobkyní navrhovaných důkazů, pak tyto soud neprováděl, neboť by podle přesvědčení soudu jejich provedení nemohlo přispět k hlubšímu objasnění skutkového stavu a případně odlišného posouzení věci. Soud má za to, že pro účely rozhodnutí s ohledem na právní posouzení viz níže byl skutkový stav zjištěn dostatečně.
6.Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru.
7.Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [anonymizováno] a.s. se dne [anonymizováno] dohodla s žalovaným, že mu poskytne peněžní prostředky až do výše 50 000 Kč za úrokovou sazbu 48 % ročně, přičemž žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem v měsíčních splátkách, jejichž výše bude žalovanému sdělena každý jednotlivý měsíc v rozpisu plateb. Žalovaný obdržel dne [anonymizováno] částku 50 000 Kč, dne [anonymizováno] částku 1 771,80 Kč a dne [anonymizováno] částku 1 899,13 Kč na jeho bankovní účet č. [anonymizováno]. Žalovaný byl vyzýván k úhradě předžalobní upomínkou ze dne [anonymizováno]. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.
8.Podle § 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9.Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10.Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11.Podle § 87 odst. 1 ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12.Podle § 2395 OZ, občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13.Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná částečně. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 OZ Jelikož předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož jde o spotřebitelský úvěr. (§ 2 ZSU). 14.Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě předchůdkyně žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele - žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří, nebo neověří dostatečně, pravdivost uváděných výdajů, implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.07.2018, sp. zn. nsoud/33_Cdo_2178_2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18.12.2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12.12.2019, sp. zn. krajsky/27_Co_221_2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.03.2019, sp. zn. nsoud/33_Cdo_201_2018. 15.Pokud jde tedy o úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně k tomu uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána na základě sociálních a demografických dat, a dále bylo vycházeno z externích a interních registrů pro účely ověření závazků žalovaného. Dále byla zkoumána bonita a udržitelnost příjmů žalovaného prostřednictvím výpisu z bankovního účtu. Soud má za to, že takové ověření úvěruschopnosti je zcela nedostatečné, neboť předchůdkyně žalobkyně neověřovala skutečné příjmy a výdaje žalovaného, a tudíž nemohla komplexně zhodnotit majetkovou situaci žalovaného a jeho schopnost splácet poskytnutý úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající jí z § 86 ZSU, což má za následek neplatnost předmětné smlouvy, k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.
16.Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit ve smyslu § 87 ZSU a na žalovaném pak bylo vrátit žalobkyni toliko poskytnutou jistinu. Žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla žalovanému částku celkem53 670,93 Kč, přičemž žalovaný dosud žalobkyni uhradil 17 717,52 Kč a soud z tohoto tvrzení vycházel, neboť žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, kolik celkem žalobkyni uhradil. Soud tak zavázal žalovaného k úhradě částky 35 953,41 Kč a ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta, když vzhledem k neplatnosti smlouvy o úvěru nebyly platně ujednány ani úroky ani poplatky.
17.Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost jistiny nenastala. Z § 87 ZSU, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.04.2022, sp. zn. nsoud/33_Cdo_3675_2021, který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace § 87 ZSU nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroků z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26.01.2024, č. j. krajsky/8_Co_5_2024 160, který tuto rozhodovací praxi rovněž respektuje. Jelikož žalovaný dosud ničeho neuhradil, je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jeho možnostech uvedený dluh splnit. 18.Vzhledem k tomu, že účastníci byli ve věci procesně úspěšní téměř rovným dílem (s přihlédnutím i k zamítavému příslušenství kapitalizovanému ke dni vyhlášení rozsudku), soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 OSŘ 19.Lhůtu k plnění tři dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř., když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.
--- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.